Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

I.ÚS 2070/21

Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Tomáše Lichovníka, soudce zpravodaje Jaromíra Jirsy a soudce Vladimíra Sládečka o ústavní stížnosti stěžovatele Povodí Vltavy, s. p., se sídlem v Praze 5, Holečkova 3178/8, zastoupeného JUDr. Ivanou Syrůčkovou, advokátkou se sídlem v Praze 5, Plzeňská 4, proti rozsudku Nejvyššího soudu č. j. -662 ze dne 28. 4. 2021, za účasti Nejvyššího soudu, jako účastníka řízení, a společnosti AGRA GROUP a. s., se sídlem ve Střelských Hošticích, Tovární 201, jako vedlejší účastnice řízení, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

1. Stěžovatel se v řízení vedeném před obecnými soudy proti vedlejší účastnici domáhal náhrady za omezení vlastnického práva ve smyslu , o vodách a o změně některých zákonů , ve znění pozdějších předpisů (dále jen ""), spočívajícího v umístnění vodního díla ve vlastnictví vedlejší účastníce na pozemcích ve vlastnictví České republiky s právem hospodařit pro stěžovatele. Rozsudkem Okresního soudu ve Strakonicích (dále jen "nalézací soud") č. j. -541 ze dne 4. 3. 2020 byla vedlejší účastnici uložena povinnost zaplatit stěžovateli částku 202 639 Kč jako náhradu za omezení vlastnického práva stěžovatele. Výrok, jímž byla uložena uvedená povinnost, následně potvrdil Krajský soud v Českých Budějovicích (dále jen "odvolací soud") rozsudkem č. j. -615 ze dne 17. 9. 2020. K dovolání vedlejší účastnice Nejvyšší soud napadeným rozhodnutím změnil rozhodnutí odvolacího soudu tak, že se žaloba stěžovatele v celém rozsahu zamítá, neboť shledal, že právo stěžovatele na náhradu za omezení jeho vlastnického práva je promlčené. Nejvyšší soud následně usnesením č. j. -698 ze dne 1. 7. 2021 (dále jen "opravné usnesení") opravil odůvodnění napadeného rozhodnutí tak, že namísto sousloví: "Žalobce se k dovolání nevyjádřil" má být správně uvedeno: "Žalobce podal vyjádření k dovolání; v něm podrobně rozvedl, proč považuje napadené rozhodnutí za správné a zcela se s ním ztotožnil".

2. Včasnou a přípustnou ústavní stížností se stěžovatel jako osoba oprávněná a řádně zastoupená advokátem [k podmínkám řízení viz , a , o Ústavním soudu (dále jen "")], domáhá zrušení napadeného rozhodnutí pro porušení , a 4, a d (dále jen "").

3. Stěžovatel považuje za nesprávný výklad a 59a provedený Nejvyšším soudem, jenž spočívá v závěru, že se s ohledem na nevztahuje na vodní díla nacházející se v korytech vodních toků. Podle stěžovatele závěr Nejvyššího soudu o promlčení práva stěžovatele opřený o nesprávný výklad citovaných ustanovení zasahuje protiústavním způsobem do práv vlastníků pozemků zastavěných vodními díly třetích osob. Stěžovatel dále namítá, že se Nejvyšší soud řádně nevypořádal s jeho argumentací obsaženou ve vyjádření, jež zaslal k dovolání vedlejší účastnice.

4. Ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.

5. Ústavní soud zásadně není oprávněn zasahovat do rozhodovací činnosti jiných orgánů veřejné moci, neboť je podle y soudním orgánem ústavnosti. Jeho pravomoc je založena výlučně k přezkumu rozhodnutí z hlediska dodržení ústavněprávních principů, tj. zda v řízení nebyly dotčeny ústavně chráněné práva a svobody jeho účastníka, zda řízení bylo vedeno v souladu s ústavními principy a zda je lze jako celek pokládat za spravedlivé. K výkladu a aplikaci podústavního práva jsou povolány obecné soudy.

6. Stěžovatel nepředkládá kvalifikovanou ústavněprávní argumentaci; v zásadě jen polemizuje s právními závěry Nejvyššího soudu v rovině podústavního práva. Ústavní soud přezkoumal napadené rozhodnutí z hlediska dodržení nastíněných obecných ústavněprávních principů a dospěl k závěru, že rozhodnutí je logicky odůvodněné, srozumitelné, nevybočuje ze zákonného rámce ani není svévolné. Nejvyšší soud s odkazem na svoji předchozí judikaturu (např. rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. ze dne 1. 9. 2017 nebo rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. ze dne 24. 11. 2020) řádně vyložil, že právo na náhradu za omezení vlastnického práva je nutné posoudit podle (nikoli podle stěžovatelem dovozovaného ), neboť předmětné vodní dílo stojí na pozemcích, jež jsou korytem vodního toku. Počala-li běžet tříletá promlčecí lhůta dnem nabytí účinnosti (tj. k 1. 1. 2002), pak uplynula k 1. 1. 2005; námitka promlčení je proto podle Nejvyššího soudu důvodná. V uvedeném závěru neshledal Ústavní soud žádné ústavněprávní deficity, jež by odůvodňovaly jeho výjimečnou ingerenci. Nelze úspěšně namítat porušení práva stěžovatele na náhradu za omezení jeho vlastnického práva vyvěrajícího z y, jestliže obecné soudy (v tomto případě Nejvyšší soud) dospěly k ústavně konformnímu závěru, že stěžovatel neuplatnil své právo řádně a včas.

7. Ústavní soud nepřisvědčil ani námitce stěžovatele, že Nejvyšší soud porušil jeho právo na spravedlivý proces podle , a y tím, že nezohlednil jeho argumentaci obsaženou ve vyjádření k dovolání vedlejší účastnice. Týkala-li se argumentace stěžovatele otázky promlčení jeho práva, nelze shledat vady v postupu Nejvyššího soudu, jestliže se touto otázkou ve svém odůvodnění řádně zabýval a svůj závěr dostatečně odůvodnil. Nejde tedy o vybočení z povinnosti soudů své rozhodnutí náležitě odůvodnit ve smyslu - stěžovatelem citovaného - nálezu

sp. zn.

ze dne 29. 3. 2011 (N 57/60 SbNU 739). Na uvedeném závěru nic nemění ani skutečnost, že Nejvyšší soud teprve až v opravném usnesení výslovně uvedl, že stěžovatel k dovolání podal vyjádření, ve kterém aprobuje závěry odvolacího soudu.

8. Ústavní soud proto ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítl podle jako návrh zjevně neopodstatněný.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 15. září 2021

Tomáš Lichovník v. r.

předseda senátu