Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

30 Cdo 321/2014

U S N E S E N Í

D. S. Leasing, a. s.

1) M. O.,

a

2) F.

B.,

pro částku 151.663,- Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Českých Budějovicích pod sp. zn. , o dovolání oprávněné proti usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích z 18. září 2013, č. j. -49, takto:

I. Dovolání

se odmítá

.

II. Žádný z účastníků

nemá

právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

O d ů v o d n ě n í :

Shora označeným usnesením krajský soud potvrdil usnesení ze 4. července 2013 č.j. -34, jímž okresní soud zamítl návrh na nařízení exekuce. Shodně se soudem prvního stupně uzavřel, že usnesení, jímž byla schválena dohoda dědiců o vypořádání dědictví, není způsobilým exekučním titulem, jelikož oprávněné nepřiznává žádné právo (na plnění), nýbrž pouze určuje, „jakým způsobem si dědici rozdělí aktiva a pasiva.“

V dovolání, jež má za přípustné s odůvodněním, že napadené rozhodnutí závisí na posouzení procesněprávní otázky současnou judikaturou dosud neřešené, totiž zda usnesení o schválení dědické dohody je exekučním titulem či nikoli, oprávněná namítá nesprávné právní posouzení věci. Naplnění dovolacího důvodu podle spatřuje v závěru odvolacího soudu, který nastíněnou otázku zodpověděl záporně. Podle jejího přesvědčení – protože usnesením okresního soudu v Českých Budějovicích ze 14. března 2008, č.j. -114 (správně 214), byli povinní zavázáni k zaplacení nyní vymáhané částky 151.663,- Kč – usnesení o vypořádání dědické dohody exekučním titulem je.

Dovolací soud, jenž vzhledem k ustanovení článku II., bodů 1. a 7., části první , kterým se mění , , ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, o dovolání rozhodl podle ve znění účinném od 1. ledna do 31. prosince 2013, se zabýval nejprve otázkou přípustnosti dovolání a v tomto směru dospěl k závěru, že dovolání přípustné není.

Podle platí, že není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.

O žádný z případů přípustnosti dovolání v souzené věci nejde.

Nejvyšší soud v mnoha rozhodnutích (např. v usnesení publikovaném ve Sbírce rozhodnutí a stanovisek pod číslem 19/1988, v odůvodnění usnesení sp. zn. , uveřejněného v časopise Soudní judikatura č. 3/1997 pod č. 24, a dále v usneseních sp. zn. , a ) vysvětlil, že usnesení, jímž soud schválí dohodu dědiců o vypořádání dědictví, je exekučním titulem pouze tehdy, je-li dědici, případně jinému účastníku dědického řízení uložena povinnost přímo v tomto usnesení o vypořádání dědictví; navíc musí jít o vypořádání nároků pouze mezi dědici navzájem, případně mezi dědici a dalšími účastníky dědického řízení (z literatury viz též např. Bureš, J., Drápal, L., Krčmář, Z. a kol.: . Komentář. II. díl, 7. vydání. Praha: C. H. Beck, 2006, s. 1492 a Kurka, V., Drápal, L.: Výkon rozhodnutí v soudním řízení. Praha: Linde, 2004, s. 119). Oprávněná však účastnicí dědického řízení nebyla. Pokud jde o její skutkové tvrzení (viz první odstavec bodu I. dovolání na č. l. 59), že „usnesením Okresního soudu v Českých Budějovicích č. j. -214, bylo povinným uloženo zaplatit oprávněné částku 151.663,- Kč.....“, to nemá oporu v dědickém spise, jelikož citované usnesení obsahuje pouze dohodu povinných o vypořádání dědictví.

Protože v daném případě nejde o věc judikatorně neřešenou, Nejvyšší soud dovolání, aniž ve věci nařídil jednání ( odst. l věta první ), podle ustanovení věty první odmítl.

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení nemusí být odůvodněn ( věta druhá ).

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 30. září 2014

JUDr. Vladimír Mikušek předseda senátu