Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

II.ÚS 3144/13

144Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Jaroslavem Fenykem o ústavní stížnosti stěžovatelky, obchodní společnosti ONSTEP s.r.o., se sídlem Dolní Břežany 8, bez právního zastoupení, směřující proti části výroku rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 29. 8. 2013, č. j. -326, jíž byl zrušen rozsudek Okresního soudu Praha - západ ze dne 8. 9. 2009, č. j. -155, a věc byla tomuto soudu vrácena k dalšímu řízení, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

1. Ústavní stížností ze dne 11. 10. 2013, doručenou Ústavnímu soudu dne 14. 10. 2013 a doplněnou podáním stěžovatelky ze dne 30. 10. 2013, stěžovatelka napadla shora označený rozsudek, a to v části, v níž Nejvyšší soud zrušil rozsudek Okresního soudu Praha - západ ze dne 8. 9. 2009, č. j. -155, a věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení. Stěžovatelka v této souvislosti vyjádřila přesvědčení, že pokud dovolací soud svým rozhodnutím zrušil nejen rozhodnutí odvolacího soudu, ale též rozhodnutí soudu prvního stupně, aniž by tento svůj postup náležitě odůvodnil, porušil tím právo stěžovatelky na spravedlivý proces ve smyslu d.

2. Napadeným rozsudkem Nejvyšší soud poté, co jeho původní rozhodnutí o dovolání Ivana Charváta (zde vedlejší účastník) bylo nálezem Ústavního soudu

sp. zn.

ze dne 30. 4. 2013 (N 71/69 SbNU 261) z důvodu změny dosavadní judikatury vztahující se k výkladu ustanovení , obchodní zákoník, v tehdy účinném znění, zrušeno, zrušil dovoláním napadený rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 17. 3. 2010, č. j. -219, jakož i rozsudek Okresního soudu Praha - západ ze dne 8. 9. 2009, č. j. -155, jímž bylo vyhověno žalobě stěžovatelky na určení, že tato je vlastnicí ve výroku tohoto rozhodnutí blíže specifikovaných nemovitostí. Dovolacím soudem bylo dále rozhodnuto o tom, že věc se vrací Okresnímu soudu Praha - západ (soud prvního stupně) k dalšímu řízení.

3. Ústavní soud nejprve zkoumal, zda jsou splněny předpoklady meritorního projednání ústavní stížnosti [ a 2 , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen " ")], přičemž dospěl k závěru, že tomu tak není.

4. Podle je ústavní stížnost nepřípustná, jestliže stěžovatelka nevyčerpala všechny procesní prostředky, které jí zákon k ochraně jejího práva poskytuje ( ); to platí i pro mimořádný opravný prostředek, který orgán, jenž o něm rozhoduje, může odmítnout jako nepřípustný z důvodů závisejících na jeho uvážení ( ).

5. Rozhodovací praxe Ústavního soudu vychází z toho, že pojmovým znakem procesního institutu ústavní stížnosti je subsidiarita; ta se po formální stránce projevuje v požadavku předchozího vyčerpání všech procesních prostředků, které zákon stěžovatelce k ochraně jejího práva poskytuje ( ); stanoví-li tak právní předpis, že v určité procesní situaci je k rozhodování o právech a povinnostech fyzických a právnických osob příslušný konkrétní orgán veřejné moci, nemůže Ústavní soud do jeho postavení zasáhnout tím, že by ve věci sám rozhodl dříve než tento orgán. Princip právního státu takové souběžné rozhodování - až na výjimku [srov. ] - nepřipouští. Úkolem Ústavního soudu totiž není napravovat ať již tvrzená, či skutečná pochybení obecných soudů v dosud neskončeném řízení, nýbrž je zásadně povolán - z hledisek souhrnných, po pravomocném skončení věci - k posouzení, zda řízení jako celek a jeho výsledek obstojí v rovině ústavněprávní.

6. V rámci řízení o ústavní stížnosti je tedy Ústavní soud oprávněn rozhodovat toliko o rozhodnutích pravomocných, a to zjevně nikoli jen ve smyslu formálním, nýbrž i potud, že se musí jednat o rozhodnutí "konečná". Opakovaně jako nepřípustné proto Ústavní soud odmítl ústavní stížnosti v případě, kdy existovalo pravomocné rozhodnutí soudu, jímž (však) věc nebyla ukončena, nýbrž byla vrácena soudu či jinému státnímu orgánu k dalšímu řízení [srov. např. usnesení ze dne 30. 3. 2006

sp. zn.

, ze dne 4. 1. 2011

sp. zn.

, ze dne 16. 2. 2011

sp. zn.

či ze dne 23. 5. 2013

sp. zn.

(všechna dostupná na http://nalus.usoud.cz)].

7. S přihlédnutím k právě uvedenému a dále ke skutečnosti, že stěžovatelka svou ústavní stížností brojí proti kasačnímu rozhodnutí dovolacího soudu, jímž bylo rozhodnuto o zrušení rozhodnutí soudu odvolacího a soudu prvního stupně a dále o vrácení věci soudu prvního stupně k dalšímu řízení, je proto namístě závěr, že stěžovatelka dosud nevyčerpala všechny procesní prostředky, které jí zákon k ochraně jejích práv poskytuje, a ústavní stížnost byla tudíž podána "předčasně", resp. směřuje proti rozhodnutí, které není způsobilé být (samostatným) předmětem ústavního přezkumu ve smyslu .

8. Ústavní soud se pro úplnost zabýval naplněním podmínek , avšak splnění žádné z nich neshledal a stěžovatelka jejich existenci ani netvrdila.

9. Na základě výše uvedených skutečností nezbylo, než aby soudce zpravodaj mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků ústavní stížnost odmítl podle .

10. Ústavním soudem bylo v průběhu řízení zjištěno, že v mezidobí od podání ústavní stížnosti byla právnímu zástupci stěžovatelky, Mgr. et Mgr. Václavu Sládkovi, advokátu se sídlem Praha 5, Janáčkovo nábřeží 39/51, pozastavena advokátní činnost a nyní posuzovaná ústavní stížnost je tak zatížena vadou spočívající v nedostatku právního zastoupení stěžovatelky ve smyslu . S přihlédnutím k výše uvedenému závěru stran nepřípustnosti ústavní stížnosti však Ústavní soud považoval za nadbytečné vyzývat stěžovatelku k odstranění výše specifikované vady její ústavní stížnosti, neboť takový postup by byl neracionální a nehospodárný a zatěžoval by účastníky řízení i Ústavní soud.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 25. června 2015

Jaroslav Fenyk v. r.

soudce Ústavního soudu