Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

23 Cdo 272/2022

23 Cdo 272/2022-164

USNESENÍ

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Bohumila Dvořáka, Ph.D., a soudců JUDr. Pavla Horáka, Ph.D., a JUDr. Pavla Tůmy, Ph.D., v právní věci žalobce R. N., narozeného XY, bytem v XY, zastoupeného JUDr. Janou Staňkovou, advokátkou se sídlem v Chrudimi, Štěpánkova 83, proti žalované I. Š., narozené XY, bytem v XY, zastoupené JUDr. Danou Večerníkovou, advokátkou se sídlem v Pardubicích, Sladkovského 767, o určení vlastnického práva a o určení neplatnosti kupní smlouvy, vedené u Okresního soudu v Chrudimi pod sp. zn. , o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové – pobočka v Pardubicích ze dne 15. 4. 2021, č. j. -107, takto:

I. Dovolání se odmítá.

II. Žádný z účastníků

nemá

právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

Odůvodnění:

Žalobce se v řízení proti žalované domáhal určení, že je výlučným vlastníkem vozidla XY, RZ: XY, VIN: XY, a že kupní smlouva uzavřená se žalovanou ohledně prodeje uvedeného vozidla je neplatná. Žalobce se v řízení proti žalované taktéž domáhal nařízení předběžného opatření, kterým žalobce navrhl předmětné vozidlo odstavit z provozu.

Okresní soud v Chrudimi jako soud prvního stupně rozsudkem ze dne 11. 6. 2020, č. j. -62, odmítl návrh žalobce na nařízení předběžného opatření (výrok I), zamítl žalobu na určení, že žalobce je výlučným vlastníkem vozidla, a na určení, že kupní smlouva uzavřená se žalovanou na prodej tohoto vozidla je neplatná (výrok II), a rozhodl o náhradě nákladů řízení mezi účastníky (výrok III).

K odvolání žalobce Krajský soud v Hradci Králové – pobočka v Pardubicích jako soud odvolací napadeným rozsudkem potvrdil rozsudek soudu prvního stupně ve výrocích II a III (výrok I napadeného rozsudku) a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení (výrok II napadeného rozsudku).

Odvolací soud se ztotožnil s posouzením věci soudem prvního stupně a shledal, že žalobce nemá naléhavý právní zájem na určení neplatnosti předmětné kupní smlouvy, jelikož s odkazem na ustálenou rozhodovací praxi dovolacího soudu není dán naléhavý právní zájem na určení neplatnosti kupní smlouvy, lze-li žalovat o určení práva nebo právního vztahu. Stran nároku žalobce na určení jeho vlastnického práva k předmětnému vozidlu se odvolací soud taktéž ztotožnil se soudem prvního stupně a uzavřel, že žalobce neprokázal, že byl k uzavření kupní smlouvy donucen a že kupní cena za převod vozidla nebyla uhrazena. Za důvod neplatnosti kupní smlouvy odvolací soud nepovažoval skutečnost, že kupní smlouva neobsahuje datum a místo jejího podpisu. K závěru o neplatnosti kupní smlouvy pak dle posouzení odvolacího soudu nevede ani to, že cena za převod vozidla byla „výrazně nižší“.

Rozsudek odvolacího soudu napadl žalobce v celém rozsahu dovoláním, ve kterém namítl, že si nebyl vědom podpisu kupní smlouvy, která mu byla podstrčena, nebyl si vědom ani toho, co podepisuje, a dále že kupní cena za prodané vozidlo nebyla žalovanou uhrazena. Žalobce dále namítl, že se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu (např. rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 31. 8. 2010, sp. zn. , ze dne 30. 7. 2018, sp. zn. , a ze dne 10. 11. 2011, sp. zn. ) jestliže nevyvodil odpovídající závěry ze skutečnosti, že cena prodávaného vozidla byla výrazně nižší, ač k tomu nebyly zjevné objektivní důvody, přičemž má jít o případ neúměrného zkrácení a ve spojení s ostatními okolnostmi dané věci má být kupní smlouva právním jednáním v rozporu s dobrými mravy, z čehož žalobce vyvozuje její neplatnost. Konečně žalobce uvádí, že v posouzení otázky existence kupní smlouvy se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe odvolacího soudu (např. rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 10. 8. 2020, sp. zn. ), jelikož jeho vůle nesměřovala k převedení vlastnického práva, což žalobce vyvozuje z neobvyklých podmínek, za nichž měla být kupní smlouva uzavřena.

Žalovaná se k dovolání žalobce nevyjádřila.

Nejvyšší soud v dovolacím řízení postupoval a o dovolání rozhodl podle , , ve znění účinném od 1. 1. 2022 (viz čl. I a XII ), dále jen „ “.

Dovolání bylo podáno včas, osobou k tomu oprávněnou, za splnění podmínky

Dovolací soud proto zkoumal, zda dovolání obsahuje náležitosti vyžadované ustanovením a zda je přípustné.

Podle lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, jestliže to zákon připouští.

Podle ustanovení není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.

Namítá-li žalobce, že si nebyl vědom podpisu kupní smlouvy, nevytvořil její text, smlouva mu byla podstrčena, případně že si nebyl vědom ani toho, co podepisuje a že cena za prodané vozidlo nebyla uhrazena, uplatňuje tím námitky proti skutkovým zjištěním odvolacího soudu, nikoliv proti jím učiněnému právnímu posouzení. Správnost skutkového stavu věci zjištěného v řízení před soudy nižších stupňů v dovolacím řízení probíhajícím v procesním režimu účinném od 30. 9. 2017 v žádném ohledu zpochybnit nelze. Dovolací přezkum je dle vyhrazen výlučně otázkám právním, ke zpochybnění skutkových zjištění odvolacího soudu nemá tudíž žalobce k dispozici způsobilý dovolací důvod; tím spíše pak skutkové námitky nemohou založit přípustnost dovolání podle (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. 7. 2014, sp. zn. , ze dne 30. 10. 2014, sp. zn. , a ze dne 25. 3. 2020, sp. zn. ).

Nejvyšší soud ve své rozhodovací praxi opakovaně dovodil, že závěr o tom, zda byla projevena vůle a co bylo obsahem takového projevu z hlediska faktického (technického), tj. co bylo napsáno, řečeno či vyjádřeno jinak než slovy, je závěrem skutkovým. O aplikaci práva na zjištěný skutkový stav (tedy o právní posouzení) jde teprve tehdy, dovozuje-li soud z právního úkonu konkrétní práva a povinnosti účastníků právního vztahu (srov. rozsudek Nejvyššího soud ze dne 21. 10. 1999, sp. zn. , uveřejněný pod č. 73/2000 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, nebo rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 31. 10. 2001, sp. zn. , či usnesení Nejvyššího soudu ze dne 19. 10. 2016, sp. zn. , a ze dne 11. 9. 2019, sp. zn. ). V souladu s výše uvedeným je za skutkový závěr nutné považovat i závěr o tom, zda mezi účastníky řízení došlo k souhlasnému projevu vůle směřujícímu k uzavření smlouvy (srov. výše citované usnesení Nejvyššího soudu ze dne 19. 10. 2016, sp. zn. ). Namítá-li žalovaný, že takový projev vůle mezi účastníky řízení nebyl učiněn, zpochybňuje tím rovněž správnost zjištěného skutkového stavu věci, a ani tato námitka proto nemůže ve smyslu založit přípustnost dovolání (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 3. 2014, sp. zn. , ze dne 28. 5. 2015, sp. zn. , a ze dne 25. 3. 2020, sp. zn. ).

Námitkou proti skutkovým zjištěním soudů nižších stupňů je ve skutečnosti také další námitka žalobce, že věc měla být posuzována podle ustanovení o neúměrném zkrácení, neboť žalobce se o existenci kupní smlouvy dozvěděl až v roce 2019, a v době zahájení řízení mu proto neuplynula lhůta podle , , dále jen „o. z.“ Jak ale vyplývá ze skutkových zjištění, jež byly soudy nižších stupňů v dané věci učiněny, předmětná kupní smlouva byla za přítomnosti žalobce uzavřena přede dnem 7. 11. 2014, a v době zahájení řízení (dne 11. 11. 2019) tak žalobci lhůta jednoho roku k uplatnění práva na zrušení smlouvy podle o. z. již uplynula. Ani tato námitka tak nemůže založit přípustnost dovolání podle (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. 7. 2014, sp. zn. , ze dne 30. 10. 2014, sp. zn. , a ze dne 25. 3. 2020, sp. zn. ).

K tomu dovolací soud dodává, že právní úprava neúměrného zkrácení dle § 1793 odst. 1 o. z. umožňuje, aby se zkrácená strana domáhala zrušení smlouvy, a to tehdy, zaváží-li se strany k vzájemnému plnění a je-li plnění jedné ze stran v hrubém nepoměru k tomu, co poskytla druhá strana (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 16. 3. 2021, sp. zn. , uveřejněný pod číslem 17/2022 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek). V projednávané věci se však žalobce žalobou domáhal určení neplatnosti kupní smlouvy, resp. určení vlastnického práva ke shora specifikovanému vozidlu, a nikoliv zrušení smlouvy z důvodu neúměrného zkrácení podle o. z. Jestliže pak odvolací soud uzavřel, že se v projednávané věci ustanovení o. z. neuplatní, je jeho závěr v souladu s výše uvedenou judikaturou, a námitka žalobce již z tohoto důvodu nemůže přípustnost dovolání podle založit.

Konečně ani námitka žalobce týkající neplatnosti kupní smlouvy pro rozpor s dobrými mravy nezakládá přípustnost dovolání podle , jelikož danou otázku odvolací soud posoudil v souladu s ustálenou rozhodovací praxí dovolacího soudu.

Z judikatury Nejvyššího soudu vyplývá, že nízká kupní cena (není-li v rozporu s cenovými předpisy), pokud byla výsledkem smluvního ujednání účastníků, aniž by uzavření právního úkonu doprovázela (doprovázely), resp. na uzavření smlouvy měla (měly) vliv i okolnost (okolnosti), v jejímž (jejichž) důsledku by se takové jednání příčilo dobrým mravům, nesleduje nemravný cíl ani nemá nemravný důsledek (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 27. 3. 2012, sp. zn. , nebo ze dne 16. 3. 2021, sen. zn. , uveřejněný pod číslem 80/2021 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, nebo obdobně rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 4. 4. 2016, sp. zn. ).

V projednávané věci vyšly soudy nižších stupňů ze skutkových zjištění, že účastníci řízení spolu od července 2009 do května 2015 žili jako druh a družka ve společné domácnosti, žalovaná žalobci finančně vypomohla, přičemž k uzavření kupní smlouvy účastníky vedl požadavek žalované na vypořádání finančních transakcí mezi nimi v době jejich rozpadajícího se vztahu. Žalobce neměl prostředky na vypořádání, a proto poskytl žalované předmětný automobil za sníženou kupní cenu.

Jestliže odvolací soud na tomto základě uzavřel, že za uvedených okolností nízká kupní cena předmětného automobilu nemá za následek neplatnost uzavřené kupní smlouvy pro rozpor s dobrými mravy, je jeho právní posouzení v souladu s výše uvedenou judikaturou.

Z výše uvedeného plyne, že podmínky přípustnosti dovolání stanovené v nebyly naplněny, a Nejvyšší soud proto dovolání žalobce, podle ustanovení odmítl.

Pro úplnost dovolací soud uvádí, že rozsah dovolání posoudil s přihlédnutím k celkovému obsahu dovolání ( ) a dovodil, že proti rozhodnutí o nákladech řízení dovolání ve skutečnosti nesměřuje, neboť ve vztahu k nákladům řízení postrádá dovolání jakékoli odůvodnění. Nadto by v uvedeném rozsahu nebylo dovolání podle ani přípustné.

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení netřeba odůvodňovat ( věta druhá ).

Poučení: Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 27. 9. 2022

JUDr. Bohumil Dvořák, Ph.D.

předseda senátu