Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

21 Cdo 1338/2022

21 Cdo 1338/2022-347

USNESENÍ

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Pavla Malého a soudců JUDr. Marka Cigánka a JUDr. Jiřího Doležílka v právní věci žalobce I. J., narozeného XY, bytem XY, zastoupeného Mgr. Eliškou Čmelákovou, advokátkou se sídlem ve Zlíně, Nábřežní č. 455, proti žalovanému Odborovému svazu pracovníků zemědělství a výživy – Asociace svobodných odborů České republiky se sídlem v Praze 2, Tyršova č. 1811/6, IČO 00006033, zastoupenému Mgr. Evou Veltrubskou, advokátkou se sídlem v Kladně, Pekařská č. 658, o 1 348 304 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. , o dovolání žalovaného proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 22. září 2021, č. j. -306, takto:

I. Dovolání žalovaného se odmítá.

Stručné odůvodnění ( ):

Dovolání žalovaného proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 22. 9. 2021, č. j. -306, není přípustné podle ustanovení , podle nějž není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.

Dovolání neobsahuje údaje o tom, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání ve smyslu ustanovení [může-li být dovolání přípustné jen podle (jako je tomu v projednávané věci), je dovolatel povinen v dovolání vymezit, které z tam uvedených hledisek považuje za splněné, přičemž musí být z dovolání zřejmé, který z předpokladů přípustnosti dovolání uvedených alternativně v tomto ustanovení je podle mínění dovolatele splněn (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 9. 2013, sp. zn. , které bylo uveřejněno pod č. 4/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek,usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 8. 2013, sen. zn. , které bylo uveřejněno pod č. 116/2014 v časopise Soudní judikatura, a usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 8. 2013, sp. zn. )].

Má-li být dovolání přípustné proto, že napadené rozhodnutí závisí na řešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, může být způsobilým vymezením přípustnosti dovolání, jen je-li z dovolání patrno, o kterou otázku hmotného nebo procesního práva jde a od které „ustálené rozhodovací praxe“ se řešení této právní otázky odvolacím soudem odchyluje (srov. již uvedené usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 9. 2013, sp. zn. ). Má-li být dovolání přípustné proto, že „napadené rozhodnutí závisí na řešení otázky hmotného nebo procesního práva, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla řešena“, musí být z obsahu dovolání patrno, kterou otázku hmotného nebo procesního práva má dovolatel za dosud nevyřešenou dovolacím soudem; má-li být dovolání přípustné proto, že „dovolacím soudem je řešená právní otázka rozhodována rozdílně“, jde o způsobilé vymezení přípustnosti dovolání jen tehdy, je-li z dovolání patrno, jaká rozdílná řešení dané právní otázky a v jakých rozhodnutích se z judikatury dovolacího soudu podávají (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 11. 2013, sp. zn. ); způsobilé vymezení předpokladu přípustnosti dovolání, podle kterého „dovolacím soudem vyřešená otázka má být posouzena jinak“, předpokládá uvedení údajů, ze kterých vyplývá, od kterého svého řešení (nikoli tedy řešení odvolacího soudu v napadeném rozhodnutí) otázky hmotného nebo procesního práva se má (podle mínění dovolatele) dovolací soud odchýlit a alespoň stručně uvedení, pro jaké důvody by měla být taková právní otázka dovolacím soudem posouzena jinak (srov. např. právní názor vyslovený v již zmíněném usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 8. 2013, sp. zn. ).

Žalovaný, v kontextu shora uvedeného rozboru, nepředkládá dovolacímu soudu k řešení žádnou otázku, která by zakládala přípustnost dovolání.

Pakliže žalovaný avizuje přípustnost dovolání proto, že „…je splněna podmínka zásadního právního významu po právní stránce…“ (zřejmě myšleno dovoláním napadeného rozhodnutí) – srov. bod 2. obsahu dovolání –, přehlíží, že podle právní úpravy přípustnosti dovolání účinné po 31. 12. 2012 již podmínka, že „napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam“, není předpokladem přípustnosti dovolání (srov. bod 41. , kterým se mění , , ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony).

Poukazuje-li žalovaný na to, že rozhodnutí odvolacího soudu se „po všech stránkách odchyluje od ustálené judikatury“, a vyjmenovává celou řadu rozhodnutí Nejvyššího soudu (srovnej bod 3. / V odůvodnění dovolání), a zároveň připouští, že odkazovaná rozhodnutí se problematiky nyní řešené nedotýkají, je zjevné, že ani tato námitka přípustnost dovolání založit nemůže.

Navíc žalovaný v této souvislosti zcela přehlíží, že rozhodnutí odvolacího soudu není (a ani být nemůže) založeno na skutkovém závěru, že žalobce v rámci organizační struktury žalovaného vykonával funkci statutárního orgánu (tímto byl, jak vyplývá z článku 25. Stanov žalovaného – srov. u založenou na čísle listu 72 a následující spisu, jeho předseda); žalovaným odkazovaná judikatura je tak zcela nepřiléhavá.

Pakliže převážnou částí dovolání (viz bod 3. /III–V) žalovaný zpochybňuje závěr odvolacího soudu o existenci pracovního poměru mezi účastníky v rozhodném období, přehlíží, že ustálená judikatura Nejvyššího soudu je sjednocena v závěru, že v řízení zahájeném žalobou zaměstnance nebo zaměstnavatele podle ustanovení § 72 zák. práce je pasivně věcně legitimován druhý účastník pracovního poměru, který byl účasten na rozvázání pracovního poměru, jehož neplatnost je předmětem sporu. Žaloba zaměstnance (zaměstnavatele) na určení neplatnosti rozvázání pracovního poměru proto může být úspěšná jen tehdy, směřuje-li proti zaměstnavateli (zaměstnanci), který rozvázal existující pracovní poměr mezi účastníky pracovního poměru (srov. odůvodnění rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 9. 10. 2017, sp. zn. ). Chce-li zaměstnanec nebo zaměstnavatel dosáhnout, aby nenastaly právní účinky vyplývající z rozvázání pracovního poměru, musí ve lhůtě dvou měsíců ode dne, kdy měl pracovní poměr skončit, podat u soudu žalobu na určení, že právní úkon směřující k rozvázání pracovního poměru je neplatný; není-li žaloba v této lhůtě podána, pak platí, že pracovní poměr mezi účastníky skončí podle tohoto právního úkonu, i kdyby objektivně šlo o neplatné rozvázání pracovního poměru, neboť po uplynutí dvouměsíční lhůty se soud již nemůže posouzením otázky platnosti rozvazovacího úkonu zabývat, a to ani jako otázkou předběžnou (srov. též rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 12. 6. 2018, sp. zn. , který byl uveřejněn pod č. 79/2019 v časopise Soudní judikatura). Pakliže je tedy pravomocným rozsudkem určeno, že rozvázání pracovního poměru bylo neplatné, je tímto rozsudkem soud v řízení o nároku zaměstnance na náhradu mzdy (platu) z příčiny neplatného rozvázání pracovního poměru podle vázán a nemůže (k otázce platnosti rozvázání pracovního poměru) rozhodné otázky řešit znovu (jinak), a to ani jako otázky předběžné (srov. např. odůvodnění rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 19. 12. 2019, sp. zn. , který byl uveřejněn pod č. 79/2020 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).

Tyto námitky tak přípustnost dovolání založit nemohou.

K založení přípustnosti dovolání podle ustanovení nejsou způsobilé ani námitky, jimiž dovolatel uplatnil jiný dovolací důvod než ten, který je – jako jediný přípustný – uveden v ustanovení , a z nichž nevyplývají žádné rozhodné právní otázky ve smyslu ustanovení [zpochybňuje-li skutková zjištění a skutkové závěry, z nichž odvolací soud při svém rozhodování vycházel (poukazuje-li na skutečnost, že „…sám žalobce uváděl, že revizní komise se řídila dle vlastních pokynů, tedy nelze připočíst k tíži žalovanému, že takové pokyny nevydával…“, že „…se žalobce musel stát OSVČ, což je z povahy pracovněprávního poměru v jakém údajně žalobce byl, stanovami Odborového svazu zakázané…“, že „…žalobce byl od roku 2010 starobní důchodce, a že tuto skutečnost ovšem žalovanému při vzniku pracovního poměru zamlčel, a po celou dobu pobíral starobní důchod…“, že „…k zániku členství žalobce v odborovém svazu…došlo dne 1. 4. 2008) – srov. bod 3./VI.– IX. obsahu dovolání]. Správnost skutkového stavu věci zjištěného v řízení před soudy nižších stupňů v dovolacím řízení probíhajícím v procesním režimu účinném od 1. 1. 2013 důvodně zpochybnit nelze. Dovolací přezkum je ustanovením vyhrazen výlučně otázkám právním, ke zpochybnění skutkových zjištění odvolacího soudu nemá tudíž dovolatel k dispozici způsobilý dovolací důvod; tím spíše pak skutkové námitky nemohou založit přípustnost dovolání (srov. například usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 10. 2014, sp. zn. ). Pro úplnost je nutné připomenout, že při úvaze o tom, zda je právní posouzení věci odvolacím soudem správné, Nejvyšší soud vychází (musí vycházet) ze skutkových závěrů odvolacího soudu a nikoli z těch skutkových závěrů, které v dovolání na podporu svých právních argumentů nejprve zformuluje sám dovolatel (srov. například důvody rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 27. 10. 2004, sp. zn. , který byl uveřejněn ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod číslem publikačním 19/2006, nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 10. 10. 2013, sp. zn. ).

Předestírá-li dovolatel vlastní hodnocení důkazů a z těchto důkazů činí jiné skutkové závěry než odvolací soud, napadá tak také hodnocení důkazů soudem. Samotné hodnocení důkazů opírající se o zásadu volného hodnocení důkazů zakotvenou v ustanovení přitom nelze úspěšně napadnout žádným dovolacím důvodem (k tomu srov. např. odůvodnění usnesení Nejvyššího soudu ze dne 17. 2. 2011, sen. zn. , které bylo uveřejněno ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod číslem publikačním 108/2011, včetně tam zmíněného odkazu na nález Ústavního soudu ze dne 6. 1. 1997, sp. zn. , uveřejněný pod č. 1/1997 Sbírky nálezů a usnesení Ústavního soudu, nebo odůvodnění usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 9. 2013, sp. zn. , které bylo uveřejněno ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod číslem publikačním. 4/2014).

Námitka tak přípustnost dovolání založit nemůže.

Námitka o neprovedení navržených důkazů (bod 3. /IV. obsahu dovolání) je tradičnědovolacím soudem posuzována jako tzv. jiná vada řízení, ke které lze přihlížet pouze tehdy, je-li dovolání přípustné ( věta druhá ). Tvrzení žalovaného o uvedeném procesním pochybení nezahrnuje žádnou odvolacím soudem řešenou otázku procesního práva, která by splňovala předpoklady vymezené v , přípustnost dovolání tudíž založit nemůže, i kdyby se odvolací soud vytýkaného pochybení dopustil (srov. shodně například usnesení Nejvyššího soudu ze dne 17. 2. 2014, sp. zn. , ze dne 29. 7. 2014, sp. zn. , ze dne 24. 9. 2014, sp. zn. , a ze dne 15. 9. 2015, sp. zn. ).

Námitka též přípustnost dovolání založit nemůže.

V části, ve které směřuje proti výrokům rozsudku odvolacího soudu o náhradě nákladů řízení, není dovolání přípustné podle ustanovení , podle kterého dovolání podle není přípustné proti rozhodnutím v části týkající se výroku o nákladech řízení.

Nejvyšší soud České republiky proto dovolání žalovaného podle ustanovení odmítl.

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se neodůvodňuje ( věta druhá ).Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 20. 1. 2023

JUDr. Pavel Malý předseda senátu