Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

26 Cdo 2748/2022

26 Cdo 2748/2022-125

USNESENÍ

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Jitky Dýškové a soudců JUDr. Pavlíny Brzobohaté a JUDr. Miroslava Feráka ve věci žalobkyně ALAGAS s.r.o.,se sídlem v Ostravě, Nádražní 3222/138c, IČO 27768601, zastoupené Mgr. Tomášem Krásným, advokátem se sídlem v Ostravě, Milíčova 1386/8, proti žalovanému statutárnímu městu Ostrava, se sídlem v Ostravě, Prokešovo náměstí 1803/8, IČO 00845451, o oprávněnost výpovědi z nájmu a o vyklizení, vedené u Okresního soudu v Ostravě pod sp. zn. , o dovolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 3. května 2022, č. j. -103, takto:

Dovolání se odmítá.

Odůvodnění:

Okresní soud v Ostravě (soud prvního stupně) částečným rozsudkem ze dne 22. 9. 2021, č. j. -66, určil, že výpověď z nájmu části tam specifikovaných nebytových prostor ze dne 25. 8. 2020 daná žalovaným žalobkyni je neoprávněná (dále jen „výpověď“).

K odvolání žalovaného Krajský soud v Ostravě jako soud odvolací rozsudkem ze dne 3. 5. 2022, č. j. -103, rozsudek soudu prvního stupně změnil tak, že žalobu zamítl.

Dovolání žalobkyně (dovolatelky) proti citovanému rozsudku odvolacího soudu není z posléze uvedených důvodů přípustné podle , , ve znění pozdějších předpisů, dále jen „ “

Žalobkyně ve svém dovolání nenapadla závěr odvolacího soudu o (absolutní) neplatnosti v ústní formě v roce 2012 učiněných změn písemné smlouvy o nájmu nebytových prostor ze dne 29. 9. 2006, z něhož odvolací soud dovodil oprávněnost výpovědních důvodů spočívajících ve využívání nebytových prostor v rozporu se sjednaným účelem nájmu a ve změně předmětu podnikání v provozovně bez předchozího písemného souhlasu pronajímatele. V této souvislosti pouze namítá, že výpovědní důvody byly dány dlouhodobě a právní předchůdce žalovaného je nevyužil. Tato námitka je však irelevantní, neboť pro posouzení existence výpovědních důvodů je rozhodující, zda jsou dány k okamžiku doručení výpovědi (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 12. 11. 1998, sp. zn. , uveřejněný pod č. 43/1999 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, nebo ze dne 15. 2. 2001, sp. zn. , které lze aplikovat i na nájem nebytových prostor, resp. nyní na nájem prostoru sloužícího k podnikání). Uvedenou námitku lze zohlednit pouze při posouzení toho, zda výpověď je v rozporu s dobrými mravy, čehož se žalobkyně rovněž dovolává.

Problematika dobrých mravů byla dříve upravena v , , ve znění účinném do 31. 12. 2013, dále jen „obč. zák.“, přičemž uvedené ustanovení patřilo k právním normám s relativně neurčitou (abstraktní) hypotézou, jejíž vymezení tak závisí v každém konkrétním případě na úvaze soudu, proto i v tomto případě je dovolací přezkum založen na posouzení úvah odvolacího soudu z hlediska přiměřenosti. Ustálená judikatura vychází z toho, že rozhodnutí o tom, zda jsou splněny podmínky pro použití ustanovení obč. zák., je třeba učinit vždy po pečlivé úvaze, v jejímž rámci musí být zváženy všechny rozhodné okolnosti případu (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 5. 12. 2002, sp. zn. , uveřejněné pod č. 53/2003 v časopise Soudní judikatura, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 19. 2. 2008, sp. zn. , nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 7. 4. 2009, sp. zn. ). S účinností od 1. 1. 2014 je tato problematika obsažena v , – dále „o. z.“ a v o. z., který vylučuje právní ochranu při zjevném zneužití práva; judikaturu přijatou k výkladu rozporu s dobrými mravy podle obč. zák., lze přiměřeně aplikovat i na výklad podle o. z. (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 3. 2015, sp. zn. , ze dne 5. 9. 2017, sp. zn. , nebo ze dne 13. 12. 2017, sp. zn. ).

Jestliže odvolací soud po zvážení podstatných okolností případu s přihlédnutím k poměrům obou účastníků shledal, že výpověď není v rozporu s dobrými mravy, nelze jeho úvahu považovat za nepřiměřenou. Dovolatelka si jako podnikatelka, profesionálka, musela být vědoma neplatnosti ústních dodatků ke smlouvě o nájmu, a tedy toho, že nebytové prostory užívá v rozporu s ujednáními ve smlouvě o nájmu, přičemž k okolnosti, že výpověď byla učiněna v době pandemie covidu, nelze přihlížet. Rozpor s dobrými mravy nezpůsobuje ani skutečnost, že důvody výpovědi byly dány po delší dobu a předchozí pronajímatel jich nevyužil, neboť žalovaný mohl nájem vypovědět teprve po té, co se stal pronajímatelem (vlastníkem nemovitosti).

Vzhledem k tomu, že dovolání žalobkyně není přípustné, Nejvyšší soud jej podle odmítl.

S přihlédnutím k závěrům vyplývajícím z nálezu Ústavního soudu ze dne 23. 8. 2017, sp. zn. , Nejvyšší soud již samostatně nerozhodoval o návrhu žalobkyně na odklad právní moci napadeného rozhodnutí za situace, kdy přikročil k rozhodnutí o samotném dovolání v (Ústavním soudem zdůrazněné) přiměřené lhůtě. Nejsou-li splněny předpoklady k meritornímu projednání dovolání, není dán ani prostor pro úvahy o odkladu právní moci dovoláním napadeného rozsudku [ ], neboť jde o návrh akcesorický (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 14. 9. 2017, sp. zn. , nebo ze dne 3. 10. 2017, sp. zn. ).

Nejvyšší soud nerozhoduje o nákladech dovolacího řízení, jestliže dovoláním napadené rozhodnutí odvolacího soudu není rozhodnutím, jímž se řízení končí (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. 7. 2002, sp. zn. , uveřejněné pod číslem 48/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek). Vzhledem k tomu, že v dané věci byl vydán zatím jen částečný rozsudek, bude i o nákladech řízení (včetně řízení dovolacího) rozhodnuto v konečném rozhodnutí ve věci samé.

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 8. 2. 2023

JUDr. Jitka Dýšková

předsedkyně senátu