Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

32 Cdo 1860/2016

32 Cdo 1860/2016

U S N E S E N Í

Y&T Property Investment s. r. o.

K. M.

, zastoupené JUDr. Jiřím Kudějem, advokátem se sídlem v Praze 6 – Břevnově, Šlikova 287/20, PSČ 169 00, o zaplacení částky 315 000 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 6 pod sp. zn. , o dovolání žalobkyně proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 30. 11. 2015, č. j. -152, takto:

I. Dovolání se odmítá. II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalované na náhradu nákladů dovolacího řízení částku 9 880Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám jejího advokáta.

O d ů v o d n ě n í :

Obvodní soud pro Prahu 6 rozsudkem ze dne 28. 5. 2015, č. j. -110, zamítl žalobu o zaplacení částky 315 000 Kč s úrokem z prodlení a uložil žalobkyni povinnost zaplatit na náhradu nákladů řízení žalované částku 119 548 Kč a státu částku 2 488,55 Kč.

Městský soud v Praze rozhodnutím označeným v záhlaví rozsudek soudu prvního stupně potvrdil a rozhodl o nákladech odvolacího řízení.

Proti rozhodnutí odvolacího soudu podala žalovaná dovolání.

Podle není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.

Podle v dovolání musí být vedle obecných náležitostí ( ) uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, v jakém rozsahu se rozhodnutí napadá, vymezení důvodu dovolání, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání ( až 238a ) a čeho se dovolatel domáhá (dovolací návrh).

Dovolatelka spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání v tom, že napadené rozhodnutí závisí na vyřešení právní otázky, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací dovolacího soudu, a dále že dovolacím soudem vyřešená právní otázka má být posouzena jinak.

Dovolatelka vytýká odvolacímu soudu, že „nesprávně právně posoudil otázku uzavření nové, ústní zprostředkovatelské smlouvy mezi žalobkyní a žalovanou, ačkoliv z provedeného dokazování soudu prvního stupně vyplynulo, že k takovému ujednání došlo“.

Nejen z citovaného vymezení dovolacího důvodu, nýbrž zejména z argumentace obsažené v dovolání je patrno, že dovolatelka nečiní nic jiného, než že polemizuje se závěrem odvolacího soudu, podle něhož ze zjištěných skutečností nelze dovodit, že došlo k souhlasnému projevu vůle žalobkyně a žalované směřujícímu k založení nového závazkového vztahu, jehož předmětem by bylo zprostředkování prodeje bytových jednotek či nebytového prostoru žalované. Takový závěr však oproti jejímu očekávání není závěrem právním, nýbrž skutkovým.

Závěr o tom, zda byla projevena vůle a co bylo obsahem takového projevu z hlediska faktického (technického), tj. co bylo napsáno, řečeno či vyjádřeno jinak než slovy, je závěrem skutkovým. Právními závěry jsou až posouzení, zda jde o právní úkon (zda zjištěný projev vůle vyhovuje definici upravené v , , zrušeného ke dni 1. 1. 2014, dále též jen „obč. zák.“), a též závěr o tom, jaká práva a jaké povinnosti z právního úkonu vyplývají, neboť jde o výsledek interpretace právního úkonu, která je též součástí právního posouzení (z rozhodnutí Nejvyššího soudu srov. např. rozsudek ze dne 21. 10. 1999, sp. zn. , uveřejněný pod číslem 73/2000 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, usnesení ze dne 23. 11. 2009, sp. zn. , uveřejněné v Souboru civilních rozhodnutí a stanovisek Nejvyššího soudu, C. H. Beck (dále též je „Soubor“) pod číslem C 8043, rozsudek ze dne 31. 10. 2001, sp. zn. , uveřejněný v časopise Soudní judikatura, ročník 2002, číslo sešitu 3, pod číslem 46/2002, dovolatelkou zmiňovaný rozsudek ze dne 27. 4. 2006, sp. zn. , a rozsudky ze dne 26. 9. 2011, sp. zn. , ze dne 14. 5. 2014, sp. zn. , a ze dne 20. 10. 2015, sp. zn. , které jsou, stejně jako ostatní rozhodnutí Nejvyššího soudu zde citovaná, dostupné na http://www.nsoud.cz). Takový názor ve své rozhodovací praxi prosazuje též Ústavní soud, jenž v nálezu ze dne 6. 5. 2004, sp. zn. , uveřejněném pod číslem 66/2004 Sbírky nálezů a usnesení Ústavního soudu, výslovně zdůraznil, že skutkovými jsou v této souvislosti toliko zjištění faktuální, čili zjištění samotné existence právního úkonu, identifikace jeho subjektů, je-li učiněn v písemné formě, ověření pravosti y, konstatování textu smlouvy apod.

Závěrem skutkovým je pak i závěr odvolacího soudu, že uzavření nové smlouvy v jiné než písemné formě se dovolatelce prokázat nezdařilo, neboť zjištěné okolnosti případu poznatek o jejím uzavření neumožňují.

Nejen skutková zjištění, nýbrž též skutkové závěry z nich dovozené jsou součástí skutkového stavu věci (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 29. 7. 2013, sp. zn. ). Správnost skutkového stavu věci, jak byl zjištěn v řízení před soudy nižších stupňů, v dovolacím řízení probíhajícím v procesním režimu účinném od 1. 1. 2013 v žádném ohledu zpochybnit nelze. Dovolací přezkum je ustanovením vyhrazen výlučně otázkám právním, ke zpochybnění skutkových zjištění odvolacího soudu nemá tudíž dovolatelka k dispozici způsobilý dovolací důvod; tím spíše pak skutkové námitky nemohou založit přípustnost dovolání (srov. například usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. 7. 2014, sp. zn. , a ze dne 30. 10. 2014, sp. zn. ).

Odkaz dovolatelky na rozhodnutí Nejvyššího soudu je nepřípadný.

Rozsudkem ze dne 10. 10. 2012, sp. zn. , Nejvyšší soud rozhodoval v procesním režimu ve znění účinném do 31. 12. 2012, jenž přezkum správnosti skutkového stavu věci v dovolacím řízení za určitých předpokladů připouštěl (srov. jeho ). Tomu pak odpovídá tam vyjádřený a dovolatelkou citovaný názor, že trvat za všech okolností na vyčerpávajícím doložení přesného znění daného smluvního ujednání by znamenalo v podstatě popření možnosti uzavírání smluv v jiné než písemné podobě i v případě, kdy ji zákon nevyžaduje; i v rámci soudního řízení je pak třeba uzpůsobit nároky kladené na prokázání smluvního ujednání dikci zákona a společenské realitě. Rozhodnutí odvolacího soudu v souzené věci ostatně není založeno na závěru, že nebyl prokázán zcela přesný obsah smlouvy, nýbrž že nebylo vůbec prokázáno její uzavření (tj. nebylo prokázáno, že došlo k příslušnému souhlasnému projevu vůle stran).

V rozsudku ze dne 27. 4. 2006, sp. zn. , se Nejvyšší soud vyjadřoval k výkladu uzavřené smlouvy, k odstraňování pochybností o skutečné vůli stran v ní obsažené za užití interpretačních pravidel upravených v § 35 odst. 2 obč. zák., zatímco dovoláním napadené rozhodnutí je založeno na závěru, že nebyly prokázány skutečnosti umožňující dovodit, že byl vůbec dovolatelkou tvrzený souhlasný projev vůle učiněn. K odstraňování pochybností o tom, k jakým právním následkům tvrzený projev vůle směřoval (§ 34 obč. zák.), nebyly za těchto okolností předpoklady a odvolací soud k němu také nepřistoupil.

K dalšímu z uplatněných předpokladů přípustnosti dovolání, totiž že dovolacím soudem vyřešená právní otázka má být posouzena jinak, dovolatelka nejen že nezformulovala příslušnou otázku hmotného nebo procesního práva, nýbrž neoznačila ani rozhodovací praxi, od níž by se měl Nejvyšší soud odchýlit, ani neuvedla, jak jinak než ve své dosavadní judikatuře by měl Nejvyšší soud příslušnou otázku vyřešit. Uvedené nedostatky již nelze odstranit, neboť lhůta pro podání dovolání, během níž tak bylo možno učinit, již uplynula. Jedná se přitom o takové vady, jež brání pokračování v dovolacím řízení v příslušné části, neboť v důsledku absence uvedených náležitostí nelze v tomto ohledu posoudit přípustnost dovolání ( věta první ).

Dovolatelka napadla rozsudek odvolacího soudu výslovně v celém rozsahu, tedy i ve výroku pod bodem II, jímž bylo rozhodnuto o nákladech odvolacího řízení. Ve vztahu k němu však na vymezení předpokladů přípustnosti dovolání a jeho důvodu zcela rezignovala.

Nejvyšší soud proto dovolání podle odmítl.

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se neodůvodňuje ( věta druhá ).

Nesplní-li povinná dobrovolně, co jí ukládá vykonatelné rozhodnutí, může se oprávněná domáhat výkonu rozhodnutí.

Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

V Brně 19. 10. 2016

JUDr. Pavel P ř í h o d a

předseda senátu