Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

28 Cdo 1083/2023

28 Cdo 1083/2023-677

ČESKÁ REPUBLIKAROZSUDEKJMÉNEM REPUBLIKY

Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu Mgr. Zdeňka Sajdla a soudců JUDr. Michaela Pažitného, Ph.D., a Mgr. Petra Krause ve věci žalobců: a) B.-A. K. H., nar. XY, bytem XY, Spolková republika Německo, a b) P. G., nar. XY, bytem XY, oba zastoupeni JUDr. Jiřím Hartmannem, advokátem se sídlem v Praze 8, Sokolovská 5/49, proti žalované: Česká republika – Státní pozemkový úřad,IČ 01312774, se sídlem v Praze 3, Husinecká 1024/11a, o vydání náhradních pozemků, vedené u Okresního soudu v Ústí nad Labem pod sp. zn. , o dovolání žalované proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 3. ledna 2023, č. j. -633, t a k t o:

Rozsudek Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 3. ledna 2023, č. j. -633, se ruší v části výroku I., v níž byl potvrzen rozsudek Okresního soudu v Ústí nad Labem ze dne 29. září 2022, č. j. -533, pokud byl jeho výrokem I. na žalobce bezúplatně převeden pozemek parc. č. XY v k. ú. XY a jeho výrokem II. bylo rozhodnuto o nákladech řízení, a v nákladovém výroku II.; současně se ruší rozsudek Okresního soudu v Ústí nad Labem ze dne29. září 2022, č. j. -533, v části výroku I. týkající se pozemku parc. č. XY v k. ú. XY a v nákladovém výroku II. a věc se v uvedeném rozsahu vrací Okresnímu soudu v Ústí nad Labem k dalšímu řízení.

Odůvodnění:

1. Krajský soud v Ústí nad Labem (dále jen „odvolací soud“) rozsudkem ze dne 3. 1. 2023, č. j. -633, potvrdil rozsudek Okresního soudu v Ústí nad Labem (dále jen „soud prvního stupně“) ze dne 29. 9. 2022, č. j. -533, jímž byl nahrazen projev vůle žalované uzavřít s žalobci smlouvu o bezúplatném převodu pozemků parc. č. XY, XY, XY v k. ú. XY a parc. č. XY v k. ú. XY a bylo rozhodnuto o náhradě nákladů řízení (výrok I. rozsudku odvolacího soudu); současně rozhodl o nákladech odvolacího řízení (výrok II. rozsudku odvolacího soudu).

2. Odvolací soud se ztotožnil se závěrem soudu prvního stupně, že žalovaná (resp. její právní předchůdce Pozemkový fond ČR) při uspokojování restitučních nároků žalobců na vydání náhradních pozemků za pozemky, jež pro zákonné překážky nebylo lze vydat ( , o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku, ve znění pozdějších předpisů, dále jen – „zákon o půdě“), postupovala liknavě a svévolně. Současně dovodil, že žalobci požadované pozemky jsou k převodu vhodné, když jejich převodu nebrání zákonné překážky ( , o Státním pozemkovém úřadu a o změně některých souvisejících zákonů, ve znění pozdějších předpisů) ani jiné důvody. Konečně dospěl k závěru, že v situaci, kdy pozemek parc. č. XY v k. ú. XY není v územním plánu zařazen mezi plochy určené k zastavění veřejně prospěšnou stavbou, nebrání jeho vydání ani žádost obce o jeho bezúplatný převod podle Poukazoval přitom též na okolnost, že právo obce domáhat se bezúplatného převodu pozemku je promlčeno. Žalobě o bezúplatný převod dotčených pozemků do vlastnictví žalobců za účelem uspokojení jejich stávajícího restitučního nároku proto vyhověl.

3. Rozsudek odvolacího soudu napadla dovoláním žalovaná. Brojila vůči té části výroku I. rozsudku odvolacího soudu, v níž byl potvrzen bezúplatný převod pozemku parc. č. XY v k. ú. XY. Splnění předpokladů přípustnosti dovolání spatřovala v tom, že se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu při posuzování otázky, zda je náhradní pozemek převoditelný v situaci, kdy ve vztahu k němu uplatnila obec žádost o bezúplatný převod podle Odkazovala přitom na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 27. 3. 2019, sp. zn. , a usnesení téhož soudu ze dne 11. 12. 2019, sp. zn. . Mínila, že již samotná žádost obce o převod pozemku do jejího vlastnictví dle zakládá jeho nepřevoditelnost na oprávněné osoby. Předestřela dále otázku významu promlčení nároku obce na bezúplatný převod pozemku ve smyslu ustanovení Měla za to, že se odvolací soud při jejím řešení odchýlil od rozhodovací praxe dovolacího soudu představované rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 28. 1. 2015, sp. zn. , a ze dne 5. 11. 2009, sp. zn. . Navrhla, aby Nejvyšší soud rozhodnutí soudů nižších stupňů zrušil a věc soudu prvního stupně vrátil k dalšímu řízení.

4. Žalobci navrhli, aby dovolací soud dovolání odmítl pro nepřípustnost, popř. zamítl jako nedůvodné.

5. Po zjištění, že dovolání proti pravomocnému rozsudku odvolacího soudu bylo podáno oprávněnou osobou (žalovanou) zastoupenou advokátem ( , , ve znění pozdějších předpisů, dále jen – „ “) a ve lhůtě stanovené , Nejvyšší soud shledal dovolání přípustným podle , neboť napadené rozhodnutí odvolacího soudu závisí na vyřešení hmotněprávní otázky (vhodnosti pozemku, coby náhradního za pozemky, jež pro překážky ve smyslu zákona o půdě nebylo lze vydat, požádala-li o jeho bezúplatný převod obec dle ), při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu (viz judikaturu dále citovanou).

6. Zmatečnosti ( , odst. 2 písm. a/b/ a odst. 3 ) ani jiné vady řízení, které by mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí o věci a k nimž dovolací soud u přípustného dovolání přihlíží z úřední povinnosti (srov. ), se z obsahu spisu nepodávají a dovolatelka je ani nenamítá.

7. Nejvyšší soud se proto dále zabýval tím, zda je dán důvod vymezený dovoláním, tedy prověřením správnosti právního posouzení věci odvolacím soudem v hranicích dovoláním vymezené otázky.

8. O nesprávné právní posouzení věci (dovolací důvod dle ) jde tehdy, posoudil-li odvolací soud věc podle právní normy, jež na zjištěný skutkový stav nedopadá, nebo právní normu, sice správně vybranou, nesprávně vyložil, případně ji na daný skutkový stav nesprávně aplikoval.

9. Vhodnými náhradními pozemky jest rozumět pozemky, jež by byly – nebýt liknavého či svévolného postupu žalované (a jejího předchůdce, Pozemkového fondu ČR) – zařaditelné do veřejné nabídky (srovnej přiměřeně např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 13. 12. 2007, sp. zn. , uveřejněný pod číslem 72/2008 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, dále např. rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 10. 9. 2009, sp. zn. , a ze dne 28. 6. 2017, sp. zn. , či jeho usnesení ze dne 3. 1. 2011, sp. zn. , ze dne 24. 9. 2014, sp. zn. , a ze dne 2. 5. 2016, sp. zn. ).

10. Při posouzení, zdali je ten který uvažovaný pozemek vhodný k náhradní naturální restituci, jest zkoumat, zdali jeho převodu nebrání zákonné překážky (výluky z restituce uvedené kupř. již v ustanovení , či překážky převoditelnosti pozemku z vlastnictví státu na jiné osoby, uvedené v či v ustanoveních jiných obecně závazných předpisů), dále kupř. zda nejde o pozemek zatížený (přednostními) právy třetích osob (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 15. 7. 2011, sp. zn. ), zda jeho převod není z jiného důvodu zapovězen zákonem (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 3. 1. 2011, sp. zn. , ve vztahu k pozemkům v zastavěném území obce), zda jej lze zemědělsky obhospodařovat (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 12. 12. 2013, sp. zn. ), zda nevzniknou jiné problémy při hospodaření s takovým pozemkem (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18. 9. 2014, sp. zn. ), případně nejde-li o pozemek zastavěný či tvořící součást areálu (srov. rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 14. 11. 2017, sp. zn. , a ze dne 6. 12. 2017, sp. zn. ). Uvedená hlediska je nutno hodnotit vždy se zřetelem k individuálním skutkovým okolnostem případu a předpoklady pro vydání (popřípadě pro nevydání) takového pozemku posuzovat samostatně, byť s přihlédnutím k širším souvislostem konkrétní věci (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 24. 5. 2017, sp. zn. , nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 4. 2007, sp. zn. ).

11. Podle pozemkový úřad nezahrne do veřejné nabídky pozemek, jehož převodu brání zákonná překážka, nebo pozemek, ke kterému uplatnila třetí osoba právo na převod podle zvláštního právního předpisu (odstavec 2). Smlouvu o bezúplatném převodu pozemku nelze uzavřít, jestliže bylo uplatněno právo na jeho převod podle zvláštních právních předpisů (odstavec 13).

12. Z odkazu uvedeného v poznámce 26) pod čarou k ustanovení a , ve znění účinném od 1. 11. 2019 (do 31. 10. 2019 se obdobná právní úprava nacházela v ustanovení zákona o půdě) jest v souladu s judikaturou dovolacího soudu (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 27. 3. 2019, sp. zn. , či ve vztahu k dřívější právní úpravě usnesení Nejvyššího soudu ze dne 3. 1. 2011, sp. zn. ) konečně dovodit, že s účinností od 1. 1. 2013 smlouvu o bezúplatném převodu pozemku, coby pozemku náhradního ve smyslu zákona o půdě, nelze bez dalšího uzavřít, jestliže na jeho převod bylo uplatněno právo podle Z rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 11. 12. 2019, sp. zn. , pak vyplývá, že v takovém případě je nutno zkoumat, zda a z jakého důvodu obec na žádosti trvá a zda žádosti ze strany státu bude, respektive bude moci být, vyhověno (k tomu srov. např. rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 25. 9. 2019, sp. zn. ; ze dne 11. 12. 2019, sp. zn. , a ze dne 10. 2. 2020, sp. zn. ; nebo rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 11. 3. 2020, sp. zn. ).

13. Z ustanovení , ve znění účinném do 31. 7. 2016, přitom vyplývalo, že žádosti obce o bezúplatný převod zemědělského pozemku bylo namístě vyhovět mimo jiné i tehdy, šlo-li o pozemek v zastavitelné ploše, určený k zastavění stavbou pro bydlení.

14. Podle článku II. bodu 2 novely provedené , kterým se mění , o Státním pozemkovém úřadu a o změně některých souvisejících zákonů, ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony, se pak převody pozemků na základě žádosti obce podané dle ustanovení před 1. 8. 2016 dokončí podle dosavadních právních předpisů.

15. Odvolací soud se výše citovaných judikaturních závěrů a právní úpravy důsledně nedržel. Vycházeje ze skutkového zjištění, že žalobci nárokovaný pozemek parc. č. XY v k. ú. XY je územním plánem obce zčásti včleněn do zastavitelného území a určen k zastavění stavbou pro bydlení a že obec XY dne 22. 3. 2016 požádala – mimo jiné z důvodu uvedeného v ustanovení , ve znění účinném do 31. 7. 2016 – o jeho bezúplatný převod do svého vlastnictví, totiž nezohlednil, že se zřetelem k přechodnými ustanoveními předvídanému užití právní úpravy účinné do 31. 7. 2016 bude moci být obcí vznesené žádosti (ze dne 22. 3. 2016) vyhověno též z důvodu plánované stavby pro bydlení ( , ve znění účinném do 31. 7. 2016).

16. Měla-li by se překážka převoditelnosti požadovaného pozemku týkat jen jeho části, lze též poukázat na závěry ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu (a recentní judikatury Ústavního soudu), jež připouští vydání (překážkou nedotčené) části pozemkové parcely, vymezené geometrickým plánem (k tomu srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 27. 4. 2021, sp. zn. , nebo v dané věci vydaný rozsudek ze dne 7. 7. 2021, sp. zn. , jakož i nález Ústavního soudu ze dne 25. 10. 2021, sp. zn. , a jemu předcházející stanovisko pléna Ústavního soudu ze dne 12. 10. 2021, sp. zn. ).

17. Byla-li snad překročena promlčecí lhůta, v níž bylo namístě žádosti obce ze dne 22. 3. 2016 o bezúplatný převod pozemku vyhovět, dlužno zmínit rovněž ony judikaturní závěry, dle nichž uplynutím promlčecí lhůty uvedené právo obci nezaniká, přičemž námitka promlčení byla by k dispozici toliko žalované (dovolatelce), coby dlužnici v případném sporu s obcí o bezúplatný převod pozemku (k tomu srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 5. 11. 2009, sp. zn. , nebo rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 19. 5. 2010, sp. zn. ), jež se zde ovšem ke své povinnosti hlásí (svého práva namítat promlčení zjevně nehodlá využít).

18. Z uvedených důvodů jeví se závěry odvolacího soudu o převoditelnosti pozemku parc. č. XY v k. ú. XY (coby vhodného náhradního zemědělského pozemku) na žalobce přinejmenším předčasnými, a tudíž nesprávnými. Nejvyšší soud proto, shledávaje dovolání opodstatněným, přistoupil, aniž nařizoval jednání ( věty první ), dle a odst. 2, věty první v příslušném rozsahu ke zrušení rozsudku odvolacího soudu; jelikož se důvody, pro něž byl zrušen rozsudek odvolacího soudu, vztahují i na rozsudek soudu prvního stupně, zrušil dovolací soud v dovoláním dotčeném rozsahu i toto rozhodnutí a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení ( , věty druhé, ).

19. Právní názor vyslovený Nejvyšším soudem v tomto rozsudku je pro soudy nižších stupňů v dalším řízení závazný ( , věty druhé, ).

20. V rozhodnutí, jímž se bude řízení končit, bude rozhodnuto i o náhradě nákladů tohoto dovolacího řízení ( , věty druhé, ).

21. Shora citovaná rozhodnutí Nejvyššího soudu – vydaná po 1. lednu 2001 – jsou dostupná na webových stránkách Nejvyššího soudu www.nsoud.cz, rozhodnutí Ústavního soudu na www.usoud.cz.

P o u č e n í: Proti tomuto rozsudku není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 17. 5. 2023

Mgr. Zdeněk Sajdl

předseda senátu