Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

II.ÚS 886/15

Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Radovana Suchánka (soudce zpravodaj) a soudců Vojtěcha Šimíčka a Jiřího Zemánka, ve věci ústavní stížnosti stěžovatelky společnosti CHOMUTOVSKÁ BYTOVÁ a.s., se sídlem Křižíkova 1098/6, 430 01 Chomutov, zastoupené JUDr. Tomášem Kindlem, advokátem, se sídlem Blatenská 3218/83, 430 01 Chomutov, proti rozsudku Okresního soudu v Chomutově ze dne 27. 1. 2015 č. j. -34, za účasti Okresního soudu v Chomutově jako účastníka řízení, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

I.

Ústavní stížností, doručenou Ústavnímu soudu dne 25. 3. 2015, stěžovatelka napadla rozsudek Okresního soudu v Chomutově (dále jen "okresní soud") ze dne 27. 1. 2015 č. j. -34 (dále jen "rozsudek okresního soudu"), kterým bylo o jí podané žalobě vůči Haně Habůrkové rozhodnuto, že (I.) žalovaná je povinna uhradit stěžovatelce 995 Kč spolu s úrokem z prodlení z této částky ve výši 7,5% ročně od 1. 8. 2012 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku, a že (II.) žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Stěžovatelka nesouhlasí s tím, že jí nebyla přiznána náhrada nákladů řízení, když měla ve věci plný úspěch. Okresní soud tento postup odůvodnil tak, že je mu z jeho činnosti známo, že stěžovatelka rovněž podala proti žalované dne 3. 5. 2012 žalobu o zaplacení 15.792 Kč na základě souvisejícího právního i skutkového titulu a v tomto řízení vedeném pod sp. zn. jí již bylo pravomocně přiznáno platebním rozkazem na nákladech řízení 11.908 Kč za uhrazený soudní poplatek a právní zastoupení, tedy ve výši dle , jež byla shledána Ústavním soudem protiústavní a jako taková zrušena. Jelikož dle názoru soudu mohla stěžovatelka podat proti žalované jedinou žalobu a byla jí již přiznána náhrada nákladů řízení převyšující částku, jež by mohla být případně přiznána dle advokátního tarifu za obě paralelní řízení, rozhodl o nákladech řízení, jak je výše uvedeno. Dle stěžovatelčina názoru však takovéto rozhodnutí o nákladech řízení postrádá zákonný základ a je rozporné s principy, kterými by se mělo rozhodování o nákladech řízení řídit. Stěžovatelka navíc není přesvědčena, že by obě žaloby mohlo jít snadno sloučit do jedné, když byly podávány v jiném časovém okamžiku.

Z uvedených důvodů se domnívá, že bylo porušeno její ústavně zaručené právo na spravedlivý proces zakotvené v d. Navrhuje, aby Ústavní soud ústavní stížností napadené rozhodnutí zrušil.

II.

, o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen " "), rozeznává podle svého jako zvláštní kategorii návrhů návrhy zjevně neopodstatněné. Tímto ustanovením dává Ústavnímu soudu v zájmu racionality a efektivity jeho řízení pravomoc posoudit "přijatelnost" návrhu před tím, než dospěje k závěru, že o návrhu rozhodne meritorně nálezem. V této fázi řízení je zpravidla možno rozhodnout bez dalšího jen na základě obsahu napadených rozhodnutí orgánů veřejné moci a údajů obsažených v samotné ústavní stížnosti. Pokud takto Ústavní soud dojde k závěru, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná, bude bez dalšího odmítnuta. V této fázi jde o specifickou a relativně samostatnou část řízení, která nemá charakter řízení kontradiktorního.

III.

Ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.

Ústavní soud konstatuje, že posuzovaná ústavní stížnost se týká nepřiznání náhrady nákladů řízení v řízení o žalobě vedené na částku 995 Kč. I když stěžovatelka náklady, o kterých se domnívá, že jí měly být přiznány, v ústavní stížnosti přesně nevyčísluje, je zřejmé, že by se nemohlo jednat o částku výrazně vyšší.

S ohledem na to je Ústavní soud nucen připomenout, že již opakovaně judikoval, že v případě žalob znějících na peněžité plnění nepřevyšující částku 10.000 Kč (a důvod k jiným závěrům Ústavní soud neshledává ani v případech, kdy jde o obdobné částky v jiných typech řízení) se ve smyslu ustanovení jedná o případy tzv. bagatelní, kdy ústavní stížnost je, byť s výhradou nutnosti individuálního posouzení v některých zcela extrémních případech flagrantních pochybení s intenzivními reálnými následky do sféry určité osoby, v podstatě vyloučena. Ústavní soud tak např. ve svém usnesení

sp. zn.

dospěl k závěru, "že zjevná neopodstatněnost daného návrhu vyplývá již jen z materiální stránky věci. Úkolem Ústavního soudu je (mimo jiné) ochrana fyzických a právnických osob před zásahy orgánů veřejné moci, jež mají ústavněprávní dimenzi, tedy zásahy z hlediska ochrany práv jednotlivců zcela zásadního významu [ , písm. d) y ČR, zákona]. Pakliže ústavní stížnost směřuje proti rozhodnutí obecného soudu, v němž nebylo vyhověno žalobě stěžovatelky co do částky 1.940,- Kč, a tedy jde o věc evidentně bagatelní, pak jen stěží se lze domnívat, že by takové rozhodnutí bylo z kvantitativního hlediska s to porušit ústavně zaručená práva stěžovatelky."

Obdobně ve věci

sp. zn.

Ústavní soud uvedl, že "v případě těchto bagatelních částek je evidentní, že nad právem na přístup k soudu převažuje zájem na vytvoření systému, který soudům umožňuje efektivně a v přiměřené době poskytovat ochranu těm právům, jejichž porušení znamená i zásah do základních práv účastníka řízení a kde hrozí relativně větší újma na právech účastníků řízení, než je tomu v případě stěžovatelky brojící proti rozhodnutí vydanému v bagatelní věci. Jinak řečeno, řízení o ústavní stížnosti v případech, kde se jedná o bagatelní částky, by bezúčelně vytěžovalo kapacity Ústavního soudu na úkor řízení, v nichž skutečně hrozí zásadní porušení základních práv a svobod." Obdobně lze odkázat také např. na odůvodnění usnesení Ústavního soudu

sp. zn.

,

,

,

či

.

Ústavní soud má za to, že ústavní stížnost stěžovatelky je bagatelního charakteru a zároveň nejsou dány ani žádné výjimečné důvody, které by navzdory tomu odůvodňovaly nutnost jeho zásahu. K tomuto závěru dospěl i s přihlédnutím k tomu, že stěžovatelka je akciovou společností, tedy subjektem, u kterého o sociální situaci, pro kterou by předmětná částka pro něj již představovala zátěž mimořádné intenzity, stěží může být řeč.

Vzhledem k výše uvedenému Ústavní soud musel považovat ústavní stížnost z ústavněprávního hlediska za zjevně neopodstatněnou a podle ji mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků řízení usnesením odmítl.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 15. září 2015

Radovan Suchánek v.r.

předseda senátu