Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

21 Cdo 3546/2010

21

Cdo 3546/2010

ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEKJMÉNEM REPUBLIKY

P. H.

, zastoupeného Mgr. Milanem Chytilem, advokátem se sídlem v Brně, Česká č. 12, za účasti

M. L.

, zastoupeného JUDr. Renatou Volnou, advokátkou se sídlem v Brně, Pellicova č. 25, o zápis vlastnického práva do katastru nemovitostí vkladem, vedené u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. , o dovolání účastníka M. L. proti rozsudku Vrchního soudu v Olomouci ze dne 19. května 2010 č.j. -112, takto:

I. Dovolání účastníka M. L.

se zamítá

.

II. Účastník M. L.

je povinen

zaplatit žalobci na náhradě nákladů dovolacího řízení 3.360,- Kč do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám Mgr. Milana Chytila, advokáta se sídlem v Brně, Česká 12.

Odůvodnění:

Žalobce a účastník M. L. podali dne 23.4.2008 u Katastrálního úřadu pro Jihomoravský kraj, Katastrální pracoviště Brno - město, návrh na povolení vkladu vlastnického práva do katastru nemovitostí ve prospěch žalobce podle kupní smlouvy ze dne 2.4.2007, kterou účastník M. L. prodal žalobci nemovitosti označené jako "budova s číslem popisným 473, pozemek číslo parcely 1314/1 a pozemek číslo parcely 1313, to vše v obci Brno a katastrálním území Maloměřice, zapsané na listu vlastnictví číslo 1231 (Katastrální úřad pro Jihomoravský kraj, Katastrální pracoviště Brno - město)" za kupní cenu 900.000,- Kč.

Katastrální úřad pro Jihomoravský kraj, Katastrální pracoviště Brno - město, rozhodnutím ze dne 28.5.2008 č.j. V-7218/2008-702/6 návrh na vklad vlastnického práva do katastru nemovitostí podle kupní smlouvy ze dne 2.4.2007 zamítl. Dospěl k závěru, že "předmět převodu je ve smlouvě nedostatečně popsán", neboť "budova se označuje číslem popisným a pozemkem, na němž je situována", a že proto není splněna podmínka vyžadovaná ustanovením ve znění pozdějších předpisů.

Žalobou podanou u Krajského soudu v Brně dne 4.8.2008 se žalobce domáhal, aby návrhu na vklad vlastnického práva k nemovitostem v jeho prospěch bylo vyhověno. Domnívá se, že v kupní smlouvě ze dne 2.4.2007 byl předmět převodu - nemovitosti, včetně předmětné budovy, dostatečně určitým způsobem identifikován, neboť budova byla "individualizována tak, že je nezaměnitelná s jinou - uvedením čísla popisného, způsobu využití, příslušností k části obce, označením obce a katastrálního území, číslem listu vlastnictví, na němž je zapsána, a označením katastrálního pracoviště, jež ji eviduje", přičemž pozemek, na němž je budova postavena, byl kupní smlouvou rovněž převáděn.

Krajský soud v Brně rozsudkem ze dne 11.9.2009 č.j. -53 žalobě vyhověl (s tím, že jeho rozsudek nahrazuje rozhodnutí Katastrálního úřadu pro Jihomoravský kraj, Katastrálního pracoviště Brno - město, ze dne 28.5.2008 sp.zn. V-7218/2008-702/6) a rozhodl, že účastník M. L. je povinen zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení 9.878,- Kč. Dospěl k závěru, že předmětná budova jako předmět převodu byla v kupní smlouvě ze dne 2.4.2007 označena dostatečně srozumitelně a určitě, neboť "je nezaměnitelná s jinou". Posuzování této otázky přitom představuje přezkum právního úkonu podle ustanovení ve znění pozdějších předpisů, a nikoli (jak nesprávně dovodil katastrální úřad) přezkum toho, zda navrhovaný vklad je odůvodněn obsahem předložených listin podle ustanovení ve znění pozdějších předpisů. I když byla budova "z hlediska katastrálních předpisů nedostatečně označena", nemá tento "určitý nedostatek smlouvy vliv na její určitost či srozumitelnost a záměna předmětu smlouvy je ohledně budovy vyloučena". Námitku účastníka M. L. o tom, že kupní smlouva je absolutně neplatná, neboť představovala tzv. propadnou zástavu zajišťující půjčku poskytnutou žalobcem dle smlouvy o půjčce ze stejného dne, soud prvního stupně odmítl s odůvodněním, že katastrální úřad "zkoumáu pouze z hledisek v zákoně v taxativně vymezených a z jiných důvodů není oprávněnu zkoumat" a že "totéž na základě uvedeného charakteru řízení dle části páté platí i pro rozhodovací činnost soudu", když soud "rozhoduje o stejné věci při stejných limitech a mantinelech, ve kterých je koncentrována přezkumná činnost katastrálního úřadu". Nedůvodná je podle soudu prvního stupně rovněž námitka účastníka M. L. o tom, že od kupní smlouvy ze dne 2.4.2007 odstoupil. Přestože je "tuto skutečnost obecně možné v řízení dle části páté zkoumat", neboť, je-li jeho právním účinkem zrušení smlouvy od počátku, nebyl by navrhovaný vklad od počátku odůvodněn obsahem předložených listin, v projednávané věci k účinnému odstoupení nedošlo, když pro něj nebyly "splněny smlouvou sjednané podmínky".

K odvolání účastníka M. L. Vrchní soud v Olomouci rozsudkem ze dne 19.5.2010 č.j. -112 rozsudek soudu prvního stupně potvrdil a rozhodl, že účastník M. L. je povinen zaplatit žalobci na náhradě nákladů odvolacího řízení 7.802,- Kč k rukám advokáta Mgr. Milana Chytila. Shodně se soudem prvního stupně dovodil, že "nemovitosti nemusí být v právním úkonu nutně specifikovány všemi údaji vyžadovanými jinak katastrálními předpisy, pokud i při použití jen některých z těchto údajů je lze ve smlouvě jednoznačně individualizovat". Předmětná budova byla v kupní smlouvě, vzhledem ke způsobu jejího označení a k tomu, že "pouze tato budova byla spolu s pozemky zapsaná na konkrétním listu vlastnictví", označena nezaměnitelným způsobem; kupní smlouva ze dne 2.4.2007 je proto dostatečně určitým a srozumitelným právním úkonem. Za správný odvolací soud považoval postup soudu prvního stupně, který se nezabýval účastníkem namítanou absolutní neplatností kupní smlouvy proto, že "zkoumání platnosti smlouvy je vyhrazeno soudu nikoliv v řízení podle části páté , ale až v případném řízení podle části třetí ". Závěry soudu prvního stupně ve vztahu k posouzení odstoupení od kupní smlouvy považoval odvolací soud za "nadbytečné" vzhledem k tomu, že návrh na vklad vlastnického práva do katastru nemovitostí podle kupní smlouvy byl podán katastrálnímu úřadu ještě před tvrzeným odstoupením a že pro rozhodnutí o vkladu je rozhodný stav ke dni podání návrhu na vklad.

Proti tomuto rozsudku odvolacího soudu podal účastník M. L. dovolání. Vytýká odvolacímu soudu, že odmítl přezkoumat kupní smlouvu "ze všech hledisek, tj. její absolutní neplatnosti, jelikož se jednalo o tzv. propadnou zástavu". Poukazuje na rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne 19.8.2008 sp. zn. , podle něhož "nestačí přezkoumávat smlouvu pouze z hledisek uvedených v katastrálního zákona, ale je třeba přezkoumávat smlouvu v plném rozsahu ve smyslu , , a s ohledem na ustanovení , podle kterého je ohledně řízení ve věcech, o nichž bylo rozhodnuto jiným orgánem, užít ustanovení části první až čtvrté ". Přípustnost dovolání dovozuje z ustanovení a navrhuje, aby dovolací soud zrušil rozsudky soudů obou stupňů.

Žalobce navrhl zamítnutí dovolání. Zdůrazňuje správnost právního závěru odvolacího soudu, podle kterého "předmětem řízení podle části páté je přezkum rozhodnutí správního orgánu, a to v mezích vytýčených v žalobě a v mantinelech rozhodovací pravomoci orgánu, jehož rozhodnutí je přezkoumáváno, a nikoliv přezkum platnosti smlouvy, která měla být podkladem pro vklad práva do katastru nemovitostí". Tvrzená neplatnost smlouvy, založená tím, že mělo jít o tzv. propadnou zástavu, nemůže být řešena v řízení podle části páté . V projednávané věci je rozhodovací činnost soudu "omezena na zkoumání vkladových podmínek podle ustanovení ve znění pozdějších předpisů, a z jiných hledisek není oprávněn soudu zkoumat".

Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací ( ) po zjištění, že dovolání proti pravomocnému rozsudku odvolacího soudu bylo podáno oprávněnou osobou (účastníkem řízení) ve lhůtě uvedené v ustanovení , se nejprve zabýval otázkou přípustnosti dovolání.

Dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu vydaná v řízení o věcech, o nichž bylo rozhodnuto jiným orgánem, pokud to zákon připouští ( a 236 odst. 1 ).

Podmínky přípustnosti dovolání proti rozsudku odvolacího soudu jsou obsaženy - jak vyplývá z přiměřeného užití Části čtvrté, hlavy třetí ( ) - v ustanovení

Dovolání je přípustné proti rozsudku odvolacího soudu, jímž bylo změněno rozhodnutí soudu prvního stupně ve věci samé [ ] nebo jímž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, kterým soud prvního stupně rozhodl ve věci samé jinak než v dřívějším rozsudku (usnesení) proto, že byl vázán právním názorem odvolacího soudu, který dřívější rozhodnutí zrušil [ ], anebo jímž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, jestliže dovolání není přípustné podle ustanovení a dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam [ ].

Účastník M. L. napadá dovoláním rozsudek odvolacího soudu, jímž byl potvrzen rozsudek soudu prvního stupně ve věci samé. Podle ustanovení dovolání není přípustné, a to již proto, že ve věci samé nebylo soudem prvního stupně vydáno rozhodnutí, které by bylo odvolacím soudem zrušeno. Dovolání M. L. proti rozsudku odvolacího soudu tedy může být přípustné jen při splnění předpokladů uvedených v ustanovení

Rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam ve smyslu ustanovení zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je soudy rozhodována rozdílně, nebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak; k okolnostem uplatněným dovolacími důvody podle a se nepřihlíží.

Dovolací soud je při přezkoumání rozhodnutí odvolacího soudu zásadně vázán uplatněnými dovolacími důvody (srov. ); vyplývá z toho mimo jiné, že při zkoumání, zda napadené rozhodnutí odvolacího soudu má ve smyslu ustanovení ve věci samé po právní stránce zásadní právní význam, může posuzovat jen takové právní otázky, které dovolatel v dovolání označil.

Přípustnost dovolání podle ustanovení není založena již tím, že dovolatel tvrdí, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu má ve věci samé po právní stránce zásadní význam. Přípustnost dovolání nastává tehdy, jestliže dovolací soud za použití hledisek, příkladmo uvedených v ustanovení , dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu ve věci samé po právní stránce zásadní význam skutečně má.

Soudy obou stupňů dospěly v projednávané věci - jak vyplývá z odůvodnění jejich rozsudků - k závěru, že v řízení ve věci vkladu práva do katastru nemovitostí je katastrální úřad (a rovněž soud rozhodující o téže věci v následném řízení podle části páté , byl-li návrh na vklad rozhodnutím katastrálního úřadu zamítnut) oprávněn posuzovat "podkladový" právní úkon z pohledu v úvahu přicházejících důvodů jeho absolutní neplatnosti pouze "v rozsahu kritérií vymezených" v ustanovení ve znění pozdějších předpisů, tedy, řečeno jinak, že důvody absolutní neplatnosti "podkladového" právního úkonu, jež nelze podřadit pod kriteria přezkumné činnosti katastrálního úřadu v řízení ve věci vkladu práva do katastru nemovitostí, vymezených v ustanovení ve znění pozdějších předpisů, nelze zohlednit ani "v případně navazujícím" soudním řízení podle části páté . Protože vyřešení této právní otázky bylo v projednávané věci pro rozhodnutí soudu významné a protože uvedená právní otázka dosud nebyla v rozhodování dovolacího soudu ve všech souvislostech (ve vazbě na soudní řízení podle části páté ) vyřešena, představuje napadený rozsudek odvolacího soudu rozhodnutí, které má ve věci samé po právní stránce zásadní význam. Dovolací soud proto dospěl k závěru, že dovolání účastníka M. L. proti rozsudku odvolacího soudu je přípustné podle ustanovení

Po přezkoumání rozsudku odvolacího soudu ve smyslu ustanovení , které provedl bez jednání ( věta první ), Nejvyšší soud ČR dospěl k závěru, že dovolání není opodstatněné.

K nemovitostem evidovaným v katastru nemovitostí České republiky se zapisuje vlastnické právo, zástavní právo, právo odpovídající věcnému břemeni a předkupní právo s účinky věcného práva [ ve znění pozdějších předpisů].

Práva uvedená v ustanovení ve znění pozdějších předpisů se zapisují do katastru nemovitostí zápisem vkladu práva nebo výmazu vkladu práva, pokud tento zákon nestanoví jinak ( ve znění pozdějších předpisů) a vznikají, mění se nebo zanikají dnem vkladu do katastru, pokud nebo jiný zákon nestanoví jinak ( ve znění pozdějších předpisů). Právní účinky vkladu vznikají na základě pravomocného rozhodnutí o jeho povolení ke dni, kdy návrh na vklad byl doručen katastrálnímu úřadu ( věta první ve znění pozdějších předpisů).

Podle ustanovení ve znění pozdějších předpisů katastrální úřad v řízení o povolení vkladu před svým rozhodnutím zkoumá, zda

a) navrhovanému vkladu není na překážku stav zápisů v katastru,

b) navrhovaný vklad je odůvodněn obsahem předložených listin,

c) právní úkon týkající se převodu vlastnického práva nebo zřízení nebo zániku jiného práva je určitý a srozumitelný,

d) právní úkon je učiněn v předepsané formě,

e) účastníci řízení jsou oprávněni nakládat s předmětem právního úkonu,

f) účastník řízení není omezen právními předpisy, rozhodnutím soudu nebo rozhodnutím státního orgánu ve smluvní volnosti týkající se věci, která je předmětem právního úkonu, g) k právnímu úkonu účastníka řízení byl udělen souhlas podle zvláštního předpisu.

Katastrální úřad tyto skutečnosti zkoumá ke dni podání návrhu na vklad.

Konstantní judikatura soudů dospěla k závěru, že katastrální úřad v řízení ve věci vkladu práva do katastru nemovitostí zkoumá právní úkon, na jehož podkladě má být právo do katastru zapsáno, jen z hledisek taxativně vypočtených v ustanovení ve znění pozdějších předpisů. Předmětem zkoumání katastrálního úřadu proto nejsou všechny aspekty platnosti posuzovaného právního úkonu (srov. zejména a násl. ), ale jen ty z nich, které jsou uvedeny v ustanovení ve znění pozdějších předpisů. Podmínky taxativně vymezené ustanovením ve znění pozdějších předpisů přitom zkoumá katastrální úřad ke dni podání návrhu na vklad ( věta druhá ve znění pozdějších předpisů); k tomuto dni se pak také váží účinky vkladu ve smyslu ustanovení věty první ve znění pozdějších předpisů (srov. stanovisko Nejvyššího soudu ČR ze dne 28.6.2000 sp. zn. , které bylo uveřejněn pod č. 44 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, roč. 2000 a usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 29.1.2009 sp. zn. , které bylo uveřejněno pod č. 110 v časopise Soudní judikatura, roč. 2009). Jsou-li podmínky vkladu splněny, katastrální úřad rozhodne, že se vklad povoluje; v opačném případě návrh zamítne ( ve znění pozdějších předpisů).

Podle ustanovení rozhodl-li orgán moci výkonné, orgán územního samosprávného celku, orgán zájmové nebo profesní samosprávy, popřípadě smírčí orgán zřízený podle zvláštního právního předpisu (dále jen "správní orgán") podle zvláštního zákona o sporu nebo o jiné právní věci, která vyplývá z občanskoprávních, pracovních, rodinných a obchodních vztahů (), a nabylo-li rozhodnutí správního orgánu právní moci, může být tatáž věc projednána na návrh v občanském soudním řízení.

Podle ustanovení platí, že návrh, o němž rozhodl správní orgán, nesmí být v průběhu řízení před soudem změněn.

V řízení ve věcech, o nichž bylo rozhodnuto jiným orgánem, podle části páté nejde o přezkum správnosti rozhodnutí a jeho procesního postupu, ale o nové projednání a meritorní rozhodnutí věci, o níž podle zákona dříve rozhodl tento správní orgán. Projednání téhož sporu nebo jiné právní věci, o níž bylo pravomocně rozhodnuto správním orgánem, soudem v občanském soudním řízení nepředstavuje způsob přezkoumání správnosti (zákonnosti) rozhodnutí správního orgánu obdobný správnímu soudnictví nebo rozhodování vycházející z bezvýslednosti řízení před správním orgánem. Podstata projednání a rozhodnutí stejné věci v občanském soudním řízení spočívá v tom, že se účastníku řízení před správním orgánem, který vyčerpal v řízení před správním orgánem řádné opravné prostředky a který není spokojen s konečným rozhodnutím správního orgánu, umožňuje, aby - bez ohledu na překážku věci pravomocně rozsouzené vytvořenou rozhodnutím správního orgánu - požadoval nové projednání sporu nebo jiné právní věci u soudu a také nové rozhodnutí ve věci, dospěje-li soud k jiným závěrům, než správní orgán. Nové projednání věci soudem tak navazuje na řízení před správním orgánem, aniž by bylo jeho výsledky vázáno, a zaručuje, že spor nebo jiná právní věc budou - v takovém rozsahu, v jakém o nich bylo před správním orgánem skončeno řízení - soudem definitivně uzavřeny a že nemohou být vráceny správnímu orgánu k dalšímu projednání a rozhodnutí.

Je-li činností soudu v řízení podle části páté nové projednání téže věci soukromoprávní povahy, která (již) byla předmětem řízení před správním orgánem, vyplývá z toho mimo jiné, že soud se v tomto řízení věcí (z pohledu hmotného práva) zabývá v takovém rozsahu, v němž k tomu byl oprávněn (a povinen) správní orgán; bere proto v úvahu právě a jen ta hmotněprávní kritéria, která měl a mohl vzít v úvahu také správní orgán. Soud zde totiž "na místě správního orgánu" rozhoduje, znovu, ve vymezeném rozsahu (srov. ), o téže věci. Také proto se v ustanovení předepisuje, že předmětem rozhodování soudu musí být (příp. ve vymezeném rozsahu) to, co (již) bylo předmětem rozhodování správního orgánu.

Uvedené v projednávané věci mimo jiné znamená, že soud, který na základě podané žaloby v řízení podle části páté projednává a rozhoduje věc vkladu práva do katastru nemovitostí, v níž byl rozhodnutím katastrálního úřadu návrh na vklad zamítnut, se může (protože projednává a rozhoduje znovu právě takový návrh) věcí zabývat jen v rámci těch zákonných hmotněprávních limitů, jež jsou stanoveny pro rozhodnutí o takové věci samotnému katastrálnímu úřadu; jinými slovy, omezení daná katastrálnímu úřadu pro zkoumání právního úkonu, na jehož podkladě má být právo do katastru zapsáno, jen z hledisek taxativně vypočtených v ustanovení ve znění pozdějších předpisů, se uplatní také v následném (navazujícím) soudním řízení podle části páté o téže věci.

V opačném případě (kdyby měly soudy vycházet z výkladu zastávaného dovolatelem) by totiž takové řízení nebylo novým projednáním téže věci soukromoprávní povahy soudem, ale - při možnosti "vnesení" do soudního řízení "poprvé" nových hmotněprávních kritérií - stalo by se řízením nalézacím sporným ve smyslu části třetí . Soudní řízení podle části třetí a podle dle části páté je třeba důsledně odlišovat; každé má jiný charakter a řízení podle části páté také předpokládá, že je tu primárně založena ve věci soukromoprávní povahy pravomoc jiného orgánu, než-li civilního soudu (, 2 ).

S uvedenými závěry přitom není v rozporu ani právní názor, vyjádřený v rozsudku Nejvyššího soudu ČR ze dne 19.8.2008 sp. zn. . I když v něm bylo dovozeno, že, "došlo-li k projednávání téže právní věci, jež byla správním orgánem řešena podle ustanovení v občanském soudním řízení ( ), musí být o projednávané právní věci rozhodnuto plně ve smyslu ustanovení , , a , aniž by soud odkazoval žalobce na podání ,žaloby u soudu podle třetí části ( a násl. )", a že proto bylo namístě zabývat se i otázkou vydržení vlastnického práva k vydávané nemovitosti podle ustanovení , vycházel uvedený závěr ze situace, kdy se uvedenou otázkou také měl a mohl zabývat především sám správní orgán v řízení před ním vedeném, neboť (z hlediska aplikovaného hmotného práva - ustanovení ve znění pozdějších předpisů), v zabývání se věcí i z tohoto pohledu mu nic nebránilo, tedy, zjednodušeně řečeno, "protože tak měl a mohl věc hmotněprávně posuzovat sám správní orgán, může a má ji takto posuzovat i soud v řízení podle části páté . To však není případ projednávané věci, kdy - jak shora vysvětleno - se správní orgán (katastrální úřad) věcí (platností právního úkonu - smlouvy) hmotněprávně jinak, než-li z pohledu kritérií vypočtených v ustanovení ve znění pozdějších předpisů zabývat nemohl, a nemůže tak proto učinit ani soud v navazujícím řízení podle části páté .

Z uvedeného vyplývá, že rozsudek odvolacího soudu (který z uvedeného právního závěru vychází) je z hlediska dovolatelem uplatněných dovolacích důvodů správný. Protože nebylo zjištěno (a ani dovolatelem tvrzeno), že by byl postižen vadou uvedenou v ustanovení , a b) a , nebo jinou vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, Nejvyšší soud ČR dovolání M. L. podle ustanovení části věty před středníkem zamítl.

V dovolacím řízení vznikly žalobci v souvislosti se zastoupením advokátem náklady, které spočívají v paušální odměně za zastupování ve výši 2.500,- Kč [srov. , a ve znění , č. , č. 617/2007 Sb. a č. ] a v paušální částce náhrady výdajů za jeden úkon právní služby ve výši 300,- Kč (srov. ve znění , č. , č. , č. , č. a č. ), celkem 2.800,- Kč. Vzhledem k tomu, že zástupce žalobce advokát Mgr. Milan Chytil osvědčil, že je plátcem daně z přidané hodnoty, náleží k nákladům řízení, které žalovanému za dovolacího řízení vznikly, vedle odměny za zastupování advokátem a paušální částky náhrad výdajů rovněž náhrada za daň z přidané hodnoty z této odměny a náhrad ve výši 560,- Kč ( ). Protože dovolání účastníka M. L. bylo zamítnuto, dovolací soud mu podle ustanovení , věty první, a uložil, aby žalobci tyto náklady nahradil. Účastník M. L. je povinen náhradu nákladů řízení v celkové výši 3.360,- Kč zaplatit k rukám advokáta, který žalobce v tomto řízení zastupoval ( ), ve lhůtě tří dnů od právní moci rozsudku ( ).

Proti tomuto rozsudku není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 29. dubna 2011

JUDr. Ljubomír Drápal, v. r. předseda senátu