Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

III.ÚS 1781/25

Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Jana Svatoně, soudce zpravodaje Milana Hulmáka a soudkyně Daniely Zemanové o ústavní stížnosti stěžovatelky L. P., zastoupené Mgr. Igorem Žižkou, advokátem, sídlem Moskevská 697/72, Praha 10, proti usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 29. dubna 2025 č. j. -1196 a usnesení Okresního soudu v Chebu ze dne 25. března 2025 č. j. -1182, za účasti Krajského soudu v Plzni a Okresního soudu v Chebu, jako účastníků řízení, a Okresního státního zastupitelství v Chebu a Krajského státního zastupitelství v Plzni, jako vedlejších účastníků řízení, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění

I.

Vymezení věci a dosavadní průběh řízení

1. Ústavní stížností podle písm. d)y (dále jen "") a , o Ústavním soudu, se stěžovatelka domáhá zrušení v záhlaví uvedených rozhodnutí s tvrzením, že jimi byla porušena její ústavně zaručená práva zakotvená v a d a Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod.

2. Z ústavní stížnosti a jejích příloh se podává, že stěžovatelka byla v trestním řízení vedeném u Okresního soudu v Chebu (dále jen "okresní soud") pod sp. zn. odsouzena za pokračující přečin podvodu podle , 3 k trestu odnětí svobody v trvání dvou let, jehož výkon byl podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání dvou let, a podle § 228 odst. 1 trestního řádu jí byla uložena povinnost uhradit na náhradě škody poškozené částku ve výši 499 329,65 Kč. Poškozené byl v trestním řízení přiznán nárok na bezplatnou právní pomoc zmocněnce, za což byla zmocněnci soudy přiznána a proplacena odměna a náhrada hotových výdajů za právní služby ve výši 213 956,10 Kč.

3. Napadeným usnesením okresního soudu bylo dle § 154 odst. 3 a § 155 odst. 5 trestního řádu rozhodnuto, že stěžovatelka je povinna nahradit státu náklady vzniklé přibráním zmocněnce poškozeného ve výši 213 956 Kč.

4. Napadeným usnesením Krajského soudu v Plzni (dále jen "krajský soud") byla zamítnuta stěžovatelčina stížnost proti usnesení okresního soudu.

II.

Argumentace stěžovatelky

5. Stěžovatelka předesílá, že je nemajetná.

6. Dle § 154 odst. 3 trestního řádu by měl být daný nárok státu přiznán jen "nebrání-li tomu povaha věci a okolnosti případu", a soudy by měly vzít v úvahu její "osobní a majetkové poměry", což se nestalo.

7. Došlo k navýšení nákladů řízení tím, že proběhlo hlavní líčení s tlumočníkem znakového jazyka, následně však soud dospěl k závěru, že není spokojen s kvalitou tlumočení, a úkon opakoval s jiným tlumočníkem. Z odůvodnění napadených rozhodnutí není jasné, proč by náklady na navýšení počtu úkonů měla nést ona, když vadně tlumočícího tlumočníka zajišťoval stát. Každý je povinen jednat tak, aby nedošlo k nedůvodné újmě na vlastnictví jiného ( ) a je to to stát, který odpovídá za škodu způsobenou při výkonu státní moci [ , o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona České národní rady č. , o notářích a jejich činnosti (notářský řád)].

III.

Procesní předpoklady řízení před Ústavním soudem

8. Ústavní soud posoudil splnění procesních předpokladů řízení a dospěl k závěru, že ústavní stížnost byla podána včas k tomu oprávněnou stěžovatelkou, která byla účastnicí řízení, v nichž byla vydána napadená rozhodnutí. Ústavní soud je k jejímu projednání příslušný. Stěžovatelka je právně zastoupena v souladu s až 31 . Ústavní stížnost je přípustná ( téhož zákona a contrario), neboť stěžovatelka vyčerpala všechny zákonné procesní prostředky k ochraně svých práv.

IV.

Vyjádření k věci

9. Ústavní soud vyzval účastníky a vedlejší účastníky řízení k vyjádření k ústavní stížnosti.

10. Žádný z nich poskytnuté možnosti k uplatnění argumentů proti podané ústavní stížnosti nevyužil.

V.

Posouzení opodstatněnosti ústavní stížnosti

11. Ústavní soud v prvé řadě připomíná, že ve svých rozhodnutích již dal mnohokrát najevo, že není další instancí v soustavě soudů a není zásadně oprávněn zasahovat do rozhodovací činnosti soudů, neboť není vrcholem jejich soustavy (srov. a až 92y). Úkolem Ústavního soudu v řízení o ústavní stížnosti podle písm. d)y je ochrana ústavnosti, nikoliv běžné zákonnosti. Postup v soudním řízení, zjišťování a hodnocení skutkového stavu a výklad a použití jiných než ústavních předpisů jsou záležitostí obecných soudů. Je jejich úlohou, aby zkoumaly a posoudily, zda jsou dány podmínky pro použití toho či onoho právního institutu, a aby své úvahy v tomto směru zákonem stanoveným postupem odůvodnily. Zásah Ústavního soudu je namístě toliko v případě těch nejzávažnějších pochybení představujících porušení ústavně zaručených základních práv a svobod, zejména pak kdyby závěry obecných soudů byly hrubě nepřiléhavé a vykazovaly znaky libovůle (shodně např. nálezy ze dne 11. 8. 2020

sp. zn.

[N 160/101 SbNU 117] bod 28, či ze dne 8. 12. 2020

sp. zn.

[N 225/103 SbNU 301] bod 17). To však Ústavní soud v posuzované věci neshledal.

12. Pokud jde o prvou stěžovatelčinu námitku, že soudy měly posoudit, zda přiznání nároku nebrání povaha věci a okolnosti případu a vzít v úvahu její osobní a majetkové poměry, lze připomenout, že § 154 odst. 3 trestního řádu stanoví, že odsouzený "je povinen nahradit státu náklady vzniklé přibráním zmocněnce poškozeného, který má nárok na právní pomoc poskytovanou zmocněncem bezplatně nebo za sníženou odměnu, nebrání-li tomu povaha věci a okolnosti případu, zejména spoluzavinění poškozeného. Jde-li o nedbalostní trestný čin, soud z důvodů zvláštního zřetele hodných náhradu přiměřeně sníží; přitom vezme v úvahu zejména povahu trestného činu a osobní a majetkové poměry odsouzeného." Jak tedy správně poukazuje krajský soud (bod 9 jeho usnesení), přiměřené snížení náhrady s ohledem na osobní a majetkové poměry odsouzeného je možné jen u nedbalostních trestných činů, stěžovatelka však byla odsouzena za trestnou činnost úmyslnou (obdobně usnesení ze dne 7. 9. 2021

sp. zn.

, bod 8). Pokud jde o povahu věci a okolnosti případu, které mohou bránit přiznání daného nároku u úmyslných činů podle věty první citovaného ustanovení, těmi by vedle zákonem výslovně uváděného zaviněného poškozeného měly být jen situace tomu podobné, jako například odmítavý postoj poškozeného přijmout omluvu a odpovídající náhradu škody s cílem dosáhnout pro obviněného co nejméně příznivého výsledku trestního řízení (Král, Vladimír in Draštík, Antonín a kol.: Trestní řád komentář; Praha, Wolters Kluwer, 2017, § 154). Žádné takové okolnosti stěžovatelka neuvádí.

13. Pokud pak jde o otázku zvýšení nákladů v důsledku problémů s tlumočením, Ústavní soud ze spisu okresního soudu sp. zn. , který si vyžádal, zjistil, že vadným tlumočením měl být zmařen pouze jeden termín hlavního líčení, za který byla zmocněnci přiznána odměna ve výši 20 600 Kč (č. l. 1160 spisu) s režijním paušálem 2 x 300 Kč. S ohledem na to Ústavní soud připomíná, že u žalob znějících na peněžité plnění nepřevyšující částku 50 000 Kč podle , potažmo u obdobných částek řešených v jiných typech řízení, jde o věci tzv. bagatelní. U těch nad právem na přístup k soudu převažuje zájem na vytvoření systému, který soudům umožňuje efektivně a v přiměřené době poskytovat ochranu těm právům, jejichž porušení znamená i zásah do základních práv účastníka řízení a kde hrozí relativně větší újma na právech účastníků řízení (obdobně usnesení Ústavního soudu ze dne 27. 1. 2010

sp. zn.

, ze dne 1. 3. 2012

sp. zn.

, ze dne 13. 3. 2013

sp. zn.

, ze dne 7. 8. 2013

sp. zn.

, ze dne 25. 2. 2014

sp. zn.

, ze dne 6. 1. 2015

sp. zn.

, ze dne 15. 9. 2015

sp. zn.

, ze dne 30. 1. 2018

sp. zn.

, nebo ze dne 3. 10. 2023

sp. zn.

). Ústavní soud se tak danou námitkou stěžovatelky dále nezabýval, neboť dospěl k závěru, že vzhledem k bagatelní výši rozporované finanční částky nemůže jít o zásah do jejích práv s intenzitou dosahující ústavněprávní roviny.

14. Vzhledem k výše uvedenému Ústavní soud nezjistil, že by došlo k tvrzenému porušení základních práv, dospěl k závěru, že jde o návrh zjevně neopodstatněný, a podle jej mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítl.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně 19. března 2026

Jan Svatoň v. r.

předseda senátu