Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

25 Cdo 1611/2020

25 Cdo 1611/2020-152

USNESENÍ

Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Roberta Waltra a soudců JUDr. Petra Vojtka a JUDr. Hany Tiché v právní věci žalobkyně: ČEZ Distribuce, a. s., IČO 24729035, se sídlem Teplická 874/8, Děčín IV – Podmokly, zastoupená doc. JUDr. Mgr. Janou Tlapák Navrátilovou, Ph.D., advokátkou se sídlem Prvního pluku 206/7, Praha 8 - Karlín, proti žalovanému: J. J., narozený XY, bytem XY, zastoupený JUDr. Marií Nedvědovou, advokátkou se sídlem Jižní 1820/37, Česká Lípa, o 329 060,84 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v České Lípě pod sp. zn. , o dovolání žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Ústní nad Labem – pobočky v Liberci ze dne 19. 3. 2020, č. j. -121, takto:

I. Dovolání se odmítá.

Odůvodnění:

Krajský soud v Ústní nad Labem – pobočka v Liberci k odvolání žalovaného rozsudkem ze dne 19. 3. 2020, č. j. -121, potvrdil vyhovující rozsudek Okresního soudu v České Lípě ze dne 24. 6. 2019, č. j. -74, změnil jej ve výroku o náhradě nákladů řízení a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení. Vyšel ze skutkových zjištění soudu prvního stupně a ztotožnil se s jeho právním posouzením nároku na náhradu škody za neoprávněný odběr elektrické energie podle , energetického zákona, včetně stanovení výše této náhrady.

Žalovaný podal proti rozsudku odvolacího soudu dovolání, které však neobsahuje náležitosti vyžadované ustanovením , , ve znění pozdějších předpisů, dále jen „ “, přičemž tyto vady, pro něž nelze v dovolacím řízení pokračovat, dovolatel včas (po dobu trvání lhůty k dovolání) neodstranil ( ).

V dovolání schází náležité vylíčení, v čem spatřuje dovolatel splnění předpokladů přípustnosti dovolání ( až 238a ). Může-li být dovolání přípustné (jako v této věci) jen podle , je dovolatel povinen v dovolání vymezit, které z tam uvedených hledisek považuje za splněné, přičemž k projednání dovolání nepostačuje pouhá citace textu ustanovení (či jeho části). Dovolatel v úvodu zmínil, že se „odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe“ a následně konstatoval, že „dovolání se podává podle “ Takové ustanovení rozhodné znění procesního předpisu neobsahuje a přípustnost dovolání ve smyslu citovaného ustanovení není (od 1. 1. 2013) budována na kritériu „zásadní právní významnosti“ napadeného rozhodnutí (srov. usnesení Nejvyššího soudu z 30. 5. 2013, sp. zn. , uveřejněné pod č. 80/2013 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).

Argumentace dovolatele v dovolání, že nárok žalobce nebyl po skutkové stránce prokázán a jde o „neexistující pohledávku“ navíc nevystihuje způsobilý dovolací důvod nesprávného právního posouzení věci. Těmito námitkami dovolatel ve skutečnosti nezpochybňuje právní posouzení věci odvolacím soudem, nýbrž soudům vytýká, že rozhodly na základě nesprávně, popř. neúplně zjištěného skutkového stavu věci, resp. prosazuje, že žalobce neunesl důkazní břemeno ohledně tvrzení neoprávněného odběru elektrické energie ze strany dovolatele v žalovaném období. Dovolatel tak přehlíží, že dovolací soud je vázán skutkovým stavem zjištěným odvolacím soudem (případně soudem prvního stupně, pokud z něj odvolací soud vychází) a že správnost skutkových zjištění, jakož i samotné hodnocení důkazů odvolacím soudem (nebo soudem prvního stupně), nelze v režimu dovolacího řízení podle ve znění účinném od 1. 1. 2013 úspěšně napadnout žádným dovolacím důvodem (k tomu srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 9. 2013, sp. zn. , uveřejněné pod číslem 4/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, či usnesení téhož soudu ze dne 25. 9. 2014, sp. zn. ).

Námitky opomenutí některých důkazů, nepřezkoumatelnosti napadeného rozhodnutí, nedostatečného poučení podle a nesplnění podmínek pro rozhodnutí o odvolání bez nařízení jednání představují námitky vad řízení, k nimž však lze podle v dovolacím řízení přihlédnout pouze tehdy, je-li dovolání přípustné (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 17. 12. 2018, sp. zn. , usnesení Nejvyššího soudu ze dne 2. 4. 2019, sp. zn. ), což v projednávané věcí splněno není. Samy o sobě tyto námitky nejsou způsobilé založit přípustnost dovolání. Nejde totiž o otázky správnosti či nesprávnosti právního posouzení věci ve smyslu (tj. o otázky, na jejichž vyřešení napadené rozhodnutí záviselo), nýbrž o otázky případné existence či neexistence vad řízení ve smyslu věty druhé (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 20. 2. 2014, sp. zn. , ze dne 28. 8. 2014, sp. zn. , a ze dne 23. 7. 2014, sp. zn. ).

Nadto lze uzavřít, že napadený rozsudek odvolacího soudu vadou nepřezkoumatelnosti ve smyslu ustálené judikatury zjevně netrpí (srov. důvody rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 25. 6. 2013, sp. zn. , uveřejněného pod číslem 100/2013 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek; dále např. usnesení téhož soudu ze dne 27. 10. 2015, sp. zn. , či usnesení ze dne 2. 2. 2015, sp. zn. .).

Je-li dovolatelem povšechně namítáno, že nebyly provedeny jím označené důkazy, pak v dovolání není označen žádný konkrétní opomenutý důkaz, nýbrž je toliko argumentováno, že byl opomenut jím navrhovaný „důvodný rozbor skutečností“. Vzhledem k neurčitosti pak taková námitka ani není projednatelná.

Dovolání proti nákladovému výroku pak není ani objektivně přípustné podle

Z uvedených důvodů Nejvyšší soud dovolání podle odmítl.

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se neodůvodňuje ( věta druhá ).

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 24. 5. 2022

JUDr. Robert Waltr předseda senátu