Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

28 Cdo 32/2023

28 Cdo 32/2023-373

USNESENÍ

Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu Mgr. Petra Krause a soudců JUDr. Jana Eliáše, Ph.D., a Mgr. Zdeňka Sajdla ve věci žalobkyně České republiky – Úřadu pro zastupování státu ve věcech majetkových, identifikační číslo osoby: 69797111, se sídlem v Praze 2, Rašínovo nábřeží 390/42, proti žalovanému R. M., zastoupenému Mgr. Tomášem Cimbotou, advokátem se sídlem v Olomouci, Horní náměstí 365/7, o zaplacení částek 71 549 Kč s příslušenstvím a 64 330,75 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Šumperku pod sp. zn. , o dovolání žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě – pobočka v Olomouci ze dne 25. 8. 2022, č. j. -339, takto:

I. Dovolání se odmítá.

O d ů v o d n ě n í :( )

1. Nejvyšší soud odmítl dovolání žalovaného proti shora označenému rozsudku odvolacího soudu (jímž byl v meritorním výroku I. potvrzen rozsudek Okresního soudu v Šumperku ze dne 10. 12. 2021, č. j. -298, kterým se žalovanému ukládá zaplatit žalobkyni částku 127 102,75 Kč se specifikovaným úrokem z prodlení), neboť není přípustné [ a 2 , , ve znění pozdějších předpisů – dále jen „ “].

2. Napadené rozhodnutí odvolacího soudu nepatří mezi rozhodnutí, jež jsou vypočtena v ustanovení , a dovolání proti němu není přípustné ani podle ustanovení , neboť dovoláním označené otázky odvolací soud napadeným rozsudkem vyřešil v souladu s ustálenou rozhodovací praxí dovolacího soudu, od níž se Nejvyšší soud nemíní odchýlit.

3. Jde-li o právní otázky vztahující se ke kvantifikaci žalovaným získaného bezdůvodného obohacení, lze odkázat na ustálenou rozhodovací praxi dovolacího soudu obecně postihující i jejich řešení (srov. např. již rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 15. 6. 1999, sp. zn. , uveřejněný pod č. 53/2000 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, či rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 12. 12. 2012, sp. zn. , ze dne 2. 9. 2009, sp. zn. , či ze dne 14. 12. 2017, sp. zn. ), jíž byl formulován a odůvodněn závěr, že výše náhrady za bezdůvodné obohacení (jež v případě užívání cizího pozemku nelze vydat in natura a za které je třeba poskytnout náhradu v penězích) se zpravidla poměřuje obvyklou hladinou nájemného v daném místě a čase; je-li nájemné v posuzovaném období cenou regulovanou, nemůže navíc výše bezdůvodného obohacení přesáhnout maximální limit stanovený cenovými předpisy.

4. Dle konstantní judikatury peněžitá náhrada musí odrážet finanční ocenění prospěchu, který obohacenému vznikl užíváním cizí věci. Výše obvyklého nájemného, coby podklad pro stanovení náhrady za bezdůvodné obohacení, přitom musí vycházet z aktuálního stavu pozemku a z jeho skutečného využití obohaceným. Nelze-li zajistit dostatečný vzorek obdobných pozemků pro srovnání, zůstává na znalci, aby se s uvedenou situací po odborné stránce vypořádal, resp. na soudu, aby relevantní faktory zohlednil ve svých úvahách (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 12. 3. 2013, sp. zn. , či usnesení Nejvyššího soudu ze dne 13. 2. 2019, sp. zn. , a ze dne 2. 4. 2013, sp. zn. ).

5. Tak se stalo i v nyní posuzované věci, v níž bylo podáno vícero znaleckých posudků a v níž soud – jde-li o určení hladiny obvyklého nájemného – následně vycházel z revizního znaleckého posudku znalkyně Ing. arch. Veroniky Křivánkové (v zásadě stvrzujícího jako správné závěry znaleckého posudku Ing. Jaroslava Bejšovce), jež se vypořádala se všemi předestřenými okolnostmi a obhájila i jí použitou metodu určení obvyklého nájemného (se zřetelem na specifičnost předmětu nájmu v dané věci, má-li jím být zastavěný pozemek). Za dané situace tak nelze mít rozhodnutí za rozporné s dovolatelem odkazovanou judikaturou týkající se určování bezdůvodného obohacení v případě užívání stavbou zastavěného pozemku, reprezentovanou označenými rozsudky Nejvyššího soudu.

6. Výtky dovolatele vůči znaleckým posudkům a jejich hodnocení představují pak polemiku se skutkovými, nikoliv právními závěry odvolacího soudu (zjištění výše obvyklého nájemného v daném místě a čase není primárně otázkou právní, nýbrž skutkovou; viz např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 7. 3. 2017, sp. zn. , ze dne 31. 3. 2020, sp. zn. , a ze dne 31. 8. 2021, sp. zn. ) a takové výtky nevystihují způsobilý dovolací důvod dle věty první (k tomu srovnej např. i usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 9. 2013, sp. zn. , uveřejněné pod číslem 4/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek). Odvolacím soudem učiněnými skutkovými zjištěními je dovolací soud vázán, oprávněním k jejich přezkumu dle účinné procesní úpravy nadán není a tyto závěry mu v dovolacím řízení nepřísluší revidovat (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 5. 2016, sp. zn. , a ze dne 15. 6. 2016, sp. zn. , nebo rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 7. 12. 2016, sp. zn. , dále viz též usnesení Ústavního soudu ze dne 9. 8. 2016, sp. zn. , bod 10, ze dne 14. 2. 2017, sp. zn. , bod 6, a ze dne 8. 8. 2017, sp. zn. , bod 17.).

7. Také námitky o vadách řízení, nezahrnující otázku procesního práva řešenou odvolacím soudem, nesplňují kritéria stanovená v a přípustnost dovolání tudíž založit nemohou, i kdyby se soud vytýkaných procesních pochybení dopustil (srov. např. závěry usnesení Nejvyššího soudu ze dne 17. 2. 2014, sp. zn. , ze dne 28. 11. 2018, sp. zn. , a ze dne 5. 1. 2021, sp. zn. ). [Proto také věta druhá stanoví, že k vadám řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, dovolací soud přihlédne tehdy, je-li dovolání přípustné].

8. Nadto dovolací soud nesdílí přesvědčení dovolatele, že znalkyně Ing. arch. Veronika Křivánková, jež k žádosti soudu zpracovala revizní znalecký posudek, nedostála znaleckému úkolu (jímž bylo určení obvyklého nájemného), a také neshledává, že by se odvolací soud (před ním i soud prvního stupně při hodnocení důkazu znaleckým posudkem) zpronevěřil zásadám vytčeným konstantní rozhodovací praxí (srovnej namátkou rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 28. 5. 2020, sp. zn. , nebo jeho usnesení ze dne 14. 4. 2020, sp. zn. , ze dne 15. 4. 2020, sp. zn. , a ze dne 24. 6. 2020, sp. zn. , respektive stanovisko Nejvyššího soudu ze dne 23. 12. 1980, sp. zn. , uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 1/1981, na něž shora uvedená rozhodnutí navazují).

9. K dovolatelem nastolené otázce týkající se rozdílné kvantifikace bezdůvodného obohacení se zřetelem na odlišný způsob užívání pozemku a na něm umístněné stavby (jíž považuje za otázku v rozhodovací praxi neřešenou) lze pak také odkázat na výše uvedenou judikaturu a soudy učiněná skutková zjištění čerpaná ze znaleckých posudků o určení obvyklého nájemného (jež bylo východiskem pro kvantifikaci bezdůvodného obohacení, s přihlédnutím ke stavu pozemků a způsobu jejich využití žalovaným), kdy bezdůvodné obohacení za užívání pozemku parc. č. st. XY bylo žádáno se zřetelem na jeho zastavěnost stavbou ve výlučném vlastnictví žalovaného (stavba bez č.p./č.ev. – objekt občanské vybavenosti), zatímco v případě pozemku parc. č. st. XY bylo modifikováno právě s ohledem na velikost podílu žalovaného ke společným částem domu situovaného na předmětném pozemku.

10. Nelze pak ztratit ze zřetele, že v nyní posuzované věci odvolací soud akcentoval i imperativ plynoucí z ustanovení § 13 o. z. a legitimní očekávání účastníků (viz např. nálezy Ústavního soudu ze dne 8. 11. 2016, sp. zn. , a ze dne 24. 11. 2020, sp. zn. ), jestliže danou věc posoudil obdobně jako již dříve skončenou, typově shodnou věc týchž účastníků (vedena u Okresního soudu v Šumperku pod sp. zn. ), v níž žalobkyně po žalovaném požadovala vydání bezdůvodného obohacení za užívání týchž pozemků za předchozí období a kdy soudy přijaté závěry obstály i v žalovaným následně iniciovaném ústavněprávním přezkumu (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 11. 6. 2018, sp. zn. ).

11. Rozhodnutí o náhradě nákladů dovolacího řízení – v situaci, kdy dovolání bylo odmítnuto – odůvodněno být nemusí (srov. větu druhou ).

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 10. 10. 2023

Mgr. Petr Kraus

předseda senátu