Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

III.ÚS 114/22

Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy senátu Vojtěcha Šimíčka a soudců Ludvíka Davida (soudce zpravodaj) a Jiřího Zemánka ve věci ústavní stížnosti stěžovatele Pavla Hradila, zastoupeného Mgr. Petrem Zíkou, advokátem se sídlem Masarykovo náměstí 225, Benešov, proti rozsudku Okresního soudu v Bruntále ze dne 28. 1. 2020 č. j. -64, rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 25. 3. 2021 č. j. -93 a usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 10. 2021 č. j. -110, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění

1. Výše označený stěžovatel podal v zákonné lhůtě prostřednictvím advokáta a po vyčerpání všech procesních prostředků, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje ( , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů; dále jen ""), ústavní stížnost. Stěžovatel se ústavní stížností domáhá zrušení v záhlaví označených rozhodnutí, neboť má za to, že jimi bylo porušeno jeho právo na soudní a jinou právní ochranu dle y základních práv a lidských svobod (dále jen "") a y, dále Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod a Dodatkového protokolu.

2. Jak vyplynulo z ústavní stížnosti a připojených rozhodnutí, stěžovatel se žalobou domáhal zaplacení částky 96 768 Kč s příslušenstvím, jako nájemného za umístění teplovodního vedení v jeho nemovitosti. Okresní soud výše citovaným rozsudkem žalobu zamítl a rozhodl o nákladech řízení. Odvolací soud jeho rozhodnutí potvrdil s tím, že dle obecných soudů věcné břemeno umístění potrubí tepelného vedení v nemovitosti žalobce vzniklo, protože byly splněny podmínky dle , elektrisační zákon, ve znění účinném od 1. 1. 1958 do 31. 12. 1994 (dále jen "elektrisační zákon"), ve spojení s vládního , kterým se provádí elektrisační zákon, případně došlo mezi příslušnými subjekty k dohodě o vzniku věcného břemene ve smyslu elektrisačního zákona ve spojení s uvedeného vládního nařízení. Následné dovolání stěžovatele Nejvyšší soud odmítl.

3. Stěžovatel v ústavní stížnosti namítá, že soudy právně aprobovaly zásah do jeho vlastnického práva, aniž by byl zásah zákonný, resp. aniž by byly splněny podmínky zákona pro omezení vlastnického práva stěžovatele.

4. Ústavní soud je dle článku 83y soudním orgánem ochrany ústavnosti, přičemž v rámci této své pravomoci mj. rozhoduje o ústavních stížnostech proti pravomocnému rozhodnutí a jinému zásahu orgánu veřejné moci do ústavně zaručených základních práv a svobod [srov. článek 87 odst. 1 písm. d)y]. Jestliže je ústavní stížnost vedena proti rozhodnutí obecného soudu, není povinnost ústavněprávní argumentace naplněna, je-li namítána toliko věcná nesprávnost či nerespektování podústavního práva, neboť takovou argumentací je Ústavní soud stavěn do role pouhé další instance v soustavě obecných soudů, jíž však není. Pravomoc Ústavního soudu je totiž založena toliko k přezkumu z hlediska ústavnosti, tedy ke zkoumání, zda postupem a rozhodováním obecných soudů nebylo zasaženo do ústavně zaručených práv stěžovatele a zda lze řízení jako celek považovat za spravedlivé.

5. Z uvedených východisek a mezí přezkumné činnosti Ústavního soudu je nutno vycházet i v nyní posuzované věci, kdy stěžovatel stejně jako v průběhu celého řízení vznáší námitky, jimiž se z podnětu jím podaných opravných prostředků zabývaly krajský soud a v rámci svých kompetencí i Nejvyšší soud, shledávajíce je nedůvodnými. Stěžovatel navzdory tomu setrvává v přesvědčení o věcné nesprávnosti vydaných rozhodnutí, jež se stížnostní argumentací snaží zvrátit ve svůj prospěch, čímž ovšem staví Ústavní soud do role další soudní instance, která mu, jak již dal shora najevo, nepřísluší.

6. Se stěžovatelovými argumenty se obecné soudy vypořádaly, což plyne z napadených rozhodnutí, přičemž jejich závěry jsou logické, udržitelné, náležitě vysvětlené a v souladu s judikaturou [srov. nález

sp. zn.

ze dne 25. 1. 2005 (N 14/36 SbNU 155) a další]. Ústavnímu soudu nenáleží vstupovat do právního a skutkového hodnocení obecných soudů. Na ústavní rovině zásah do práv stěžovatele Ústavní soud neshledal.

7. Ústavní soud vzhledem k výše uvedenému uzavírá, že ve věci neshledal důvod ke svému zásahu do rozhodování obecných soudů. Z těchto důvodů ústavní stížnost odmítl jako návrh zjevně neopodstatněný ve smyslu .

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 11. října 2022

Vojtěch Šimíček, v. r.

předseda senátu