Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

29 Cdo 403/2013

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Filipa Cilečka a soudců JUDr. Marka Doležala a JUDr. Petra Šuka v právní věci žalobce Ing. P. N., zastoupeného JUDr. Jaroslavem Brožem, advokátem, se sídlem v Brně, Marie Steyskalové 767/62, PSČ 616 00, proti žalovaným 1) JUDr. P. P., zastoupenému JUDr. Pavlem Navrátilem, advokátem, se sídlem v Ostravě, Na Hradbách 120/2, PSČ 702 00, a 2)JUDr. T. M. H., Ph.D., zastoupenému Mgr. Jiřím Kubalou, advokátem, se sídlem ve Frýdku-Místku, Josefa Václava Sládka 35, PSČ 738 01, o zaplacení 850.000.000,- Kč s příslušenstvím, vedené u Krajského soudu v Ostravě pod sp. zn. , o dovolání žalobce proti rozsudku Vrchního soudu v Olomouci ze dne 13. září 2012, č. j. -497, takto:

O d ů v o d n ě n í :

Krajský soud v Ostravě rozsudkem ze dne 19. dubna 2011, č. j. -375, zamítl žalobu o zaplacení 5.800.000.000,- Kč s příslušenstvím z titulu náhrady škody (výrok I.) a rozhodl o nákladech řízení (výroky II. a III.).

V záhlaví označeným rozsudkem Vrchní soud v Olomouci k odvolání žalobce potvrdil rozsudek soudu prvního stupně „ve zbývající napadené části“, tj. ve výroku I. o zamítnutí žaloby co do částky 850.000.000,- Kč s příslušenstvím (první výrok), a rozhodl o nákladech řízení před soudem prvního stupně (druhý a třetí výrok) a odvolacího řízení (čtvrtý a pátý výrok).

Proti všem výrokům rozsudku odvolacího soudu podal žalobce dovolání, jež Nejvyšší soud odmítl podle a , (dále jen „“), jako nepřípustné.

V rozsahu, ve kterém dovolání směřuje proti druhému, třetímu, čtvrtému a pátému výroku rozsudku odvolacího soudu o nákladech řízení před soudem prvního stupně a řízení odvolacího, je dovolání objektivně nepřípustné (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. ledna 2002, sp. zn. , uveřejněné pod číslem 4/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).

Dovolání proti potvrzujícímu výroku rozsudku odvolacího soudu ve věci samé může být přípustné pouze podle [o situaci předvídanou v nejde], tedy tak, že dovolací soud – jsa přitom vázán uplatněnými dovolacími důvody včetně jejich obsahového vymezení ( ) – dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má po právní stránce zásadní význam. Nejvyšší soud však napadené rozhodnutí zásadně právně významným neshledal.

Platí přitom, že prostřednictvím námitek vůči skutkovým zjištěním odvolacího soudu (tj. uplatněním dovolacího důvodu podle ) na zásadní právní význam rozhodnutí odvolacího soudu a přípustnost dovolání podle usuzovat nelze (srov. ).

Zásadní právní význam napadeného rozhodnutí nezakládají námitky dovolatele proti závěru odvolacího soudu, podle něhož žalovaní převzetím akcií Českomoravské železárenské a. s. neporušili žádnou právní povinnost ve vztahu k žalobci.

Odvolací soud vyšel z toho (a připouští to i dovolatel), že první žalovaný jednal při převzetí akcií Českomoravské železárenské a. s. od manželky žalobce jako zástupce společnosti CEC Ltd., s níž měl uzavřenou smlouvu o právní pomoci, a pro tuto společnost (na základě pokynu osoby oprávněné za tuto společnost jednat) akcie od manželky žalobce převzal, domnívaje se, že akcionářem společnosti Českomoravská železárenská a. s. (vlastníkem předmětných akcií) je CEC Ltd.

Závěr odvolacího soudu, podle něhož první žalovaný nemohl porušit povinnost z právního vztahu vůči manželce žalobce (vůči žalobci), neboť mezi manželkou žalobce (žalobcem) a prvním žalovaným žádný právní vztah neexistoval, je plně v souladu s výslovným zněním věty druhé , (dále jen „obč. zák.“), z něhož plyne, že ze zastoupení vzniká právní vztah mezi osobou jednající se zástupcem (manželka žalobce, resp. žalobce sám) a zastoupeným (CEC Ltd.), nikoli mezi osobou jednající se zástupcem a zástupcem (první žalovaný).

V přímém zastoupení, o které v projednávané věci jde, činí zástupce právní úkony jménem zastoupeného a na jeho účet, práva a povinnosti tudíž vznikají přímo zastoupenému, nikoli jeho zástupci (viz např. důvody rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 3. ledna 2002, sp. zn. , či rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 29. srpna 2007, sp. zn. , uveřejněného pod číslem 49/2008 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, nebo i rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 31. srpna 2009, sp. zn. , jež jsou veřejnosti dostupné – spolu s ostatními rozhodnutími Nejvyššího soudu přijatými po 1. lednu 2001 – na jeho webových stránkách).

Taktéž i další závěr odvolacího soudu, podle něhož druhý žalovaný neporušil žádnou právní povinnost vůči žalobci, neboť byl chráněn principem materiální publicity obchodního rejstříku (společnost CEC Ltd. byla ke 2. březnu 2001, kdy došlo k předání předmětných akcií prvním žalovaným druhému žalovanému, zapsána v obchodním rejstříku jako jediný akcionář Českomoravské železárenské a. s.), je v souladu s ustálenou judikaturou (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 9. května 2000, sp. zn. , uveřejněný pod číslem 36/2001 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 31. května 2011, sp. zn. , nebo rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 29. května 2014, sp. zn. , a judikaturu v něm citovanou). Princip materiální publicity se přitom vztahuje nejen na účastníky řízení, ale i rozhodující soudní orgán (viz nález Ústavního soudu ze dne 30. ledna 1997, sp. zn. , uveřejněný ve Sbírce nálezů a usnesení Ústavního soudu, svazku 7, ročníku 1997, pod pořadovým číslem 12, jež je veřejnosti přístupný také na webových stránkách Ústavního soudu).

Spočívá-li rozhodnutí, jímž odvolací soud potvrdil rozhodnutí soudu prvního stupně, na posouzení více právních otázek, z nichž každé samo o sobě vede k zamítnutí či naopak k vyhovění návrhu, není dovolání ve smyslu přípustné, jestliže řešení některé z těchto otázek nebylo dovoláním zpochybněno, nebo jestliže ohledně některé z těchto otázek není splněna podmínka zásadního právního významu napadeného rozhodnutí ve věci samé (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. května 1999, sp. zn. , uveřejněné pod číslem 27/2001, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. října 2005, sp. zn. , uveřejněné pod číslem 48/2006 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, jakož i usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. ledna 2002, sp. zn. , uveřejněné v časopise Soudní judikatura číslo 3, ročník 2002, pod číslem 54).

Jelikož závěr odvolacího soudu, podle něhož žalovaní neporušili žádnou právní povinnost, obstojí jako samostatný důvod pro zamítnutí žaloby, věcný přezkum (dovoláním taktéž zpochybněného) druhého závěru odvolacího soudu, podle něhož žalobci v důsledku pozbytí držby akcií nevznikla škoda, nemůže mít za této situace vliv na výsledek dovolacího řízení a neprojeví se tak v poměrech dovolatele. I kdyby byl dovolatelem napadený závěr odvolacího soudu shledán nesprávným, Nejvyšší soud by nemohl napadené rozhodnutí zrušit (srov. obdobně usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. května 1999, sp. zn. , a ze dne 27. října 2005, sp. zn. uveřejněná pod čísly 27/2001 a 48/2006 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, jakož i usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. ledna 2002, sp. zn. , uveřejněné v časopise Soudní judikatura číslo 3, ročníku 2002, pod číslem 54).

Důvod připustit dovolání podle proto Nejvyšší soud neměl a podle jiných ustanovení nemůže být dovolání přípustné.

Výrok o nákladech řízení se opírá o , a , když dovolání žalobce bylo odmítnuto, žalovaným však podle obsahu spisu v dovolacím řízení žádné náklady nevznikly.

Rozhodné znění pro dovolací řízení (do 31. prosince 2012) se podává z bodu 7., článku II., , kterým se mění , , ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony.

Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně 19. března 2015

JUDr. Filip C i l e č e k

předseda senátu