Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

III.ÚS 1001/11

Ústavní soud rozhodl dne 16. června 2011 v senátě složeném z předsedy Jiřího Muchy (soudce zpravodaj) a soudců Vladimíra Kůrky a Jana Musila mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků ve věci ústavní stížnosti stěžovatele J. N., zastoupeného JUDr. Květuší Blaškovičovou, advokátkou v Plzni, Pod Vinicemi 2, proti rozsudku Nejvyššího soudu České republiky ze dne 19. 1. 2011 č. j. -70, rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 16. 3. 2009 č. j. -57 a rozsudku Okresního soudu Plzeň - město ze dne 28. 11. 2008 č. j. -46, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

Ústavní stížností, doručenou Ústavnímu soudu dne 5. 4. 2011 a doplněnou podáním ze dne 9. 5. 2011, stěžovatel navrhl zrušení v záhlaví uvedených rozhodnutí, neboť tvrdí, že jimi byl krácen na svých ústavně zaručených právech podle , a d. Napadenými rozhodnutími mělo dále dojít k porušení , , a y ČR, jakož i Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod.

Stěžovatel v ústavní stížnosti rekapituluje průběh řízení před obecnými soudy, které bylo zahájeno na základě jeho žaloby, v níž požadoval na žalované ČR - Ministerstvu spravedlnosti zaplacení částky 1.000.000.000,- Kč, jako náhrady nemajetkové újmy za způsobení těžkého emocionálního strádání z nefunkčnosti českých soudů, způsobené nepřiměřenou délkou soudního řízení o jeho žalobě proti České republice za maření podnikatelského úsilí. Způsob projednávání této jeho žaloby byl dle stěžovatele zmatečný, represivní, právo poškozující a nepřiměřeně dlouhý. Řízení prodlužoval i Evropský soud pro lidská práva, na který se stěžovatel obrátil. Stěžovatel dále vytýká obecným soudům celou řadu dalších pochybení, jež se ovšem pohybují spíše v rovině obecných námitek proti fungování soudního systému. Z výše uvedených důvodů stěžovatel žádá, aby Ústavní soud zrušil napadené rozhodnutí Nejvyššího soudu, jakož i všechna rozhodnutí mu předcházející.

Ústavní soud především konstatuje, že ústavní stížnost je oprávněna podat fyzická nebo právnická osoba, jestliže tvrdí, že pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byla účastníkem, opatřením nebo jiným zásahem orgánu veřejné moci bylo porušeno její základní právo nebo svoboda, zaručené ústavním pořádkem.

Po přezkoumání ústavní stížnosti a napadených rozhodnutí obecných soudů Ústavní soud dospěl k závěru, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná. Podstata rozhodnutí, napadených v ústavní stížnosti, spočívá v právním závěru obecných soudů, že došlo k promlčení nároku uplatněného stěžovatelem. Tento závěr obecné soudy v odůvodnění svých rozhodnutí podrobně a srozumitelně zdůvodnily. Na vyčerpávající odůvodnění rozsudku Nejvyššího soudu, kterým bylo dovolání zamítnuto, možno v dalším odkázat. Ústavní soud neshledal důvody, pro které by měl uvedený závěr obecných soudů zasáhnout do práv stěžovatele či porušovat ustanoveníy ČR, jak tvrdí stěžovatel. Ostatně stěžovatel ani k tomuto závěru obecných soudů nic nenamítá.

Námitky stěžovatele uvedené v ústavní stížnosti se pohybují v rovině obecné kritiky soudního systému, aniž by se ovšem vztahovaly ke konkrétním závěrům obecných soudů, vyjádřených v napadených rozhodnutích. Z obsahu stížností napadených rozhodnutí Ústavní soud tedy neshledal zásah do práv, kterých se stěžovatel dovolává.

Pro výše uvedené byl návrh jako zjevně neopodstatněný odmítnut [ , ve znění pozdějších předpisů].

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 16. června 2011

Jiří Mucha

předseda senátu Ústavního soudu