Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

30 Cdo 2490/2022

30 Cdo 2490/2022-78

USNESENÍ

P. B.,

narozeného

dne XY, bytem XY, právně zastoupeného JUDr. Tomášem Chlebounem, advokátem se sídlem v Praze 4, Paprsková 333/16, proti žalované a)

České republice – Ministerstvu spravedlnosti,

se sídlem v Praze 2, Vyšehradská 16, žalovanému b)

Okresnímu soudu v Pardubicích

, se sídlem v Pardubicích, Na Třísle 118, žalované c)

J. N.

, o náhradu škody, zadostiučinění, vzniklou zdravotní a psychickou újmu a 14 200 000 Kč, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 9 pod sp. zn. , o dovolání žalobce proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 11. 11. 2021, č. j. -40, takto:

I. Dovolání se odmítá.II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

Odůvodnění:

Městský soud v Praze jako soud odvolací usnesením ze dne 11. 11. 2021, č. j. -40, potvrdil usnesení Obvodního soudu pro Prahu 9 jako soudu prvního stupně ze dne 16. 8. 2021, č. j. -14, kterým byla odmítnuta žaloba žalobce P. B., narozeného dne XY, podaná u Obvodního soudu pro Prahu 9 dne 28. 6. 2021, a bylo rozhodnuto o náhradě nákladů řízení (výrok I. usnesení odvolacího soudu), a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení (výrok II. usnesení odvolacího soudu).

Rozhodnutí odvolacího soudu napadl žalobce včasným dovoláním, které však Nejvyšší soud odmítl podle , ve znění účinném od 1. 1. 2022 (viz čl. II a XII. ), dále jen " ", odmítl. Posuzované dovolání nesplňuje náležitosti vyžadované ustanovením a trpí tak vadami, pro něž nelze v dovolacím řízení pokračovat, a tyto vady nebyly žalobcem odstraněny ( a ).

Žalobce v dovolání vymezuje přípustnost parafrázováním s tím, že dovoláním napadené rozhodnutí odvolacího soudu závisí na vyřešení otázky procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena. Vymezení přípustnosti dovolání z důvodu, že se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe soudu dovolacího, může být způsobilým ve smyslu , jen je-li z dovolání patrno, o kterou právní otázku hmotného práva jde a od které ustálené rozhodovací praxe se řešení této otázky hmotného práva odvolacím soudem odchyluje (viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 9. 2013, sp. zn. , uveřejněné pod číslem 4/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek). Z dovolání však není patrné, od jaké ustálené rozhodovací praxe se měl odvolací soud při řešení žalobcem předestřené otázky procesního práva odchýlit. Z dovolání dále není patrné, která otázka procesního práva, na níž by dovoláním napadené rozhodnutí odvolacího soudu záviselo, by měla být dovolacím soudem vyřešena.

Žalobce v posuzovaném dovolání dále namítá, že dovoláním napadeným rozhodnutím odvolacího soudu došlo k zásahu jeho základního práva na právní pomoc v řízení před soudy, jinými státními orgány či orgány veřejné správy dle d. Ústavní soud zastává názor, že jakákoliv námitka, jejíž podstatou je tvrzení porušení ústavně zaručených základních práv a svobod rozhodnutím nebo postupem odvolacího soudu v občanském soudním řízení, je uplatnitelná i jako dovolací důvod podle (ve znění ) - že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Výjimku představují pouze ty námitky, k jejichž uplatnění zákon stanoví jiný právní prostředek ochrany práva, jako je tomu např. v případě žaloby pro zmatečnost podle až 3 , ve znění pozdějších předpisů. Nejde-li proto o tento případ, může se účastník odvolacího řízení, který tvrdí, že rozhodnutím odvolacího soudu došlo k porušení jeho ústavně zaručených základních práv a svobod, domáhat ústavní stížností jejich ochrany pouze tehdy, pokud předtím řádně a účinným způsobem vyčerpal dovolání přípustné podle , ve znění (srov. usnesení Ústavního soudu ze dne 28. 3. 2013, sp. zn. , uveřejněné ve Sbírce nálezů a usnesení Ústavního soudu pod číslem 5/2013, odstavce 11; rozhodnutí Nejvyššího soudu v tomto usnesení citovaná jsou dostupná na www.nsoud.cz, usnesení Ústavního soudu je dostupné na http://nalus.usoud.cz). To však nic nemění na tom, že i k tomuto dovolacímu důvodu, stejně jako ke každému jinému, je třeba uvést, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání, tedy od jaké (konkrétní) ustálené rozhodovací praxe se v rozhodnutí odvolací soud odchýlil, která konkrétní otázka hmotného či procesního práva má být dovolacím soudem vyřešena nebo je rozhodována rozdílně, případně od kterého (svého dříve přijatého) řešení se dovolací soud má odchýlit (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. 7. 2013, sp. zn. , nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 8. 2013, sp. zn. , proti němuž podaná ústavní stížnost byla odmítnuta usnesením Ústavního soudu ze dne 21. 1. 2014, sp. zn. ). Žalobce však v souvislosti s tvrzeným zásahem do ústavně zaručeného práva přípustnost dovolání ve smyslu nikterak nevymezil.

Přípustnost dovolání konečně nemůže založit ani námitka ohledně vady řízení. Podle ustanovení věty druhé smí dovolací soud k vadám řízení přihlédnout pouze tehdy, je-li dovolání přípustné (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 15. 12. 2005, sp. zn. , uveřejněné v časopise Soudní judikatura pod č. 82, ročník 2006, a ze dne 17. 12. 2013, sp. zn. ). Tento předpoklad však v posuzované věci naplněn není.

Nejvyšší soud vzhledem k výše uvedenému dovolání podle odmítl předsedou senátu ( ), neboť trpí vadami, pro něž nelze v dovolacím řízení pokračovat, a tyto vady nebyly žalobcem odstraněny ( a ).

Nákladový výrok netřeba odůvodňovat ( věta druhá ).

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 9. 11. 2022

JUDr. František Ištvánek

předseda senátu