Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

III.ÚS 2124/25

Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Milana Hulmáka (soudce zpravodaje), soudce Jana Svatoně a soudkyně Daniely Zemanové o ústavní stížnosti stěžovatelky JUDr. Veroniky Navrátilové, advokátky, sídlem Matiční 730/3, Ostrava, proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 14. května 2025 č. j. -1308 a usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 12. března 2025 č. j. -1295, za účasti Vrchního soudu v Olomouci a Krajského soudu v Ostravě, jako účastníků řízení, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění

I.

Vymezení věci a dosavadní průběh řízení

1. Ústavní stížností podle písm. d)y (dále jen "") a , o Ústavním soudu, se stěžovatelka domáhá zrušení v záhlaví uvedených rozhodnutí s tvrzením, že jimi byla porušena její ústavně zaručená práva zakotvená v , a d a Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen "Úmluva") a Dodatkového protokolu k Úmluvě.

2. Z ústavní stížnosti a jejích příloh se podává, že napadeným usnesením Krajského soudu v Ostravě (dále jen "krajský soud") bylo rozhodnuto podle § 151 odst. 2, 3, 6 zákona č. 141/1961 Sb., o trestním řízení soudním (trestní řád), per analogiam, že se stěžovatelce přiznává za zastupování poškozeného v trestním řízení odměna a náhrada hotových výdajů ve výši 89 536 Kč. Proti tomuto usnesení byla stěžovatelkou podána stížnost s tím, že požadovala přiznání částky 134 063,16 Kč (tzn. o 44 527,16 Kč navíc). Tato stížnost proti usnesení krajského soudu byla usnesením Vrchního soudu v Olomouci (dále jen "vrchní soud") zamítnuta jako nedůvodná.

II.

Argumentace stěžovatelky

3. Stěžovatelka jednak nesouhlasí se závěrem vrchního soudu, že jí odměna a náhrada hotových výdajů za některé jí uváděné úkony ani neměla být přiznána, byť krajský soud tak chybně učinil, protože je má správně požadovat advokát, jehož byla v jejich případě substituent. Má za to, že jde o formalismus. Reálně poškozeného zastupovala vždy ona, a advokátovi, od kterého měla substituční plnou moc, ani nic nefakturovala.

4. Dále pak došlo k pochybení, že u části úkonů bylo vycházeno z tarifní hodnoty 10 000 Kč. Přitom za zastupování poškozeného s nárokem na náhradu nemajetkové újmy na osobnostních právech by se v otázce tarifní hodnoty mělo vycházet z ustavení advokátního tarifu určeného pro civilní žaloby na ochranu osobnostních práv s nárokem na peněžité odškodnění, tedy jeho § 9 odst. 4 (tarifní hodnota 50 000 Kč). Volba tarifní hodnoty nebyla soudy řádně odůvodněna a odchyluje se i od jiných případů, které jsou stěžovatelce známy.

III.

Procesní předpoklady řízení před Ústavním soudem

5. Ústavní soud posoudil splnění procesních předpokladů řízení a dospěl k závěru, že ústavní stížnost byla podána včas k tomu oprávněnou stěžovatelkou, která byla účastnicí řízení, v němž byla vydána napadená rozhodnutí. Ústavní soud je k jejich projednání příslušný. Stěžovatelka je sama advokátkou, a tudíž nemusí být právně zastoupena (stanovisko pléna sp. zn. ). Ústavní stížnost je přípustná (§ 75 odst. 1 téhož zákona a contrario), neboť stěžovatelka vyčerpala všechny zákonné procesní prostředky k ochraně svých práv.

IV.

Posouzení opodstatněnosti ústavní stížnosti

6. Ústavní soud konstatuje, že posuzovaná ústavní stížnost se týká přiznání nižší než požadované výše odměny a náhrady hotových výdajů advokáta, když přiznána byla částka 89 536 Kč, oproti (dle vyčíslení ve stížnostním řízení) požadované částce 134 063,16 Kč, tedy rozporován je rozdíl ve výši 44 527,16 Kč.

7. S ohledem na to Ústavní soud připomíná, že již opakovaně judikoval, že u žalob znějících na peněžité plnění nepřevyšující částku 50 000 Kč podle , potažmo u obdobných částek řešených v jiných typech řízení, jde o věci tzv. bagatelní, kde ústavní stížnost je, byť s výhradou nutnosti individuálního posouzení v extrémních případech pochybení s reálnými následky pro určitou osobu, v podstatě vyloučena.

8. Např. v usnesení ze dne 29. 4. 2010

sp. zn.

Ústavní soud uvedl, že "v případě těchto bagatelních částek je evidentní, že nad právem na přístup k soudu převažuje zájem na vytvoření systému, který soudům umožňuje efektivně a v přiměřené době poskytovat ochranu těm právům, jejichž porušení znamená i zásah do základních práv účastníka řízení a kde hrozí relativně větší újma na právech účastníků řízení, než je tomu v případě stěžovatelky brojící proti rozhodnutí vydanému v bagatelní věci. Jinak řečeno, řízení o ústavní stížnosti v případech, kde jde o bagatelní částky, by bezúčelně vytěžovalo kapacity Ústavního soudu na úkor řízení, v nichž skutečně hrozí zásadní porušení základních práv a svobod." Podobně lze odkázat např. na odůvodnění usnesení Ústavního soudu ze dne 27. 1. 2010

sp. zn.

, ze dne 1. 3. 2012

sp. zn.

, ze dne 13. 3. 2013

sp. zn.

, ze dne 7. 8. 2013

sp. zn.

, ze dne 25. 2. 2014

sp. zn.

, ze dne 6. 1. 2015

sp. zn.

, ze dne 15. 9. 2015

sp. zn.

, ze dne 30. 1. 2018

sp. zn.

, nebo ze dne 3. 10. 2023

sp. zn.

.

9. Ústavní soud zastává názor, že posuzovaná věc je bagatelní povahy a zároveň nejsou dány ani žádné výjimečné důvody, které by navzdory tomu odůvodňovaly nutnost jeho zásahu. Stěžovatelka ani nezmiňuje, že by se snad nacházela v nějaké obtížné sociální situaci, vzhledem ke které by i částka nedosahující výše 50 000 Kč pro ni představovala nějakou vysokou zátěž. Nemohlo tedy jít o zásah do jejích práv s intenzitou dosahující ústavněprávní roviny.

10. Vzhledem k výše uvedenému Ústavní soud ústavní stížnost, mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků, usnesením odmítl podle jako návrh zjevně neopodstatněný.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně 30. října 2025

Milan Hulmák v. r.

předseda senátu