Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

26 Cdo 875/2023

26 Cdo 875/2023-117

USNESENÍ

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Jitky Dýškové a soudců JUDr. Pavlíny Brzobohaté a JUDr. Miroslava Feráka v právní věci žalobkyně České přístavy, a.s., se sídlem v Praze 7, Jankovcova 1627/16a, IČO 45274592, zastoupené Mgr. Markem Vojáčkem, advokátem se sídlem v Praze 1, Na Florenci 2116/15, proti žalovaným 1) M. T., narozenému XY, bytem XY, zastoupenému Mgr. Norbertem Hemelíkem, advokátem se sídlem v Říčanech, Lipanská 331/7, 2) G. V., narozené XY, bytem XY, zastoupené Mgr. Norbertem Hemelíkem, advokátem se sídlem v Říčanech, Lipanská 331/7, a 3) T. V., narozenému XY, bytem XY, zastoupenému JUDr. Janou Bärovou, advokátkou se sídlem v Praze 1, Týnská 1053/21, o vyklizení pozemku a zaplacení 122.000 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 5 pod sp. zn. , o dovolání žalobkyně proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 22. 12. 2022, č. j. -86, takto:

Dovolání žalobkyně se odmítá.

Odůvodnění:

Obvodní soud pro Prahu 5 usnesením ze dne 28. 3. 2022, č. j. -44, přerušil řízení dle , , ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ “) do právní moci rozhodnutí v řízení vedeném týmž soudem pod sp. zn. , neboť je v něm „řešena zásadní předběžná otázka oprávněnosti nároku žalobkyně i proti žalovaným v tomto řízení“. Uvedené usnesení nabylo právní moci dne 19. 4. 2022.

Obvodní soud pro Prahu 5 (soud prvního stupně) usnesením ze dne 20. 9. 2022, č. j. -69, zamítl návrh žalobkyně ze dne 16. 9. 2022 na pokračování v řízení.

K odvolání žalobkyně Městský soud v Praze (soud odvolací) usnesením ze dne 22. 12. 2022, č. j. -86, usnesení soudu prvního stupně potvrdil. Dospěl k závěru, že podanému návrhu na pokračování v řízení může soud vyhovět jen tehdy, změní-li se okolnosti týkající se přerušení řízení oproti stavu, kdy soud o přerušení řízení rozhodoval. Skutečnost, že samo posouzení předpokladů pro přerušení řízení nebylo správné, nemůže být důvodem pro to, aby soud vyhověl žádosti o pokračování v řízení. Návrh žalobkyně na pokračování v řízení je ve skutečnosti její polemikou ohledně správnosti rozhodnutí o přerušení řízení; k tomu však institut návrhu na pokračování v řízení neslouží.

Dovolání žalobkyně proti usnesení odvolacího soudu není přípustné podle , neboť odvolací soud posoudil otázku přerušení řízení podle a pokračování v něm s ustálenou rozhodovací praxí dovolacího soudu a není důvod, aby tato rozhodná právní otázka byla posouzena jinak.

Podle ustanovení pokud soud neučiní jiná vhodná opatření, může řízení přerušit, jestliže probíhá řízení, v němž je řešena otázka, která může mít význam pro rozhodnutí soudu, nebo jestliže soud dal k takovému řízení podnět.

V případě fakultativního přerušení řízení je rozhodovací praxe Nejvyššího soudu obecně ustálená v tom smyslu, že ustanovení patří k právním normám s relativně neurčitou hypotézou, tj. normám, jejichž hypotéza není stanovena přímo právním předpisem, a která tak přenechává soudu, aby podle svého uvážení v každém jednotlivém případě vymezil sám hypotézu právní normy ze širokého, předem neomezeného okruhu okolností (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 13. 8. 2014, sp. zn. ).

V rozsudku ze dne 24. 2. 2011, sp. zn. , Nejvyšší soud uzavřel, že smyslem přerušení řízení podle je zajistit hospodárnost řízení; proto by měl soud posoudit, zda vyčkání výsledku jiného řízení bude i z hlediska délky původního (hlavního) řízení účelné, nebo zda si otázku, která může mít význam pro jeho rozhodnutí, vyřeší předběžně sám. Při úvaze o tom, zda řízení přeruší, by měl soud postupovat podle okolností konkrétního případu, zejména s ohledem na to, zda v řízení nelze učinit jiná vhodná opatření, a s ohledem na celkovou délku řízení, o kterou se nutně původní řízení prodlouží.

Bylo-li z tohoto důvodu řízení přerušeno, vyplývá z ustanovení věty druhé , že přerušení řízení trvá do doby, než odpadne důvod (překážka), pro který bylo řízení přerušeno.

V projednávané věci bylo řízení přerušeno do pravomocného skončení řízení vedeného u Obvodního soudu pro Prahu 5 pod sp. zn. , ve kterém bylo rozhodnuto rozsudkem ze dne 10. 11. 2022, č. j. -1027, a v současné době je vedeno řízení o odvolání proti zmíněnému rozhodnutí.

Jelikož se shora uvedené řízení nachází již ve stádiu rozhodování o odvolání proti shora uvedenému rozsudku a nedošlo ke změně poměrů, není v rozporu se zásadou hospodárnosti řízení vyčkat rozhodnutí o odvolání a skončení věci, a tedy odpadnutí důvodu (překážky), pro který bylo toto řízení přerušeno. Úvaha odvolacího soudu o zamítnutí návrhu na pokračování v řízení tak není zjevně nepřiměřená (srov. již citovaný rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 24. 2. 2011, sp. zn. , usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 6. 2018, sp. zn. , či ze dne 24. 8. 2021, sp. zn. ).

Vzhledem k obsahu dovolacích námitek lze dodat, že usnesení o přerušení řízení není usnesením o vedení řízení, proto je jím soud ve smyslu vázán, přičemž důvod přerušení řízení podle se poměřuje především hlediskem hospodárnosti řízení (jak plyne z judikatury uvedené shora), které bylo v dané věci splněno.

Nejvyšší soud proto dovolání podle ustanovení odmítl.

Nejvyšší soud nerozhoduje o nákladech dovolacího řízení, jestliže dovoláním napadené rozhodnutí odvolacího soudu není rozhodnutím, jímž se řízení končí, a jestliže řízení nebylo již dříve skončeno (srov. usnesení Nejvyššího soudu z 23. 7. 2002, sp. zn. , uveřejněné pod č. 48/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).

Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 17. 5. 2023

JUDr. Jitka Dýšková předsedkyně senátu