Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

20 Cdo 1166/2018

-287

USNESENÍ

Z. B.

J. B.

, zastoupené JUDr. Markem Hastíkem, advokátem se sídlem v Brně, Pellicova 33, o návrhu na zastavení exekuce vedené u Městského soudu v Brně, pod sp. zn. , o dovolání povinného proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 19. 9. 2016, č. j. -149, takto:

Dovolání

se odmítá

.

O d ů v o d n ě n í ( ) :

Krajský soud v Brně usnesením ze dne 19. 9. 2016, č. j. -149, potvrdil usnesení Městského soudu v Brně ze dne 26. 5. 2015, č. j. -127, jímž soud prvního stupně zamítl návrh povinného na zastavení exekuce, vedené u soudního exekutora JUDr. Petra Kociána, Exekutorský úřad Brno-venkov. Důvod pro zastavení exekuce povinný spatřoval ve skutečnosti, že „exekučně vymáhaná pohledávka ve výši 500 000 Kč není splatná, případně ani neexistuje, a to z důvodu nesplnitelnosti dohody dědiců obsažené v exekučním titulu za situace, kdy povinný z dědické dohody dosud nenabyl byt se spoluvlastnickým podílem na všech pozemcích, na nichž stojí bytový dům.“ Dále povinný namítal překážku věci pravomocně rozsouzené, neboť pod sp. zn. 137 EX 16382/14 a 137 EX 16392/14 proběhla naprosto stejná exekuční řízení, jež skončila pravomocným rozhodnutím o zastavení exekuce.

Rozhodnutí odvolacího soudu napadl povinný dovoláním, jehož přípustnost opírá o dvě právní otázky, jež dosud nebyly v rozhodovací praxi Nejvyššího soudu řešeny. Za prvé, zdali dohoda dědiců, podle které má jeden z dědiců nabýt větší část majetku a ostatním dědicům vyplatit podíly na majetku, je exekučním titulem s podmínkou, a za druhé, zdali je možné uplatnit námitku překážky věci pravomocně rozhodnuté u dvou shodných rozhodnutí v případě, že důvodem k zastavení prvního (předcházejícího) „exekučního řízení“ byl důvod, pro který neměla být exekuce vůbec zahájena.

Oprávněná k dovolání povinného uvedla, že napadené rozhodnutí je věcně i právně správné, a na základě schválené dědické dohody mu nic nebrání nabýt jemu svědčící majetek; postačí poskytnout vhodnou součinnost katastrálnímu úřadu, aby jeho právo bylo zapsáno.

Nejvyšší soud dovolání projednal a rozhodl o něm podle , , ve znění účinném od 1. 1. 2014 do 29. 9. 2017, dále jen „ “ (srov. čl. II, bod 2. , kterým se mění , , ve znění pozdějších předpisů a některé další zákony, jakož i čl. II, bod 2. , kterým se mění , , ve znění pozdějších předpisů, , o zvláštních řízeních soudních, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony), jestliže směřuje proti usnesení odvolacího soudu vydanému dne 19. 9. 2016 a exekuční řízení bylo zahájeno dne 3. 11. 2014.

Dovolání není přípustné.

Podle je dovolání přípustné proti rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.

Námitky dovolatele směřují proti závěrům odvolacího soudu, potažmo soudu prvního stupně, o vykonatelnosti „dědické dohody“, z níž povinný dosud ničeho nenabyl (nemovitosti), ačkoli byl zavázán k peněžitému vyrovnání (zde vykonávanému) ve prospěch ostatních dědiců.

Z ustálené rozhodovací praxe Nejvyššího soudu vyplývá vázanost exekučním titulem, který je považován za vykonatelný, dokud nebude zrušen; soud tak v řízení o výkon rozhodnutí není oprávněn přezkoumávat věcnou správnost podkladového rozhodnutí, jeho obsahem je vázán, je povinen z něj vycházet a nelze přihlédnout ani k (případným) vadám řízení, jež jeho vydání předcházely (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 10. 2002, sp. zn. , uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek č. 7, ročník 2004 pod č. 62).

To platí samozřejmě i v případě, že je exekučním titulem usnesení soudu, jímž byla schválena dohoda dědiců o vypořádání dědictví. Nejvyšší soud např. v usnesení ze dne 25. 3. 1997, sp. zn. , uveřejněném v časopise Soudní judikatura č. 3, ročník 1997, pod poř. č. 24, ze dne 27. 2. 2007, sp. zn. , ze dne 23. 7. 2009, sp. zn. , nebo ze dne 18. 4. 2012, sp. zn. , uzavřel, že usnesení, jímž soud schválí dohodu dědiců o vypořádání dědictví, je exekučním titulem, byla-li v něm dědici, případně jinému účastníku dědického řízení, uložena konkrétní povinnost; zároveň však musí platit, že jde o uložení povinnosti v rámci vypořádání nároků mezi dědici navzájem, případně mezi dědici a dalšími účastníky dědického řízení.

Odvolacímu soudu je tedy třeba dát za pravdu, že výrok soudem schválené a pravomocné dohody dědiců o vypořádání dědictví, jímž byla povinnému uložena povinnost zaplatit oprávněné na vypořádání dědictví částku 500 000 Kč, v daném případě obstojí jako vykonatelný exekuční titul. Na tom nic nemění skutečnost, že dědická dohoda zahrnuje „navzájem spjatá práva a povinnosti“.

Tyto závěry formuloval Nejvyšší soud

ve věci povinného

v usnesení ze dne 13. 2. 2018, sp. zn. , týkající se totožného nároku z dohody dědiců ve vztahu k druhé oprávněné (dědičce), v níž uzavřel, že cestou, jíž se může dovolatel domoci, aby ze soudem schválené dohody o vypořádání dědictví nemusel splnit povinnost k zaplacení vypořádacího podílu, nutno využít „prostředky nikoliv vykonávacího, ale nalézacího řízení“ (usnesení je dostupné na

http://www.nsoud.cz

.).

Odvisle od posouzení relevance výsledků řízení, která již povinný zahájil (o obnovu pozůstalostního řízení, resp. o zrušení „dohody o schválení smíru“), se nabízí úvaha o uplatnitelnosti institutu odkladu provedení exekuce (viz ).

Dovolatelem uvedená právní otázka tedy již byla Nejvyšším soudem vyřešena, a odvolací soud se od tohoto řešení neodchýlil.

Vzhledem k námitce dovolatele spočívající v existenci překážky věci pravomocně rozsouzené lze rovněž odkázat na ustálenou rozhodovací praxi Nejvyššího soudu, dle níž vykonávací řízení o zaplacení peněžitého plnění je charakterizováno nikoliv jen tím, kdo je osobou oprávněnou a povinnou, a tím, co je exekučním titulem, ale i tím, jaká konkrétní majetková hodnota je exekucí postižena. K identifikaci této majetkové hodnoty v průběhu exekuce vedené podle ex. řádu dochází až ve chvíli, kdy exekutor vydá exekuční příkaz, až tehdy se totiž stane zřejmým, z jaké majetkové hodnoty má být exekuční titul uspokojen. Až v této chvíli si lze položit otázku, zda případný předchozí soudní výkon rozhodnutí konaný podle a násl. vytvořil vůči posléze vedené exekuci překážku věci pravomocně rozhodnuté (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 16. 12. 2004, sp. zn. , ze dne 25. 9. 2003, sp. zn. , ze dne 14. 10. 2004, sp. zn. , či ze dne 20. 1. 2010, sp. zn. ).

Toto obecné vymezení dovoláním otevřené otázky je však třeba modifikovat ve vztahu ke speciálním poměrům nikoli řízení o výkon rozhodnutí, nýbrž k situaci řízení o zastavení výkonu rozhodnutí (exekuce). Také zde pak postačí odkázat na výše označené usnesení Nejvyššího soudu ze dne 13. 2. 2018, sp. zn. , ve věci odvolatele, odkud se podává, že v případě uplatnění některých (tam řečených „obecných“) důvodů zastavení exekuce [ustanovení , b), g) a h) ] lze překážku pravomocně rozsouzené věci ve smyslu a (též se zřetelem k jejich „skutkovému“ základu“) spatřovat, jindy však nikoli. Právě tak je tomu však nutně v dané věci, jestliže dříve nařízené exekuce byly zastaveny soudním exekutorem s ohledem na absenci vyjádření oprávněné k návrhu povinného (na zastavení exekuce - a 4 ex. řádu), neboť o žádné z „obecných“ důvodů zastavení exekuce tím naplněny logicky být nemohou.

I v této otázce je tudíž závěr odvolacího soudu (ve výsledku) ve shodě s judikaturním nazíráním soudu dovolacího.

Je tak namístě uzavřít, že odvolací soud v napadeném usnesení neřešil žádnou otázku hmotného ani procesního práva, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena, ani se neodchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, a protože nejsou splněna ani další kritéria přípustnosti dovolání obsažená v ustanovení , není dovolání povinného podle ustanovení přípustné; Nejvyšší soud České republiky je proto podle ustanovení věty první odmítl.

Se zřetelem k tomuto výsledku dovolacího řízení nelze vyhovět ani návrhu „na odložení vykonatelnosti exekučního řízení“, a zvláštního rozhodnutí zde ani netřeba (viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 11. 2005, sp. zn. ), jestliže k odmítnutí dovolání došlo v době přiměřené (viz nález ze dne 23. 8. 2017, sp. zn. ).

O náhradě nákladů dovolacího řízení se rozhoduje ve zvláštním režimu [ a násl. , o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád) a o změně dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů].

Poučení: Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 24. dubna 2018

JUDr. Vladimír Kůrka

předseda senátu