Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

20 Cdo 1954/2022

USNESENÍ

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Miroslavy Jirmanové, Ph.D., a soudců JUDr. Zbyňka Poledny a JUDr. Aleše Zezuly v exekuční věci oprávněných a) P. V., narozeného XY, bytem v XY, a b) P. V., narozeného XY, bytem ve XY, obou zastoupených JUDr. Petrem Čichovským, advokátem se sídlem v Týnci nad Sázavou, Družstevní 411, proti povinné S. B., narozené XY, bytem v XY, zastoupené JUDr. Věrou Ottlovou, advokátkou se sídlem v Benešově, Tyršova 1902, pro 853 861 Kč s příslušenstvím, vedené soudním exekutorem JUDr. Milanem Usnulem, Exekutorský úřad Praha 9, pod sp. zn. 098 EX 00163/06, o dovolání povinné proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 30. 10. 2020, č. j. -960, takto:

Dovolání se odmítá.

Odůvodnění:

1. Krajský soud v Praze v záhlaví uvedeným usnesením k odvolání povinné potvrdil usnesení ze dne 19. 5. 2020, č. j. 098 EX 00163/06-914, jímž soudní exekutor rozvrhl rozdělovanou podstatu ve výši 593 750 Kč tak, že se z ní uspokojí 1/ pohledávka soudního exekutora JUDr. Milana Usnula, Exekutorský úřad Praha 9, na nákladech exekučního řízení ve výši 91 197,70 Kč k hotovému zaplacení a 2/ pohledávka oprávněných k částečnému uspokojení ve výši 502 552,30 Kč, čímž je rozdělovaná podstata vyčerpána. Odvolací soud uvedl, že rozhodnutí soudního exekutora je v souladu se zákonem, a že exekuční řízení není stiženo vadami, které by bránily rozvrhu. Podle soudu není důvodná ani námitka povinné, že exekuce byla nařízena na základě nepřezkoumatelného, nevykonatelného a nicotného exekučního titulu, že vymáhaná pohledávka neexistuje, a že za dané situace neměla proběhnout dražba ani rozvrh výtěžku. Poukázal na konstantní judikaturu, podle níž věcná správnost exekučního titulu již nemůže být v exekučním řízení přezkoumávána (např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 10. 2002, sp. zn. , publikované pod číslem 62/2004 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 17. 4. 2013, sp. zn. , usnesení Nejvyššího soudu ze dne 15. 4. 2015, sp. zn. ).

2.Usnesení odvolacího soudu napadla povinná dovoláním. Namítá, že se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího i Ústavního soudu, a to nerespektováním Stanoviska občanskoprávního kolegia a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ČR ze dne 19. 4. 2006, sp. zn. , k výkladu ustanovení (viz dovolání na straně první, bod a/). Dále vytýká odvolacímu soudu nerespektování nálezu Ústavního soudu ze dne 1. 4. 2019, sp. zn. , v jeho závěru o tom, že v exekučním řízení obecným soudům přísluší se zabývat vadami exekučního titulu, a že jsou povinny výkon rozhodnutí zastavit také v případech, v nichž by výkon rozhodnutí vedl ke zjevné nespravedlnosti, nebo byl dokonce v rozporu s principy právního státu (viz dovolání na straně první, bod b/). Zásadní vadou titulu je i přiznání úroků z prodlení ve zcela nepřiměřené výši, která již není v souladu s ústavním pořádkem, a v takových případech je třeba výkon rozhodnutí v části týkající se nepřiměřené výše úroků zastavit. Dovolatelka též vyjadřuje nesouhlas s tím, jak se odvolací soud (k tomu srov. usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 20. 6. 2018, sp. zn. ) vypořádal s návrhem na zastavení exekuce prodejem nemovité věci podle (viz dovolání na straně druhé, bod c/). Připomíná, že povinní již neměli v době dražby žádný dluh na jistině, a že v dražené nemovitosti měli trvalé bydliště. Na straně druhé dovolání v bodu d/ pak vytýká odvolacímu soudu, že se nevypořádal se skutečností, že exekuční titul je nepřezkoumatelný, nevykonatelný a nicotný. Následně popisuje genezi celého sporu s oprávněnými v přesvědčení, že se s manželem stali oběťmi podvodu při koupi nemovitostí, od níž odstoupili po zjištění právních vad (existence garážové kolny přesahující na sousední pozemek, jež musela být jako černá stavba z rozhodnutí stavebního úřadu odstraněna, a k níž oprávnění nikdy neměli vlastnické právo, jež měli převést na povinné). Přesto okresní soud žalobě oprávněných na zaplacení zbývající kupní ceny vyhověl a vydal exekuční titul. Dovolatelka tvrdí, že nalézací řízení je stiženo mnoha vadami, spatřovanými kupříkladu v tom, že ve věci se vystřídalo více soudců, že okresní soud opomněl řadu důkazů, že zavázal povinné platit oprávněným za majetek, který oprávnění nikdy nevlastnili, přitom naopak oprávněné již nedonutil převést tento majetek na povinné, nalézací soud současně nerozhodl o vzájemném návrhu žalovaných z listopadu 2003 a až po delší době jej vyloučil k projednání pod spisovou značkou , čímž se zbavil nepohodlného podání. Dovolatelka též poukázala na opakovanou nesprávnost některých skutkových tvrzení v dřívějších rozhodnutích odvolacího exekučního soudu. Závěrem navrhla, aby dovolací soud usnesení odvolacího soudu z důvodu zásadní vady exekučního titulu, tedy od prvopočátku neexistujícího vlastnictví zděné garážové kolny na straně oprávněných, zrušil a věc vrátil krajskému soudu k dalšímu řízení.

3. Nejvyšší soud dovolání projednal a rozhodl o něm podle , , ve znění účinném od 30. 9. 2017 (srov. část první čl. II bod 2 ), dále též „“. Zjistil, že dovolání bylo podáno v zákonné lhůtě, oprávněnou osobou a bylo sepsáno advokátem. Dovolací soud dále posoudil, zda dovolání obsahuje náležitosti vyžadované ustanovením a zda je přípustné.

4. Podle není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.

5. Podle dovolání lze podat pouze z důvodu, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci. V dovolání musí být vedle obecných náležitostí () uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, v jakém rozsahu se rozhodnutí napadá, vymezení důvodu dovolání, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání ( až 238a) a čeho se dovolatel domáhá (dovolací návrh). Důvod dovolání se vymezí tak, že dovolatel uvede právní posouzení věci, které pokládá za nesprávné, a že vyloží, v čem spočívá nesprávnost tohoto právního posouzení.

6. Dovolací soud je při přezkoumání rozhodnutí odvolacího soudu vázán uplatněným dovolacím důvodem (srov. větu první ). Vyplývá z toho mimo jiné, že při zkoumání, zda napadené rozhodnutí odvolacího soudu závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena, je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má být dovolacím soudem posouzena jinak, a zda je tedy dovolání podle přípustné, může dovolací soud posuzovat jen takové právní otázky, které dovolatel v dovolání označil (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 6. 2004, sp. zn. , či ze dne 25. 6. 2019, sp. zn. ). Dovolací soud není oprávněn si otázku přípustnosti vymezit sám, neboť by tím došlo k porušení základních procesních zásad, na nichž je dovolací řízení založeno, zejména zásady dispoziční a zásady rovnosti účastníků řízení (viz např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 1. 2017, sp. zn. ).

7. Dovolatelka předně vytkla odvolacímu soudu nerespektování Stanoviska občanskoprávního kolegia a obchodního kolegia Nejvyššího soudu k výkladu ustanovení , nevymezila však v této souvislosti žádnou právní otázku (na jejímž řešení napadené rozhodnutí odvolacího soudu spočívá), při jejímž řešení se měl soud od uvedeného stanoviska odchýlit.

8. Dovolatelka dále namítá nerespektování závěru nálezu Ústavního soudu sp. zn. o tom, že v exekučním řízení obecným soudům přísluší se zabývat vadami exekučního titulu, a že jsou povinny výkon rozhodnutí (exekuci) zastavit také v případech, v nichž by provádění vedlo ke zjevné nespravedlnosti, nebo bylo v rozporu s principy právního státu. Povinná současně podrobně vyložila a zhodnotila průběh událostí vedoucích k vydání pro ni nepřijatelného exekučního titulu. Nejvyšší soud s přihlédnutím k celému obsahu dovolání považuje v daných souvislostech její poukaz na nález Ústavního soudu sp. zn. za nemístný. V uvedeném nálezu Ústavní soud shrnul dosavadní judikaturu týkající se možnosti přezkumu exekučního titulu exekučními soudy s důrazem na to, že při úvaze o zastavení výkonu rozhodnutí či exekuce se zohledňují pouze zcela mimořádné okolnosti dané věci a pouze ve zcela výjimečných případech, kdy by provádění exekuce mělo důsledky očividně neakceptovatelné a kolidující s ústavními principy demokratického právního státu (aniž by přitom příslušný orgán veřejné moci musel nutně postupovat v rozporu se zákonem). Jak i Ústavní soud dále zdůraznil, jinak stále platí zásada, podle níž obecné soudy v exekučním řízení nejsou oprávněny správnost exekučního titulu přezkoumávat.

9. V projednávané věci je exekučním titulem rozsudek Okresního soudu v Benešově ze dne 15. 12. 2003, č. j. -261, který zavázal povinnou a jejího manžela k doplacení kupní ceny ze smlouvy o převodu nemovitostí ze dne 16. 5.1996, na základě níž nabyli vlastnické právo oprávněných k převáděným nemovitostem. Podle nalézacího soudu odstoupení povinných od kupní smlouvy dopisem ze dne 6. 9. 1996 nevyvolalo zamýšlený účinek, protože v něm namítané skutečnosti neopravňovaly k odstoupení ani ke slevě z kupní ceny. Skutečnost, že v domě žijí nájemci a že zdroj vody a septik je společný se sousedním objektem, byla povinným známa již při uzavírání kupní smlouvy. Pokud jde o existenci věcných břemen ve prospěch převedených nemovitostí a přístup k pozemku z veřejné komunikace, jde o skutečnosti zjistitelné z katastru nemovitostí. A pokud jde o vady spočívající v umístění oplocení, části zděné garáže, elektroinstalace a části zděných základů na sousedních pozemcích, povinní ani netvrdili ani neprokázali, že tyto vady řádně a včas vytkli. Nalézací soud tedy žalobě vyhověl a uložil povinným k úhradě i úrok z prodlení ve výši dvojnásobku diskontní sazby platné k počátku prodlení.

10. V posuzovaném případě je určující, že exekuční soud se zřetelem ke všem vzneseným námitkám žádné mimořádné okolnosti svědčící o zásadních vadách exekučního titulu neshledal. Proto se uplatní obecně přijímaná zásada, že ve vykonávacím řízení již není prostor k revizi skutkových zjištění, na nichž nalézací soud postavil vykonávané rozhodnutí. Vykonávací řízení neslouží k nalezení, ale k prosazení již zjištěného práva (viz např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 16. 10. 2008, sp. zn. , usnesení Nejvyššího soudu ze dne 17. 10. 2018, sp. zn. , usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18. 7. 2017, sp. zn. , usnesení Nejvyššího soudu ze dne 24. 4. 2018, sp. zn. , usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 10. 2002, sp. zn. , uveřejněné pod číslem 62/2004 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).

11. Námitku dovolatelky, že soud nezastavil exekuci podle , ve znění , řešil Krajský soud v Praze v usnesení ze dne 20. 6. 2018, č. j. -761, dovolání proti němu odmítl Nejvyšší soud usnesením ze dne 21. 11. 2018, sp. zn. , a ústavní stížnost proti tomuto odmítl Ústavní soud usnesením ze dne 5. 11. 2019, sp. zn. . Zjevně tak jde o otázku, na jejímž řešení již rozhodnutí o rozvrhu nespočívá. Ve vztahu k tvrzením, že exekuční titul je nepřezkoumatelný, nevykonatelný a nicotný, nebo že nalézací či exekuční řízení je stiženo určitými vadami, dovolatelka nevymezila přípustnost dovolání, přitom požadavek, aby v dovolání uvedla, v čem spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání, je podle obligatorní náležitostí dovolání, jejíž nedostatek již nelze odstranit ( b odst. 3 ).

12. Protože dovolatelka nepředložila k řešení žádnou otázku hmotného nebo procesního práva, jež by založila přípustnost dovolání ve smyslu , a dovoláním napadené usnesení je v souladu s ustálenou rozhodovací praxí dovolacího soudu, od níž není důvodu se odchýlit, Nejvyšší soud dovolání odmítl ( ).

13. O náhradě nákladů dovolacího řízení se rozhoduje ve zvláštním režimu [ a násl. , o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád) a o změně dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů].

Poučení: Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 7. 12. 2022JUDr. Miroslava Jirmanová, Ph.D.předsedkyně senátu