Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

27 Cdo 961/2023

-304

USNESENÍ

STA – CON s. r. o.

Ing. arch. Josefu Pannovi

, narozenému 23. 8. 1967, bytem v Praze 6, Bachmačské náměstí 334/6, PSČ 160 00, zastoupenému Mgr. Markem Vojáčkem, advokátem, se sídlem v Praze 1, Na Florenci 2116/15, PSČ 110 00, o zaplacení 766.523 Kč, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. , o dovolání žalobkyně proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 30. 6. 2022, č. j. -256, takto:

I. Dovolání se odmítá.

II. Žalobkyně

je povinna

zaplatit žalovanému na náhradu nákladů dovolacího řízení 14.132,80 Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám zástupce žalovaného.

Odůvodnění:

[1] Žalobou doručenou soudu 21. 2. 2019 se žalobkyně po žalovaném domáhá zaplacení 766.523 Kč z titulu ručení za dluh již zaniklé Flash Crest Investment Czech Republic s. r. o. „v likvidaci", identifikační číslo osoby 27878996 (dříve PxP studio s. r. o.; dále jen „společnost“), podle ve spojení s , obchodního zákoníku (dále jen „obch. zák.“). Pohledávka žalobkyně za společností (za níž má žalovaný ručit) byla představována úroky z prodlení z nároku na vydání bezdůvodného obohacení přiznaného žalobkyni rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 4. 6. 2014, č. j. -335, ve spojení s rozsudkem Vrchního soudu v Praze ze dne 2. 2. 2016, č. j. -464.

[2] Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 3. 3. 2021, č. j. -166, ve znění opravného usnesení téhož soudu ze dne 30. 3. 2021, č. j. -177, uložil žalovanému zaplatit žalobkyni 615.259 Kč (výrok I.), zamítl žalobu co do částky 151.264 Kč (výrok II.) a rozhodl o nákladech řízení (výrok III.).

[3] K odvolání žalobkyně i žalovaného Vrchní soud v Praze v záhlaví označeným rozhodnutím potvrdil opravné usnesení (první výrok), rozsudek soudu prvního stupně ve výroku I. změnil tak, že žalobu co do částky 615.259 Kč zamítl, a ve výroku II. jej potvrdil (druhý výrok), rozhodl o nákladech řízení před soudy obou stupňů (třetí výrok) a uložil žalobkyni zaplatit soudní poplatek (čtvrtý výrok).

[4] Proti výrokům druhému, třetímu a čtvrtému rozsudku odvolacího soudu podala žalobkyně dovolání, jež Nejvyšší soud podle ustanovení , (dále též jen „“ či „“), odmítl jako nepřípustné.

[5] Učinil tak proto, že dovolání, jež není přípustné podle , neshledal přípustným ani podle

[6] Odvolací soud výrok o zamítnutí žaloby postavil na závěrech, podle nichž:

1) Promlčecí doba nároku na vydání bezdůvodného obohacení počíná běžet dnem následujícím po dni, kdy žalobkyně mohla požádat o vydání bezdůvodného obohacení. V projednávané věci tak promlčecí doba nároků žalobkyně začala běžet 20. 5. 2008 a 21. 11. 2008 a uplynula po deseti letech.

2) Povinnost platit úroky z prodlení nemůže trvat déle, než trvá hlavní závazek (k tomu odvolací soud odkázal na rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 8. 2. 2007, sp. zn. ; , a ze dne 13. 1. 2009, sp. zn. ).

3) Podání žaloby proti ručiteli nevylučuje promlčení hlavního závazku, žalovaný by tak námitku promlčení mohl uplatnit i tehdy, uplynula-li promlčecí doba až v průběhu řízení o projednávané věci, neboť žádné nalézací ani exekuční řízení vůči společnosti již neběželo.

4) Úprava , (dále jen „o. z.“), v projednávané věci není použitelná, neboť podle téhož předpisu platí, že podle dosavadních právních předpisů se až do svého zakončení posuzují všechny lhůty a doby, které začaly běžet přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, jakož i lhůty a doby pro uplatnění práv, která se řídí dosavadními právními předpisy, i když začnou běžet po dni nabytí účinnosti tohoto zákona.

[7] Dovolatelka se domnívá, že její dovolání je přípustné, neboť rozhodnutí odvolacího soudu má spočívat na otázkách hmotného práva, a sice:

1) zda lze použít o. z. na právo, které vzniklo před účinností , avšak bylo přiznáno pravomocným rozhodnutím soudu až po nabytí jeho účinnosti, o níž se dovolatelka domnívá, že v rozhodovací praxi Nejvyššího soudu dosud nebyla řešena, a

2) zda promlčení hlavního závazku (nároku na vydání bezdůvodného obohacení) má bez dalšího za následek promlčení příslušenství této pohledávky (úroků z prodlení), při jejímž posouzení se odvolací soud měl odchýlit od závěru formulovaného v rozsudku sp. zn. , podle něhož platí, že promlčení úroků může běžet samostatně, v případě důvodně uplatněné námitky promlčení týkající se jistiny lze však věřiteli přiznat úroky z prodlení pouze do okamžiku, k němuž je jistina promlčena, nejsou-li již vzhledem k okamžiku počátku prodlení (a vzniku práva na jejich úhradu) také promlčeny.

[8] První dovolací otázka dovolání přípustným nečiní, neboť dovolatelka při její formulaci přehlíží, že Nejvyšší soud se již použitelností úpravy promlčení účinné od 1. 1. 2014 na právní vztahy vzniklé do 31. 12. 2013 zabýval například v rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 27. 7. 2022, sp. zn. , uveřejněném pod číslem rozh. obč., v němž při výkladu o. z. dovodil, že:

1) Účelem zkoumaného ustanovení je stanovení pravidla neretroaktivity a vymezení jeho působnosti. V důsledku toho se prodlužuje předchozí (dosavadní) režim dob a lhůt, který platí pro jejich vznik, a trvání za účinnosti nového , z jehož působnosti jsou tyto doby a lhůty vyňaty. Právní úprava tak sleduje zásadu právní jistoty a předvídatelnosti. Vychází z očekávání stran (právních subjektů), že časový režim jejich vztahu zůstane zachován i za účinnosti nové právní úpravy.

2) Režimu podle dosavadních předpisů podléhá podle § 3036 o. z. institut promlčení jako celek, tedy promlčecí dobu je třeba posuzovat podle dosavadní úpravy od jejího počátku až do zakončení. Tyto předpisy se tak bez omezení použijí na režim plynutí času, včetně např. stavení, přerušení a dalších institutů, které se k plynutí času vztahují.

[9] Závěr odvolacího soudu, podle něhož se na právní vztah vzniklý před 1. 1. 2014 nemůže použít ustanovení § 640 o. z., je tak v souladu s ustálenou rozhodovací praxí Nejvyššího soudu.

[10] K druhé dovolací otázce dovolatelka uvádí, že není správný názor odvolacího soudu, podle něhož byl jí citovaný závěr rozsudku sp. zn. překonán rozsudkem Nejvyššího soudu ze dne 9. 10. 2013, sp. zn. , uveřejněným pod číslem rozh. obč. (dále jen „R 10/2014“). V R 10/2014 se Nejvyšší soud otázkou promlčení nároku na úhradu úroků z prodlení totiž vůbec nezabýval.

[11] Dovolatelka je toho názoru, že splatnost nároku na vydání bezdůvodného obohacení nastává bez zbytečného odkladu poté, co byl dlužník věřitelem vyzván k vydání bezdůvodného obohacení, a to bez ohledu na to, že již začala běžet promlčecí doba nároku na vydání bezdůvodného obohacení (dovolatelka k tomu odkazuje na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 7. 4. 2010, sp. zn. ).

[12] V poměrech projednávané věci je dovolatelka přesvědčena, že úroky z prodlení se začaly promlčovat až následujícím dnem po dni, kdy se společnost dostala do prodlení s vydáním bezdůvodného obohacení, tedy od 18. 8. 2008 a 29. 7. 2009.

[13] Ani druhá dovolací otázka dovolání přípustným nečiní. Odvolací soud nezaložil své právní posouzení pouze na úvaze, podle níž má promlčení hlavního závazku bez dalšího za následek i promlčení úroku z prodlení, nýbrž též na závěru, podle něhož promlčecí doba závazku společnosti vůči žalobkyni (za nějž má žalovaný ručit) plyne i během řízení, jehož předmětem je uložit žalovanému povinnost plnit žalobkyni z titulu ručení za dluh společnosti, a žalovaný může vznést námitku promlčení i tehdy, došlo-li k promlčení pohledávky žalobkyně za společností během tohoto řízení.

[14] Z ustálené judikatury Nejvyššího soudu se podává, že spočívá-li rozhodnutí, jímž odvolací soud rozhodl o odvolání proti rozhodnutí soudu prvního stupně ve věci samé, na posouzení více právních otázek, z nichž každé samo o sobě vede k zamítnutí, či naopak k vyhovění návrhu na zahájení řízení (resp. k potvrzení rozhodnutí soudu prvního stupně), není dovolání ve smyslu přípustné, jestliže řešení některé z těchto otázek nebylo dovoláním zpochybněno nebo jestliže některá z těchto otázek nesplňuje předpoklady vymezené v ustanovení (viz za všechna rozhodnutí např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 10. 2011, sp. zn. , či ze dne 24. 10. 2018, sp. zn. ).

[15] Jelikož dovolatelka závěr odvolacího soudu, podle kterého promlčecí doba závazku společnosti vůči žalobkyni (za nějž má žalovaný ručit) plyne i během řízení, jehož předmětem je uložit žalovanému povinnost plnit žalobkyni z titulu ručení za dluh společnosti, a žalovaný může vznést námitku promlčení i tehdy, došlo-li k promlčení pohledávky žalobkyně za společností během tohoto řízení, nenapadá, a tento závěr obstojí jako samostatný důvod pro zamítnutí žaloby, nemůže mít věcný přezkum dovoláním zpochybněného závěru o tom, že promlčení hlavního závazku má bez dalšího za následek promlčení úroku z prodlení, vliv na výsledek řízení a neprojeví se tudíž v poměrech dovolatelky, i kdyby byl dovolatelkou napadený závěr odvolacího soudu shledán nesprávným (srov. obdobně usnesení Nejvyššího soudu ze dne 17. 6. 2020, sp. zn. , ze dne 28. 1. 2021, sp. zn. , ze dne 15. 9. 2021, sp. zn. , ze dne 27. 4. 2022, sp. zn. , nebo ze dne 7. 9. 2022, sp. zn. ).

[16] Dovolací soud je totiž vázán uplatněnými dovolacími důvody včetně jejich obsahového vymezení a z jiných než dovolatelkou uplatněných důvodů nemůže rozhodnutí odvolacího soudu přezkoumat (srov. ustanovení a např. důvody nálezu Ústavního soudu ze dne 11. 11 2009, sp. zn. ).

[17] Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se opírá o větu první, a , neboť dovolání žalobkyně bylo odmítnuto, a tak žalovanému vzniklo právo na náhradu účelně vynaložených nákladů.

[18] Náklady dovolacího řízení vzniklé žalovanému sestávají z odměny jeho zástupce za jeden úkon právní služby (vyjádření k dovolání datované 4. 1. 2023) podle , bodu 6, a vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. , o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátního tarifu), ve výši 11.380 Kč a z náhrady hotových výdajů podle advokátního tarifu ve výši 300 Kč. Spolu s náhradou za 21% daň z přidané hodnoty ve výši 2.452,80 Kč podle tak dovolací soud přiznal žalovanému k tíži žalobkyně celkem 14.132,80 Kč.

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

Nesplní-li povinná, co jí ukládá vykonatelné rozhodnutí, může se oprávněný domáhat výkonu rozhodnutí.

V Brně dne 24. 10. 2023

JUDr. Filip Cileček předseda senátu