Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

28 Cdo 2444/2021

28 Cdo 2444/2021-497

USNESENÍ

M. S.

České republice – Státnímu pozemkovému úřadu

, identifikační číslo osoby 013 12 774, se sídlem v Praze 3, Husinecká 1024/11a, zastoupené Mgr. Martinem Bělinou, advokátem se sídlem v Praze 8, Pobřežní 370/4, o poskytnutí jiných zemědělských pozemků oprávněné osobě, vedené u Okresního soudu v Domažlicích pod sp. zn. , o dovolání žalované proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 24. 3. 2021, č. j. -464, takto:

I. Dovolání

se

odmítá

.

II. Žalovaná

je povinna

zaplatit žalobci na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 3 388 Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám JUDr. Petra Meduny, advokáta se sídlem v Praze 1, Revoluční 1044/23.

Odůvodnění (dle ) :

Shora označeným rozsudkem odvolacího soudu, výrokem pod bodem I, byl rozsudek Okresního soudu v Domažlicích ze dne 5. 10. 2020, č. j. -365 (ve znění usnesení téhož soudu ze dne 26. 1. 2021, č. j. -409) potvrzen v části výroku I (pod označením „A“), jímž byl nahrazen projev vůle žalované uzavřít s žalobcem smlouvu o bezúplatném převodu tam označených pozemků v katastrálních územích XY, XY a XY (jako náhradních podle , o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku, ve znění pozdějších předpisů), vyjma pozemku parc. č. XY v katastrálním území XY, ohledně nějž byl napadený rozsudek změněn tak, že se žaloba na nahrazení projevu vůle žalované uzavřít s žalobcem smlouvu o bezúplatném převodu tohoto pozemku zamítá (výrok II); zároveň bylo rozhodnuto o nákladech řízení u soudů obou stupňů (výrok III), včetně nákladů vzniklých státu (viz doplňující usnesení).

Proti rozsudku odvolacího soudu – v rozsahu výroků pod body I a III – podala dovolání žalovaná (dále i jen jako „dovolatelka“), spatřujíc splnění předpokladů přípustnosti dovolání v tom, že se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, jde-li o posouzení otázky „liknavosti a svévole žalované ve spojení s aktivitou oprávněné osoby“ coby předpokladů, za nichž se oprávněná osoba může domáhat převodu náhradních pozemků mimo veřejnou nabídku; tyto předpoklady dovolatelka nepovažuje za naplněné, kdy současně zpochybňuje i soudy provedenou kvantifikaci restitučního nároku žalobce, majíc za to, že při ocenění některých odňatých a nevydaných pozemků měly být uplatněny srážky podle přílohy č. 7 a pozemky měly být oceněny sazbou 20 Kč/m2.

V dovolacím řízení bylo postupováno podle , , ve znění účinném od 30. 9. 2017 (srov. část první, čl. II bod 2 , kterým se mění , , ve znění pozdějších předpisů, , o zvláštních řízeních soudních, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony); v textu i jen „ “.

Po zjištění, že dovolání proti pravomocnému rozsudku odvolacího soudu bylo podáno oprávněnou osobou (žalovanou), zastoupenou advokátem ( ), ve lhůtě stanovené odst. a obsahuje povinné náležitosti podle , se Nejvyšší soud zabýval tím, zda je dovolání přípustné.

Přípustnost dovolání proti napadenému rozhodnutí odvolacího soudu (jež je rozhodnutím, jímž se tu končí odvolací řízení, nikoliv rozhodnutím z okruhu usnesení vyjmenovaných v ) je třeba poměřovat ustanovením (hledisky v něm uvedenými).

Není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně, anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak (srov. ).

Dovolání lze podat pouze z důvodu, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci (srov. , věta první, ). Rozhodnutí odvolacího soudu lze přezkoumat jen z důvodu vymezeného v dovolání (srov. věta první ).

Rozhodovací praxe dovolacího soudu (jak je jí reflektována i judikatura Ústavního soudu – srovnej zejména nález ze dne 4. 3. 2004, sp. zn. , publikovaný pod číslem 33/2004 ve Sbírce nálezů a usnesení Ústavního soudu, nález ze dne 30. 10. 2007, sp. zn. , publikovaný pod číslem 174/2007 ve Sbírce nálezů a usnesení Ústavního soudu, či nález pléna Ústavního soudu ze dne 13. 12. 2005, sp. zn. , publikovaný pod č. 531/2005 Sb.) je ustálena v závěru, že v případě liknavého, svévolného či diskriminujícího postupu žalované (jež je nástupkyní Pozemkového fondu ČR a jejíž práva a povinnosti vykonává Státní pozemkový úřad) může oprávněná osoba nárok uplatnit u soudu žalobou na vydání konkrétního vhodného pozemku, aniž by důvodnost takové žaloby bylo lze vázat na podmínku jeho zahrnutí do veřejné nabídky, a že takový postup (jenž je výrazem zásady vigilantibus iura scripta sunt) nelze vůči ostatním oprávněným osobám pokládat za diskriminující (k tomu srovnej především rozsudek velkého senátu občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 9. 12. 2009, sp. zn. , uveřejněný pod číslem 62/2010 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, a další judikaturu na něj navazující).

Soudní praxe je ustálena i v tom, že jako přinejmenším liknavý (ba až svévolný) lze kvalifikovat i takový postup žalované (a jejího právního předchůdce – Pozemkového fondu ČR), jímž bez ospravedlnitelného důvodu ztěžovala uspokojení nároku oprávněné osoby zásadně předpokládaným postupem (tj. prostřednictvím veřejné nabídky pozemků) nesprávným ohodnocením nároku, tj. nesprávným určením ceny oprávněné osobě odňatých a nevydaných pozemků (srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 21. 6. 2016, sp. zn. ) a kdy proto nebylo možno na oprávněné osobě spravedlivě požadovat (další) účast ve veřejných nabídkách (srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 10. 5. 2017, sp. zn. , nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 3. 8. 2015, sp. zn. , či rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 12. 8. 2020, sp. zn. ).

Zjišťování a hodnocení rozhodujících skutečností o krocích oprávněné osoby, jakož i postupu dovolatelky (jejího předchůdce – Pozemkového fondu ČR) je především otázkou skutkových zjištění (jejichž nalézání je úkolem soudů nižších stupňů), s nimiž je pak úzce provázáno i posouzení, byl-li postup žalované (jejího předchůdce) při uspokojování nároku oprávněné osoby stižen některým ze shora uvedenými defektů (liknavost, libovůle, svévole či diskriminace) a kdy učiněný hodnotící závěr lze pak v dovolacím řízení přezkoumat toliko v případech, kdyby úvahy soudů nižších stupňů byly nepřiměřené (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 17. 6. 2015, sp. zn. , či usnesení Nejvyššího soudu ze dne 6. 10. 2015, sp. zn. , a ze dne 6. 10. 2015, sp. zn. ). Vady samotných skutkových zjištění dovolacímu přezkumu podrobit nelze a otázky skutkové tak nemohou založit přípustnost dovolání (na niž lze usuzovat toliko prostřednictvím jediného způsobilého dovolacího důvodu podle věty první ; k tomu srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 9. 2013, sp. zn. , uveřejněné pod č. 4/2010 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).

Hodnotící závěry odvolacího soudu o liknavém a svévolném postupu žalované při uspokojování restitučního nároku žalobce (akcentující zejména nesprávné ocenění restitučního nároku oprávněné osoby žalovanou, v jehož důsledku nemohl žalobce uspokojit svůj nárok zhruba co do jedné poloviny, jakož i zjištění, že žalobce restituční nárok zdědil po svém otci M. S. až v roce 2018, že žalovaná i nadále setrvává na nesprávném ocenění odňatých a nevydaných pozemků, a to i poté, kdy jsou jí známy závěry Nejvyššího soudu ohledně správného ocenění restitučního nároku právního předchůdce žalobce, jakož i to, že žalobce se neúspěšně zúčastnil veřejné nabídky v roce 2018) nejsou v souzené věci zjištěným okolnostem nikterak nepřiměřené. I z takto stručně rekapitulovaného vyplývá, že jde o závěry, jež jsou výsledkem komplexního posouzení věci, do nějž odvolací soud promítl relevantní hlediska, jež byla vzpomenuta i shora odkazovanou judikaturou. V tomto směru sluší se ze skutkových reálií připomenout nejenom dobu, po níž nebyl restituční nárok oprávněné osoby uspokojen, ale i postup žalované (jejího předchůdce) spočívají v nesprávném ocenění restitučního nároku, jež zásadním způsobem ztížilo uspokojení nároku zákonem zásadně předpokládaným postupem (prostřednictvím veřejné nabídky pozemků dle ).

Vytýká-li pak žalovaná, že soudy nižších stupňů rezignovaly na prokázání aktivity žalobce při uspokojování jeho restitučního nároku, nelze těmto jejím výtkám přitakat. Soudy měly v projednávané věci za prokázané i to, že žalobcův právní předchůdce (otec M. S.) od počátku usiloval o uspokojení nároku cestou veřejné nabídky (viz jeho účast v procesu veřejných nabídek v roce 2015), na něj pak navázal i sám žalobce (v roce 2018), kdy ovšem nebyl úspěšný, a to právě z důvodu žalovanou nesprávně evidované výše nároku, (při jeho nesprávném ocenění). V takovém případě ustupuje do pozadí i otázka parametrů veřejných nabídek (kvalitativních a kvantitativních), nebylo-li po žalobci – pro nesprávnou kvantifikaci restitučního nároku ze strany žalované – účast v nabídkovým řízeních ani spravedlivě požadovat.

Závěry odvolacího soudu se přitom neodchylují ani od jiných dovolatelkou odkazovaných rozhodnutí dovolacího soudu, jež se otázkou liknavosti, svévole či diskriminace při uspokojování restitučních nároků zabývají (v souladu s ustálenou judikaturou) právě se zřetelem k individuálním skutkovým okolnostem jednotlivých posuzovaných případů, s nimiž tak rozhodnutí odvolacího soudu v rozporu není.

Vyslovuje-li pak žalovaná nesouhlas se soudy nižšího stupně (na podkladě znaleckého dokazování) učiněnými závěry o charakteru odňatých pozemků, případně jejich stavu, jenž neodůvodňuje aplikaci cenových srážek dle přílohy č. 7 , resp. jejich ocenění sazbou 250 Kč/m2 namísto žalovanou namítané sazby 20 Kč/m2, brojí svými argumenty proti skutkovým zjištěním, jakož i proti způsobu hodnocení důkazů, jež ovšem předmětem dovolacího přezkumu učinit nelze. Uplatněním způsobilého dovolacího důvodu není ani zpochybnění právního posouzení věci, vychází-li z jiného skutkového stavu, než z jakého vyšel při posouzení věci odvolací soud (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 9. 2013, sp. zn. , uveřejněné pod č. 4/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, či usnesení téhož soudu ze dne 13. 12. 2017, sp. zn. ).

Zpochybňuje-li dovolatelka svými námitkami i samotné odborné závěry čerpané soudy ze znaleckého posudku (vypracovaného znaleckým ústavem PROSCON, s. r. o.) či jemu předcházející zjištění o okolnostech týkajících se stavu odňatých pozemků, jež byly předmětem tohoto odborného posouzení, napadá tím správnost hodnocení v řízení provedených důkazů, jež není otázkou právní, ale otázkou skutkových zjištění (k tomu srov. např. i usnesení Nejvyššího soudu ze dne 12. 12. 2011, sp. zn. ; shodně též usnesení Ústavního soudu ze dne 5. 5. 2009, sp. zn. ); a jak již výše uvedeno, námitky, jež představují kritiku skutkových závěrů odvolacího soudu, jejich správnost či úplnost, nevystihují (od 1. 1. 2013 jediný) způsobilý dovolací důvod podle ustanovení a nezakládají žádnou kvalifikovanou otázku hmotného či procesního práva, způsobilou odůvodnit přípustnost dovolání podle ustanovení (viz shora odkazované usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 9. 2013, sp. zn. , uveřejněné pod číslem 4/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).

I v poměrech projednávané věci platí závěr vyslovený v usnesení Nejvyššího soudu ze dne 9. 5. 2018, sp. zn. , že „příslušná ustanovení cenového předpisu soudy neaplikovaly nikoliv snad proto, že by jejich aplikaci považovaly za vyloučenou a priori, nýbrž se zřetelem ke svým individuálním skutkovým závěrům, vzhledem k nimž podmínky užití ustanovení cenového předpisu o dovolatelkou uplatňovaných srážkách ceny neměly za naplněné“ (k tomu srov. i závěry posudku podaného znaleckým ústavem PROSCON, s. r. o., jenž při ocenění odňatých a nevydaných pozemků zvažoval použití srážek podle přílohy č. 7 , avšak žádný důvodů pro uplatnění srážek nebyl naplněn).

Ke stejným závěrům jako v nyní posuzované věci (a to i v nastolených otázkách ocenění odňatých pozemků a uplatnitelnosti nároku žalobou na vydání konkrétního pozemku, při zjištěné liknavosti a svévoli žalované) dospěly odvolací soudy v dalších dříve projednávaných věcech, skutkově a právně podobných, v nichž šlo o nároky odvozované od téhož právního předchůdce (ve sporech vedených sestrou žalobce J. P., jež – stejně jako žalobce – nabyla restituční nárok děděním po svém otci M. S.), kdy v nich přijaté závěry – jako souladné s ustálenou rozhodovací praxí – obstály i v dovolacím řízení (viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne 7. 7. 2020, sp. zn. , usnesení ze dne 11. 3. 2020, sp. zn. , nebo usnesení ze dne 13. 5. 2020, sp. zn. ).

Z uvedeného vyplývá, že předpoklady přípustnosti dovolání naplněny nejsou, neboť označené právní otázky, na jejichž zodpovězení napadené rozhodnutí závisí, odvolací soud vyřešil v souladu s ustálenou rozhodovací praxí dovolacího soudu, od níž není důvodu se odchýlit ( ).

Proti rozhodnutí v části týkající se výroku o nákladech řízení (uvádí-li žalovaná, že rozsudek odvolacího soudu napadá i ve výroku III rozsudku odvolacího soudu) je přípustnost dovolání vyloučena ustanovením

Proto Nejvyšší soud, aniž nařizoval jednání (srov. , věta první, ), nepřípustné dovolání odmítl (srov. ).

Rozhodnutí o nákladech dovolacího řízení se opírá o ustanovení věty první, a ; dovolání žalované bylo odmítnuto a k nákladům (k náhradě oprávněného) žalobce, jenž se prostřednictvím svého zástupce z řad advokátů vyjádřil k dovolání, patří odměna advokáta ve výši 2 500 Kč [ , , a , o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), ve znění pozdějších předpisů], spolu s paušální částkou náhrady hotových výdajů na jeden úkon právní služby ve výši 300 Kč ( a 4 advokátního tarifu) a náhradou za daň z přidané hodnoty ( ) ve výši 588 Kč.

Shora odkazovaná rozhodnutí Nejvyššího soudu – vydaná po 1. lednu 2001 – jsou dostupná i na internetových stránkách Nejvyššího soudu (www.nsoud.cz),rozhodnutí Ústavního soudu na stránkách Ústavního soudu (http://nalus.usoud.cz).

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 5. 10. 2021

Mgr. Petr Kraus předseda senátu