Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

30 Cdo 1818/2022

-152

USNESENÍ

I. Dovolání se odmítá.

II. Žalobce

je povinen

nahradit žalované náklady dovolacího řízení ve výši 300 Kč do 3 dnů od právní moci tohoto usnesení.

Odůvodnění:

Žalobce se žalobou podanou dne 10. 1. 2020, ve znění její změny učiněné podáními ze dne 8. 10. 2020, 29. 10. 2020 a 20. 11. 2020, a po částečném zpětvzetí žaloby, domáhal omluvy a přiměřeného zadostiučinění v celkové výši 100 000 Kč s příslušenstvím za nemajetkovou újmu, která mu měla vzniknout nesprávným úředním postupem žalované spočívajícím v tom, že služební hodnocení žalobce za rok 2017 proběhlo v rozporu s právními předpisy, a projevující se ve snížení důstojnosti žalobce a zpochybnění jeho odborné kompetence příslušníka právní služby.

Obvodní soud pro Prahu 6 jako soud prvního stupně rozsudkem ze dne 26. 5. 2021, č. j. -90, zamítl žalobu na poskytnutí omluvy žalovanou v blíže konkretizovaném znění (výrok I), zamítl žalobu v části, v níž se žalobce domáhal na žalované zaplacení částky 100 000 Kč s příslušenstvím (výrok II) a uložil žalobci zaplatit žalované náhradu nákladů řízení ve výši 2 700 Kč (výrok III).

Městský soud v Praze jako soud odvolací napadeným rozsudkem zamítl návrh žalobce na přerušení řízení (výrok I), potvrdil rozsudek soudu prvního stupně (výrok II) a uložil žalobci zaplatit žalované na náhradě nákladů odvolacího řízení částku 900 Kč (výrok III).

Rozsudek odvolacího soudu napadl žalobce v plném rozsahu včasným dovoláním, které však Nejvyšší soud podle , , ve znění účinném od 1. 1. 2022 (viz čl. II a XII ), dále jen „“, odmítl.

Posuzované dovolání v části směřující proti výroku I rozsudku odvolacího soudu neobsahuje náležitosti vyžadované ustanovením , neboť žalobce nevymezil, v čem spatřuje důvod dovolání ( ). Dovolací soud je přitom vázán tím, pro kterou právní otázku se dovolatel přezkumu napadeného rozhodnutí domáhá ( ) (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 1. 2021, sp. zn. ).

Dovolání žalobce v části směřující proti výroku II napadeného rozsudku odvolacího soudu, kterým byl potvrzen výrok III rozsudku soudu prvního stupně, a v části směřující proti výroku III napadeného rozsudku odvolacího soudu, není přípustné, neboť jimi bylo rozhodnuto o nákladech řízení. Jelikož dovolání není v tomto rozsahu podle objektivně přípustné, Nejvyšší soud je v této části podle odmítl, aniž by se mohl zabývat dovolací námitkou, kterou proti rozhodnutí o náhradě nákladů řízení žalobce uplatnil.

Podle ustanovení dovolání není přípustné proti rozsudkům a usnesením vydaným v řízeních, jejichž předmětem bylo v době vydání rozhodnutí obsahujícího napadený výrok peněžité plnění nepřevyšující 50 000 Kč, včetně řízení o výkon rozhodnutí a exekučního řízení, ledaže jde o vztahy ze spotřebitelských smluv a o pracovněprávní vztahy; k příslušenství pohledávky se přitom nepřihlíží.

V případě řízení, jehož předmětem je částka skládající se z několika samostatných nároků odvíjejících se od odlišného skutkového základu, má rozhodnutí o každém z těchto nároků charakter samostatného výroku a přípustnost dovolání je třeba zkoumat ve vztahu ke každému z těchto nároků samostatně, a to bez ohledu na to, zda tyto nároky byly uplatněny v jednom řízení a zda o nich bylo rozhodnuto jedním výrokem (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 8. 2003, sp. zn. , proti němuž podanou ústavní stížnost Ústavní soud odmítl usnesením ze dne 26. 5. 2004, sp. zn. , a ze dne 31. 5. 2011, sp. zn. ). Tak je tomu i v posuzované věci, kdy odvolací soud rozhodoval o nároku žalobce na přiměřené zadostiučinění v penězích ve výši 100 000 Kč, přičemž žalobce v podání ze dne 8. 10. 2020 specifikoval, že tato představuje v rozsahu částky 25 000 Kč náhradu za urážlivá tvrzení žalované v rámci vypořádání námitek, v rozsahu částky 25 000 Kč náhradu za časovou a psychickou náročnost věnovanou žalobcem procesní obraně, v rozsahu částky 25 000 Kč náhradu za chování odvolacího služebního orgánu žalované (zpochybňování odborné kompetence žalobce) a v rozsahu zbylé částky 25 000 Kč náhradu za negativní dopady jednání žalované na kariéru žalobce. Dovolání tedy není v tomto rozsahu přípustné, neboť dovoláním dotčeným výrokem nebylo rozhodnuto o peněžitých plněních převyšujících 50 000 Kč. Předmětem dovolacího řízení je tak nadále jen nárok žalobce na omluvu.

Dovolání není přípustné pro řešení otázky, zda lze pochybení při vyřizování stížnosti dle zákona o vojácích z povolání považovat za nesprávný úřední postup či zda výsledek vyřízení takové stížnosti může být nezákonným rozhodnutím, neboť v této otázce se odvolací soud neodchýlil od judikatury dovolacího soudu, pokud dospěl k závěru, že služební hodnocení vojáka z povolání není správním rozhodnutím, a proto pochybení, k nimž došlo v souvislosti s vydáním nepřezkoumatelného a nesprávného služebního hodnocení žalobce za rok 2017, bylo nutné posuzovat jen prismatem nesprávného úředního postupu (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 6. 12. 2022, sp. zn. ).

K otázce, zda v okamžiku obdržení vyrozumění o výsledku šetření stížnosti má stěžovatel zákonnou možnost domáhat se zadostiučinění za nesprávný úřední postup (správně zřejmě za nemajetkovou újmu tvrzeným nesprávným úředním postupem způsobenou – pozn. Nejvyššího soudu), a to na základě vlastního přesvědčení, že stížnost byla vyřešena v rozporu s právními předpisy, nebo musí s ohledem na princip presumpce správnosti veřejnoprávních aktů vyčkat, než jsou závěry šetření stížnosti zvráceny k tomu příslušnými orgány, Nejvyšší soud konstatuje, že tuto otázku odvolací soud vyřešil zcela v souladu s ustálenou judikaturou, připomenul-li, že v případě nesprávného úředního postupu podmínkou pro počátek běhu subjektivní lhůty není to, aby se poškozený dozvěděl o tom, že se jednalo o úřední postup nesprávný (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 6. 2. 2013, sp. zn. , proti němuž podaná ústavní stížnost byla odmítnuta usnesením Ústavního soudu ze dne 11. 7. 2013, sp. zn. , či usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 5. 2022, sp. zn. ), nýbrž to, aby se poškozený dozvěděl o zásahu do svých práv, pokud tento zásah vnímá úkorně (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 23. 10. 2014, sp. zn. , a ze dne 19. 1. 2011, sp. zn. , proti němuž podaná ústavní stížnost byla odmítnuta usnesením Ústavního soudu ze dne 16. 6. 2011, sp. zn. ). Vychází-li navíc žalobce při formulaci této otázky z principu presumpce správnosti veřejnoprávních aktů, pomíjí, že odvolací soud nezaložil své rozhodnutí na závěru o existenci nezákonného rozhodnutí ve smyslu , o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona České národní rady č. , o notářích a jejich činnosti (notářský řád), dále jen „OdpŠk“. Uvedená námitka se tak částečně míjí s právním posouzením věci odvolacím soudem (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 5. 1999, , uveřejněné pod č. 27/2001 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek).

Výše uvedené pak platí beze zbytku i pro žalobcem vznesenou otázku, kdy započíná svůj běh promlčecí doba uvedená v § 32 odst. 3 OdpŠk v případech, kdy je úředním postupem (odpovědnostním titulem) výsledek rozhodovací činnosti správního nebo služebního orgánu, neboť i zde se dovolacímu soudu předestřená otázka míjí s právním posouzením odvolacím soudem a s jeho skutkovým závěrem, že žádné později vydané rozhodnutí v předepsaném řízení nezrušilo či nezměnilo pro nezákonnost zpochybňované „vyrozumění o vyřízení stížnosti“ (§ 8 odst. 1 OdpŠk).

Ani otázka uplatnění námitky promlčení žalovanou v rozporu s dobrými mravy přípustnost dovolání podle nezakládá, neboť ohledně ní nepředstavuje rozsudek odvolacího soudu jiné řešení, než jakého bylo dosaženo v judikatuře Nejvyššího soudu, pokud odvolací soud uvedl, že dobrým mravům zásadně neodporuje, namítá-li někdo promlčení práva uplatňovaného vůči němu, neboť institut promlčení přispívající k jistotě v právních vztazích je institutem zákonným, a tedy použitelným ve vztahu k jakémukoliv právu, které se podle zákona promlčuje. Uplatnění promlčecí námitky by se příčilo dobrým mravům jen v těch výjimečných případech, kdy by bylo výrazem zneužití tohoto práva na úkor účastníka, který marné uplynutí promlčecí doby nezavinil, a vůči němuž by za takové situace zánik nároku na plnění v důsledku uplynutí promlčecí doby byl nepřiměřeně tvrdým postihem ve srovnání s rozsahem a charakterem jím uplatňovaného práva a s důvody, pro které své právo včas neuplatnil (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 22. 8. 2002, sp. zn. , uveřejněný ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 59/2004, nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 24. 5. 2011, sp. zn. ). Je přitom nutno zdůraznit, že tyto okolnosti by musely být naplněny v natolik výjimečné intenzitě, aby byl odůvodněn tak významný zásah do principu právní jistoty, jakým je odepření práva uplatnit námitku promlčení (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 28. 11. 2001, sp. zn. , či usnesení Nejvyššího soudu ze dne 10. 5. 2016, sp. zn. ). O takovou výjimečnou situaci se však v daném případě nejedná.

Jak uvedl Ústavní soud v nálezu ze dne 14. 9. 2016 sp. zn. , k institutu promlčení nároku na náhradu újmy vzniklé při výkonu veřejné moci je třeba z hlediska ústavněprávního přistupovat tak, že v sobě obsahuje napětí mezi ochranou práv oprávněného na straně jedné a ochranou právní jistoty povinného (státu) na straně druhé. Na jedné straně je zde ústavní požadavek, aby se jednotlivci dostalo ochrany jeho práv poškozených jednáním státu tím, že utrpěl újmu v souvislosti s nezákonným postupem státu, na druhé straně by ani stát neměl být v nejistotě v tom ohledu, po jak dlouhou dobu je nárok založený nezákonným postupem vymahatelný a vynutitelný soudně. Námitka promlčení uplatněná státem, jež má v řízení rovné postavení s ostatními účastníky řízení, srov. , věta prvá , tak vzhledem k výše řečenému nemůže být v konkrétních skutkových poměrech projednávané věci považována za výkon práva v rozporu s dobrými mravy. Odvolací soud se ani při řešení takto formulované otázky od ustálené judikatury Nejvyššího soudu neodchýlil.

O náhradě nákladů dovolacího řízení dovolací soud rozhodl podle , části věty před středníkem a a zavázal žalobce, jehož dovolání bylo odmítnuto, k náhradě nákladů dovolacího řízení vzniklých žalované v souvislosti s podáním vyjádření k dovolání, které nebylo sepsáno advokátem (žalovaná nebyla v dovolacím řízení zastoupena advokátem), přičemž žalovaná nedoložila výši svých hotových výdajů. Jde o paušální náhradu hotových výdajů podle , ve znění účinném od 1. 7. 2015 (viz čl. II bod 1 ve spojení s čl. VI ) ve výši 300 Kč ( ).

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 5. 1. 2023

JUDr. Pavel Simon předseda senátu