Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

26 Cdo 461/2022

26 Cdo 461/2022-230

USNESENÍ

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Miroslava Feráka a soudkyň JUDr. Pavlíny Brzobohaté a JUDr. Jitky Dýškové ve věci žalobkyně A. H., bytem XY, zastoupené Mgr. Ondřejem Janouškem, advokátem se sídlem České Budějovice, U Tří lvů 296/8, proti žalovanému P. H., bytem XY, zastoupenému JUDr. Martinem Slobodníkem, Ph.D., advokátem se sídlem Prachatice, U Rybníčku 553/0, o zdržení se užívání budovy a o povinnosti strpět užívání budovy, vedené u Okresního soudu v Táboře pod sp. zn. , o dovolání žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích – pobočky v Táboře ze dne 19. října 2021, č. j. -186, takto:

I. Dovolání

se odmítá

.

II. Žalovaný

je povinen

zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 2.178,- Kč k rukám Mgr. Ondřeje Janouška, advokáta se sídlem České Budějovice, U Tří lvů 296/8, do tří dnů od právní moci tohoto usnesení.

Odůvodnění:

Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací dovolání žalovaného (dovolatele) proti rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích – pobočky v Táboře ze dne 19. října 2021, č. j. -186, k němuž se žalobkyně prostřednictvím svého advokáta písemně vyjádřila, odmítl podle , , ve znění od 30. září 2017 (dále jen „ “). Dovolatel v něm totiž neuplatnil (způsobilý) dovolací důvod nesprávného právního posouzení věci podle a 3 , byť by se – vzhledem k úvodním pasážím dovolání – takto mohlo (alespoň formálně) zdát. Ve skutečnosti (s přihlédnutím k obsahu dovolání – ) však použil nezpůsobilý důvod, jehož prostřednictvím se pokusil zpochybnit správnost (úplnost) zjištěného skutkového stavu, resp. způsobu hodnocení důkazů, z nichž odvolací soud (soud prvního stupně) čerpal svá skutková zjištění rozhodná pro posouzení (právních) otázek, zda se příčí dobrým mravům a je tudíž absolutně neplatné ujednání účastníků obsažené v odstavci 7 smlouvy ze dne 26. srpna 2016, jíž mezi sebou vypořádali vzájemné majetkové vztahy – společné jmění manželů a práva a povinnosti k bydlení pro dobu po rozvodu jejich manželství (dále jen „Smlouva“), a zda jednání žalobkyně (realizované žalobou podanou v této věci) je zjevným zneužitím práva ve smyslu , , ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. z.“). Dovoláním ve skutečnosti zpochybněná právně významná skutková zjištění čerpaly soudy mimo jiné i z obsahu Smlouvy; zde nelze ztratit ze zřetele, že zjišťuje-li soud obsah smlouvy, a to i pomocí výkladu projevů vůle, jde rovněž o skutkové zjištění (srov. např. odůvodnění rozsudku Nejvyššího soudu z 21. října 1999, sp. zn. , uveřejněného pod č. 73/2000 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek). Přitom skutková zjištění, k nimž odvolací soud dospěl, nejsou vadná v tom smyslu, že by ve svém důsledku představovala porušení práv garantovaných d; nešlo zde tedy o tzv. extrémní rozpor mezi provedenými důkazy a skutkovými zjištěními (viz stanovisko pléna Ústavního soudu ze dne 28. listopadu 2017, sp. zn. , uveřejněné pod č. 460/2017 Sbírky zákonů). Výtka nesprávného právního posouzení věci je tudíž založena především na kritice správnosti (úplnosti) skutkových zjištění.

Nad rámec uvedeného dovolací soud dodává, že i kdyby dovolatel zpochybnil správnost řešení shora uvedených právních otázek prostřednictvím (způsobilého) dovolacího důvodu nesprávného právního posouzení věci, nelze přehlédnout, že zejména v dovolacím řízení lze úvahy (odvolacího) soudu o tom, zda podle konkrétních okolností případu je právní jednání absolutně neplatné pro rozpor s dobrými mravy (§ 580, 588 o. z.), resp. zda v konkrétním případě jde o zjevné zneužití práva ve smyslu § 8 o. z., zpochybnit jen tehdy, jsou-li tyto úvahy z pohledu zjištěných skutečností zjevně nepřiměřené (srov. mutatis mutandis odůvodnění rozsudku Nejvyššího soudu z 29. května 2013, sp. zn. , uveřejněného pod č. 7/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, z jehož závěrů lze vycházet i v poměrech právní úpravy obsažené s účinností od 1. ledna 2014 v citovaných ustanoveních – k tomu viz např. usnesení Nejvyššího soudu z 14. ledna 2020, sp. zn. /ústavní stížnost podanou proti tomuto rozhodnutí odmítl Ústavní soud usnesením z 14. dubna 2020, sp. zn. , z 23. června 2020, sp. zn. , a z 15. září 2021, sp. zn. ). O takové (zjevně nepřiměřené) úvahy však v posuzované věci nešlo. Při právním posouzení věci podle shora citovaných ustanovení přihlédl odvolací soud (soud prvního stupně) ke všem zjištěným skutečnostem, a to jak na straně dovolatele, tak i na straně žalobkyně, vycházel z konkrétních zjištění plynoucích z provedených důkazů a jeho úvaha není zjevně nepřiměřená.

Bylo-li dovolání odmítnuto, nemusí být rozhodnutí o náhradě nákladů dovolacího řízení odůvodněno (srov. větu druhou ).

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 4. 4. 2022

JUDr. Miroslav Ferák předseda senátu