Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

20 Cdo 3363/2022

20 Cdo 3363/2022-143

USNESENÍ

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Miroslavy Jirmanové, Ph.D., a soudců JUDr. Zbyňka Poledny a JUDr. Aleše Zezuly v exekuční věci oprávněné GasNet, s. r. o., se sídlem v Ústí nad Labem, Klíšská 940/96, identifikační číslo osoby 27295567, zastoupené Mgr. Pavlem Vincíkem, advokátem se sídlem v Praze 1, Ovocný trh 1096/8, proti povinnému E. K., narozenému XY, bytem ve XY, zastoupenému JUDr. Davidem Hladíkem, advokátem se sídlem v Pardubicích, Smilova 356, pro 237 797,35 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Hradci Králové pod sp. zn. , o dovolání povinného proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 23. 8. 2022, č. j. -130, takto:Dovolání se odmítá.

Odůvodnění:

2. Soud prvního stupně vyšel ze zjištění, že oprávněná v nalézacím řízení v pozici žalobkyně uplatnila proti povinnému nárok na zaplacení 237 797,35 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tak, že je vlastnicí a provozovatelkou distribuční sítě a současně distributorkou zemního plynu. Žalovaný (povinný) po marném pokusu o přerušení dodávky zemního plynu do odběrného místa provedením demontáže měřidla žalobkyní po ukončení smlouvy o dodávce zemního plynu a odstoupení od smlouvy ze strany obchodníka s plynem, tj. společnosti Východočeská plynárenská a. s., z důvodu dluhu za odebraný plyn v době od 21. 5. 2011 do 9. 10. 2011, kdy neoprávněně odebíral zemní plyn ve smyslu a b) , o podmínkách podnikání a o výkonu státní správy v energetických odvětvích a o změně některých zákonů ve znění účinném do 31. 12. 2015 (dále též jen „EZ“), na odběrném místě na adrese XY, způsobil žalobkyni, která je distributorkou plynu, škodu ve výši 237 797,35 Kč. Z faktury v. s. 1966003715 vystavené dne 13. 10. 2011 na uvedenou částku vyplývá splatnost dluhu ke dni 27. 10. 2011. Měření bylo provedeno k datu 21. 5. 2011 odhadem pro nepřístupnost měřidla a stavem měřidla ke dni 9. 10. 2011 (provedena demontáž). Povinný, který v uvedeném období na odběrném místě bydlel, i přes výzvu a následnou upomínku žalovanou částku nezaplatil.

3. Dále zjistil, že Krajský soud v Hradci Králové v usnesení ze dne 24. 3. 2020, č. j. -56/celk.3, podle a , o úpadku a způsobech jeho řešení ( ), ve znění účinném do 31. 5. 2019 (dále také jen „ “), vzal na vědomí oddlužení povinného a osvobodil ho od placení pohledávek zahrnutých do oddlužení v rozsahu, v němž doposud nebyly uspokojeny, a současně rozhodl, že se vztahuje i na věřitele, k jejichž pohledávkám se v insolvenčním řízení nepřihlíželo, a na věřitele, kteří své pohledávky do insolvenčního řízení ve stanovené lhůtě nepřihlásili.

4. Okresní soud poté uzavřel, že i když exekuční titul postrádá jakékoliv právní posouzení, je z něho zřejmé, že povinný neoprávněně odebíral plyn ve výše uvedeném období a oprávněné dluží za jeho odběr 237 797,35 Kč. Nalézací soud zcela převzal skutkovou argumentaci oprávněné a žalobě vyhověl, což nelze vyložit jinak, než že oprávněné částku přisoudil jako náhradu škody. Z žaloby přitom vyplývá, že povinný věděl, že svým jednáním působí škodu a přinejmenším byl s tímto následkem srozuměn. Proto ve smyslu 416 odst. 1 vymáhání této pohledávky nepodléhá osvobození od placení pohledávek.

5. Krajský soud (dále též „odvolací soud“) usnesením ze dne 15. 6. 2021, č. j. -89, usnesení okresního soudu změnil tak, že exekuci na majetek povinného zastavil, soudnímu exekutorovi nepřiznal právo na náhradu nákladů exekuce a oprávněné uložil zaplatit povinnému náklady řízení o zastavení exekuce. Na základě dovolání oprávněné proti tomuto usnesení Nejvyšší soud usnesení odvolacího soudu zrušil a věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení s tím, že odvolací soud překročil meze přezkumu exekučního titulu.

6. Odvolací soud poté v usnesení ze dne 23. 8. 2022, č. j. -130, rozhodl, že se usnesení okresního soudu potvrzuje. Konstatoval, že nalézací soud při vydání exekučního titulu ve svém odůvodnění neučinil žádný právní závěr, jímž by ozřejmil povahu exekuovaného nároku. Proto je potřeba vycházet z toho, že nalézací soud zcela převzal skutkovou argumentaci oprávněné (jak uvádí i soud prvního stupně). Oprávněná v žalobě tvrdila, že z důvodu dluhu za odebraný plyn došlo v předmětném odběrném místě k ukončení smlouvy o dodávce odstoupením od smlouvy ze strany obchodníka s plynem a že škoda vznikla právě odběrem zemního plynu povinným za období po tomto ukončení smlouvy. Odvolací soud uzavřel, že se tedy jednalo o škodu způsobenou úmyslně, přinejmenším ve formě nepřímého úmyslu. Obchodník se zemním plynem dle žaloby účinně odstoupil od smlouvy o odběru, proto je potřeba vycházet z toho, že povinný byl s ukončením obeznámen. Jestliže i přesto plyn odebíral, byl přinejmenším srozuměn s neoprávněností svého počínání i se způsobením škody oprávněné. Z toho vyplývá jeho nepřímý úmysl škodu způsobit. Proto odvolací soud uzavřel ve shodě se soudem prvního stupně, že zde není dán důvod pro zastavení exekuce.

7. Povinný ve svém dovolání namítá, že napadené usnesení závisí na vyřešení otázky hmotného práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, neboť nesprávně posoudil rozsah vázanosti exekučního soudu rozhodnutím nalézacího soudu, resp. nesprávně dovodil subjektivní stránku právního důvodu vymáhané pohledávky, když tato otázka dosud nebyla v judikatuře Nejvyššího soudu řešena. Má za to, že mezi provedenými důkazy a skutkovými zjištěními obou soudů existuje extrémní rozpor a skutková zjištění soudů jsou natolik vadná, že představují porušení d. V řízení nebylo prokázáno, že povinný věděl, že došlo k ukončení smlouvy o dodávkách plynu a že způsobil škodu úmyslně. Domnívá se, že z žaloby ani z obsahu nalézacího spisu nelze dovodit, že pohledávka oprávněné má charakter škody způsobené úmyslným porušením právní povinnosti. Z tvrzení oprávněné uvedených v žalobě není zřejmé, zda vůbec a kdy bylo skutečně povinnému fyzicky doručeno odstoupení od smlouvy o dodávce plynu, tedy zda se mohl skutečně dozvědět o ukončení smlouvy. Pokud nalézací soud subjektivní stránku povinného k vzniklé škodě neřešil, jelikož odpovídal objektivně, nelze ji nyní ve vykonávacím řízení dovozovat prostřednictvím výkladu exekučního soudu. Vzhledem k výše uvedenému povinný navrhuje, aby dovolací soud usnesení odvolacího soudu a soudu prvního stupně změnil, exekuci zastavil a povinnému přiznal právo na náhradu nákladů řízení.

8. Nejvyšší soud dovolání projednal a rozhodl o něm podle , , ve znění účinném od 30. 9. 2017 (srov. část první čl. II bod 2 ), dále též „ “. Dovolání není přípustné.

9. Podle ustanovení ve znění účinném do 31. 5. 2019 jestliže dlužník splní řádně a včas všechny povinnosti podle schváleného způsobu oddlužení, vydá insolvenční soud usnesení, jímž dlužníka osvobodí od placení pohledávek, zahrnutých do oddlužení, v rozsahu, v němž dosud nebyly uspokojeny.

10. Podle ustanovení ve znění účinném do 31. 5. 2019 osvobození podle a 415 se nedotýká peněžitého trestu nebo jiné majetkové sankce, která byla dlužníku uložena v trestním řízení pro úmyslný trestný čin, a dále pohledávek na náhradu škody způsobené úmyslným porušením právní povinnosti.

11. Povinný své dovolací důvody staví na námitce nesprávného vyvození subjektivní odpovědnosti za škodu způsobenou neoprávněným odběrem plynu a nesprávného posouzení rozsahu vázanosti exekučního soudu závěry nalézacího soudu. Jak Nejvyšší soud již ve svém zrušujícím usnesení ze dne 9. 5. 2022, č. j. , uvedl, ve vykonávacím řízení již není prostor k revizi skutkových zjištění, na nichž nalézací soud postavil své rozhodnutí. Vykonávací řízení totiž neslouží k nalezení, ale k prosazení již zjištěného práva (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 16. 10. 2008, sp. zn. , usnesení Nejvyššího soudu ze dne 17. 10. 2018, sp. zn. , usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18. 7. 2017, sp. zn. , usnesení Nejvyššího soudu ze dne 24. 4. 2018, sp. zn. , usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 10. 2002, sp. zn. , uveřejněné pod číslem 62/2004 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek). Proto exekuční soud zásadně nemá ani možnost, aby posoudil právní charakter přiznaného plnění jinak než v souladu s odůvodněním exekučního titulu. Skutková zjištění a jejich hmotněprávní posouzení ze strany nalézacího soudu totiž vytvářejí funkční jednotu, pro kterou reálně není možné, aby exekuční soud, aniž by mohl doplnit nebo upřesnit skutková zjištění nalézacího soudu, uzavřel, že plnění exekuční soud přiznal z nesprávného hmotněprávního důvodu. Exekuční titul je tedy potřeba pro účely jeho nucené realizace pojímat jako celek i při posouzení, jaký je právní důvod vzniku exekuované pohledávky, jenž plyne nikoliv z výroku, ale z odůvodnění exekučního titulu ve formě rozsudku (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 5. 5. 2020, sp. zn. ). Současně Nejvyšší soud dovodil, že jedině v případě, kdy z rozhodnutí nalézacího soudu není zřejmé, podle jakého právního předpisu soud vztah mezi účastníky hodnotil (např. u platebního rozkazu), učiní tak sám exekuční soud podle obsahu spisu (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 19. 10. 2011, sp. zn. ). Exekučnímu soudu již nepřísluší závěry vyplývající z nalézacího řízení nikterak zpochybňovat nebo rozšiřovat.

12. Odvolací soud se v předmětné věci ztotožnil se závěry soudu prvního stupně, že při posouzení, zda jde o pohledávku na náhradu škody způsobenou úmyslným porušením právní povinnosti ve smyslu , v případě, že nalézací soud ve svém odůvodnění neozřejmil povahu exekuovaného nároku, je třeba vycházet z toho, že nalézací soud zcela převzal argumentaci žalobkyně vyplývající z jejího podání. Z žaloby vyplývá, že obchodník s plynem (společnost Východočeská plynárenská a. s.) odstoupila od smlouvy o odběru zemního plynu, že povinný byl vyzván k úhradě vzniklé škody, rovněž mu byla zaslána upomínka k zaplacení vymáhané částky. Jestliže obchodník s plynem dle žaloby účinně odstoupil od smlouvy, nelze než dovodit, že se povinný s ukončením smlouvy obeznámil. Povinný si byl vědom, že nemá pro odběrné místo uzavřenou smlouvu na odběr plynu, že plyn nehradí, a přesto jej nadále odebíral. Povinný tedy věděl, že svým jednáním způsobí škodu či přinejmenším byl s tímto následkem srozuměn (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 13. 12. 2018, sp. zn. , uveřejněný pod číslem 125/2019 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek). Dospěl-li odvolací soud při zvážení výše uvedených okolností vyplývajících z nalézacího řízení k témuž závěru, postupoval v souladu s judikaturou Nejvyššího soudu. Vytýká-li dovolatel, že mezi provedenými důkazy a skutkovými zjištěními spatřuje extrémní rozpor a skutková zjištění soudů jsou natolik vadná, že představují porušení d, k tomuto Nejvyšší soud dodává, že mezi skutkovými zjištěními a provedenými důkazy nebyl žádný extrémní rozpor shledán a hodnocení důkazů nevykazuje žádné znaky libovůle. V žalobě bylo podrobně popsáno, na základě jakých skutečností se oprávněná domáhá zaplacení vymáhané částky, a současně v ní bylo uvedeno, že se jedná o náhradu škody. Povinný se přitom k žalobě nevyjádřil, nevyužil ani možnost podat opravný prostředek.

13. Nejvyšší soud na základě výše uvedeného dovolání povinného odmítl ( ).

14. O náhradě nákladů dovolacího řízení se rozhoduje ve zvláštním režimu ( a násl. , o soudních exekutorech a exekuční činnosti /exekuční řád/ a o změně dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů).

Poučení: Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 28. 3. 2023

JUDr. Miroslava Jirmanová, Ph.D. předsedkyně senátu