Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

26 Cdo 1337/2005

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Miroslava Feráka a soudců Doc. JUDr. Věry Korecké, CSc., a JUDr. Roberta Waltra ve věci žalobkyně R. G., s.r.o., proti žalovaným 1) P. L. a 2) D. L., o zaplacení částky 42.479,- Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Karlových Varech pod sp. zn. , o dovolání prvního žalovaného proti usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 27. října 2004, č. j. -45, a proti usnesení Okresního soudu v Karlových Varech ze dne 9. prosince 2004, č. j. -49, takto:

Dovolací řízení se zastavuje.

O d ů v o d n ě n í:

Krajský soud v Plzni jako nadřízený soud ( věta první , , ve znění po novele provedené – dál jen „ “) usnesením ze dne 27. října 2004, č. j. -45, rozhodl, že soudce Okresního soudu v Karlových Varech Mgr. A. F. není vyloučen z projednávání a rozhodování v dané procesní věci.

Následně Okresní soud v Karlových Varech (soud prvního stupně) usnesením ze dne 9. prosince 2004, č. j. -49, zamítl návrh žalovaných na přiznání osvobození od soudních poplatků a na ustanovení zástupce ze dne 2. února 2004 a návrh žalovaného na přiznání osvobození od soudních poplatků a na ustanovení zástupce ze dne 7. dubna 2004.

Pro úplnost zbývá dodat, že k odvolání žalovaného Krajský soud v Plzni jako soud odvolací usnesením ze dne 11. března 2005, č. j. -61, citované usnesení soudu prvního stupně potvrdil.

Žalovaný – nezastoupen advokátem – dne 15. prosince 2004 soudu prvního stupně doručil podání označené jako „dovolání“, které následně doplnil podáním ze dne 15. ledna 2005. Uvedená podání lze – vzhledem k jejich obsahu ( ) – považovat za dovolání proti usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 27. října 2004, č. j. -45, a proti usnesení Okresního soudu v Karlových Varech ze dne 9. prosince 2004, č. j. -49. V těchto podáních popsal svoji situaci a vyjádřil nesouhlas s oběma rozhodnutími.

V reakci na usnesení soudu prvního stupně ze dne 2. května 2005, č. j. -64, jímž byl vyzván, aby si pro podání dovolání zvolil zástupcem advokáta, žalovaný v podání doručeném soudu prvního stupně dne 25. května 2005 mimo jiné uvedl, že se s žalobkyní pokusí dohodnout mimosoudně; současně sdělil, že „tímto netrvá na dovolání k Nejvyššímu soudu“.

V následujícím podání, které není datováno a ani podepsáno, přičemž jméno, příjmení a adresa bydliště žalovaného jsou v něm vypsány strojem, je mimo jiné (opět) uvedeno: „Dovolávám se proti /rozhodnutí/ usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 27.10.2004 č. j. -45 a proti usnesení Okresního soudu Karlovy Vary ze dne 9.12.2004 č. j. -49“.

Podle čl. II bodu 3. , kterým se mění , , ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu vydaným přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona (tj. před 1. dubnem 2005) nebo vydaným po řízení provedeném podle dosavadních právních předpisů se projednají a rozhodnou podle dosavadních právních předpisů. Byla-li napadená rozhodnutí vydána 27. října 2004 a 9. prosince 2004, Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací dovolání projednal a o něm rozhodl podle , , ve znění před novelou provedenou (dále opět jen „ ”).

Podle věty druhé vezme-li dovolatel dovolání zcela zpět, dovolací soud řízení zastaví.

Ustálená soudní praxe dovodila, že každý procesní úkon je nutno posuzovat z objektivního hlediska, to jest podle toho, jak byl navenek projeven, nikoli podle toho, jestli mezi projeveným procesním úkonem a vnitřní vůlí jednajícího je skutečný souhlas. Ani podstatný omyl účastníka mezi tím, co procesním úkonem projevil, a tím, co jím projevit chtěl, nemá na procesní úkon a jeho účinnost vliv. nemá speciální ustanovení o obsahových a formálních náležitostech písemného zpětvzetí návrhu ve věci samé; i pro tento dispozitivní úkon tedy platí ustanovení O zpětvzetí návrhu přitom půjde tehdy, jestliže projev účastníka nezanechává pochybnosti o svém obsahu a smyslu (srov. usnesení Nejvyššího soudu České republiky ze dne 29. května 1997, sp. zn. , uveřejněné pod č. 69 v sešitě č. 9 z roku 1997 časopisu Soudní judikatura). Dovolací soud dodává, že uvedené závěry lze bez dalšího vztáhnout rovněž na písemné zpětvzetí dovolání. V usnesení ze dne 31. července 2002, sp. zn. , uveřejněném pod č. 175 v sešitě č. 9 z roku 2002 časopisu Soudní judikatura, pak Nejvyšší soud dovodil, že zpětvzetí dovolání je jednostranným procesním úkonem účastníka, jehož účinky nastávají tím, že dojde soudu; stane-li se tak, nelze zpětvzetí odvolat, ani dodatečně podmínit. Rovněž s tímto právním názorem se dovolací soud ztotožňuje i v posuzované věci.

V daném případě – s přihlédnutím k citované judikatuře – zastává dovolací soud názor, že v písemném podání žalovaného doručeném soudu prvního stupně dne 25. května 2005 jde o zpětvzetí podaného dovolání, jehož účinky nastaly tím, že podání došlo soudu; proto již zpětvzetí dovolání nelze odvolat, jak se o to zřejmě žalovaný pokouší ve svém následujícím podání (bez data a podpisu).

Vyplývá-li proto z ustanovení věty druhé , že zpětvzetí dovolání má bez dalšího za následek zastavení dovolacího řízení, rozhodl dovolací soud v důsledku tohoto procesního úkonu žalovaného tak, jak je uvedeno ve výroku tohoto usnesení; přitom – vzhledem k ustanovení větě za středníkem – bylo nerozhodné, že žalovaný nesplňoval podmínku advokátního zastoupení podle

Nejvyšší soud nerozhoduje o nákladech dovolacího řízení, jestliže dovoláním napadené rozhodnutí odvolacího soudu není rozhodnutím, jímž se řízení končí, a jestliže řízení nebylo již dříve skončeno (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. července 2002, sp. zn. , uveřejněné pod č. 149 v sešitě č. 8 z roku 2002 časopisu Soudní judikatura a pod č. 48 v sešitě č. 6 z roku 2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).

Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 3. srpna 2005

JUDr. Miroslav F e r á k , v. r.

předseda senátu