Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

20 Cdo 1753/2011

U S N E S E N Í

L. S.

, zastoupeného JUDr. Eduardem Pavlíkem, advokátem se sídlem v Brně, Muchova 7, proti povinnému

J. S.

, zastoupenému JUDr. Jiřím Bílým, advokátem se sídlem ve Znojmě, Rudoleckého 25, pro 313 500,- Kč, vedené u Městského soudu v Brně pod sp. zn. , o dovolání povinného proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 28. 1. 2011, č. j. -54, takto:

Dovolání

se odmítá

.

O d ů v o d n ě n í :

Krajský soud v Brně napadeným rozhodnutím potvrdil usnesení ze dne 26. 1. 2009, č. j. -27, kterým Městský soud v Brně zamítl návrh povinného na zastavení exekuce nařízené usnesením téhož soudu ze dne 16. 6. 2008, č. j. -6. Stejně jako soud prvního stupně dospěl k závěru, že usnesení Městského soudu v Brně ze dne 6. 12. 1995, č. j. -76, ve kterém soud výrokem III. schválil dohodu o vypořádání dědictví, dle níž byl povinný povinen zaplatit oprávněnému na jeho dědický podíl 313 500,- Kč do 31. 12. 1998, je způsobilým exekučním titulem pro nařízení exekuce. Přitom odvolací soud odkázal na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 3. 1997, sp. zn. , a ze dne 23. 7. 2009, sp. zn. . Rovněž za nedůvodnou považoval námitku promlčení, jestliže desetiletá promlčecí lhůta by uplynula dnem 1. 1. 2009, přičemž návrh na nařízení exekuce oprávněný podal u městského soudu dne 11. 6. 2008.

Povinný v dovolání, jehož přípustnost dovozuje z a odst. 3 , , ve znění pozdějších předpisů (dále též jen „ “), namítá, že rozhodnutí soudu, jímž byla schválena dohoda dědiců, není meritorním rozhodnutím, ale soud v něm pouze konstatuje, že dohoda dědiců je v souladu s hmotným právem. Povinný považuje dohodu dědiců jen za dohodu o lhůtě k plnění a dle jeho názoru „dluh vznikl až dnem 1. 1. 1999 a do 31. 12. 1998 šlo o závazek žalovaného zaplatit žalobci sjednanou částku. A po tomto datu k žádnému uznávacímu prohlášení nedošlo“. Proto podle povinného „nejde o uznání dluhu ve smyslu citovaných ustanovení a rovněž ustanovení OZ“. Povinný se proto domnívá, že soudy obou stupňů věc nesprávně právně posoudily. Navrhl, aby dovolací soud usnesení odvolacího soudu zrušil a věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení.

Oprávněný ve vyjádření k dovolání uvedl, že citované usnesení Městského soudu v Brně ze dne 6. 12. 1995 jednoznačně identifikuje účastníky dědického řízení i jejich práva a povinnosti. Ztotožňuje se s názorem soudu, že dosud nedošlo k promlčení vymáhaného práva. Dodal, že pokud by nemělo rozhodnutí soudu meritorní povahu, dědické řízení po zemřelém J. S. by dosud neskončilo. Navrhl, aby dovolací soud dovolání povinného zamítl.

Nejvyšší soud rozhodl o dovolání podle ve znění účinném od 1. 7. 2009 (viz Část první, čl. II Přechodná ustanovení, bod 12. ).

Dovolání není přípustné.

Podle ustanovení lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.

Je-li napadeným rozhodnutím – jako v projednávaném případě – usnesení odvolacího soudu, jímž bylo potvrzeno usnesení, kterým soud prvního stupně rozhodl o návrhu na zastavení exekuce, je dovolání ve smyslu přípustné za podmínek vymezených v nebo c) (srov. ), ve spojení s o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád) a o změně dalších zákonů (dále též jen „ “) Protože použití ustanovení je vyloučeno (usnesení soudu prvního stupně nepředcházelo dřívější, odvolacím soudem zrušené, rozhodnutí téhož soudu), zbývá přípustnost dovolání vyvozovat již jen z ustanovení (jež bylo k 31. 12. 2012 zrušeno nálezem Ústavního soudu České republiky ze dne 21. 2. 2012, ), podle něhož rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je soudy rozhodována rozdílně, nebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak; k okolnostem uplatňovaným dovolacími důvody podle a se nepřihlíží.

Posouzením všech námitek v dovolání obsažených nelze dospět k závěru, že napadené rozhodnutí má po právní stránce zásadní význam.

V projednávané věci je exekučním titulem usnesení Městského soudu v Brně ze dne 6. 12. 1995, č. j. -76, kterým soud mimo jiné schválil dohodu o vypořádání dědictví, podle níž měl pozůstalý syn J. S. vyplatit L. S. na jeho dědický podíl částku 313.500,- Kč do 31. 12. 1998. Usnesení v tomto výroku nabylo právní moci dne 30. 1. 1996.

Podle ustanovení platí, že nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněný podat návrh na soudní výkon rozhodnutí. Z citovaného ustanovení mimo jiné vyplývá, že soud může nařídit výkon rozhodnutí jen tehdy, jestliže rozhodnutí, jehož výkonu (exekuce) se oprávněný domáhá, ukládá povinnému ve prospěch oprávněného určitou povinnost. Rozhodnutím soudu může být povinný zavázán mimo jiné jen tehdy, jestliže byl účastníkem řízení, v němž bylo rozhodnutí vydáno (srov. ), a jestliže je vykonatelné po stránce formální a materiální.

Nejvyšší soud již ve své dřívější judikatorní činnosti přijal závěr, že rozhodnutí státních notářství a od 1. 1. 1993 rozhodnutí soudů o schválení dohody dědiců o vypořádání dědictví, jež ukládají povinnost k plnění mezi dědici navzájem (vypořádání nároků mezi účastníky dědického řízení), jsou exekučními tituly (k tomu srov. usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 27. 2. 2007, sp. zn. , případně odůvodnění usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 25. 3. 1997, sp. zn. , uveřejněného v časopise Soudní judikatura čísle 3, ročníku 1997, pod poř. č. 24). Z toho pak plyne i závěr, že právo přiznané pravomocným rozhodnutím soudu se promlčuje za deset let ode dne, kdy mělo být podle rozhodnutí plněno (§ 110 odst. 1 věta první obč. zák.); je tedy správný i závěr odvolacího soudu (založený na zjištění, že návrh na nařízení exekuce byl podán k soudu 11. 6. 2008 a že desetiletá promlčecí doba počala běžet 1. 1. 1999) o tom, že vymáhaný nárok není promlčen.

Dovolání, které není přípustné podle žádného v úvahu připadajícího ustanovení , Nejvyšší soud bez jednání ( věta první ) odmítl ( věta první, ).

O náhradě nákladů dovolacího řízení se rozhoduje ve zvláštním režimu ( ).

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 18. dubna 2012

JUDr. Miroslava Jirmanová, v. r. předsedkyně senátu