Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

22 Cdo 1666/2021

-262

USNESENÍ

Povodí Labe, státní podnik

MAVE družstvo

, se sídlem v Předměřicích nad Labem, Na Vyšehradě 267, IČO: 00484199, zastoupenému Mgr. Zbyškem Malíkem, advokátem se sídlem v Hradci Králové, Střelecká 672/14, o zaplacení 338 655 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Hradci Králové pod sp. zn. , o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 15. prosince 2020, č. j. -233, takto:

I. Dovolání

se odmítá.

II. Žalobce

je povinen

nahradit žalovanému náklady dovolacího řízení ve výši 12 003,20 Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám Mgr. Zbyška Malíka, advokáta se sídlem v Hradci Králové, Střelecká 672/14.

Odůvodnění:

Podle věty první , , ve znění účinném od 30. 9. 2017 (viz čl. II bod 2 části první ) – (dále jen „“), v odůvodnění usnesení, jímž bylo dovolání odmítnuto nebo jímž bylo zastaveno dovolací řízení, dovolací soud pouze stručně uvede, proč je dovolání opožděné, nepřípustné nebo trpí vadami, jež brání pokračování v dovolacím řízení, nebo proč muselo být dovolací řízení zastaveno.

Okresní soud v Hradci Králové (dále jen „soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 16. 6. 2020, č. j. -194, rozhodl, že žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku 16 080 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí (výrok I), a žalobu co do částky 322 575 Kč s úrokem z prodlení ve výši 9 % z částky 338 655 Kč od 12. 11. 2018 do zaplacení zamítl (výrok II). Dále rozhodl o nákladech řízení (výroky III–V).

K odvolání žalobce Krajský soud v Hradci Králové (dále jen „odvolací soud“) rozsudkem ze dne 15. 12. 2020, č. j. -233, rozsudek soudu prvního stupně ve výroku II, III, IV a V potvrdil (výrok I) a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení (výrok II).

Odvolací soud považoval nárok žalobce na náhradu za omezení vlastnického práva umístěním vodního díla v korytě vodního toku podle , zákon o vodách a o změně některých zákonů (vodní zákon), za promlčený. Ztotožnil se přitom se závěry Nejvyššího soudu učiněnými v rozsudku ze dne 24. 11. 2020, sp. zn. .

Proti výroku I rozsudku odvolacího soudu podal žalobce dovolání. Uvedl, že napadený rozsudek závisí na posouzení otázky, zda vlastníkům pozemků, na nichž se nachází koryto vodního toku ve smyslu vodního zákona, vzniklo právo na náhradu za omezení jejich vlastnického práva vodním dílem nacházejícím se v korytu vodního toku již nabytím účinnosti vodního zákona na základě d, anebo až na základě vodního zákona, který s účinností od 1. 1. 2014 stanovil povinnost strpět za náhradu na svém pozemku vodní dílo vybudované před 1. 1. 2002 a jeho užívání. Uvedená právní otázka by podle dovolatele měla být posouzena jinak, neboť názor vyplývající z rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 24. 11. 2020, sp. zn. , je v rozporu s judikaturou Ústavního soudu. Žalobce odvolacímu soudu dále vytkl, že převzal názor z uvedeného rozsudku Nejvyššího soudu automaticky, aniž by se vypořádal s argumenty, které proti tomuto názoru uplatnil, přičemž tato vada sama o sobě musí zakládat přípustnost dovolání. Provedený výklad příslušných ustanovení vodního zákona nepovažuje za ústavně konformní, neboť dále prohlubuje neospravedlnitelné nerovné zacházení s jednotlivými vlastníky pozemků, je v rozporu s presumpcí racionálního zákonodárce, aplikuje ústavně zaručené právo vlastníka pozemku na ochranu vlastnictví paradoxně na jeho úkor a je v rozporu s požadavkem předvídatelnosti a srozumitelnosti práva. Navrhuje, aby Nejvyšší soud zrušil napadený rozsudek a věc odvolacímu soudu vrátil k dalšímu řízení.

Žalovaný ve vyjádření uvedl, že dovolání nepovažuje za přípustné, neboť napadené rozhodnutí se neodchýlilo od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu a žádný z důvodů uvedených v dovolání není způsobilý přivodit změnu právního názoru Nejvyššího soudu vyjádřeného v rozsudku ze dne 24. 11. 2020, sp. zn. . Zcela se ztotožňuje s napadeným rozhodnutím a navrhuje, aby bylo dovolání odmítnuto, popř. jako nedůvodné zamítnuto, a současně byla žalobci uložena povinnost nahradit žalovanému náklady dovolacího řízení.

Dovolání není přípustné.

Podle není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.

Podle – 3 dovolání lze podat pouze z důvodu, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci. V dovolání musí být vedle obecných náležitostí () uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, v jakém rozsahu se rozhodnutí napadá, vymezení důvodu dovolání, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání ( až 238a) a čeho se dovolatel domáhá (dovolací návrh). Důvod dovolání se vymezí tak, že dovolatel uvede právní posouzení věci, které pokládá za nesprávné, a že vyloží, v čem spočívá nesprávnost tohoto právního posouzení.

Dovolatel předkládá otázku, zda vlastníkům pozemků, na nichž se nachází koryto vodního toku ve smyslu vodního zákona, vzniklo právo na náhradu za omezení jejich vlastnického práva vodním dílem nacházejícím se v korytu vodního toku již nabytím účinnosti vodního zákona na základě d, anebo až na základě vodního zákona, který s účinností od 1. 1. 2014 stanovil povinnost strpět za náhradu na svém pozemku vodní dílo vybudované před 1. 1. 2002 a jeho užívání.

Tato otázka [tj. otázka vztahu § 50 písm. c) a § 59a vodního zákona] nezakládá přípustnost dovolání, neboť dovolací soud neshledal důvod, proč by měla být posouzena jinak, než jak je řešena v jeho dosavadní judikatuře.

Dovolatel v dovolání námitkami ústavněprávního charakteru brojí proti nyní již ustálené judikatuře dovolacího soudu, z níž vyplývá, že § 59a i § 50 odst. c) vodního zákona zakládají existenci zákonného věcného břemene, přičemž v obou případech vzniká vlastníkovi vodního díla povinnost nahradit vlastníkovi pozemku omezení jeho vlastnických práv, a to formou (jednorázové) kompenzace – v případě § 59a tak zákon stanoví výslovně [viz např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 15. 3. 2016, sp. zn. , nebo rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 23. 6. 2020, sp. zn. (tato i další níže uvedená rozhodnutí Nejvyššího soudu jsou dostupná na www.nsoud.cz)], v případě právo na náhradu za omezení vlastnického práva vyplývá z d (rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 1. 9. 2017, sp. zn. ). Mezi oběma právními normami je dán vztah speciality [ vodního zákona] a obecnosti ( vodního zákona) s tím, že v případě vodního zákona jsou účinky právní normy omezeny na vodní díla vybudovaná před 1. 1. 2002, která se nacházejí v korytě vodního toku; naproti tomu norma obsažená v vodního zákona své účinky vztahuje obecně na všechna vodní díla vybudovaná před 1. 1. 2002, tedy i na ta, která se v korytě vodního toku přímo nenachází, a dopadá proto na širší okruh případů (rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 24. 11. 2020, sp. zn. ). Tříletá promlčecí lhůta k uplatnění nároku vlastníka pozemku, na kterém se nachází koryto vodního toku, ve kterém je umístěno vodní dílo, které je vlastník pozemku povinen trpět na základě zákonného věcného břemene [ vodního zákona], začala běžet dnem účinnosti vodního zákona, tedy k 1. 1. 2002, a uplynula 1. 1. 2005 (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 28. 4. 2021, sp. zn. , nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. 11. 2021, sp. zn. ).

Tuto ustálenou rozhodovací praxi dovolacího soudu z hlediska ústavnosti aproboval Ústavní soud v usnesení ze dne 15. 9. 2021, sp. zn. , jímž byla odmítnuta ústavní stížnost proti rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 28. 4. 2021, sp. zn. ; v usnesení ze dne 4. 1. 2022, sp. zn. , jímž byla odmítnuta ústavní stížnost proti rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 25. 5. 2021, sp. zn. ; a především v usnesení ze dne 22. 3. 2022, sp. zn. (všechna dostupná na http://nalus.usoud.cz). V tomto rozhodnutí Ústavní soud shledal výše uvedené závěry Nejvyššího soudu za řádně odůvodněné a nevybočující z mezí ústavnosti. Z odůvodnění tohoto usnesení přitom vyplývá, že Ústavní soud vzal v potaz zásadní argumenty, které dovolatel uplatnil i v dovolání v této věci.

Nejvyšší soud proto nadále navzdory dovolacím námitkám považuje výše citované právní závěry ustálené v jeho rozhodovací praxi za správné a ústavně konformní. Za této situace nevidí důvod ke změně své judikatury, a tudíž ani naplnění uplatněného předpokladu přípustnosti dovolání.

Dovolatel též spatřuje naplnění předpokladu přípustnosti dovolání v tom, že odvolací soud řádně neodůvodnil své rozhodnutí, neboť pominul argumentaci dovolatele ohledně tvrzené nesprávnosti právního názoru dovolacího soudu učiněného v rozsudku ze dne 24. 11. 2020, sp. zn. .

V souzené věci však nejde o případ, že by napadené rozhodnutí zcela postrádalo základní odůvodnění. Tvrzený nedostatek by tak mohl nanejvýš založit vadu řízení, která by navíc – i s přihlédnutím k výše uvedeným rozhodnutím Ústavního soudu – nemohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci. Z hlediska přípustnosti dovolání je proto uvedené tvrzení irelevantní.

Nejvyšší soud neshledal dovolání žalobce přípustným, a proto je podle odmítl.

V souladu s větou druhou neobsahuje rozhodnutí o náhradě nákladů dovolacího řízení odůvodnění.

Poučení:Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

Nesplní-li žalobce povinnost uloženou tímto rozhodnutím, může se žalovaný domáhat výkonu rozhodnutí nebo exekuce.

V Brně dne 29. 6. 2022

Mgr. Michal Králík, Ph.D. předseda senátu