Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

23 Cdo 2857/2022

23 Cdo 2857/2022-222

USNESENÍ

Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Příhody a soudců JUDr. Marka Doležala a Mgr. Jiřího Němce ve věci žalobkyně Economia, a. s., se sídlem v Praze 8, Karlíně, Pernerova 673/47, PSČ 186 00,identifikační číslo osoby 28191226, zastoupené JUDr. Janem Täubelem, LL. M., advokátem se sídlem v Praze 8, Sokolovská 68/105, proti žalované První novinová společnost, a. s., se sídlem v Praze 9, Horní Počernice, Paceřická 1/2773, PSČ 193 00, identifikační číslo osoby 45795533, zastoupené JUDr. Jaromírem Kremerem, advokátem se sídlem v Orlové, Úzká 1108, o zaplacení částky 10 000 000 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu v Praze 9 pod sp. zn. , o dovolání žalované proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 11. 5. 2022, č. j. -197, t a k t o:

I. Dovolání se odmítá.

Stručné odůvodnění:( )

V záhlaví uvedeným rozhodnutím Městský soud v Praze potvrdil rozsudek ze dne 3. 9. 2021, č. j. -152, jímž Obvodní soud pro Prahu 9 uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni 10 000 000 Kč spolu s úrokem z prodlení a rozhodl o nákladech řízení. Odvolací soud současně rozhodl o nákladech odvolacího řízení.

Tento rozsudek, podle obsahu ve výroku o věci samé, napadla žalovaná dovoláním.

Nejvyšší soud v dovolacím řízení postupoval a o dovolání rozhodl podle , , ve znění účinném od 1. 1. 2022 [srov. čl. II bod 1 , kterým se mění , , ve znění pozdějších předpisů, , o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád) a o změně dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony], dále jen „ “ Dovolání, které může být přípustné jen podle , přípustným neshledal.

Podle není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.

Podle v dovolání musí být vedle obecných náležitostí ( ) uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, v jakém rozsahu se rozhodnutí napadá, vymezení důvodu dovolání, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání ( až 238a) a čeho se dovolatel domáhá (dovolací návrh).

Dovolatelka pokládá dovolání za přípustné z toho důvodu, že otázky řešené v rozhodnutí odvolacího soudu nebyly v rozhodovací praxi dovolacího soudu dosud vyřešeny. Má přitom za to, že problematika smluvní pokuty řešená ve zde souzené věci má zásadní právní význam nejen pro dané řízení, ale rovněž i pro rozhodovací praxi soudů.

Přípustnost dovolání se vždy vztahuje k právním otázkám; nesprávné právní posouzení může spočívat v tom, že odvolací soud věc posoudil podle nesprávného právního předpisu, nebo že správně použitý právní předpis nesprávně vyložil, případně jej na zjištěný skutkový stav věci nesprávně aplikoval [srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 16. 6. 2015, sp. zn. , důvody rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 30. 5. 2019, sp. zn. , uveřejněného pod č. 20/2020 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek (dále jen „Sb. rozh. obč.“), či rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 9. 2022, sp. zn. ].

Otázka, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena, ve smyslu , je otázkou hmotného či procesního práva, kterou dovolací soud ve své rozhodovací praxi dosud neřešil a kterou by měl vyřešit právě v souzené věci, nejen pro účely přezkumu správnosti konkrétního právního posouzení, na němž spočívá napadené rozhodnutí odvolacího soudu, nýbrž zejména pro futuro, při plnění svého základního poslání, jímž je sjednocování rozhodovací praxe obecných soudů [při plnění své úlohy zajišťovat jednotu a zákonnost rozhodování, srov. , o soudech, soudcích, přísedících a státní správě soudů a o změně některých dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů, a k tomu např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 14. 11. 2018, sp. zn. , jež je – stejně jako ostatní rozhodnutí Nejvyššího soudu zde citovaná – dostupné na jeho webových stránkách]. Dovolatelem předložená právní otázka proto nemůže z pohledu obstát, nelze-li na takto položenou otázku nalézt obecně platnou odpověď, tedy nemá-li judikatorní přesah (srov. například rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 30. 9. 2014, sp. zn. , a ze dne 25. 5. 2022, sp. zn. , či usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 10. 2016, sp. zn. ).

Prostřednictvím otázky formulované v dovolání pod písm. a) [zda smluvní pokutou sjednanou v čl. VIII.8.2. smlouvy o distribuci periodického tisku určeného pro předplatné, uzavřené mezi účastnicemi dne 20. 12. 2017, byla utvrzena povinnost dovolatelky „započít s poskytováním služby ohledně první samostatné složky celkové služby, splnění všech samostatných složek celkové služby či zda jde o započetí s plněním či splnění poslední složky celkové služby (doručení tisku předplatitelům)“], jakož i prostřednictvím otázky pod písm. b) [co je dle uvedené smlouvy podstatnou částí tiskovin, vůči níž nebylo v daný den započato s poskytováním služby], dovolatelka nepředkládá právní otázku, natož pak takovou právní otázku, která dosud nebyla v rozhodovací praxi dovolacího soudu vyřešena, nýbrž požaduje po dovolacím soudu, aby provedl výklad konkrétního právního jednání, resp. aby přezkoumal výsledek výkladu právního jednání provedeného odvolacím soudem.

Závěr o tom, jaká byla skutečná vůle smluvních stran při uzavírání smlouvy, je závěrem skutkovým (srov. například usnesení Nejvyššího soudu ze dne 19. 10. 2016, sp. zn. ), a o aplikaci práva na zjištěný skutkový stav věci (tedy o právní posouzení) jde teprve tehdy, dovozuje-li soud z právního úkonu konkrétní práva a povinnosti účastníků právního poměru (srov. například důvody rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 21. 10. 1999, sp. zn. , uveřejněného pod č. rozh. obč., nebo rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 31. 10. 2001, sp. zn. , uveřejněný v časopise Soudní judikatura, sešit č. 46, ročník 2002, pod číslem 46). Zakládá-li proto dovolatelka svou polemiku s právním posouzením věci odvolacím soudem na argumentu, že skutečná vůle stran byla jiná, pak nezpochybňuje samotné právní posouzení (tj. správnost volby příslušné právní normy a správnost jejího výkladu a aplikace), nýbrž správnost zjištěného skutkového stavu věci, z něhož právní hodnocení odvolacího soudu vychází. Skutkový stav zjištěný v řízení před soudy obou stupňů však v dovolacím řízení zásadně zpochybnit nelze (srov. a důvody usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 9. 2013, sp. zn. , uveřejněného pod č. rozh. obč., nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 1. 2015, sp. zn. , a ze dne 28. 5. 2015, sp. zn. ).

Nejvyšší soud proto ve své rozhodovací praxi zdůrazňuje, že výsledek, k němuž odvolací soud dospěl při odstraňování pochybností o obsahu právního úkonu (o skutečné vůli stran jím projevené) cestou jeho výkladu, není řešením otázky hmotného práva v intencích , jež by bylo možno porovnávat s ustálenou rozhodovací praxí dovolacího soudu. Od ustálené judikatury by se odvolací soud mohl odchýlit pouze v postupu, jímž k takovému výsledku (k závěru o obsahu právního úkonu) dospěl (srov. například usnesení ze dne 10. 4. 2014, sp. zn. , ze dne 28. 4. 2014, sp. zn. , a ze dne 27. 11. 2019, sp. zn. ). Tím spíše pak platí, že výsledek výkladu právního jednání není (nemůže být) řešením otázky hmotného práva dosud neřešené v rozhodovací praxi dovolacího soudu ve smyslu Postup odvolacího soudu při výkladu právního jednání dovolatelka nezpochybnila (nevymezila k němu přípustnost dovolání a dovolací důvod).

Pod písm. c) předkládá dovolatelka „otázku určitosti a srozumitelnosti ujednání o smluvní pokutě sjednané v čl. VII.8.2 uvedené smlouvy“. Ani otázka určitosti a (nebo) srozumitelnosti konkrétního právního jednání nemůže být otázkou dosud judikatorně nevyřešenou; jde vždy o posouzení individuálních okolností konkrétního případu. V související argumentaci je však obsažen názor, že smluvní ujednání je neurčité a nesrozumitelné vždy tam, kde „z textu smluvní pokuty vyplývá vícero výkladů vzniku nároku na smluvní pokutu“. Oproti mínění dovolatelky nejde o otázku v rozhodovací praxi dovolacího soudu neřešenou, nehledě na to, že její řešení plyne přímo ze zákona. , (dále jen o. z.“), v stanoví, že o právní jednání nejde, nelze-li pro neurčitost nebo nesrozumitelnost zjistit jeho obsah ani výkladem. Nejvyšší soud k tomuto ustanovení vysvětlil, že k závěru o zdánlivosti právního jednání pro neurčitost či nesrozumitelnost soud přistoupí jen tehdy, nepodaří-li se mu výkladem celého právního jednání nebo jeho části podle a násl. o. z. ozřejmit, k jakým právním následkům projevená vůle účastníků směřovala (srov. například rozsudky ze dne 23. 6. 2020 sp. zn. , a ze dne 16. 9. 2021, sp. zn. ). Od těchto judikatorních závěrů se odvolací soud neodchýlil, dovodil-li cestou výkladu smlouvy, k čemu směřovala projevená shodná vůle stran, a nepřitakal-li proto odvolací námitce, že ujednání v čl. VII.8.2 smlouvy je neurčité a nesrozumitelné. Názor, že žalovaná nemůže úspěšně namítat neurčitost právního jednání proto, že sama návrh smlouvy připravovala, přitom poznamenal pouze podpůrně; na tomto názoru jeho rozhodnutí nezávisí.

Otázka „přiměřenosti sjednané smluvní pokuty dle čl. VII.8.2 uvedené smlouvy a podmínek pro její moderaci“, předložená pod písm. d) dovolání, rovněž nemůže být otázkou dosud neřešenou v rozhodovací praxi dovolacího soudu ve smyslu , neboť i v tomto případě jde o posouzení individuálních okolností konkrétního případu. Též v této části pak není vymezen dovolací důvod, neboť dovolání postrádá polemiku s příslušným právním posouzením odvolacího soudu, obsaženým v bodě 26 napadeného rozhodnutí.

Co se týče namítaných vad řízení, pak k vadám řízení dovolací soud přihlíží, jen je-li dovolání přípustné ( věta druhá ).

Nejvyšší soud proto, aniž nařizoval jednání ( věta první ), dovolání žalobce podle jako nepřípustné odmítl.

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se neodůvodňuje ( věta druhá ).

P o u č e n í : Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

Nesplní-li povinná dobrovolně, co jí ukládá vykonatelné rozhodnutí, může se oprávněná domáhat výkonu rozhodnutí.

V Brně dne 21. 2. 2023

JUDr. Pavel Příhoda

předseda senátu