Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

30 Cdo 1101/2016

30 Cdo 1101/2016

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Františka Ištvánka a soudců JUDr. Pavla Simona a Mgr. Víta Bičáka ve věci žalobce O. N., zastoupeného Mgr. Petrem Miketou, advokátem se sídlem v Ostravě, Slezská Ostrava, Jaklovecká 18, proti žalované České republice – Ministerstvu spravedlnosti, se sídlem v Praze 2, Vyšehradská 16, o zaplacení částky 1 000 000 Kč, vedené u Okresního soudu v Ostravě pod sp. zn. , o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 29. 9. 2015, č. j. -138, takto:

I. Dovolání

se odmítá

.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

O d ů v o d n ě n í:

Okresní soud v Ostravě rozsudkem ze dne 2. 4. 2015, č. j. -107, zamítl žalobu, jíž se žalobce domáhal úhrady ve výši 300 000 Kč z titulu újmy na zdraví a částky ve výši 700 000 Kč za škodu vzniklou z důvodu nesprávného rozhodnutí a nesprávného úředního postupu, a to z důvodu promlčení, kdy soud své posouzení obšírně zdůvodnil s četnými odkazy na judikaturu Nejvyššího i Ústavního soudu. Zároveň byla žalobci (dovolateli) uložena povinnost zaplatit žalovanému 900 Kč jako náhradu nákladů řízení.

Odvolací soud rozsudkem ze dne 29. 9. 2015, č. j. -138 potvrdil rozhodnutí prvostupňového soudu, když vyšel z jeho skutkových zjištění, že posuzované řízení bylo vedeno u Okresního soudu v Ostravě pod spis. zn. a rozhodnutí, které jej ukončilo, nabylo právní moci dne 24. 1. 2006. Žaloba ve smyslu , o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona České národní rady č. , o notářích a jejich činnosti (notářský řád), ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ “), však byla podána až 25. 7. 2011 a nárok byl proto dle odvolacího soudu promlčen s odkazem na (jak ve složce nemajetkové újmy, tak i škody na zdraví). Odvolací soud u nároku na náhradu škody na zdraví vyšel z okamžiku, kdy se žalobce o škodě dozvěděl a závěr posoudil dle .

Soudy obou stupňů se rovněž vypořádaly s tvrzením žalobce, že námitka promlčení byla vznesena v rozporu s dobrými mravy. Odvolací soud se ztotožnil s názorem prvostupňového soudu, který námitku žalobce nepřijal, když skutečnost, že byl žalobce v době rozhodné ve výkonu trestu odnětí svobody, nemůže být žalobci přičítána ku prospěchu, přičemž opět obšírně odkazoval na rozhodovací praxi Nejvyššího soudu. Navíc Okresní soud v Ostravě uvedl, že v téže době podal žalobce k uvedenému soudu několik desítek návrhů.

Proti rozsudku Krajského soudu podal žalobce včasné dovolání, ve kterém uvádí, že nesouhlasí s právním hodnocením věci, a přípustnost dovolání je dle jeho názoru založena na skutečnosti, že odvolací soud v rozporu s ustálenou judikaturou Nejvyššího soudu nevyhodnotil rozpor námitky promlčení (uplatněné žalovaným) s dobrými mravy s ohledem na konkrétní okolnosti případu. Rovněž zpochybnil ústavnost a požadoval, aby se Nejvyšší soud odchýlil od své dosavadní rozhodovací praxe. Dovolatel navrhuje, aby dovolací soud napadený rozsudek zrušil a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení.

Nejvyšší soud v dovolacím řízení postupoval a o dovolání rozhodl podle , , ve znění účinném od 1. 1. 2013 do 31. 12. 2013 (viz čl. II. bod 7 a čl. II bod 2 ), dále jen „ “, a dovolání odmítl jako nepřípustné podle ustanovení a 2 , neboť nejsou splněny podmínky přípustnosti dovolání formulované v

Nejvyšší soud opakovaně dovodil, že dobrým mravům zásadně neodporuje, namítá-li někdo promlčení práva uplatňovaného vůči němu, neboť institut promlčení přispívající k jistotě v právních vztazích je institutem zákonným, a tedy použitelným ve vztahu k jakémukoliv právu, které se podle zákona promlčuje. Uplatnění promlčecí námitky by se příčilo dobrým mravům jen v těch výjimečných případech, kdy by bylo výrazem zneužití tohoto práva na úkor účastníka, který marné uplynutí promlčecí doby nezavinil, a vůči němuž by za takové situace zánik nároku na plnění v důsledku uplynutí promlčecí doby byl nepřiměřeně tvrdým postihem ve srovnání s rozsahem a charakterem jím uplatňovaného práva a s důvody, pro které své právo včas neuplatnil (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 22. 8. 2002, sp. zn. , uveřejněný ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 59/2004, nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 24. 5. 2011, sp. zn. ). Je přitom nutno zdůraznit, že tyto okolnosti by musely být naplněny v natolik výjimečné intenzitě, aby byl odůvodněn tak významný zásah do principu právní jistoty, jakým je odepření práva uplatnit námitku promlčení (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 28. 11. 2001, sp. zn. ).

Ústavní konformitou aplikované zákonné úpravy se zabýval Ústavní soud např. v usnesení ze dne 21. 12. 2010, sp. zn. .

Dovolatelem vymezená právní otázka rozporu námitky promlčení s dobrými mravy tedy již byla v judikatuře Nejvyššího soudu vyřešena a odvolací soud se od této ustálené rozhodovací praxe neodchýlil.

Nákladový výrok netřeba odůvodňovat ( věta druhá ).

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 10. 5. 2016

JUDr. František Ištvánek

předseda senátu