Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

20 Cdo 1710/2007

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Pavla Krbka a soudců JUDr. Miroslavy Jirmanové a JUDr. Vladimíra Mikuška v exekuční věci oprávněného J. S., zastoupeného advokátkou, proti povinnému L. N., zastoupenému (v době podání dovolání) advokátkou, vyklizením, vedené u Okresního soudu v Pardubicích pod sp. zn. , o dovolání povinného proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové - pobočky v Pardubicích ze dne 25. 10. 2006, č.j. -29, takto:

Dovolání se odmítá.

O d ů v o d n ě n í :

V záhlaví uvedeným rozhodnutím krajský soud odmítl ( , o soudních exekutorech a exekuční činnosti /exekuční řád/ a o změně dalších zákonů ve znění pozdějších předpisů, dále jen „“) odvolání povinného proti usnesení ze dne 3. 8. 2006, č.j. -14, jímž okresní soud nařídil podle svého rozsudku ze dne 31. 3. 2005, č.j. -148, ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Hradci Králové - pobočky v Pardubicích ze dne 22. 11. 2005, č.j. -190, exekuci vyklizením nemovitosti č.p. v P., zapsané v katastru nemovitostí u Katastrálního úřadu pro P. kraj, katastrální pracoviště P., na listu vlastnictví č.; provedením exekuce pověřil JUDr. L. N., soudního exekutora. Odvolací soud uzavřel, že povinný v odvolání neuvedl žádné skutečnosti rozhodné pro nařízení exekuce a dodal, že podání mimořádného opravného prostředku proti podkladovému rozhodnutí nemá vliv na jeho vykonatelnost.

Rozhodnutí odvolacího soudu napadl povinný dovoláním. Popisuje okolnosti, za nichž on a jeho manželka uzavřeli s oprávněným kupní smlouvu ohledně vyklizované nemovitosti, přičemž v jednání oprávněného spatřuje podvod. Přestože si je vědom, že otázka platnosti kupní smlouvy byla již vyřešena v řízení vedeném u Okresního soudu v Pardubicích pod sp. zn. , s přesvědčením, že touto otázkou se soud musí zabývat v každé fázi řízení, namítá, že pro omyl úmyslně vyvolaný oprávněným je kupní smlouva neplatná ( , ve znění pozdějších předpisů, dále jen „obč. zák.“). Nadto odstoupením od smlouvy ze strany prodávajících dne 27. 10. 1999 se kupní smlouva od počátku zrušila, a žaloba na vyklizení nemovitosti tak byla nedůvodná. Kromě toho nebyl v nalézacím řízení odvolacím soudem proveden žalovanými navrhovaný „velice důležitý důkaz“ novým výslechem svědka pana R., takže povinný i jeho manželka podali proti podkladovým rozsudkům dovolání, o kterém nebylo dosud rozhodnuto. Poukazuje na to, že současně s odvoláním proti rozhodnutí o nařízení exekuce podal návrh na odklad jejího provedení, o němž však nebylo rozhodnuto a odvolací soud pochybil, pokud věc proto nevrátil soudu prvního stupně. S ohledem na možnost zrušení podkladových rozsudků dovolacím soudem by v mezidobí provedené vyklizení mohlo založit situaci, kdy navrácení do původního stavu by mohlo být velice nákladné a stav před nařízením exekuce těžko obnovitelný, jelikož oprávněný má v úmyslu nemovitosti okamžitě po vyklizení prodat. V tomto dovolatel spatřuje zásadní právní význam napadeného rozhodnutí. Dovolatel dále namítá, že účastnicí exekučního řízení měla být i jeho manželka L. N., neboť exekučním titulem byla uložena povinnost jim oběma, jedná se o nedělitelné plnění a i „majetkové hodnoty, které se budou vyklízet,“ jsou ve společném jmění, stejně jako pozemky, které nejsou předmětem exekuce. Soudu vytýká, že nevydal nemeritorní usnesení zdůvodňující, proč vede exekuci jen proti němu. „Způsob výkonu rozhodnutí“ považuje dovolatel za zcela zjevně nepřiměřený, újma, která by jeho provedením vznikla manželům N., je nepřiměřená k míře prospěchu oprávněného, „tedy příčil by se dobrým mravům.“ Poukazuje přitom na vysoký věk „povinných,“ kteří nemovitost k zajištění svého bydlení postavili i na způsob, jakým oprávněný nemovitost získal a za jakou cenu, i na jeho úmysl nemovitost obratem se ziskem prodat. Z uvedených důvodů dovolatel navrhl, aby dovolací soud rozhodnutí odvolacího soudu i soudu prvního stupně zrušil a věc vrátil k dalšímu řízení.

Oprávněný ve vyjádření uvedl, že skutková tvrzení obsažená v dovolání, z nichž některá jsou zmatečná a nepravdivá, byla předmětem dokazování v nalézacím řízení a příslušnými soudy vyhodnocena. Vzhledem k napadenému usnesení jsou právně irelevantní, předpoklady pro nařízení exekuce ve smyslu příslušných ustanovení a exekučního řádu jsou splněny a v návrhu na nařízení exekuce doloženy. Navrhl proto, aby dovolací soud posoudil dovolání jako nepřípustné; pokud dovolací soud dospěje k závěru, že dovolání je přípustné, pak oprávněný navrhuje, aby bylo jako zjevně bezdůvodné odmítnuto, případně zamítnuto.

Dovolání není přípustné.

Podle ustanovení , ve znění pozdějších předpisů (dále jen „“), lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.

Je-li napadeným rozhodnutím – jako v projednávaném případě – usnesení odvolacího soudu, jímž bylo potvrzeno (z obsahového hlediska je jím i usnesení o odmítnutí odvolání proto, že neobsahuje skutečnosti rozhodné pro nařízení exekuce) usnesení, kterým soud prvního stupně rozhodl o návrhu na nařízení výkonu rozhodnutí (exekuce, ), je dovolání ve smyslu přípustné za podmínek vymezených v nebo c) (srov. ). Protože použití ustanovení je vyloučeno (usnesení, jímž byla nařízena exekuce, nepředcházelo dřívější, odvolacím soudem zrušené, rozhodnutí soudu prvního stupně), zbývá přípustnost dovolání vyvozovat již jen z ustanovení , které ji spojuje se závěrem dovolacího soudu, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam. O takový případ jde zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li právní otázku v rozporu s hmotným právem ( ).

Dovolací přezkum předjímaný ustanovením je předpokládán zásadně pro posouzení otázek právních, navíc otázek zásadního významu; dovolání lze tudíž odůvodnit jedině ustanovením , tj. tím, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Tímto důvodem, kterým dovolatel správnost rozhodnutí (mimo jiné) poměřuje, je dovolací soud vázán (včetně jeho konkretizace) a pouze v jeho intencích posuzuje, zda rozhodnutí odvolacího soudu má skutečně zásadní právní význam (, věta první, ).

Povinný argumenty ve prospěch závěru, že napadené rozhodnutí má po právní stránce zásadní význam, dovolacímu soudu sice předložil, ale hodnocením obsahu dovolání k takovému závěru dospět nelze.

Není žádného podkladu pro úsudek, že odvolací soud při posuzování otázek, jež jsou ve stadiu nařízení exekuce významné, uplatnil právní názory nestandardní, resp. vybočující z mezí ustálené soudní praxe.

Námitky povinného stran platnosti kupní smlouvy, odstoupení od ní či důvodnosti žaloby na vyklizení směřují proti věcné správnosti exekučního titulu. Je však výrazem ustálené soudní praxe, že exekuční soud není oprávněn přezkoumávat věcnou správnost podkladového rozhodnutí, jeho obsahem je vázán a je povinen z něj při nařízení exekuce vycházet (srov. např. odůvodnění usnesení Nejvyššího soudu ze dne 14. 4. 1999, sp. zn. , uveřejněného ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek 1/2000 pod č. 4).

K výtce, že v nalézacím řízení soud neprovedl navržený důkaz, je třeba uvést, že případné vady nalézacího řízení (byť by skutečně existovaly) se do řízení o výkon rozhodnutí (exekučního řízení) nepřenášejí a nepředstavují okolnosti, jež by byly rozhodné pro nařízení exekuce (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 10. 2002, sp. zn. , uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek 7/2004 pod č. 62).

Také okolnost, že účastník řízení napadl vykonávané rozhodnutí mimořádným opravným prostředkem, není při rozhodování o nařízení exekuce významná. Ostatně dovolání povinného a jeho manželky proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové - pobočky v Pardubicích ze dne 22. 11. 2005, č.j. -190, Nejvyšší soud usnesením ze dne 29. 3. 2007, sp. zn. , jako nepřípustné odmítl.

Nepřípadná je výhrada, že způsob „výkonu rozhodnutí“ je „nepřiměřený.“ Způsob exekuce ukládající jinou povinnost než zaplacení peněžité částky se řídí povahou uložené povinnosti (, věta první, ). V souzené věci se jedná o povinnost vyklidit nemovitost a takovou exekuci lze provést jedině způsobem uvedeným v ustanovení , větě druhé, písm. a) , tj. vyklizením.

Namítá-li dovolatel, že provedení exekuce je v rozporu s dobrými mravy, Nejvyšší soud připomíná, že o rozporu s dobrými mravy lze hovořit pouze v případě výkonu práv a povinností (formou právních úkonů nebo faktického chování) účastníků občanskoprávních vztahů. Ani podání návrhu na nařízení exekuce není výkonem práva ve smyslu obč. zák., nýbrž využitím možnosti poskytnuté oprávněnému procesním předpisem ( , ) pro případ, že povinnost uložená exekučním titulem vydaným v nalézacím řízení nebyla splněna dobrovolně (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 28. listopadu 2002, sp. zn. , uveřejněné v časopise Soudní judikatura 4/2003 pod č. 67).

K námitkám ohledně účastenství manželky povinného v exekučním řízení se z obsahu spisu podává, že se oprávněný návrhem domáhal nařízení exekuce proti povinnému i jeho manželce. Soud prvního stupně usnesením ze dne 3. 8. 2006, č.j. -12, rozhodl, že se řízení o věci týkající se povinné L. N. vylučuje k samostatnému řízení. Z obsahu spisu vyplývá, že toto řízení je u Okresního soudu v Pardubicích vedeno pod spisovou značkou . Zbývá dodat, že se nejedná o povinnost, kterou je možné splnit jen společně všemi povinnými, byť se jedná o manžele, ukládá-li jim exekuční titul vyklidit nemovitost, kterou užívají bez právního důvodu.

Výtkou, že odvolací soud pochybil, pokud před rozhodnutím o odvolání povinného proti usnesení o nařízení exekuce nevrátil věc soudu prvního stupně k rozhodnutí o současně s odvoláním podaném návrhu na odklad provedení exekuce, uplatňuje dovolatel dovolací důvod podle , který je vyhrazen vadám řízení, jež mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci a který je (vyjma případu, o který zde nejde, kdy by samotná vada splňovala podmínku zásadního právního významu) – jak již bylo řečeno – k založení přípustnosti dovolání podle (i kdyby namítaná vada řízení skutečně zatěžovala) nezpůsobilý (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 6. 2004, sp. zn. , uveřejněné v časopise Soudní judikatura 7/2004 pod č. 132, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. 10. 2005, sp. zn. ). K vadám řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, jakož i k zmatečnostem, tj. vadám uvedeným v , , b) a , přihlédne dovolací soud z úřední povinnosti jen za – v dané věci nenaplněného – předpokladu, že dovolání je přípustné (, věta druhá, ). Ostatně do pravomocného rozhodnutí odvolacího soudu o včasném a odvolací důvody obsahujícím odvolání povinného nenabylo rozhodnutí soudu prvního stupně, jímž byla nařízena exekuce, právní moci ( ), přičemž provedení exekuce vyklizením přichází v úvahu právě až po právní moci usnesení o jejím nařízení ( zákona č , ).

Nejsou-li dány podmínky přípustnosti dovolání ani podle , Nejvyšší soud je odmítl (, věta první, ).

O náhradě nákladů dovolacího řízení se rozhoduje ve zvláštním režimu ( a násl. ).

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 16. října 2008

JUDr. Pavel Krbek, v. r.

předseda senátu