Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

20 Cdo 3697/2022

20 Cdo 3697/2022-339

USNESENÍ

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Miroslavy Jirmanové, Ph.D., a soudců JUDr. Zbyňka Poledny a JUDr. Aleše Zezuly v exekuční věci oprávněných a) I. R., narozené XY, b) V. R., narozeného XY, obou bytem v XY, obou zastoupených Mgr. Lucií Popďakunikovou, advokátkou se sídlem v Pardubicích, Havlíčkova 1080, proti povinným 1) J. K., narozené XY, 2) J. K., narozenému XY, oběma bytem v XY, oběma zastoupenými JUDr. Pavlem Jelínkem, Ph.D., advokátem se sídlem v Pardubicích, Dražkovice 181, pro nepeněžité plnění, vedené u Okresního soudu v Chrudimi pod sp. zn. , o dovolání povinných proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové – pobočky v Pardubicích ze dne 11. května 2022, č. j. -289, t a k t o:

Dovolání se odmítá.

O d ů v o d n ě n í:

1. Krajský soud v Hradci Králové – pobočka v Pardubicích (dále též jen „odvolací soud“) v záhlaví uvedeným rozhodnutím potvrdil usnesení ze dne 7. října 2021, č. j. – 228, kterým Okresní soud v Chrudimi zamítl návrh povinných na zastavení exekuce prováděné soudním exekutorem Mgr. Janem Vedralem na základě pověření soudního exekutora vydaného Okresním soudem v Chrudimi dne 22. dubna 2020, č. j. -18. Vyšel ze zjištění, že exekuce je vedena podle vykonatelného usnesení Okresního soudu v Chrudimi ze dne 7. 11. 2019, č. j. -54 (exekuční titul; č. l. 3 spisu), za účelem vymožení nepeněžitého plnění, konkrétně povinnosti zdržet se vypouzení oprávněných z držby práva užívání nemovitosti – studny – umístěné na hranici tam označených pozemků [ve vlastnictví oprávněných a povinné 1)] za účelem získání vody pro tam označenou nemovitost (ve vlastnictví oprávněných). Povinní pokračovali ve vypuzování oprávněných z držby práva užívat studnu i po nabytí právní moci exekučního titulu a dokonce i po vydání prvního exekučního příkazu dne 30. 4. 2020 [jímž byla uložena pokuta 7 000 Kč povinné 1) a 4 000 Kč povinnému 2) č. l. 19 spisu okresního soudu], což jasně prokazují videozáznamy ze dne 8. 5. 2020 a 16. 6. 2020 (provedené k důkazu soudem prvního stupně). Další exekuční příkaz soudní exekutor vydal dne 10. 7. 2020 (jímž byla každému z povinných uložena pokuta 15 000 Kč, č. l. 196). V exekučních příkazech soudní exekutor postihl opakovaná porušení vymáhané povinnosti (zjištěná soudem prvního stupně zejména z fotodokumentace a videozáznamů provedených k důkazu) jako například vyhánění oprávněného od studny a hýbání jeho čerpadlem (20. 3. 2020), připevnění betonového poklopu studny šrouby a umístění různých předmětů na poklop (období od 5. 4. 2020 do 17. 4. 2020), fyzické napadení oprávněného b) povinným 2), který se mu pokusil dupnout na ruku (8. 5. 2020), a napadání povinných stříkáním vody při přiblížení ke studni (16. 6. 2020).

2. Odvolací soud v souvislosti s komentáři zástupců účastníků, resp. samotných účastníků k fotografiím a videozáznamům provedeným k důkazu (protokol soudu prvního stupně ze dne 26. 7. 2021) uvedl, že povinní relativizují jednotlivá porušení uložené povinnosti a připomněl, že povinnost povinných je solidární, provedení výkonu rozhodnutí se řídí právní úpravou provedení prací a výkonů dle a násl. , , ve znění pozdějších předpisů (dále též jen „ “), a že soudní exekutor vydal správně zjištěné exekuční příkazy k vynucení povinností dle exekučního titulu. Dodal (v souvislosti s odvolacími námitkami povinných), že oprávnění podle exekučního titulu totiž nezahrnuje jen právo čerpat vodu ze studny, ale též kontrolovat hladinu vody ze studny a stav čerpadla oprávněných. Tedy i událost ze dne 16. 6. 2020, kdy povinný 2) stříkal vodu na oprávněného b), je třeba poměřovat v kontextu výše uvedeného ve snaze znepříjemnit (rušit) oprávněným výkon jejich práva. Uzavřel, že z polemiky povinných s exekučním titulem (uvedené na jednání soudu prvního stupně a zopakované na jednání odvolacího soudu) a z jejich opakovaného rušení práva oprávněných z exekučního titulu vyplývá vyšší míra pravděpodobnosti, že budou pokračovat v rušení oprávněných ve výkonu jejich práva, proto není na místě exekuční řízení zastavit. Nad rámec uvedeného závěru (k odvolacím námitkám povinných o mezitímní povaze exekučního titulu) poukázal na rozsudek Okresního soudu v Chrudimi ze dne 14. 10. 2021, č. j. -194, kterým byla ve spojení s potvrzujícím rozsudkem Krajského soudu v Hradci Králové – pobočky v Pardubicích ze dne 21. 4. 2022, č. j. -250, pravomocně zamítnuta žaloba o určení, že povinná 1) je vlastnicí předmětné studny.

3. Povinní napadli usnesení odvolacího soudu dovoláním. Jeho přípustnost spatřují ve vyřešení právních otázek: 1) zda oprávnění „čerpat vodu“ zahrnuje i nějaké další činnosti, vyjma čerpání vody, tj. zda čerpání vody zahrnuje i další péči, obsluhu a údržbu studny a jejího zařízení, kterou Nejvyšší soud dosud neřešil, a 2) zda je exekuční titul materiálně vykonatelný, při jejichž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu; konkrétně odkázali na usnesení „sp. zn. 3305/2010“ (zřejmě – poznámka NS). V souvislosti s otázkou 1) soudům obou stupňů vytýkají, že provedli rozšiřující interpretaci rozsahu oprávnění „čerpat vodu“ (což je zcela jasně stanovená povinnost); dle jejich názoru toto oprávnění další činnosti (péči, obsluhu a údržbu studny a jejího zařízení) nezahrnuje. K otázce 2) namítají, že výrok usnesení ve věci ochrany držby je dán relativně určitě jako povinnost umožnit pouze užívat studnu pro čerpání, nicméně soudy obou stupňů (i soudní exekutor) „naopak rozsah takto stanovené povinnosti extenzívním výkladem zamlžili“, což je v rozporu se zákonnými požadavky na materiální vykonatelnost rozhodnutí a rozhodovací praxí Nejvyššího soudu. Dále pro právní jistotu namítají, že výrok usnesení ve věci ochrany držby je i tak materiálně nevykonatelný, neboť měl být precizován tak, aby bylo vyloučeno zbytečné - avšak setrvalé - domáhání se oprávněných přístupu na nemovitosti povinných „dle záminky, která je zrovna napadne“. Uvedli, že nařízení exekuce vnímají jako zcela šikanózní, když povinným v návaznosti na vydání usnesení ve věci ochrany držby užívání studny za účelem čerpání vody (ale ani jinak) nebránili. Navrhli, aby Nejvyšší soud usnesení odvolacího soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.

4. Oprávnění ve vyjádření k dovolání zdůraznili, že dovolatelé zcela chybně a zavádějícím způsobem označují vymáhanou povinnost jako povinnost něco pro oprávněné vykonat (facere), avšak podstatou exekučního titulu je solidární povinnost povinných zdržet se (omittere), která je významově zcela odlišná. Mají za to, že exekuční titul splňuje všechny zákonné požadavky na vykonatelnost, je určitý a srozumitelný a není zde prostor pro „výkladovou“ polemiku povinných. Je obecně známou skutečností, že stavba studny je zřizována a užívána pouze k jedinému účelu, a to je právě získání vody. Slovní spojení „za účelem získání vody“ je tedy pouhé konstatování účelu stavby studny, zcela evidentně nejde o vymezení konkrétního užívacího práva – čerpání vody. Jak vyplývá i ze zkušeností a zvyklostí běžného života, pod užívání studny je zahrnut celý katalog práv – např. přístup do studny, údržba a oprava studny, instalace, obsluha, kontrola zařízení k čerpání vody a další – bez toho by ostatně ani nebylo možné ze studny získávat vodu. Argumentace dovolatelů usnesením Nejvyššího soudu sp. zn. 3305/2010 ( ) je zcela nepřípadná, neboť zmíněná rozhodovací praxe dopadá na stanovení povinnosti něco konat nikoli na povinnost zdržet se konání. Tvrzení povinných, že exekuční titul nikdy neporušili a exekuce je tedy od počátku neoprávněná, jsou účelová. Navrhli odmítnutí dovolání pro nepřípustnost, eventuálně jeho zamítnutí.

5. Nejvyšší soud dovolání projednal a rozhodl o něm podle ve znění účinném od 30. 9. 2017 (srov. část první čl. II bod 2 ), dále též „ “.

6. Dovolání není přípustné.

7. Ohledně otázky materiální vykonatelnosti exekučního (vykonávacího) titulu je judikatura dovolacího soudu dlouhodobě konzistentní v závěru, že z hlediska materiálního jsou rozhodnutí nebo jiné tituly uvedené v ustanovení vykonatelné jen tehdy, obsahují-li přesnou individualizaci oprávněného a povinného, přesné vymezení práv a povinností k plnění, přesný rozsah a obsah plněnía přesně stanovenou lhůtu k plnění [viz např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 14. dubna 1999, sp. zn. , (uveřejněné pod číslem 4/2000 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část civilní)]. V usnesení ze dne 30. června 2004, sp. zn. , Nejvyšší soud zdůraznil, že jednou ze základních náležitostí materiální vykonatelnosti rozhodnutí je, aby v něm byl vymezen rozsah a obsah povinností, k jejichž splnění byl výkon rozhodnutí nařízen. Je tomu tak proto, aby vykonávací orgán věděl, co vlastně má být vynuceno, a aby nemusel teprve v průběhu vykonávacího řízení zjišťovat, co je obsahem uložené povinnosti. Exekučnímu soudu tedy přísluší posoudit, zda rozhodnutí k výkonu navržené ukládá povinnému povinnosti, jež lze vskutku vykonat, tedy např. zda uložená povinnost odpovídá možným způsobům exekuce, zda tato povinnost je konkretizována dostatečně určitě apod., a ačkoli musel mít nalézací soud na zřeteli totéž, nelze vyloučit, že soud exekuční dospěje k jinému závěru a pro nedostatek (materiální) vykonatelnosti předloženého titulu návrh na nařízení výkonu rozhodnutí zamítne. Neobsahuje-li exekuční titul všechny předpoklady materiální vykonatelnosti uvedené v , může podle něj být exekuce nařízena jen v případě, že chybějící údaje nebo údaje v něm uvedené nepřesně, nesrozumitelně nebo neurčitě lze doplnit nebo nahradit postupem podle a 3 Není-li možné z exekučního titulu náležitosti materiální vykonatelnosti uvedené v dovodit ani výkladem s přihlédnutím k povaze uložené povinnosti nebo ke způsobu exekuce, nemůže takový titul být způsobilým podkladem pro nařízení výkonu rozhodnutí.

8. Exekuční titul ukládající povinnost jinou než zaplacení peněžité částky je materiálně vykonatelný jen tehdy, je-li možné nařídit jeho výkon některým ze způsobů uvedených v Způsob exekuce na nepeněžité plnění se řídí povahou uložené povinnosti. Při zkoumání této povahy soud vychází, přihlížeje k předepsanému způsobu exekuce, z obsahu rozhodnutí, především z jeho výroku, případně i z odůvodnění, avšak pouze za účelem výkladu výroku, tedy k odstranění případných pochybností o obsahu a rozsahu výrokem uložené povinnosti; výrok titulu nelze jakkoli doplňovat či opravovat. Ukládá-li exekuční titul povinnost k nepeněžitému plnění, které neodpovídá některému ze způsobů exekuce uvedenému v , nelze vyhovět požadavku zakotvenému v ustanovení a takový titul není proto možno z materiálního hlediska vykonat (srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. června 2004, sp. zn. , ze dne 25. června 2012, sp. zn. , ze dne 16. srpna 2012, sp. zn. , nebo ze dne 29. března 2022, sp. zn. ).

9. Přípustné způsoby exekuce navazují na možné způsoby plnění (dare, facere, omittere, pati). Způsobem uvedeným v ustanovení se vykonávají tituly ukládající povinnost k nezastupitelnému jednání nebo povinnost něco strpět či něčeho se zdržet (srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. června 2004, sp. zn. , ze dne 25. června 2012, sp. zn. , ze dne 16. srpna 2012, sp. zn. ).

10. V projednávané věci je exekučním titulem uložena povinnost něčeho se zdržet. Z tohoto hlediska je třeba posuzovat, zda uložená povinnost je konkretizována dostatečně určitě. Formulace povinnostíuvedená ve výroku posuzovaného exekučního titulu, tj. zdržet se vypouzení oprávněných z držby práva užívání studny za účelem získání vody pro označenou nemovitost, vychází z právní úpravy uchování držby [ a 1007 , , (dále jen „o. z.“)]; rozsah a obsah uložené povinnosti je vymezen dostatečně určitě, aniž by byla nutná její další konkretizace (precizace), jak míní dovolatelé.

Ve vztahu k námitkám dovolatelů ohledně neurčitého vymezení uložené povinnosti – majíce na zřeteli způsob plnění zdržet se – je vhodné dodat, že obsah a rozsah uložené povinnosti musí být vymezen dostatečně obecně (široce) tak, aby zahrnoval, pokud možno, všechna vypuzení z držby práva (svémocná překažení výkonu drženého práva či rušení držby), která mohou v individuálních skutkových poměrech projednávané věci nastat. Za daných okolností takovým vypuzením z držby práva může být i stříkání vodou povinnými na oprávněné v blízkosti předmětné studny, jak osvětlil (v kontextu uložené povinnosti a skutkových poměrů projednávané věci) odvolací soud.

11. Nejvyšší soud již v usnesení ze dne 18. července 2013, sen. zn. , zdůraznil, že dovolání není přípustné podle ustanovení , jestliže dovolatel jako důvod jeho přípustnosti předestírá dovolacímu soudu k řešení otázku hmotného nebo procesního práva, na níž rozhodnutí odvolacího soudu nezávisí (shodně srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. září 2013, sp. zn. ).

12. Otázku 1) - tak jak je formulována dovolateli – odvolací soud neřešil, pročež na jejím řešení rozhodnutí odvolacího soudu nezávisí. V exekučním titulu se nejedná o oprávnění „čerpat vodu“ (jak uvádí dovolatelé), nýbrž o právo užívání studny za účelem získání vody pro označenou nemovitost. V této souvislosti lze pro úplnost poukázat na právní úpravu práva na vodu v ustanovení § 1272 odst. 2 o. z., které předpokládá zřízení a údržbu zařízení potřebných k svádění vody (což zpravidla zahrnuje také opravy a čištění studny a zařízení potřebných k odběru vody).

13. V úkonu podání návrhu na nařízení exekuce nelze bez dalšího spatřovat šikanózní chování oprávněných vůči povinným, je-li judikaturou dovolacího soudu tzv. šikanózní návrh definován tak, že jeho podání není primárně motivováno snahou domoci se plnění (tj. není respektován esenciální smysl a účel exekuce), ale snahou zatížit povinného náhradou nákladů exekuce (srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. října 2016, sp. zn. , či usnesení Nejvyššího soudu ze dne 2. května 2018, sp. zn. ). Z této definice vyplývá, že o šikanózní návrh půjde především tam, kde byl povinný připraven plnit exekučním titulem uloženou povinnost, avšak oprávněný tomu prokazatelně bránil, ať již neposkytnutím smluvní či zákonné součinnosti nebo nedodržením povinným žádané a z hlediska již existujícího prodlení akceptovatelné lhůty k plnění (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 6. září 2021, sp. zn. ). Taková situace však v posuzované věci nenastala.

14. Dalšími uplatněnými námitkami dovolatelé rozporují hodnocení důkazů provedené odvolacím soudem a skutkové závěry odvolacího soudu. Ve skutečnosti tak dovolatelé namítají vady řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci. Samotný poukaz na možnou vadu řízení však není sám o sobě způsobilý založit přípustnost dovolání. K případným vadám řízení, pokud by skutečně jimi řízení bylo postiženo, dovolací soud přihlíží pouze v případě, je-li dovolání přípustné ( věta druhá ), což v projednávané věci není splněno (srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 8. 6. 2016, sp. zn. , proti kterému byla odmítnuta ústavní stížnost usnesením Ústavního soudu ze dne 2. 3. 2017, sp. zn. , usnesení Nejvyššího soudu ze dne 1. 6. 2015, sp. zn. , usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 9. 2019, sp. zn. ).

15. Protože dovolatelé nepředložili k řešení žádnou otázku hmotného nebo procesního práva, jež by založila přípustnost dovolání ve smyslu , a dovoláním napadené usnesení je v souladu s ustálenou rozhodovací praxí dovolacího soudu, Nejvyšší soud dovolání odmítl ( ).

16. O náhradě nákladů dovolacího řízení se rozhoduje ve zvláštním režimu [ a násl. , o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád) a o změně dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů].

Poučení: Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 18. 1. 2023

JUDr. Miroslava Jirmanová, Ph.D. předsedkyně senátu