Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

22 Cdo 3814/2015

22 Cdo 3814/2015

U S N E S E N Í

V. K.,

M. K.,

zastoupeného JUDr. Tomášem Hrdličkou, advokátem se sídlem v Brně, Údolní 53, o vydání věci, vedené u Okresního soudu Brno-venkov pod sp. zn. , o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 16. dubna 2015, č. j. -95, takto:

I. Dovolání se odmítá.

II. Žalobce

je povinen

zaplatit žalované do tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí na náhradě nákladů dovolacího řízení 2 178 Kč k rukám zástupce žalované JUDr. Tomáše Hrdličky.

Stručné odůvodnění ( )

Okresní soud Brno-venkov (dále jen „soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 15. května 2012, č. j. -69 zamítl návrh žalobce na vydání movitých věcí, blíže specifikovaných ve výroku I. rozsudku soudu prvního stupně. Dále soud rozhodl o náhradě nákladů řízení (výrok II. a III.).

Krajský soud v Brně rozsudkem ze dne 16. dubna 2015, č. j. -95, potvrdil výrok I. a III. rozsudku soudu prvního stupně, výrok II. o náhradě nákladů řízení změnil a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení.

Proti rozhodnutí odvolacího soudu podává žalobce dovolání, jehož přípustnost opírá o ust. až 238a (dále jen „ “) a jako důvod uvádí nesprávné právní posouzení věci ve smyslu ust. Podle odvolatele napadené rozhodnutí závisí „na vyřešení otázky hmotného a procesního práva, která v rozhodování dovolacího soudu nebyla doposud řešena, resp. v dílčích skutečnostech byla řešena věc obdobná, kdy se však od této rozhodovací praxe odvolací soud odchýlil“. Navrhuje, aby dovolací soud rozsudek odvolacího soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.

Žalovaná navrhuje dovolání „zamítnout“ s tím, že není dán tvrzený dovolací důvod, nalézací soudy rozhodnutí řádně odůvodnily, rozsudek soudu prvního stupně není nepřezkoumatelný.

Obsah rozsudků soudů obou stupňů je účastníkům znám, spolu s dovoláním a vyjádřením k dovolání tvoří součást procesního spisu, a proto na ně dovolací soud pro stručnost odkazuje.

Dovolání není přípustné.

Podle není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.

Podle – 3 dovolání lze podat pouze z důvodu, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci. V dovolání musí být vedle obecných náležitostí ( ) uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, v jakém rozsahu se rozhodnutí napadá, vymezení důvodu dovolání, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání ( až 238a) a čeho se dovolatel domáhá (dovolací návrh). Důvod dovolání se vymezí tak, že dovolatel uvede právní posouzení věci, které pokládá za nesprávné, a že vyloží, v čem spočívá nesprávnost tohoto právního posouzení.

Přestože dovolatel při vymezení přípustnosti dovolání odkazuje na § 237 o. s. ř, neoznačuje žádnou právní otázku, na jejímž vyřešení by napadené rozhodnutí záviselo. Obsahem dovolání je pouhá polemika se skutkovými závěry odvolacího soudu a hodnocením důkazů. Od 1. 1. 2013 však nelze v dovolání úspěšně zpochybnit skutková zjištění odvolacího soudu; dovolací soud tak musí vycházet ze skutkových zjištění, učiněných v nalézacím řízení (viz např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. března 2014, sp. zn. , uveřejněné, stejně jako všechna další citovaná rozhodnutí, na

www.nsoud.cz

). „Samotné hodnocení důkazů odvolacím soudem (opírající se o zásadu volného hodnocení důkazů zakotvenou v ustanovení ) nelze v režimu dovolacího řízení podle ve znění účinném od 1. ledna 2013 úspěšně napadnout žádným dovolacím důvodem“ (viz např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. října 2013, sp. zn. ).

Vyčítá-li dovolatel odvolacímu soudu, že potvrdil rozsudek soudu prvního stupně, přesto, že jeho odůvodnění bylo nepřezkoumatelné, odkazuje dovolací soud na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 17. října 2014, sp. zn. , kde dovolací soud vyslovil názor, že rozhodnutí soudu prvního stupně je nepřezkoumatelné pro nesrozumitelnost nebo nedostatek důvodů tehdy, když vůči němu nemůže účastník, který s rozhodnutím nesouhlasí, náležitě formulovat odvolací důvody, a ani odvolací soud proto nemá náležité podmínky pro zaujetí názoru na věc. Pro závěr, zda je rozhodnutí soudu prvního stupně nepřezkoumatelné, současně není určující názor odvolacího soudu; zákon v tomto směru vychází z premisy, že odvolací soud (stejně jako každý jiný vyšší soud) je způsobilý rozpoznat (podle obsahu spisu), zda bylo ve věci rozhodnuto správně, i kdyby rozhodnutí nebylo vůbec zdůvodněno. Přezkoumatelnost rozhodnutí soudu prvního stupně je tedy předpokladem především pro to, aby se účastník mohl domáhat svých práv u odvolacího soudu; není-li takový předpoklad splněn, nemůže již z tohoto důvodu rozhodnutí soudu prvního stupně obstát, a na druhé straně nelze pokládat za nepřezkoumatelné takové rozhodnutí soudu prvního stupně, u něhož je všem účastníkům nepochybné, jak a proč bylo rozhodnuto.

Judikatura dovolacího soudu dospěla k závěru, že měřítkem toho, zda rozhodnutí soudu prvního stupně je či není přezkoumatelné, nejsou požadavky odvolacího soudu na náležitosti odůvodnění rozhodnutí soudu prvního stupně, ale především zájem účastníků řízení na tom, aby mohli náležitě použít v odvolání proti tomuto rozhodnutí odvolací důvody. I když rozhodnutí soudu prvního stupně nevyhovuje všem požadavkům na jeho odůvodnění, není nepřezkoumatelné, jestliže případné nedostatky odůvodnění nebyly – podle obsahu odvolání – na újmu uplatnění práv odvolatele [srovnej například rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. června 2013 sp. zn. (uveřejněný pod č. 100/2013 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek)].

V posuzované věci napadl dovolatel rozsudek soudu prvního stupně odvoláním, ve kterém sporoval postup při provádění dokazování a zjištění skutkového stavu. Na základě odlišného hodnocení jednotlivých důkazů předkládal vlastní skutkové závěry a věc jinak právně hodnotil. Odvolací soud se jednotlivými odvolacími námitkami podrobně zabýval a z jeho rozhodnutí je zřejmé, o které důkazy opřel svá skutková zjištění a jakými úvahami, na jejichž základě formuloval skutkové a posléze i právní závěry, se při hodnocení důkazů řídil. Je tedy zřejmé, že dovolatel řádně zformuloval odvolací důvody a měl tedy možnost domáhat se svých práv v odvolacím řízení. Vzhledem k tomu nelze označit rozhodnutí soudu prvního stupně za nepřezkoumatelné, a pokud odvolací soud toto rozhodnutí ve věci samé potvrdil, nelze jeho postup označit za rozporný s rozsudkem Nejvyššího soudu ze dne 20. listopadu 2009, sp. zn. , na který dovolatel odkazuje.Jelikož žalobce podal dovolání do všech výroku rozsudku soudu odvolacího, zabýval se dovolací soud rovněž přípustností dovolání do výroků, jimiž bylo rozhodnuto o nákladech řízení. Podle je dovolání přípustné též proti akcesorickým výrokům rozhodnutí odvolacího soudu, jímž se odvolací řízení končí, včetně výroků o nákladech řízení [srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. května 2013, sp. zn. (uveřejněné pod č. 80/2013 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek)]. I pro tyto akcesorické výroky ovšem platí omezení přípustnosti dovolání dle ustanovení , podle něhož dovolání podle není přípustné také proti rozsudkům a usnesením, v nichž dovoláním napadeným výrokem bylo rozhodnuto o peněžitém plnění nepřevyšujícím 50 000 Kč, ledaže jde o vztahy ze spotřebitelských smluv a o pracovněprávní vztahy; k příslušenství pohledávky se přitom nepřihlíží. Poněvadž v posuzované věci bylo rozhodnuto o náhradě nákladů řízení před soudem prvního stupně ve výši 13 431 Kč a o náhradě nákladů odvolacího řízení ve výši 3 751 Kč, přičemž ani součet těchto částek nedosahuje částky 50.000 Kč, není dovolání ani v této části dle přípustné.K otázce náhrady nákladů řízení vzniklých České republice je nutno uvést, že i pro výroky o náhradě nákladů řízení platí omezení přípustnosti dovolání podle ustanovení Jelikož dovolateli byla uložena povinnost nahradit státu částku ve výši 1 122 Kč, není dovolání proti výroku o náhradě nákladů řízení státu přípustné podle Vzhledem ke shora uvedenému Nejvyšší soud dovolání jako nepřípustné podle věty první odmítl.V souladu s věta druhá rozhodnutí o náhradě nákladů dovolacího řízení neobsahuje odůvodnění. Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný. Nesplní-li žalobce povinnost uloženou mu tímto usnesením, může se žalovaná domáhat výkonu rozhodnutí nebo exekuce.

V Brně dne 27. října 2015

Mgr. David Havlík předseda senátu