Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

24 Cdo 1794/2019

24 Cdo 1794/2019-218

USNESENÍ

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Lubomíra Ptáčka, Ph.D., a soudců JUDr. Pavla Vrchy, MBA, a JUDr. Romana Fialy v právní věci žalobců a) P. K., narozeného dne XY, bytem XY, a b) I. K., narozené dne XY, bytem XY, obou zastoupených JUDr. Martinem Purkytem, advokátem se sídlem v Praze 5, náměstí 14. října č. 496/13, za účasti České republiky – Státního pozemkového úřadu, se sídlem v Praze 3, Husinecká č. 1024/11a, IČO 01312774, zastoupené Mgr. Martinem Bělinou, advokátem se sídlem v Praze 8, Pobřežní č. 370/4, o povolení vkladu vlastnického práva do katastru nemovitostí, vedené u Krajského soudu v Ostravě pod sp. zn. , o dovolání České republiky – Státního pozemkového úřadu proti rozsudku Vrchního soudu v Olomouci ze dne 10. ledna 2019, č. j. -150, takto:

II. Česká republika – Státní pozemkový úřad

je povinna

zaplatit žalobcům na náhradě nákladů dovolacího řízení celkem 4 295 Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám JUDr. Martina Purkyta, advokáta se sídlem v Praze 5, náměstí 14. října č. 496/13.

Stručné odůvodnění ( ):

Odvolací soud k odvolání České republiky – Státního pozemkového úřadu rozsudkem ze dne 10. 1. 2019, č. j. -150, potvrdil rozsudek soudu prvního stupně, kterým bylo nahrazeno zamítavé rozhodnutí katastrálního úřadu, a kterým soud povolil vklad vlastnického práva žalobců a) a b) do katastru nemovitostí, oběma v rozsahu ideální 1/2 celku k pozemku parc. č. XY, zapsanému na LV č. XY v k. ú. XY, obec XY. Účastnici řízení bylo uloženo zaplatit žalobcům a) a b) náhradu nákladů řízení. Odvolací soud dospěl k závěru, že vkladovou u bylo rozhodnutí soudu, kterým byl nahrazen projev vůle žalované (České republiky – Státního pozemkového úřadu) uzavřít s žalobci a) a b) smlouvu o převodu vlastnictví předmětného pozemku, a nikoli přiložená smlouva jednostranně podepsaná žalobci a) a b) shodného znění, jako ve výroku rozhodnutí, kterým byl nahrazen projev vůle žalované. Za překážku vkladu vlastnického práva do katastru nemovitostí nepovažoval soud ani předběžné opatření, kterým bylo žalované v jiném soudním řízení zakázáno nakládat s předmětným pozemkem, neboť tato skutečnost mohla být zvažována v řízení o nahrazení souhlasu žalované, zda se jedná o vhodný náhradní pozemek k vyřešení restitučního nároku žalobců, ale nikoli nyní ve vkladovém řízení. Dále odvolací soud doplnil, že katastrální úřad i soud v řízení podle části páté jsou podle ustanovení vázáni rozsudkem o nahrazení projevu vůle žalované, a podle ustanovení , o katastru nemovitostí (dále jen „ “), je-li vkladovou u rozhodnutí soudu, zkoumá katastrální úřad splnění podmínek jen podle odstavce 2 písm. a/ (zda vkladová splňuje náležitosti y pro zápis do katastru) a dále, zda je toto rozhodnutí závazné i pro osoby, v jejichž prospěch je právo v katastru dosud zapsáno. Obě podmínky jsou přitom bez pochyb splněny.

Proti tomuto rozhodnutí podala Česká republika – Státní pozemkový úřad dovolání, v němž namítala, že odvolací soud správně nevyhodnotil skutečnost, že jí v jiném soudním řízení s jiným účastníkem bylo předběžným opatřením zakázáno nakládat s předmětným pozemkem.

Dovolání České republiky – Státního pozemkového úřadu není přípustné podle ustanovení , neboť rozhodnutí odvolacího soudu je v souladu s ustálenou judikaturou dovolacího soudu (k otázce rozsahu hmotněprávních limitů, ve kterých se katastrální úřad a následně i soud v řízení podle části páté zabývá věcí vkladu práva do katastru nemovitostí, srov. například rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 29. 4. 2011, sp. zn. nebo rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 14. 11. 2012, sp. zn. , uveřejněný pod číslem 36/2013 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní).

Uvedená judikatura dovolacího soudu je ustálena v závěrech, že v řízení ve věcech, o nichž bylo rozhodnuto jiným orgánem, podle části páté nejde o přezkum správnosti rozhodnutí a jeho procesního postupu, ale o nové projednání a meritorní rozhodnutí věci, o níž podle zákona dříve rozhodl tento správní orgán. Projednání téhož sporu nebo jiné právní věci, o níž bylo pravomocně rozhodnuto správním orgánem, soudem v občanském soudním řízení nepředstavuje způsob přezkoumání správnosti (zákonnosti) rozhodnutí správního orgánu obdobný správnímu soudnictví nebo rozhodování vycházející z bezvýslednosti řízení před správním orgánem. Podstata projednání a rozhodnutí stejné věci v občanském soudním řízení spočívá v tom, že se účastníku řízení před správním orgánem, který vyčerpal v řízení před správním orgánem řádné opravné prostředky a který není spokojen s konečným rozhodnutím správního orgánu, umožňuje, aby - bez ohledu na překážku věci pravomocně rozsouzené vytvořenou rozhodnutím správního orgánu - požadoval nové projednání sporu nebo jiné právní věci u soudu a také nové rozhodnutí ve věci, dospěje-li soud k jiným závěrům, než správní orgán. Nové projednání věci soudem tak navazuje na řízení před správním orgánem, aniž by bylo jeho výsledky vázáno, a zaručuje, že spor nebo jiná právní věc budou - v takovém rozsahu, v jakém o nich bylo před správním orgánem skončeno řízení - soudem definitivně uzavřeny a že nemohou být vráceny správnímu orgánu k dalšímu projednání a rozhodnutí.

Je-li činností soudu v řízení podle části páté nové projednání téže věci soukromoprávní povahy, která (již) byla předmětem řízení před správním orgánem, vyplývá z toho mimo jiné, že soud se v tomto řízení věcí (z pohledu hmotného práva) zabývá v takovém rozsahu, v němž k tomu byl oprávněn (a povinen) správní orgán; bere proto v úvahu právě a jen ta hmotněprávní kritéria, která měl a mohl vzít v úvahu také správní orgán. Soud zde totiž "na místě správního orgánu" rozhoduje, znovu, ve vymezeném rozsahu (srov. ), o téže věci. Také proto se v ustanovení předepisuje, že předmětem rozhodování soudu musí být (příp. ve vymezeném rozsahu) to, co (již) bylo předmětem rozhodování správního orgánu.

V projednávané věci bylo vkladovou u rozhodnutí soudu (uvedený závěr dovolatelka ve svém dovolání ani nezpochybňuje, přičemž platí, že dovolací soud je vázán vymezeným dovolacím důvodem - srov. věty první ), k soudnímu rozhodnutí o nahrazení projevu vůle jako vkladové ě ostatně srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 11. 12. 2013, sp. zn. .

Podle ustanovení platí, že je-li vkladovou u rozhodnutí soudu, zkoumá katastrální úřad splnění podmínek jen podle odstavce 2 písm. a) a dále, zda je toto rozhodnutí závazné i pro osoby, v jejichž prospěch je právo v katastru dosud zapsáno. Podle ustanoveni katastrální úřad zkoumá, zda vkladová , která je veřejnou u, splňuje náležitosti y pro zápis do katastru. Z uvedeného je patrné, že pokud je vkladovou u rozhodnutí soudu, nepatří mezi podmínky, jejichž splnění katastrální úřad zkoumá, zda je účastník vkladového řízení omezen v oprávnění nakládat s nemovitostí, neboť takovouto skutečnost katastrální úřad zkoumá, pouze je-li vkladovou u soukromá (srov. a f/ ), nebo veřejná o právním jednání (srov. ), avšak nikoli, je-li vkladovou u rozhodnutí soudu (srov. ).

Jelikož v případech, kdy je vkladovou u rozhodnutí soudu, nepatří mezi podmínky přezkoumávané katastrálním úřadem, zda je účastník vkladového řízení omezen v oprávnění nakládat s nemovitostí, přičemž soud se v řízení podle části páté ve věci vkladu práva do katastru nemovitostí zabývá věcí v mezích hmotněprávních limitů, které jsou stanoveny samotnému katastrálnímu úřadu, je zjevné, že rozhodnutí odvolacího soudu, kterým byl povolen vklad vlastnického práva žalobců a) a b) k předmětnému pozemku do katastru nemovitostí, je správné.

Zcela správným je rovněž závěr odvolacího soudu, že soudní rozhodnutí o nahrazení projevu vůle je pro něj v tomto řízení závazné, a že na uvedeném nemůže ničeho změnit ani předběžné nařízení vydané v jiném soudním řízení podle ustanovení , neboť to se podle své dikce a účelu vztahuje na dispozice s majetkem učiněné účastníkem, ale nikoli na dispozici uloženou soudem (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 19. 9. 2012, sp. zn. ).

Lze také přisvědčit odvolacímu soudu, že námitka dovolatelky, že jí v jiném soudním řízení s jiným účastníkem bylo předběžným opatřením zakázáno nakládat s předmětným pozemkem, mohla mít relevanci v soudním řízení, v němž bylo rozhodnuto o nahrazení souhlasu dovolatelky s převodem předmětného pozemku na žalobce a) a b), nikoli však nyní v řízení o vkladu vlastnického práva žalobců a) a b) k předmětnému pozemku do katastru nemovitostí, je-li vkladovou u rozhodnutí soudu.

Vzhledem k tomu, že dovolatelka výslovně napadá rozhodnutí odvolacího soudu v celém rozsahu, zbývá doplnit, že proti výroku o nákladech řízení není dovolání přípustné podle ustanovení

Nejvyšší soud České republiky proto dovolání České republiky – Státního pozemkového úřadu na základě výše uvedeného podle ustanovení odmítl.

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se nezdůvodňuje ( věta druhá ).

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 31. 3. 2020

JUDr. Lubomír Ptáček, Ph.D. předseda senátu