Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

28 Cdo 2675/2021

28 Cdo 2675/2021-966

USNESENÍ

Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Zdeňka Sajdla a soudců Mgr. Petra Krause a JUDr. Michaela Pažitného, Ph.D., ve věci žalobce: K. R., nar. XY, bytem XY, zastoupený Mgr. Ilonou Kindlovou, advokátkou se sídlem v Praze, Mánesova 864/19, proti žalované: Česká republika – Státní pozemkový úřad, IČ 01312774, se sídlem v Praze 3, Husinecká 1024/11a, zastoupená Mgr. Martinem Bělinou, advokátem se sídlem v Praze 8, Pobřežní 370/4, za vedlejší účasti na straně žalované: J. B., nar. XY, bytem v XY, a J. V., nar. XY, bytem v XY, oba zastoupeni Mgr. Jaroslavem Kadlecem, advokátem se sídlem v Praze 1, Opletalova 1417/25, o nahrazení projevu vůle žalované, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 5 pod sp. zn. , o dovolání žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 10. září 2020, č. j. -824, takto:

I. Dovolání se odmítá.

III. Ve vztahu mezi žalobcem a žalovanou nemá žádný z účastníků právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

O d ů v o d n ě n í ( ) :

Městský soud v Praze (dále jen - odvolací soud) rozsudkem ze dne 10. září 2020, č. j. -824, rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 5 (dále jen – soud prvního stupně) ze dne 26. 11. 2019, č. j. -552, změnil tak, že zamítl žalobu o nahrazení projevu vůle žalované uzavřít se žalobcem smlouvu o bezúplatném převodu pozemku parc. č. XY v k. ú. XY (výrok I. rozsudku odvolacího soudu). Výroky II. a III. odvolací soud rozhodl o nákladech řízení před soudy obou stupňů.

Proti rozsudku odvolacího soudu podal dovolání žalobce. Předestřel otázku, zda vhodným náhradním zemědělským pozemkem ve smyslu , o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku (dále jen „ “), je i pozemek, který již byl pravomocným soudním rozhodnutím vydán jiné oprávněné osobě, aniž však na základě tohoto rozhodnutí došlo v probíhajícím řízení před katastrálním úřadem ke vkladu vlastnického práva. Měl za to, že tato otázka nebyla v rozhodovací praxi dovolacího soudu dosud řešena, argumentuje současně tím, že restituční nárok konkurujících oprávněných osob (vedlejších účastníků na straně žalované) byl po právní moci soudního rozhodnutí o nahrazení projevu vůle vyčerpán jinak – smluvním převodem jiného náhradního zemědělského pozemku.

Žalovaná a vedlejší účastníci vystupující na její straně navrhli, aby Nejvyšší soud dovolání zamítl, případně je odmítl.

Nejvyšší soud dovolání projednal podle , , ve znění účinném od 30. 9. 2017 (v textu i jen „ “); srov. čl. II bod 2 , kterým se mění , , ve znění pozdějších předpisů, , o zvláštních řízeních soudních, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony.

Dovolání přitom, aniž nařizoval jednání ( , věta první, ), odmítl ( ), neboť je neshledal přípustným ( ).

Přípustnost dovolání proti napadenému rozhodnutí odvolacího soudu (jež nepatří do okruhu rozhodnutí /usnesení/ vyjmenovaných v ) je třeba poměřovat hledisky uvedenými v

Podle není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně, anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.

Rozhodovací praxí dovolacího soudu, dle níž se při liknavém (či libovolném nebo diskriminujícím) postupu Pozemkového fondu ČR (jeho nástupce Státního pozemkového úřadu) mohou oprávněné osoby domáhat také převodu konkrétních náhradních pozemků bez předchozího zahrnutí těchto pozemků do veřejné nabídky, nebyly (neměly být) popřeny ty závěry dosavadní judikatury Nejvyššího soudu, jež jako podmínku pro vyhovění žalobě na uložení povinnosti bezúplatně převést zemědělský pozemek oprávněné osobě za nevydaný pozemek požaduje, aby šlo o pozemek k převodu „vhodný“ (tedy pozemek, jenž by byl – nebýt liknavého postupu Pozemkového fondu ČR – do veřejné nabídky takto zařaditelný); k tomu srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 28. 6. 2017, sp. zn. , či rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 13. 12. 2007, sp. zn. , uveřejněný pod č. 72/2008 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, dále např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 10. 9. 2009, sp. zn. , usnesení Nejvyššího soudu ze dne 3. 1. 2011, sp. zn. , nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 24. 9. 2014, sp. zn. . Ani oprávněná osoba, vůči níž Pozemkový fond (jeho nástupce Státní pozemkový úřad) postupoval liknavě, svévolně či diskriminujícím způsobem (a jež může uspokojit své právo i převodem pozemku nezahrnutého do veřejné nabídky podle § 11a zákona o půdě), se tudíž nemůže neomezeně domáhat převodu jakéhokoliv zemědělského pozemku z vlastnictví státu (ve správě Státního pozemkového úřadu) a zejména jí takto nelze přiřknout pozemky, jejichž převodu brání jiné právní předpisy, či nedostatek vhodnosti jejich zařazení do veřejné nabídky podle zákona o půdě (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 18. 9. 2018, sp. zn. ).

Nejvyšší soud se pak opakovaně přiklání k těm judikatorním závěrům, dle nichž výsledkem řízení o nahrazení projevu vůle Státního pozemkového úřadu (dříve Pozemkového fondu ČR) směřujícího k bezúplatnému převodu náhradního zemědělského pozemku ve smyslu zákona o půdě na oprávněnou osobu, je rozhodnutí státního orgánu (soudu) o nabytí vlastnictví, tj. pravomocné soudní rozhodnutí, jež vlastnické právo konstituuje, a je samo o sobě právním důvodem jeho vzniku a podkladem pro vklad vlastnického práva do katastru nemovitostí ̶ s účinky deklaratorními ( o. z.) ke dni nabytí právní moci rozsudku, jímž je projev vůle nahrazen ( ); jinými slovy řečeno se oprávněná osoba stává vlastníkem pozemku dnem právní moci rozhodnutí soudu (srov. rozsudek velkého senátu občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 11. 12. 2013, sp. zn. , uveřejněný pod číslem 19/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, nebo rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 27. 4. 2021, sp. zn. , usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. 4. 2016, sp. zn. , usnesení Nejvyššího soudu ze dne 6. 2. 2018, sp. zn. , či usnesení Nejvyššího soudu ze dne 5. 10. 2021, sp. zn. ). I za účinnosti , o katastru nemovitostí (katastrální zákon), přitom judikatura dovolacího soudu setrvává na závěru, že pravomocné soudní rozhodnutí o nahrazení projevu vůle ukládající Státnímu pozemkovému úřadu vydat oprávněné osobě náhradní zemědělský pozemek ve smyslu zákona o půdě je vkladovou u, ohledně níž katastrální úřad zkoumá toliko splnění podmínek ve smyslu ustanovení katastrálního zákona (zda je rozhodnutí závazné i pro osoby, v jejichž prospěch je právo v katastru dosud zapsáno, a zda navrhovaný vklad odpovídá obsahu vkladové y); srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. 3. 2020, sp. zn. .

Jestliže tedy odvolací soud vycházeje ze zjištění, že dovolatelem nárokovaný náhradní zemědělský pozemek parc. č. XY v k. ú. XY již byl pravomocnými soudními rozhodnutími (rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne 26. 9. 2012, č. j. -159, ve spojení s rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 5. 3. 2013, č. j. -193) o nahrazení projevu vůle směřujícího k uzavření smlouvy o jeho bezúplatném převodu vydán jiným oprávněným osobám (vedlejším účastníkům vystupujícím na straně žalované), uzavřel, že dotčený pozemek, vzdor dosud neukončenému vkladovému řízení (návrh na vklad vlastnického práva do katastru nemovitostí podali vedlejší účastníci dne 25. 8. 2020), není vhodným náhradním pozemkem, respektive jej nelze vydat se zřetelem k absenci státního vlastnictví, nikterak se tím od výše citované judikatury hlásící se k právotvorným účinkům rozsudků o nahrazení projevu vůle vyhlášených v posuzovaném typu řízení, neodchýlil.

Argumentuje-li pak žalobce tím, že po pravomocném rozhodnutí, jímž bylo vlastnické právo k nárokovanému náhradnímu zemědělskému pozemku již konstituováno ve prospěch jiných oprávněných osob, byly tyto osoby nadto uspokojeny smluvním převodem dalšího náhradního pozemku, čímž došlo ke zjevnému přečerpání jejich restitučního nároku, dlužno předně poukázat na tu rozhodovací praxi dovolacího soudu, dle níž u pravomocných soudních rozhodnutí vzdor jejich případným věcným vadám či nezákonnosti platí presumpce jejich správnosti, pročež dokud nejsou stanoveným postupem odstraněna nebo zrušena, jsou považována za bezvadná a mají právní účinky (k tomu srov. např. usnesení Nejvyššího soudu České republiky ze dne 24. 4. 2002, sp. zn. , uveřejněné pod C 1183 ve svazku 17 Souboru rozhodnutí Nejvyššího soudu, či usnesení téhož soudu ze dne 15. 12. 2009, sp. zn. , a ze dne 22. 6. 2006, sp. zn. ). Jestliže tedy dovolatelem zmiňovaná pravomocná soudní rozhodnutí (rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne 26. 9. 2012, č. j. -159, ve spojení s rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 5. 3. 2013, č. j. -193) nebyla z podnětu opravného prostředku zrušena či změněna, je třeba vycházet z presumpce jejich věcné správnosti a přiznávat jim právním řádem předvídané právní účinky (nabytí vlastnického práva v tamním řízení úspěšnými oprávněnými osobami). Měly-li snad být na tyto osoby převedeny náhradní pozemky v hodnotě vyšší, než odpovídající skutečné hodnotě jejich restitučního nároku, jest vzniklý nesoulad ve vztahu mezi nimi a Státním pozemkovým úřadem vypořádat jako vzniklé bezdůvodné obohacení (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 3. 11. 2010, sp. zn. , rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 3. 7. 2013, sp. zn. , usnesení Nejvyššího soudu ze dne 20. 9. 2016, sp. zn. , nebo rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 7. 5. 2018, sp. zn. ).

Z výše uvedeného je tedy zřejmé, že dovolatelem předestřené předpoklady přípustnosti podaného dovolání naplněny nebyly ( ).

Napadá-li dovolatel rozsudek odvolacího soudu i ve výroku o náhradě nákladů řízení, není dovolání v tomto rozsahu přípustné se zřetelem k ustanovení

O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle , a v situaci, kdy dovolání žalobce bylo odmítnuto a k nákladům procesně úspěšných vedlejších účastníků vystupujících na straně žalované náleží odměna advokáta za zastupování v tomto řízení ve výši 3 100 Kč [ , ., a , o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), ve znění pozdějších předpisů], spolu s paušální náhradou hotových výdajů advokáta stanovených částkou 300 Kč na jeden úkon právní služby ( advokátního tarifu), celkem tedy 3 400 Kč. Náklady žalované (vzniklé jí podáním vyjádření k dovolání sepsaného advokátem) nelze v tomto případě považovat za účelně vynaložené k uplatňování nebo bránění práva. Žalovaný stát totiž disponuje dostatečným počtem odborných pracovníků, kteří jsou schopni zajišťovat ochranu jeho zájmů před soudy, a to případně i za využití služeb Úřadu pro zastupování státu ve věcech majetkových (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 17. 1. 2018, sp. zn. , a v něm odkazovaná rozhodnutí, včetně nálezové judikatury Ústavního soudu - viz jeho nálezy ze dne 6. 10. 2011, sp. zn. , a ze dne 9. 10 2008, sp. zn. ).

Shora citovaná rozhodnutí Nejvyššího soudu – vydaná po 1. lednu 2001 – jsou dostupná na webových stránkách Nejvyššího soudu www.nsoud.cz, rozhodnutí Ústavního soudu na internetových stránkách nalus.usoud.cz.

Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 16. 11. 2021

Mgr. Zdeněk Sajdl

předseda senátu