Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

27 Cdo 3677/2021

27 Cdo 3677/2021-684

USNESENÍ

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Marka Doležala a soudců JUDr. Filipa Cilečka a JUDr. Petra Šuka v právní věci žalobce Z. Z., narozeného XY, bytem XY, zastoupeného JUDr. Luďkem Lisse, Ph.D., advokátem, se sídlem v Praze 7, Jablonského 640/2, PSČ 170 00, proti žalovanému D. K., narozenému XY, bytem XY, zastoupenému Mgr. Lukášem Trojanem, advokátem, se sídlem v Praze 4, Na Strži 2102/61a, PSČ 140 00, o zrušení smlouvy, vedené u Krajského soudu v Hradci Králové pod sp. zn. , o dovolání žalobce proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 31. 8. 2021, č. j. -657, takto:Dovolání seodmítá.

Odůvodnění:

[1] Krajský soud v Hradci Králové usnesením ze dne 18. 1. 2021, č. j. -610, připustil změnu žaloby ze dne 23. 4. 2019 dle návrhu podaného žalobcem dne 5. 3. 2020 ve znění, jak je uvedeno ve výroku rozhodnutí (výrok I.), a zastavil řízení „ohledně nároku žalobce na zaplacení částky odpovídající rozdílu mezi částkou 150.000.000 Kč a obvyklou cenou listinných akcií na jméno společnosti M., identifikační číslo osoby XY, se sídlem XY, o souhrnné nominální hodnotě 32.510.000 Kč, určené ke dni 31. 12. 2019“ (výrok II.).

[2] Vrchní soud v Praze k odvolání žalobce v záhlaví označeným usnesením potvrdil usnesení soudu prvního stupně ve výroku II.

[3] Proti usnesení odvolacího soudu podal žalobce dovolání, jež Nejvyšší soud odmítl podle a 2 , (dále též jen „ “), jako nepřípustné. Učinil tak proto, že dovolání nesměřuje proti žádnému z usnesení vypočtených v a není přípustné ani podle

[4] Dovoláním zpochybněný závěr odvolacího soudu, podle něhož dovolatel na jednání soudu prvního stupně konaném dne 12. 1. 2021 vzal žalobu částečně zpět, je v souladu s ustálenou judikaturou Nejvyššího soudu.

[5] Z té se podává, že:

1) Úkony účastníků v řízení jsou procesními úkony. Procesní úkony obecně jsou jednání subjektů řízení – procesních subjektů (soudu, účastníků řízení, dalších subjektů na řízení zúčastněných), které procesní právo předvídá a upravuje a s nimiž spojuje účinky v podobě vzniku, změny nebo zániku procesněprávního vztahu. Jde o úkony, které mají vliv na zahájení, průběh a skončení řízení.

2) Ze zásady bezformálnosti procesních úkonů vyplývá, že je soud posuzuje podle jejich obsahu. Pro posouzení procesních úkonů proto není významné, jak je účastník označil nebo že vůbec nebyly označeny, a ani to, jaký obsah jim účastník přisuzuje. Soud vždy uváží obsah (smysl) projevu vůle účastníka a uzavře, o jaký úkon se z tohoto hlediska jedná. Posouzení procesního úkonu podle obsahu soudu neumožňuje, aby určitému a srozumitelnému úkonu přikládal jiný než účastníkem sledovaný smysl a aby „domýšlel“ obsah úkonu nebo z obsahu úkonu činil závěry, které z něj ve skutečnosti nevyplývají.

3) Každý procesní úkon je nutno posuzovat z objektivního hlediska, to jest podle toho, jak byl navenek projeven, nikoli podle toho, jestli mezi projeveným procesním úkonem a vnitřní vůlí jednajícího je skutečný souhlas. Ani podstatný omyl účastníka mezi tím, co procesním úkonem projevil a tím, co jím projevit chtěl, nemá na procesní úkon a jeho účinnost vliv.

4) Částečné zpětvzetí žaloby je dispozitivním úkonem účastníka, který je soud povinen posoudit podle jeho obsahu a smyslu.

5) Obsahové náležitosti zpětvzetí žaloby nestanoví; z jeho smyslu ovšem plyne, že jsou jimi ty, z nichž lze bez rozumných pochybností dovodit, že daný úkon vyjadřuje rezignaci na původní záměr, aby o žalobě (respektive její části vymezené ve zpětvzetí) bylo jednáno a věcně rozhodnuto.

6) Částečné zpětvzetí žaloby (omezení žalobního nároku o část původně žalovaného nároku) není změnou žaloby podle

Srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 5. 1997, sp. zn. , ze dne 25. 9. 2002, sp. zn. , uveřejněné pod číslem 39/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, ze dne 3. 8. 2005, sp. zn. , ze dne 27. 6. 2018, sp. zn. , ze dne 15. 12. 2020, sp. zn. , ze dne 28. 4. 2021, sp. zn. , či rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 30. 8. 2001, sp. zn. , uveřejněný pod číslem 21/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, a ze dne 9. 2. 2021, sp. zn. .

[6] V poměrech projednávané věci se z protokolu o jednání (č. l. 584 spisu) podává, že dovolatel na jednání soudu prvního stupně konaném dne 12. 1. 2021 učinil prostřednictvím svého zástupce prohlášení, že „…z žalobního petitu prezentovaného v podání ze dne 5. 3. 2020 bude vypuštěna pasáž o následcích zrušení smlouvy, tedy v podobě uhrazení peněžitého ekvivalentu převedených akcií … v tuto chvíli omezí svůj žalobní petit na samotný základ, tedy na to, aby soud svým rozsudkem zrušil předmětnou smlouvu, bez formulace dalších následků tohoto zrušení …“. Z obsahu tohoto procesního úkonu, jak byl navenek projeven, jednoznačně a bez pochybností vyplývá žádost dovolatele, aby soud již nerozhodoval o povinnosti žalovaného zaplatit žalobci (specifikovanou) peněžitou částku. Procesní úkon je proto třeba posoudit jako částečné zpětvzetí žaloby. Správnost uvedeného závěru není způsobilé zpochybnit ani tvrzení dovolatele, že tento procesní úkon nezamýšlel učinit, nebo že mu přisuzuje jiný význam.

[7] Dovoláním rovněž zpochybněný závěr odvolacího soudu, podle něhož podáním ze dne 13. 1. 2021 nemohl dovolatel přípustně odvolat částečné zpětvzetí žaloby a k jeho podání tedy nelze přihlížet, je také v souladu s ustálenou judikaturou Nejvyššího soudu, z níž se podává, že zpětvzetí žaloby je jednostranným procesním úkonem účastníka, jehož účinky nastávají tím, že dojde soudu. Stane-li se tak, nelze zpětvzetí odvolat (srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 3. 2001, sp. zn. , a na něj navazující judikaturu).

[8] O náhradě nákladů dovolacího řízení Nejvyšší soud nerozhodoval, když rozhodnutí Nejvyššího soudu není rozhodnutím, kterým se řízení končí, a řízení nebylo již dříve skončeno (srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. 7. 2002, sp. zn. , uveřejněné pod číslem 48/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 31. 5. 2022

JUDr. Marek Doležal předseda senátu