Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

24 Cdo 3791/2020

24 Cdo 3791/2020-89

USNESENÍ

Odůvodnění:

Městský soud v Brně (dále jen „soud prvního stupně“) usnesením ze dne 2. září 2019, č. j. -9, zahájil (k podnětu) jak řízení o svéprávnosti posuzované (výrok I.), tak řízení o opatrovnictví člověka (výrok II.), obě řízení spojil ke společnému řízení (výrok III.), posuzované pro řízení o svéprávností jmenoval opatrovníka (výrok IV.) a ustanovil znalce z oboru zdravotnictví odvětví psychiatrie (výrok V.).

Proti tomuto usnesení soudu prvního stupně – vydaného vyšší soudní úředníci – podala posuzovaná jak námitky, kterými napadla výroky I. až III., tak odvolání, kterým napadla výroky IV. a V.

Usnesením soudu prvního stupně ze dne 30. října 2019, č. j. -44, rozhodla předsedkyně senátu o těchto námitkách tak, že usnesení ze dne 2. září 2019, č. j. -9, se ve výrocích I. až III. mění tak, že „napadené usnesení se nevydává“, a to pro nedostatek „podkladů pro zahájení řízení o omezení svéprávnosti a opatrovnictví člověka, kdy zejména nebyla doložena lékařská zpráva o zdravotním (duševním) stavu posuzované“.

K odvolání posuzované proti výrokům IV. a V. usnesení soudu prvního stupně ze dne 2. září 2019, č. j. -9, ve znění usnesení ze dne 30. října 2019, č. j. -44, Krajský soud v Brně (dále jen „odvolací soud“) dovoláním napadeným usnesením potvrdil, a to ve výroku IV. (výrok I.), jinak odvolání proti výroku V. odmítl (výrok II.). Výrok I. dovoláním napadeného usnesení zdůvodnil tak, že o podnětu doručenému soudu prvního stupně dne 18. června 2019 „nebylo pro absenci listin“ rozhodnuto, a protože posuzovaná podle ustanovení věta první , o zvláštních řízeních soudních (dále jen „z. ř. s.“) „má být v řízení o omezení svéprávnosti, které je možnou variantou, zastoupena“, správně ji soud prvního stupně jmenoval opatrovníka. Zdůvodnění výroku II. dovoláním napadeného usnesení se opírá o objektivní nepřípustnost odvolání proti usnesení, kterým je upraveno vedení řízení [ , (dále jen „ “)].

Proti tomuto usnesení odvolacího soudu podala posuzovaná (dále též „dovolatelka“) dovolání, v němž uplatňuje dovolací důvod podle ustanovení Odvolací soud dle dovolatelky – posuzováno z obsahového hlediska ( ) – nesprávně posoudil právní otázku, zda v případě je-li usnesení o zahájení řízení o svéprávnosti tzv. negativním měnícím rozhodnutím změněno, nadále obstojí (samy o sobě) výroky o jmenování opatrovníka pro toto řízení podle ustanovení věta první z. ř. s. (dále také jen „procesní opatrovník) a ustanovení znalce. Předestřela argumentaci, že vzhledem k jejich povaze, a sice že „bezprostředně souvisely a navazovaly na ony nevydané“ výroky, tomu tak být nemůže. Přípustnost dovolání spatřuje v tom, že v rozhodovací praxi dovolacího soudu nebyla dosud tato otázka vyřešena. Navrhla, aby byla usnesení soudů obou stupňů ve výrocích IV. a V. zrušena a věc v tomto rozsahu vrácena soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

Nejvyšší soud v dovolacím řízení postupoval a o dovolání rozhodl podle ve znění účinném od 1. 2. 2019 (srov. čl. IV a XII , kterým se mění , , ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony). Po zjištění, že dovolání proti pravomocnému usnesení odvolacího soudu bylo podáno oprávněnou osobou (účastnicí řízení), zastoupenou advokátkou, ve lhůtě uvedené v ustanovení , se nejprve zabýval otázkou přípustnosti dovolání.

Dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští ( ).

Není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak ( ).

Dovolání podle ustanovení není přípustné proti usnesením, proti nimž je přípustná žaloba pro zmatečnost podle ustanovení [ ]. Proto bylo objektivně nepřípustné dovolání posuzované proti výroku II. usneseníKrajského soudu v Brně ze dne 20. ledna 2020, č. j. -51, odmítnuto.

V posuzované věci bylo jinak pro rozhodnutí soudu významné vyřešení otázky procesního práva, zda v případě je-li řízení o svéprávnosti zahájeno z úřední činnosti soudu je výrok o jmenování procesního opatrovníka výrokem závislým na výroku o zahájení řízení o svéprávnosti a v kladném případě, zda je-li usnesení ve výroku o zahájení řízení o svéprávnosti v důsledku uplatnění opravného prostředku změněno tzv. negativním měnícím rozhodnutím, je závislý výrok ipso facto odklizen, aniž by o něm bylo výslovně rozhodnuto. Vzhledem k tomu, že tato otázka v poměrech právní úpravy řízení o svéprávnosti účinné od 1. 1. 2014 nebyla dosud vyřešena, dospěl Nejvyšší soud k závěru, že dovolání posuzované proti výroku I. usneseníKrajského soudu v Brně ze dne 20. ledna 2020, č. j. -51, je podle ustanovení přípustné.

Po přezkoumání usnesení odvolacího soudu ve smyslu ustanovení , které provedl bez jednání ( věta první ), Nejvyšší soud dospěl k závěru, že dovolání je v této části opodstatněné.

Podle ustanovení , o vyšších soudních úřednících a vyšších úřednících státního zastupitelství a o změně souvisejících zákonů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ “), proti rozhodnutí vydanému vyšším soudním úředníkem v občanském soudním řízení nebo soudním řízení správním, proti němuž nelze podat odvolání, odpor nebo námitky podle , může účastník řízení podat námitky do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení. V námitkách nelze uplatnit nové skutečnosti nebo důkazy. O těchto námitkách rozhodne předseda senátu, který rozhodnutí vydané vyšším soudním úředníkem bez jednání potvrdí nebo změní. Proti rozhodnutí předsedy senátu o námitkách, o odmítnutí námitek nebo o zastavení námitkového řízení, není odvolání přípustné. Doručené rozhodnutí vyššího soudního úředníka, proti kterému již není možné podat námitky, je v právní moci. Není-li v tomto zákoně stanoveno jinak, použijí se na námitkové řízení ustanovení upravující odvolání podle obdobně.

Podle ustanovení § 13 z. ř. s. řízení se zahajuje i bez návrhu, není-li zákonem stanoveno, že lze řízení zahájit jen na návrh. Soud řízení zahájí bezodkladně poté, co se dozví o skutečnostech rozhodných pro vedení řízení podle tohoto zákona (odstavec 1). O zahájení řízení bez návrhu vydá soud usnesení, které doručí účastníkům do vlastních rukou, nestanoví- li zákon jinak. Řízení je zahájeno dnem, kdy takové usnesení bylo vydáno (odstavec 2). Proti usnesení o zahájení řízení bez návrhu není odvolání přípustné (odstavec 3).

Podle ustanovení § 37 odst. 1 z. ř. s. soud jmenuje posuzovanému opatrovníka. To nebrání tomu, aby si posuzovaný zvolil zmocněnce, a to i bez souhlasu opatrovníka. O tom a o svých dalších procesních právech a povinnostech musí být posuzovaný poučen.

Za závislý se považuje takový výrok, jehož obsah je svázán s jiným výrokem téhož rozhodnutí v tom smyslu, že nemůže sám o sobě obstát, kdyby tento jiný („panující“) výrok byl zrušen nebo změněn. Povaha závislého výroku vyžaduje, aby byl svým osudem spojen s výrokem, který je pro něj určující [k ustálené rozhodovací praxi dovolacího soudu představované (viz např. rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 22. prosince 2010, sp. zn. , ze dne 16. srpna 2011, sp. zn. , ze dne 29. 11. 2016, sp. zn. , a ze dne 28. března 2018, sp. zn. ; všechna zde označená rozhodnutí Nejvyššího soudu jsou veřejnosti přístupná na internetových stránkách Nejvyššího soudu http://nsoud.cz) srov. z doktrinální oblasti také Drápal, L., Bureš, J. a kol. I, II. Komentář. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2009, s. 1695].

Závislost výroků (jejich specifická provázanost) vyplývá z hmotného či procesního práva (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. 10. 2000, sp. zn. , uveřejněné v časopise Soudní judikatura, sešit číslo 2, ročník 2001, pod číslem 24), a tak je tomu také v případě řízení o svéprávnosti a jmenování procesního opatrovníka (§ 37 odst. 1 věta první z. ř. s.). Zahájení (existence) řízení o svéprávnosti podmiňuje jmenování procesního opatrovníka pro toto řízení. Jmenování procesního opatrovníka pro řízení o svéprávnosti, které nebylo zahájeno (neexistuje) je nonsens. Je-li řízení o svéprávnosti zahájeno z úřední činnosti soudu, je výrok o jmenování opatrovníka posuzovanému pro toto řízení výrokem závislým na výroku o zahájení řízení.

Pokud k námitkám posuzované soud prvního stupně – předsedkyní senátu – tzv. negativním měnícím rozhodnutím změnil [ zákona o vyšších soudních úřednících ( upravuje pouze změnu, byť obsahově má jít o nápravu nesprávného rozhodnutí; zrušení výroku v úvahu nepřichází) ve spojení s ] napadené rozhodnutí o zahájení řízení tak, že se nevydává, byl tím odklizen také závislý výrok o jmenování procesního opatrovníka, a to aniž by o něm bylo výslovně rozhodnuto (k tomu obdobně srov. důvody usnesení Nejvyššího soudu ze dne 17. ledna 2019, sp. zn. ). Vyplývá to z povahy závislého výroku. Jeho spjatosti (specifické provázanosti) s osudem výroku „panujícího“.

V důsledku odklizení (odstranění) výroku o jmenování procesního opatrovníka se stalo odvolání (pro okolnosti nastalé po vydání odvoláním napadeného rozhodnutí) bezpředmětným. Nejvyšší soud již v důvodech usnesení Nejvyššího soudu ze dne 14. dubna 2004, sp. zn. , uveřejněného v časopise Soudní judikatura číslo 4, ročník 2004, pod číslem 71, vysvětlil, že za popsaného stavu má být odvolání jako bezpředmětné odmítnuto podle ustanovení (k postupu soudu při bezpředmětnosti opravného prostředku srov. také např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. září 2004, sp. zn. , či ze dne 8. prosince 2011, sp. zn. ).

Protože odvolací soud nerozhodl správně a dosavadní výsledky řízení ukazují, že je možné o věci rozhodnout, Nejvyšší soud usnesení odvolacího soudu změnil tak, že odvolání posuzované se odmítá [ ve spojení s ].

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 31. 8. 2021

JUDr. Pavel Vrcha, MBA předseda senátu