Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

22 Cdo 2156/2021

22 Cdo 2156/2021-110

USNESENÍ

P. H.,

TEPLO BRUNTÁL, a. s.,

IČO 25350676, se sídlem v Bruntálu, Šmilovského 659/6, zastoupené Mgr. Daliborem Kubou, advokátem se sídlem v Opavě, Dolní náměstí 117/3, o zaplacení 96 768 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Bruntálu pod sp. zn. , o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 25. 3. 2021, č. j. -93, takto:

I. Dovolání

se odmítá.

II. Žádný z účastníků

nemá právo

na náhradu nákladů dovolacího řízení.

Odůvodnění:

Okresní soud v Bruntálu rozsudkem ze dne 28. 1. 2020, č. j. -64, zamítl žalobu na uložení povinnosti žalované zaplatit žalobci 96 768 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky 96 768 Kč od 11. 1. 2019 do zaplacení (výrok I) a rozhodl o náhradě nákladů nalézacího řízení (výrok II).

Krajský soud v Ostravě jako soud odvolací k odvolání žalobce rozsudkem ze dne 25. 3. 2021, č. j. -93, potvrdil rozsudek soudu prvního stupně (výrok I) a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení (výrok II).

Rozhodnutí odvolacího soudu je založeno na závěru, že v posuzované věci vzniklo (a stále existuje, nyní ve prospěch žalované) věcné břemeno umístění potrubí tepelného vedení v nemovitosti žalobce, protože byly splněny podmínky pro vznik tohoto legálního věcného břemene ve smyslu , elektrisační zákon, ve znění účinném od 1. 1. 1958 do 31. 12. 1994 (dále jen jako „elektrisační zákon“), ve spojení s vládního , kterým se provádí elektrisační zákon, ve znění účinném od 1. 1. 1958 do 31. 12. 1987 (dále jen jako „vládní “), příp. došlo mezi příslušnými subjekty k dohodě o vzniku věcného břemene ve smyslu elektrisačního zákona ve spojení s vládního Na základě uvedeného soudy nižších stupňů dovodily, že žalobce nemá právo na náhradu za umístění potrubí tepelného vedení v jeho nemovitosti.

Proti rozsudku odvolacího soudu podává žalobce dovolání, jehož přípustnost opírá o , , ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ “), a v němž uplatňuje dovolací důvod nesprávného právního posouzení věci ve smyslu Předně namítá, že v projednávané věci nevzniklo věcné břemeno umístění potrubí tepelného vedení (zatěžující nemovitost ve vlastnictví žalobce) ve smyslu elektrisačního zákona ve spojení s vládního , a to s ohledem na absenci stavebního povolení, na základě kterého mělo být toto potrubí tepelného vedení vybudováno. Z provedeného dokazování totiž nevyplývá, že by příslušné stavební povolení bylo vydáno, a proto předmětné věcné břemeno vzniknout nemohlo (v této souvislosti odkazuje na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 8. 2. 2001, sp. zn. , a usnesení Nejvyššího soudu ze dne 6. 4. 2010, sp. zn. ). Z tohoto důvodu je umístěno potrubí tepelného vedení na nemovitosti žalobce bez právního důvodu, a proto má právo na zaplacení shora uvedené částky. Rozhodly-li však soudy nižších stupňů i za těchto okolností o zamítnutí žaloby, je jejich rozhodnutí v rozporu se shora specifikovanou ustálenou rozhodovací praxí dovolacího soudu.

Žalobce dále uvádí, že předmětné věcné břemeno ve smyslu elektrisačního zákona ve spojení s vládního vzniknout nemohlo, protože výměra výměníkové stanice, jejíž součástí bylo potrubí tepelného vedení, přesahovala 30 m2 [přičemž příslušné věcné břemeno mohlo vzniknout pouze za podmínky, že příslušná výměníková stanice měla rozlohu do 30 m2, srov. elektrisačního zákona]. Byla-li následně zrušena výměníková stanice a ponecháno pouze tepelné vedení, nemohla mít tato skutečnost za následek zhojení tohoto nedostatku podmínky pro vznik věcného břemene. Poznamenává, že je nutné posuzovat naplnění podmínek pro vznik věcného břemene k okamžiku jeho tvrzeného vzniku, a nikoliv k okamžiku rozhodování soudu. Při řešení této právní otázky se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe vyjádřené v rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 19. 10. 2016, sp. zn. . K tomu dodává, že nevzniklo-li věcné břemeno s ohledem na shora uvedené, nejsou opodstatněné závěry odvolacího soudu o dohodě zúčastněných stran o vzniku věcného břemene, příp. o vyvlastnění nemovitostí, protože relevantní okolnosti nebyly žádným způsobem prokázány. Rovněž úvahy odvolacího soudu o vydržení práva odpovídajícího věcnému břemeni zakládají další právní otázky, které nejsou v ustálené rozhodovací praxi dovolacího soudu vyřešeny.

Namítá také, že i pokud došlo ke vzniku předmětného věcného břemene, je nezbytné zohlednit trvalou změnu vyvolávající hrubý nepoměr mezi zatížením služebné věci a výhodou panujícího pozemku nebo oprávněné osoby, na základě které má žalobce právo na náhradu za omezení svého vlastnického práva ke služebné věci. Je nutné především přihlédnout k tomu, že stranou oprávněnou z věcného břemene je nyní obchodní korporace generující značný zisk (dříve byly stranami daného právního vztahu socialistické organizace). Z uvedeného plyne, že došlo ke změně osobních poměrů vyvolávající hrubý nepoměr mezi zatížením služebné věci a výhodou oprávněné osoby (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. 2. 2002, sp. zn. ). Z tohoto důvodu by měla být žalobci přiznána náhrada za existenci věcného břemene.

Navrhuje, aby Nejvyšší soud rozhodnutí odvolacího soudu zrušil a věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení.

Žalovaná se k dovolání nevyjádřila.

Dovolání není přípustné.

Podle není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.

Podle – 3 dovolání lze podat pouze z důvodu, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci. V dovolání musí být vedle obecných náležitostí ( ) uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, v jakém rozsahu se rozhodnutí napadá, vymezení důvodu dovolání, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání ( až 238a) a čeho se dovolatel domáhá (dovolací návrh). Důvod dovolání se vymezí tak, že dovolatel uvede právní posouzení věci, které pokládá za nesprávné, a že vyloží, v čem spočívá nesprávnost tohoto právního posouzení.

Rozhodnutí odvolacího soudu je založeno na řešení právní otázky, zda v projednávané věci vzniklo věcné břemeno umístění potrubí tepelného vedení ve smyslu příslušných ustanovení elektrisačního zákona a vládního , které tíží nemovitost ve vlastnictví žalobce.

Podle § 22 odst. 1 písm. a) elektrisačního zákona energetickým podnikům přísluší oprávnění stavět a provozovat na cizích nemovitostech v rozsahu vyplývajícím z povolené stavby elektrická vedení, jakož i malé stanice do rozlohy 30 m2, s příslušenstvím (dále jen "vedení"), zejména zřizovat na nemovitostech podpěrné body, přepnout nemovitosti vodiči a umisťovat v nich vedení.

Podle § 22 odst. 5 elektrisačního zákona povinnost trpět výkon oprávnění uvedených v odstavci 1 vázne na dotčené nemovitosti jako věcné břemeno.

Podle § 27 odst. 1 elektrisačního zákona pokud pro účely stanovené tímto zákonem nestačí oprávnění podle předchozích ustanovení, lze nemovitosti a práva vyvlastnit, nedojde-li k dohodě.

Podle a 2 vládního a ustanovení § , 25, až 28 a 31 a elektrisačního zákona se vztahují přiměřeně také na zařízení pro rozvod tepla s příslušenstvím. Zařízeními pro rozvod tepla se v předchozím odstavci rozumějí tepelná vedení, jakož i tepelné stanice (výměníky, redukční a akumulační stanice) do rozlohy 30 m2.

K námitce, že předmětné věcné břemeno podle elektrisačního zákona ve spojení s vládního nevzniklo z důvodu absence příslušného stavebního povolení:

Soudy nižších stupňů vzaly za prokázané skutečnosti odůvodňující uzavřít, že příslušné stavební povolení bylo vydáno.

Žalobce v dovolání s tímto závěrem odvolacího soudu nesouhlasí a má za to, že v poměrech projednávané věci nelze z důkazů provedených před soudy nižších stupňů dovodit, že příslušné stavební povolení bylo vydáno.

Žalobce tedy v této části dovolání napadá skutková zjištění o tom, že stavební povolení bylo vydáno (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 23. 1. 2003, sp. zn. , toto a další níže uvedená rozhodnutí dovolacího soudu jsou dostupná na webových stránkách Nejvyššího soudu – www.nsoud.cz).

Žalobce však v souvislosti s provedeným dokazováním pouze polemizuje se skutkovými zjištěními odvolacího soudu, aniž řádně formuluje (v souvislosti s provedeným dokazováním) konkrétní otázku procesního práva, na níž by mělo být rozhodnutí odvolacího soudu založeno. V dovolání rovněž neuvádí, který z předpokladů přípustnosti dovolání ve smyslu považuje v této souvislosti za naplněný.

Pouhá polemika se skutkovými zjištěními odvolacího soudu, aniž by dovolatel uvedl, v čem spatřuje (v této souvislosti) splnění předpokladů přípustnosti dovolání ve smyslu , nepředstavuje řádné vymezení předpokladů přípustnosti dovolání ve smyslu ve spojení s (srov. odst. 24 – 27 nálezu Ústavního soudu ze dne 15. 3. 2017, sp. zn. , dostupného na nalus.usoud.cz). V takovém případě je ovšem dovolací soud skutkovými zjištěními soudů nižších stupňů vázán a není oprávněn je v rámci dovolacího řízení přezkoumávat (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 3. 2014, sp. zn. , ve spojení s usnesením Nejvyššího soudu ze dne 25. 1. 2017, sp. zn. , nálezem Ústavního soudu ze dne 15. 3. 2017, sp. zn. , a nálezem Ústavního soudu ze dne 3. 5. 2017, sp. zn. ).

Je-li v poměrech projednávané věci dovolací soud vázán skutkovými zjištěními odvolacího soudu (a to především zjištěním, že příslušné stavební povolení bylo vydáno), není uplatněním (dnes jediného přípustného) dovolacího důvodu ve smyslu zpochybnění právního posouzení věci, vychází-li z jiného skutkového stavu, než z jakého vyšel při posouzení věci odvolací soud (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 3. 2018, sp. zn. , a usnesení Nejvyššího soudu ze dne 6. 9. 2017, sp. zn. ). Z těchto důvodů nemůže založit přípustnost dovolání ve smyslu námitka žalobce, že předmětné věcné břemeno nevzniklo, jelikož příslušné stavební povolení nebylo vydáno.

K námitce, že předmětné věcné břemeno podle elektrisačního zákona ve spojení s vládního nevzniklo, neboť výměra výměníkové stanice přesahovala 30 m2:

Odvolací soud založil své rozhodnutí v této části na dvou důvodech:

a) v projednávané věci má (a mělo) potrubí tepelného vedení výměru menší než 30 m2, a proto věcné břemeno umístění potrubí tepelného vedení ve smyslu elektrisačního zákona ve spojení s vládního vzniklo (limit 30 m2 se vztahoval pouze na výměníkovou stanici – a případné věcné břemeno jejího umístnění, a nikoliv na samotné potrubí tepelného vedení a s tím související vznik věcného břemene umístění potrubí tepelného vedení, jelikož výměra tohoto potrubí není a nebyla žádným způsobem omezena). K tomu poznamenal, že samotné potrubí tepelného vedení (s přihlédnutím k příslušnému manipulačnímu prostoru) má v současné době výměru 21,255 m2;

b) za předpokladu, že by věcné břemeno podle elektrisačního zákona ve spojení s vládního vzniknout nemohlo, protože se limit 30 m2 ve smyslu elektrisačního zákona vztahoval na výměníkovou stanici i potrubí tepelného vedení, vzal za prokázané skutečnosti odůvodňující uzavřít, že v rozhodné době došlo mezi příslušnými subjekty k dohodě o vzniku věcného břemene ve smyslu elektrisačního zákona ve spojení s vládního

Z ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu se podává, že je-li zamítnutí žaloby postaveno na dvou (či více) samostatných důvodech, postačí, zda v přezkumu obstojí jen jeden z nich. I kdyby byl totiž další, dovolatelem napadený závěr odvolacího soudu shledán nesprávným, Nejvyšší soud by nemohl napadené rozhodnutí zrušit (srov. obdobně rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 8. 12. 1997, sp. zn. , usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 1. 2002, sp. zn. , či usnesení Nejvyššího soudu ze dne 19. 3. 2015, sp. zn. ). Uvedený závěr potvrdil i Ústavní soud, jenž dovodil, že „z hlediska řízení o ústavní stížnosti platí totéž – obstojí-li z hlediska ústavnosti jeden z více samostatných důvodů zamítnutí žaloby, pak by bylo zbytečné zabývat se přezkumem důvodů dalších, neboť pak by rozhodnutí Ústavního soudu mělo význam čistě akademický“ (srov. např. usnesení Ústavního soudu ze dne 18. 10. 2016, sp. zn. , dostupné na nalus.usoud.cz).

K důvodu ad b) žalobce v dovolání pouze uvedl, že „tento nedostatek (pozn. výměra výměníkové stanice větší než 30 m2, na základě čehož by věcné břemeno podle elektrisačního zákona ve spojení s vládního vzniknout nemohlo) nemůže být též zhojen polemikou soudu, že při překročení výměry 30 m2 se předpokládala dohoda účastněných nebo vyvlastnění nemovitosti, pakliže nebylo vedené k této otázce dokazování, a tudíž uvedené nebylo prokázáno.“

Z uvedeného se podává, že i v této části dovolání žalobce v prvé řadě polemizuje s relevantními skutkovými zjištěními odvolacího soudu, aniž řádně formuluje (v souvislosti s provedeným dokazováním) konkrétní otázku procesního práva, na níž by mělo být rozhodnutí odvolacího soudu založeno. V dovolání rovněž neuvádí, který z předpokladů přípustnosti dovolání ve smyslu považuje v této souvislosti za naplněný.

Dovolatel tak nedostál s ohledem na shora uvedené ani v této části dovolání požadavku na řádné vymezení toho, v čem spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání. V takovém případě je dovolací soud i těmito skutkovými zjištěními soudů nižších stupňů vázán a není oprávněn je v rámci dovolacího řízení přezkoumávat (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 3. 2014, sp. zn. , ve spojení s usnesením Nejvyššího soudu ze dne 25. 1. 2017, sp. zn. , nálezem Ústavního soudu ze dne 15. 3. 2017, sp. zn. , a nálezem Ústavního soudu ze dne 3. 5. 2017, sp. zn. , dostupným na nalus.usoud.cz).

Je-li v poměrech projednávané věci dovolací soud vázán skutkovými zjištěními odvolacího soudu (především skutečnostmi odůvodňujícími uzavřít, že byla případně uzavřena dohoda o vzniku příslušného věcného břemene umístění potrubí tepelného vedení), není uplatněním (dnes jediného přípustného) dovolacího důvodu ve smyslu zpochybnění právního posouzení věci, vychází-li z jiného skutkového stavu, než z jakého vyšel při posouzení věci odvolací soud (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 3. 2018, sp. zn. , a usnesení Nejvyššího soudu ze dne 6. 9. 2017, sp. zn. ). Z těchto důvodů nemůže být relevantní námitka žalobce, že věcné břemeno na základě dohody nevzniklo. K tomu Nejvyšší soud poznamenává, že není přiléhavý odkaz žalobce na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 4. 10. 2017, sp. zn. , neboť v této věci Nejvyšší soud posuzoval otázku vydržení práva odpovídajícího věcnému břemeni, nikoliv jeho vznik na základě dohody ve smyslu elektrisačního zákona ve spojení s vládního (jako tomu bylo v posuzované věci).

Jelikož žalobce v dovolání řádným způsobem nezpochybnil závěr odvolacího soudu, že věcné břemeno případně vzniklo na základě dohody mezi příslušnými subjekty ve smyslu elektrisačního zákona ve spojení s vládního , nemohou přípustnost dovolání založit ani námitky žalobce směřující do závěru odvolacího soudu ad a) [tedy že věcné břemeno umístění potrubí tepelného vedení mohlo v posuzované věci vzniknout podle elektrisačního zákona ve spojení s vládního , jelikož má (a mělo) potrubí tepelného vedení rozlohu menší než 30 m2, přičemž limit 30 m2 se vztahoval pouze na výměníkovou stanici a případné věcné břemeno jejího umístění, nikoliv na samotné potrubí tepelného vedení, jehož výměra není a nebyla žádným způsobem omezena]. I pokud by totiž hypoteticky bylo dovozeno, že v poměrech projednávané věci věcné břemeno umístění potrubí tepelného vedení podle elektrisačního zákona ve spojení s vládního vzniknout nemohlo, nebyl v dovolacím řízení řádně zpochybněn závěr odvolacího soudu, že v takovém případě vzniklo příslušné věcné břemeno na základě dohody mezi příslušnými subjekty ve smyslu elektrisačního zákona ve spojení s vládního Dovolacími námitkami vztahujícími se k důvodu ad a) se proto dovolací soud nezabýval, neboť jejich posouzení není způsobilé zvrátit závěr o věcné správnosti této části napadeného rozhodnutí.

K tomu dovolací soud poznamenává, že přípustnost dovolání nemůže založit ani námitka žalobce, že „argumentace případným vydržením by založila totiž další otázky soudem neřešené.“ Předně je nutno uvést, že odvolací soud své rozhodnutí na řešení této právní otázky nezaložil, a jelikož se v dovolacím řízení nepodařilo žalobci zpochybnit závěr, že příslušné věcné břemeno vzniklo na základě elektrisačního zákona ve spojení s vládním , je (i z důvodu procesní ekonomie) nadbytečné zabývat se právní otázkou, zda žalovaná mohla příslušné věcné břemeno vydržet.

K otázce zohlednění trvalé změny vyvolávající hrubý nepoměr mezi zatížením služebné věci a výhodou panujícího pozemku nebo oprávněné osoby, na základě které se vlastník služebné věci domáhá náhrady za existenci příslušného věcného břemene:

Žalobce dále namítá, že i pokud došlo ke vzniku věcného břemene, je nutné zohlednit trvalou změnu vyvolávající hrubý nepoměr mezi zatížením služebné věci a výhodou panující pozemku nebo oprávněné osoby, na základě které má žalobce právo na náhradu za omezení svého vlastnického práva ke služebné věci.

Nejvyšší soud v rozsudku ze dne 24. 9. 2014, sp. zn. , přijal a odůvodnil závěr, že vlastník pozemku nemá právo na náhradu za omezení vlastnického práva tzv. legálním věcným břemenem vzniklým v důsledku zřízení plynovodu na jeho pozemku v době, kdy tento pozemek byl v tzv. socialistickém společenském vlastnictví.

Mělo-li v projednávané věci vzniknout legální věcné břemeno před nabytím vlastnického práva k věci zatížené věcným břemenem ze strany žalobce, nemá žalobce právo na náhradu za takové omezení jeho vlastnického práva (nabyl-li již nemovitosti zatížené tímto věcným břemenem, měla být tato skutečnost promítnuta do její ceny, viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne 20. 10. 2015, sp. zn. ). Na těchto závěrech nemůžou ničeho změnit ani žalobcem tvrzené okolnosti zakládající podle dovolatele hrubý nepoměr mezi zatížením služebné věci a výhodou panujícího pozemku nebo oprávněné osoby. Ani tyto žalobcem tvrzené skutečnosti (za předpokladu, že by byly prokázány) neopodstatňují přiznání náhrady za existenci zákonného věcného břemene, a to již jen z toho důvodu, že žádný právní předpis v takovém případě vlastníkovi zatížené věci právo na náhradu za omezení vlastnického práva nezakládá (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 24. 9. 2014, sp. zn. ).

S ohledem na shora uvedené Nejvyšší soud dovolání žalobce podle odmítl.

Rozhodnutí o náhradě nákladů řízení neobsahuje v souladu s odůvodnění.Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 27. 10. 2021

Mgr. David Havlík

předseda senátu