Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

I.ÚS 1949/23

Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Pavla Šámala, soudců Jaromíra Jirsy a Jana Wintra (soudce zpravodaje) o ústavní stížnosti obchodní společnosti České přístavy, a.s., se sídlem Jankovcova 1627/16a, Praha 7, zastoupené Mgr. Markem Vojáčkem, advokátem se sídlem Na Florenci 2116/15, Praha 1, proti usnesením Nejvyššího soudu č. j. -117 ze dne 17. 5. 2023, Městského soudu v Praze č. j. -86 ze dne 22. 12. 2022 a Obvodního soudu pro Prahu 5 č. j. -69 ze dne 20. 9. 2022, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění

1. Stěžovatelka se jako vlastník návrhem podaným k Obvodnímu soudu pro Prahu 5 domáhá po členech spolku Tělovýchovná jednota Blaník Praha z. s. (dále jen "spolek") vyklizení v žalobě specifikovaného pozemku a zaplacení 122 000 Kč s příslušenstvím. Obvodní soud usnesením č. j. -44 ze dne 28. 3. 2022 přerušil řízení do právní moci rozhodnutí v řízení vedeném týmž soudem pod sp. zn. , neboť je v něm "řešena zásadní předběžná otázka oprávněnosti nároku žalobkyně i proti žalovaným v tomto řízení" a vyřešení odkazované věci má tak rozhodující význam i pro řízení sp. zn. .

2. V záhlaví uvedeným usnesením obvodní soud zamítl návrh stěžovatelky na pokračování v řízení, neboť věc sp. zn. sp. zn. nebyla dosud rozhodnuta.

3. K odvolání stěžovatelky Městský soud v Praze v záhlaví označeným usnesením potvrdil usnesení obvodního soudu. Dospěl k závěru, že návrhu na pokračování v řízení může soud vyhovět jen tehdy, změní-li se okolnosti týkající se přerušení řízení oproti stavu, při němž soud o přerušení rozhodoval. Skutečnost, že samo posouzení předpokladů pro přerušení řízení nebylo podle stěžovatelky eventuálně správné, není sama o sobě důvodem vyhovění návrhu na pokračování v řízení. Návrh stěžovatelky na pokračování řízení a odvolání proti zamítavému rozhodnutí o tomto návrhu jsou podle městského soudu polemikou o správnosti již pravomocného rozhodnutí o přerušení řízení. K tomu ale návrh na pokračování v řízení (a odvolání proti jeho zamítnutí) neslouží. Tuto funkci naopak plní opravné prostředky proti usnesení o přerušení řízení. Ty však stěžovatelka podle městského soudu nevyužila, netvrdila ani žádnou změnu okolností týkající se přerušení řízení, která by měla nastat po rozhodnutí o přerušení řízení, a umožňovala by soudu se otázkou přerušení řízení znovu zabývat.

4. Dovolání stěžovatelky odmítl Nejvyšší soud v záhlaví označeným usnesením pro nepřípustnost. Městský soud posoudil otázku přerušení řízení podle v souladu s ustálenou rozhodovací praxí dovolacího soudu, přičemž není důvod, aby rozhodná právní otázka byla posouzena jinak. U fakultativního přerušení řízení judikatura Nejvyššího soudu vychází z toho, že je normou s relativně neurčitou hypotézou, která ponechává na soudu, aby ji podle svého uvážení v každém jednotlivém případě vymezil. Základním smyslem uvedeného ustanovení je zajistit hospodárnost řízení. Proto by měl soud posoudit, zda vyčkání výsledku jiného řízení bude i z hlediska přerušeného řízení účelné. Bylo-li proto z uvedeného důvodu řízení přerušeno, vyplývá z věty druhé , že přerušení řízení trvá až do doby, než odpadne důvod (překážka), pro který bylo řízení přerušeno. V projednávané věci bylo řízení přerušeno do pravomocného skončení řízení vedeného u obvodního soudu pod sp. zn. , přičemž toto řízení nebylo skončeno ještě ani v době rozhodování Nejvyššího soudu. Úvaha městského soudu vedoucí k zamítnutí návrhu na pokračování řízení není zjevně nepřiměřená; poměry věci se nezměnily, a není tak v rozporu se zásadou hospodárnosti vyčkat pravomocného rozhodnutí související věci.

5. Proti v záhlaví označeným usnesením brojí včasnou a přípustnou ústavní stížností stěžovatelka jako osoba oprávněná a zastoupená advokátem (k podmínkám řízení viz , a ) s tvrzením, že jimi byly porušeny a d a Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod.

6. Stěžovatelka zejména namítá, že pro přerušení řízení nebyly dány podmínky, a dochází tak k nežádoucím průtahům. Rovněž se domnívá, že přerušené řízení a řízení, jehož výsledek se očekává, spolu nesouvisí. Naopak přerušení řízení vede k prodlužování neoprávněného užívání pozemků stěžovatelky. Stěžovatelka tvrdí, že ústavní stížnost je přípustná, byť napadenými rozhodnutími samotné řízení nekončí, ale uzavírá se jím jeho relativně samostatná část [k čemuž odkazuje zejména na nález Ústavního soudu

sp. zn.

ze dne 21. 5. 2019 (N 90/94 SbNU 159)]. Obecné soudy údajně napadená rozhodnutí řádně neodůvodnily, čímž porušily stěžovatelčino právo na spravedlivý proces. Stěžovatelka taktéž upozorňuje, že ani v rozhodnutí, kterým obvodní soud přerušil řízení, není dostatečně vymezena otázka, která má pro danou věc rozhodující vliv a na jejíž vyřešení v jiném řízení je nutno vyčkat.

7. Stěžovatelka již podala ústavní stížnost proti rozhodnutím obecných soudů o zamítnutí obdobných jejích návrhů na pokračování v řízeních, v nichž žaluje jiné skupiny členů spolku. Ústavní soud usneseními

sp. zn.

ze dne 29. 8. 2023 a

sp. zn.

ze dne 15. 8. 2023 tyto ústavní stížnosti odmítl jako návrhy zjevně neopodstatněné. V nyní posuzované věci nemá důvod se od závěrů vyslovených v těchto usneseních odchýlit.

8. Ústavní soud je soudním orgánem ochrany ústavnosti, není součástí soustavy obecných soudů a nemůže do jejich rozhodování zasahovat, neporuší-li soudy ústavně zaručená základní práva stěžovatelky [ a písm. d) y]. Pojmovým znakem ústavní stížnosti je její subsidiarita, jež se projevuje v požadavku předchozího vyčerpání všech zákonných procesních prostředků k ochraně práv. Ústavní soud je tak v rámci řízení o ústavní stížnosti oprávněn rozhodovat zásadně jen o rozhodnutích konečných. Jako nepřípustné proto odmítá ústavní stížnosti napadající pravomocné rozhodnutí soudu, jímž však nebyla věc skončena.

9. V této souvislosti uvedl Ústavní soud např. v usnesení ze dne 14. 7. 1999

sp. zn.

, že "řízení před soudem (jako ostatně každé řízení před orgánem veřejné moci) jako zákonem upravený proces poznávání (zjišťování) a hodnocení skutečností rozhodných pro aplikaci hmotněprávní normy, na níž posléze spočine meritorní rozhodnutí ve věci samé, v celém svém průběhu zpravidla podléhá procesnímu vývoji (změnám), jehož případné vady lze jen stěží přezkoumat (napravit) jinak než ex post a v rámci přezkumu vydaného rozhodnutí, včetně řízení, jež mu předcházelo; nelze proto porušení základních navrhovatelčiných práv spatřovat v procesně vadném nebo i protiústavním postupu takového orgánu, jestliže k němu dochází v řízení, které dosud probíhá, neboť i takový postup je ve své podstatě neoddělitelnou částí celého řízení a svou povahou a ve svých důsledcích je zatěžuje jako celek; proto i protiústavní procesní vady lze v rámci přezkumu celého řízení napravit obvyklým a zákonem předvídaným způsobem, a to především obecnými soudy samotnými. Ingerence Ústavního soudu do rozhodovací činnosti obecných soudů je in concreto na místě teprve tehdy, jestliže by takové vady nebyly odstraněny ani v řízení opravném, a to činností v rámci rozhodovací pravomoci nadřízeného obecného soudu."

10. Proto také Ústavní soud ve své konstantní judikatuře obdobně přistupuje i k rozhodnutím, jimiž bylo v průběhu soudního řízení rozhodnuto o přerušení řízení. Ústavní soud vychází z toho, že takové řízení dosud neskončilo (viz např. usnesení Ústavního soudu ze dne 21. 7. 2016

sp. zn.

). K ústavním stížnostem směřujícím proti rozhodnutím, jimiž nebylo vyhověno návrhu účastníka řízení podle na pokračování v řízení, Ústavní soud např. v usneseních

sp. zn.

ze dne 26. 1. 2010 nebo

sp. zn.

ze dne 15. 3. 2012 uvedl, že v případě rozhodování o návrhu na pokračování v řízení nejde o úkon takové povahy, aby jím mohlo být výrazněji zasaženo do základních práv nebo svobod konkrétního stěžovatele; takové ústavní stížnosti jsou tedy zpravidla zjevně neopodstatněné.

11. Městský soud v odůvodnění svého rozhodnutí přiléhavě konstatoval, že stěžovatelka návrhem na pokračování v řízení ve skutečnosti prosazuje svůj nesouhlas s tím, že soud rozhodl o přerušení řízení; takto postupuje i přesto, že proti rozhodnutí obvodního soudu o přerušení řízení neuplatnila opravné prostředky, přičemž toto východisko ani v ústavní stížnosti nezpochybnila. Přísně vzato by tak bylo možno stížnostní argumentaci v návaznosti na výše uvedenou judikaturu považovat za nepřípustnou. Stejně jako ve výše odkazovaných nedávných řízeních o stěžovatelčiných ústavních stížnostech však Ústavní soud přistoupil k posouzení opodstatněnosti stěžovatelčiny stížnosti. Učinil tak především proto, že napadená rozhodnutí vzešla ze samostatného návrhu na pokračování v řízení. Takto soudy rozhodly na základě zákona ( y), k takovému rozhodnutí jsou příslušným orgánem ( y) a jejich rozhodnutí nejsou projevem svévole ( y a a 3 y). Obecné soudy v napadených rozhodnutích dostatečně vysvětlily, proč ještě nenastaly podmínky k tomu, aby v řízení mohlo být pokračováno (jinak řečeno vysvětlily, proč je přerušení řízení v dané věci stále aktuální).

12. Nepřípadný je odkaz stěžovatelky na nález

sp. zn.

; zde dílčím způsobem připuštěná výjimka ze shora popsané zásady subsidiarity ústavní stížnosti se týká postupu podle , podle něhož může (zjednodušeně řečeno) odvolací soud ve výjimečných případech - nebyl-li dodržen jím vyslovený závazný právní názor nebo v řízení před soudem prvního stupně nastaly závažné vady - nařídit, aby v dalším řízení projednal a rozhodl danou věc jiný senát (samosoudce). O tak výjimečnou situaci, která může ve svém důsledku kolidovat s právem na zákonného soudce, v nyní posuzované věci zjevně nejde.

13. Pro výše uvedené Ústavní soud mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků ústavní stížnost odmítl podle jako návrh zjevně neopodstatněný.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 19. září 2023

Pavel Šámal, v. r.

předseda senátu