Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

28 Cdo 2939/2022

28 Cdo 2939/2022-560

USNESENÍ

Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu Mgr. Zdeňka Sajdla a soudců Mgr. Petra Krause a JUDr. Michaela Pažitného, Ph.D., ve věci žalobců a) M. Z., narozeného XY, bytem v XY, a b) D. K., narozené XY, bytem v XY, zastoupených JUDr. Martinem Purkytem, advokátem se sídlem v Praze 5, náměstí 14. října 496/13, proti žalované České republice – Státnímu pozemkovému úřadu,IČO 01312774, se sídlem v Praze 3, Husinecká 1024/11a, zastoupené Mgr. Martinem Bělinou, advokátem se sídlem v Praze 8, Pobřežní 370/4, o uzavření smlouvy o převodu pozemku, vedené u Okresního soudu v Semilech pod sp. zn. , o dovolání žalované proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 5. května 2022, č. j. -525, takto: I. Dovolání se odmítá.II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobcům rovným dílem na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 5 203 Kč k rukám advokáta JUDr. Martina Purkyta, do tří dnů od právní moci tohoto usnesení.

Odůvodnění ( ):

1. Rozsudkem Krajského soudu v Hradci Králové (dále jen „odvolací soud“) ze dne 5. 5. 2022, č. j. -525, byl potvrzen rozsudek Okresního soudu v Semilech ze dne 7. 9. 2021, č. j. -483 (dále jen „soud prvního stupně“), ve výroku I. o věci samé, jímž byl nahrazen projev vůle žalované uzavřít s žalobci smlouvu o bezúplatném převodu pozemků parc. č. XY a XY v k. ú. XY - každému v rozsahu jedné ideální poloviny, a v nákladovém výroku IV. (výrok I. rozsudku odvolacího soudu); současně jím bylo rozhodnuto o náhradě nákladů odvolacího řízení (výrok II. rozsudku odvolacího soudu). Odvoláním nenapadenými výroky II. a III. přitom soud prvního stupně zamítl žalobu v části týkající se pozemků parc. č. XY v k. ú. XY a parc. č. XY v k. ú. XY a řízení zastavil v části týkající se pozemků parc. č. XY v k. ú. XY a parc. č. XY a parc. č. XY v k. ú. XY.

2. Proti výroku I. rozsudku odvolacího soudu podala dovolání žalovaná. Předestřela otázku, zda žalobci požadované pozemky parc. č. XY a parc. č. XY v k. ú. XY jsou vhodné k bezúplatnému převodu na oprávněné osoby coby náhradní zemědělské pozemky ve smyslu ustanovení , o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku (dále jen „ “), v situaci, kdy jsou v územním plánu obce XY určeny k zastavění stavbou lyžařského vleku a sjezdařskou tratí. Měla za to, že se odvolací soud při řešení nastolené otázky odchýlil od rozhodovací praxe dovolacího soudu. Odkazovala přitom na rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 14. 7. 2010, sp. zn. , ze dne 14. 7. 2015, sp. zn. , ze dne 24. 8. 2015, sp. zn. , ze dne 24. 10. 2016, sp. zn. , ze dne 6. 10. 2016, sp. zn. , ze dne 10. 9. 2018, sp. zn. , a ze dne 6. 12. 2017, sp. zn. , ze dne 14. 4. 2021, sp. zn. , ze dne 12. 12. 2013, sp. zn. , ze dne 14. 4. 2010, sp. zn. , ze dne 18. 9. 2014, sp. zn. , a ze dne 2. 6. 2021, sp. zn. .

3. Žalobci navrhli, aby Nejvyšší soud dovolání odmítl, případně zamítl.

4. Podle , , ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ “), jímž je třeba poměřovat přípustnost dovolání proti napadenému rozhodnutí odvolacího soudu (jež nepatří do okruhu usnesení vyjmenovaných v ), „není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení dovolatelem vymezené otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak“.

5. Judikaturou dovozeným závěrem, že při liknavém či diskriminujícím postupu žalované se mohou oprávněné osoby domáhat také převodu konkrétních náhradních pozemků bez předchozího zahrnutí těchto pozemků do veřejné nabídky (viz rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 9. 12. 2009, sp. zn. , pod č. 62/2010 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek; nebo ze dne 28. 6. 2017, sp. zn. ), nebyly popřeny závěry dosavadní judikatury dovolacího soudu, která jako podmínku pro vyhovění žalobě na uložení povinnosti bezúplatně převést náhradní zemědělský pozemek oprávněné osobě požaduje, aby šlo o pozemek k převodu „vhodný“ (tedy pozemek, jenž by byl – nebýt liknavého postupu Pozemkového fondu ČR, resp. žalované – do veřejné nabídky takto zařaditelný; k tomu srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 10. 9. 2009, sp. zn. , či usnesení Nejvyššího soudu ze dne 3. 1. 2011, sp. zn. , ze dne 24. 9. 2014, sp. zn. , a ze dne 2. 5. 2016, sp. zn. ). Ani oprávněná osoba se tudíž nemůže neomezeně domáhat převodu jakéhokoliv zemědělského pozemku z vlastnictví státu (ve správě Státního pozemkového úřadu) a zejména jí takto nelze přiřknout pozemky, jejichž převodu brání jiné právní předpisy či nedostatek vhodnosti jejich zařazení do veřejné nabídky podle zákona o půdě (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 18. 9. 2018, sp. zn. ).

6. V rozhodovací praxi Nejvyššího soudu pak byla dovozena rovněž další kritéria „vhodnosti“ pozemku, a to např., zdali nejde o pozemek zatížený právy třetích osob (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 15. 7. 2011, sp. zn. ), zda jeho převod není z jiného důvodu zapovězen zákonem (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 3. 1. 2011, sp. zn. ), zda jej lze zemědělsky obhospodařovat (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 12. 12. 2013, sp. zn. ), nebo zda nevzniknou jiné problémy při hospodaření s takovým pozemkem (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18. 9. 2014, sp. zn. ). Tato hlediska je přitom vždy nutno zkoumat se zřetelem k individuálním skutkovým okolnostem případu a předpoklady pro vydání (popřípadě pro nevydání) každého takového pozemku posuzovat zcela samostatně, byť s přihlédnutím k širším souvislostem konkrétní věci (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 24. 5. 2017, sp. zn. , či usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 4. 2007, sp. zn. ).

7. K otázce převoditelnosti pozemku určeného k zastavění veřejně prospěšnou stavbou dopravní infrastruktury (viz , o Státním pozemkovém úřadu a o změně některých souvisejících zákonů) lze pak také odkázat na rozhodovací praxi dovolacího soudu akcentující smysl a účel interpretovaného ustanovení, jímž je zamezit těm převodům zemědělských pozemků, u nichž to vyžaduje veřejný zájem na vybudování staveb dopravní a technické infrastruktury či jiných veřejně prospěšných staveb a k nimž by jinak bylo nezbytné získat právo umožňující realizaci veřejně prospěšné stavby. Interpretované ustanovení míří právě na veřejným zájmem dotčené zemědělské pozemky (ve smyslu zákona o půdě), tj. na půdu tvořící zemědělský půdní fond nebo do něj náležející, tedy především na pozemky (jejich části) dosud zemědělsky obhospodařované (viz , o ochraně zemědělského půdního fondu, ve znění pozdějších předpisů), a to za jediné podmínky, že jde o pozemky (nebo jejich části) určené územním plánem nebo regulačním plánem anebo rozhodnutím o umístění stavby k zastavění veřejně prospěšnými stavbami nebo stavbami dopravní infrastruktury nebo těmito stavbami již zastavěné (viz např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 28. 6. 2017, sp. zn. ). Stavby dopravní infrastruktury jsou přitom – i v souladu s legislativní poznámkou uvozující ustanovení – vymezeny v ustanovení , o územním plánování a stavebním řádu (stavební zákon), ve znění pozdějších předpisů, příkladmo jako stavby pozemních komunikací, drah, vodních cest, letišť a s nimi souvisejících zařízení.

8. Jestliže tedy odvolací soud vzdor určení žalobci požadovaných náhradních zemědělských pozemků k zastavění stavbou lyžařského vleku a sjezdařskou tratí (dle územního plánu obce XY) uzavřel, že jde o vhodné náhradní zemědělské pozemky, když územním plánem předvídaná stavba lyžařského vleku a sjezdařské trati nepředstavuje výlukový důvod ve smyslu § 6 odst. 1 písm. b) zákona č. 508/2012 Sb. (nejde o veřejně prospěšnou stavbu či stavbu dopravní infrastruktury ve smyslu daného zákonného ustanovení), nikterak se tím od výše citované judikatury, na níž není důvodu čehokoliv měnit, neodchýlil. Územní plán nadto umožňuje i zemědělské obhospodařování dotčených pozemků tvořících součást zemědělského půdního fondu; obec XY ostatně (dle skutkových závěrů soudů nižšího stupně) výstavbu lyžařského vleku v dané lokalitě neplánuje. Užívání pozemků po dobu zimních měsíců coby sjezdařské tratě pak samo o sobě jejich vydání oprávněným osobám jakožto náhradních zemědělských pozemků nevylučuje (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 9. 2018, sp. zn. , a ze dne 27. 2. 2018, sp. zn. ).

9. Z uvedeného je tedy zřejmé, že podané dovolání předpoklady přípustnosti ve smyslu ustanovení nenaplňuje.

10. Nejvyšší soud proto, aniž nařizoval jednání ( věty první ), dovolání jako nepřípustné odmítl ( věty první o. s. ř).

11. O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle , a v situaci, kdy dovolání žalované bylo odmítnuto a kdy k nákladům žalobců patří odměna advokáta ve výši 2 500 Kč [srov. , , , a , o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), ve znění pozdějších předpisů], spolu s náhradou hotových výdajů advokáta stanovených paušální částkou 300 Kč na jeden úkon právní služby ( téže vyhlášky) a náhradou za daň z přidané hodnoty ( ), dohromady ve výši 5 203 Kč.

12. Shora citovaná rozhodnutí Nejvyššího soudu – vydaná po 1. lednu 2001 – jsou dostupná na webových stránkách Nejvyššího soudu www.nsoud.cz.

Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 29. 11. 2022

Mgr. Zdeněk Sajdlpředseda senátu