Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

21 Cdo 762/2013

21 Cdo 762/2013

U S N E S E N Í

D. B.,

za účasti

1) P. B.,

zastoupeného JUDr. Kamilem Kalvodou, advokátem se sídlem v Boskovicích, Sokolská č. 221/13,

2) P. B., 3) E. B., 4) P. M.,

a

5) M. B.,

všech třech zastoupených Mgr. Petrem Pařilem, advokátem se sídlem v Brně, Veveří č. 365/46, vedené u Okresního soudu v Blansku pod sp. zn. , o dovolání P. B. proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 26. července 2012, č. j. -284, takto:

I. Dovolání P. B.

se odmítá

.

II. Žádný z účastníků

nemá

právo

na náhradu nákladů dovolacího řízení.

Stručné odůvodnění ( ):

Dovolání P. B. proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 26. 7. 2012, č. j. -284, jímž bylo potvrzeno usnesení Okresního soudu v Blansku ze dne 6.9.2011, č.j. -229 [kterým bylo potvrzeno, že veškeré dědictví po zůstavitelce D. B., zemřelé dne 23.2.2009 (dále také jen „zůstavitelka“), nabyli rovným dílem (tedy po ideální 1/3) P. B., P. B. a M. B. (procesní předchůdce účastníků E. B., P. M. a M. B.); určena odměna, náhrada hotových výdajů včetně DPH notářky JUDr. Lenky Pikálkové, jako soudní komisařky, v celkové výši 23.081,- Kč s tím, že tuto částku jsou povinni zaplatit P. B. ve výši 7.694,- Kč, P. B. ve výši 7.694,- Kč a E. B., P. M. a M. B. společně a nerozdílně ve výši 7.693,- Kč, a rozhodnuto, že žádný z účastníků nemá nárok na náhradu nákladů řízení], a jímž bylo rozhodnuto, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení, není přípustné podle ustanovení [ve znění účinném do 31.12.2012, neboť dovoláním je napadeno usnesení odvolacího soudu, které bylo vydáno přede dnem 1.1.2013 (srov. Čl. II bod 7 , kterým se mění , ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony) – dále jen „ “], a to již proto, že ve věci nebylo soudem prvního stupně vydáno rozhodnutí ve věci samé, které by odvolací soud zrušil. Dovolání nebylo shledáno přípustným ani podle ustanovení , neboť napadené usnesení odvolacího soudu nemůže mít po právní stránce zásadní význam ve smyslu ustanovení

Odvolací soud při posouzení nedůvodnosti započtení nákladů vynaložených zůstavitelkou na studium M. B. na jeho dědický podíl v daném případě aplikoval a interpretoval ustanovení § 484 větu druhou obč. zák. v souladu se zákonem i ustálenou judikaturou soudů (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 20. 1. 2004, sp. zn. , uveřejněný ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 20, ročník 2004, a v časopisu Ad Notam pod č. 6, ročník 2003), neboť z možnosti započtení jsou vyloučena plnění, k nimž je zůstavitel povinen ze zákona (např. výživné). Právní názor odvolacího soudu, že „hrazení nákladů na studium tvoří součást výživného a běžných výdajů rodičů na své děti“ a není proto důvod k jeho započtení na dědický podíl M. B., je tedy správný.

Kromě polemiky se závěry soudů o nedůvodnosti započtení nákladů vynaložených na studium M. B. ve smyslu ustanovení věty druhé obč. zák., již dovolatel v ostatním obsahu ( ) svého dovolání právní posouzení věci odvolacím soudem (závěr o tom, jaký právní předpis má být ve věci aplikován, popřípadě jak má být právní předpis vyložen) nezpochybňuje. Podstatou jeho námitek (že „nebyl zkoumán skutečný rozsah darů poskytnutých zůstavitelkou M. B.“) je nesouhlas se skutkovými zjištěními, z nichž usnesení odvolacího soudu (a soudu prvního stupně, s jehož skutkovými závěry se odvolací soud ztotožnil) vychází [ohledně závěru, že P. B. tvrzený dar v hodnotě „vybavení bytu“ M. B. „nebyl specifikován způsobem umožňujícím započtení provést“; navíc za situace, kdy sám P. B. u jednání před soudem prvního stupně dne 19.6.2009 uvedl, že šlo o nábytek, „který vyrobil otec a pozůstalý syn P. B.“, a kdy se všichni účastníci shodli na tom, že „žádný z pozůstalých synů neobdržel od zůstavitelky dar nad rámec obvyklého darování, který by bylo třeba započíst na dědický podíl“]. Tím, že dovolatel na odlišných skutkových závěrech buduje odlišný právní názor na věc, však nezpochybňuje právní posouzení věci odvolacím soudem, ale skutková zjištění, která byla pro právní posouzení věci odvolacím soudem rozhodující. Námitky P. B. v tomto směru nepředstavují uplatnění dovolacího důvodu podle ustanovení , ale dovolacího důvodu podle ustanovení

Z obsahu dovolání (z vylíčení důvodů dovolání – srov. ) dále vyplývá, že dovolatel uplatňuje také dovolací důvod podle ustanovení (vadu spatřuje v tom, že soud prvního stupně „neakceptoval jeho návrh na přerušení dědického řízení ze dne 18.4.2010, ačkoli uvedl zcela konkrétní a relevantní důvody, pro které bylo nutné dědické řízení přerušit“; že „odůvodnění rozhodnutí soudu prvního stupně v této věci je provedeno nedostatečně“ a že odvolací soud odůvodňuje své rozhodnutí „nedostačujícím způsobem, poměrně stručně a jednostranně“, v čemž dovolatel shledává porušení jeho ústavně zaručeného práva na spravedlivý proces).

Shora uvedené námitky však nemohou založit závěr o přípustnosti dovolání P. B. podle ustanovení K okolnostem uplatněným dovolacími důvody podle ustanovení a - jak je zřejmé již ze znění ustanovení – však nemůže být při posouzení, zda je dovolání přípustné podle ustanovení , přihlédnuto (srov. k tomu též právní názor vyjádřený v usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 29.6.2004, sp. zn. , uveřejněném v časopise Soudní judikatura pod č. 132, roč. 2004, a obdobně též právní názor vyjádřený v usnesení Ústavního soudu ČR ze dne 7.3.2006, sp. zn. , uveřejněném v časopise Soudní judikatura pod č. 130, roč. 2006). Pokud dovolatel namítá porušení práva na spravedlivý proces, pak přehlíží skutečnost, že právo na spravedlivý proces nelze interpretovat tak, že by znamenalo právo na příznivé rozhodnutí ve věci bez dalšího.

Přípustnost dovolání nemohou založit ani námitky dovolatele, jimiž uplatňuje zmatečnostní vady (namítá-li, že soud prvního stupně „neakceptoval jeho omluvu z jednání dne 24.8.2011 a žádost o odročení tohoto jednání na jiný termín“ a že odvolací soud - přestože se P. B. „řádně omluvil z jednání nařízeného na den 26.7.2012, neboť měl ve stejném termínu již dříve nařízeno jednání u zahraničních soudních orgánů, a výslovně odvolací soud požádal o odročení jednání na měsíc září 2012“, tomuto „nevyhověl a věc projednal bez jeho účasti“, aniž by vůbec měl „zájem o skutečné ověření relevantnosti omluvy z jednání a žádosti o odročení“), neboť ty nejsou podle právní úpravy účinné od 1.1.2001 způsobilým dovolacím důvodem ( a 3 ). Dovolací soud sice smí ke zmatečnostem podle ustanovení , a b) a přihlédnout (a to i když nebyly v dovolání uplatněny), avšak - jak vyplývá z ustanovení věty druhé - jen tehdy, je-li dovolání přípustné (srov. právní názor vyjádřený v usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 15.12.2005, sp. zn. , uveřejněném v časopise Soudní judikatura pod č. 82, ročník 2006). Uvedený předpoklad v projednávané věci však naplněn není, neboť - jak uvedeno výše - dovolání P. B. proti usnesení odvolacího soudu, jímž bylo potvrzeno usnesení soudu prvního stupně, není přípustné ani podle ustanovení

Protože dovolání P. B. proti usnesení odvolacího soudu není přípustné, Nejvyšší soud České republiky je - aniž by se mohl věcí dále zabývat - podle ustanovení věty první a odmítl.

O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle ustanovení věty první, , a části věty před středníkem , neboť dovolatel s ohledem na výsledek řízení nemá na náhradu svých nákladů řízení právo a ostatním účastníkům v dovolacím řízení žádné náklady nevznikly.

Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 17. prosince 2013

JUDr. Roman Fiala

předseda senátu