Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

29 Odo 55/2004

U S N E S E N Í

I. Dovolání se odmítá.

III. Žalobce je povinen zaplatit vedlejšímu účastníku na straně žalované na náhradu nákladů dovolacího řízení částku 1.625,- Kč, do tří dnů od právní moci tohoto usnesení, k rukám, advokáta.

O d ů v o d n ě n í :

Vrchní soud v Olomouci v záhlaví označeným rozsudkem potvrdil rozsudek ze dne 20. prosince 2000, č. j. -78, jímž Krajský obchodní soud v Ostravě zamítl návrh, aby se jako vlastnictví žalobce vyloučily z konkursní podstaty úpadkyně T., s. r. o., věci specifikované ve výroku tohoto rozsudku, a zamítl návrh na nařízení předběžného opatření (výrok I.). Dále odvolací soud odmítl odvolání žalobce proti výroku rozsudku soudu prvního stupně, jímž nebyla připuštěna změna návrhu z 10. května 2000 a 16. října 2000 (výrok II.) a ve výroku o nákladech řízení rozsudek zrušil a věc v tomto rozsahu vrátil soudu prvnímu stupně k dalšímu řízení (výrok III.).

V odůvodnění rozsudku odvolací soud zejména uvedl, že soud prvního stupně se vypořádal s námitkami žalobce proti postupu správkyně konkursní podstaty, tento postup považoval za správný a v souladu se zákonem „o konkursu a vyrovnání“, kterýžto závěr sdílí i soud odvolací. Uzavřel, že správkyně konkursní podstaty zařadila do soupisu konkursní podstaty úpadkyně nemovitosti, které sloužily jako zástava za účelem zajištění závazku úpadkyně, v souladu s ustanovením , o konkursu a vyrovnání. Další věci (např. vzduchotechniku, chladící zařízení, a podobně) považoval s odkazem na ustanovení (správně „ “) za součást nemovitostí a ve vztahu k ostatním movitým věcem uzavřel, že byly pořízeny z prostředků úpadkyně.

Pokud jde o požadavek žalobce na nařízení předběžného opatření, jímž měla být žalovaná omezena v nakládání „s předmětnými věcmi“, zdůraznil, že pro takové omezení nad rámec vyplývající ze zákona o konkursu a vyrovnání neshledal důvod.

Odmítnutí odvolání žalobce v části směřující proti výroku rozhodnutí soudu prvního stupně, jímž nebyla připuštěna změna návrhu, odůvodnil odkazem na ustanovení ve spojení s ustanovením (dále jen „ “).

Proti rozsudku odvolacího soudu, s výjimkou výroku, jímž byl rozsudek soudu prvního stupně ve výroku o nákladech řízení zrušen a věc vrácena k dalšímu řízení, podal žalobce dovolání, odkazuje co do jeho přípustnosti na ustanovení [správně „237 odst.1 písm. f)] , a namítaje, že postupem soudu, který jednal bez jeho účasti, mu byla odňata řada procesních práv (dispozice s návrhem, návrh důkazů, vyjádření k důkazům a podobně), a že rozhodnutí odvolacího soudu (i soudu prvního stupně) spočívá na nesprávném právním posouzení věci.

Zdůrazňuje, že k jednání soudu prvního stupně 14. prosince 2000 se pro náhlé vážné onemocnění omluvil a požádal o jeho odročení, přičemž soud prvního stupně věc v rozporu s ustanovením projednal, a porušil tak právo žalobce na spravedlivý proces. Současně dovolatel snáší argumenty na podporu uplatněného dovolacího důvodu ve smyslu ustanovení , maje za to, že odvolací soud nesprávně vyložil ustanovení zákona o konkursu a vyrovnání.

Proto dovolatel požaduje, aby Nejvyšší soud rozsudek odvolacího soudu v rozsahu dovoláním dotčeném (a v celém rozsahu i rozsudek soudu prvního stupně) zrušil a věc soudu prvního stupně vrátil k novému projednání a rozhodnutí.

Žalovaná považuje dovolání žalobce za nedůvodné, když se ztotožňuje se závěry odvolacího soudu.

Vedlejší účastník na straně žalované navrhuje odmítnutí dovolání pro nepřípustnost a zdůrazňuje, že postup soudu prvního stupně odpovídal ustanovení , a žalobce ani v rámci odvolacího řízení nebyl omezen „ve vznášení dalších důkazních návrhů a v uvádění dalších skutečností“, čehož plně využil.

Podle bodu 17., hlavy I., části dvanácté, , kterým se mění , , ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu vydaným přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona nebo vydaným po řízení provedeném podle dosavadních právních předpisů se projednají a rozhodnou podle dosavadních právních předpisů, tj. podle ve znění účinném do 31. prosince 2000. O takový případ jde i v této věci, jelikož odvolací soud odvolání - ve shodě s bodem 15., hlavy I., části dvanácté, - rovněž projednal a rozhodl o něm (jak se výslovně podává z odůvodnění jeho rozsudku) podle ve znění účinném do 31. prosince 2000.

Dovolání proti výroku rozsudku odvolacího soudu, jímž byl potvrzen rozsudek soudu prvního stupně ve věci samé, není přípustné.

Přípustnost dovolání proti potvrzujícímu rozsudku odvolacího soudu upravují ustanovení , a a 2

Přípustnost dovolání není založena ustanovením , když rozsudkem odvolacího soudu potvrzený rozsudek soudu prvního stupně byl prvním rozhodnutím soudu prvního stupně ve věci.

Dovolání není přípustné ani podle ustanovení , poněvadž odvolací soud ve výroku rozhodnutí nevyslovil, že dovolání je přípustné (odstavec 1), a dovolatel návrh na vyslovení přípustnosti dovolání před vyhlášením potvrzujícího rozsudku odvolacího soudu nepodal (odstavec 2).

Zbývá tedy posoudit podmínky přípustnosti určené ustanovením K vadám řízení ve smyslu tohoto ustanovení, jejichž existence činí zmatečným (s výjimkami zakotvenými v odstavci 2) každé rozhodnutí odvolacího soudu, je dovolací soud povinen přihlížet z úřední povinnosti ( ).

Jelikož vady ve smyslu ustanovení až e) a písm. g) dovoláním namítány nejsou a z obsahu spisu nevyplývají, zabýval se dovolací soud otázkou, zda řízení je postiženo vadou uvedenou v ustanovení , tj., zda žalobci byla (jak tvrdí) v průběhu řízení nesprávným postupem soudu odňata možnost jednat před soudem.

Odnětím možnosti jednat před soudem je takový postup soudu, jímž znemožní účastníku řízení realizaci těch procesních práv, která mu zákon přiznává. O vadu ve smyslu tohoto ustanovení jde jen tehdy, jestliže šlo o postup nesprávný (uvažováno z hlediska zachování postupu soudu určeného zákonem nebo dalšími obecně závaznými právními předpisy) a jestliže se postup soudu projevil v průběhu řízení a nikoli při rozhodování (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu uveřejněná pod čísly 27/1998 a 49/1998 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).

Jak dále Nejvyšší soud vysvětlil v usnesení ze dne 26. května 1998, sp. zn. , uveřejněném v časopise Soudní judikatura č. 17, ročník 1998, pod číslem 123, na něž v podrobnostech odkazuje, zmatečnost podle ustanovení není dána, jestliže možnost učinit procesní úkony, kterou účastníku nesprávným postupem odňal soud prvního stupně, mu byla poskytnuta v odvolacím řízení. V takovém případě může jít pouze o jinou vadu řízení, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, ke které ve smyslu ustanovení dovolací soud přihlíží jen u přípustného dovolání. Obdobný závěr formuloval Nejvyšší soud též v usnesení uveřejněném pod číslem 53/2001 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek.

Od těchto závěrů nemá Nejvyšší soud důvod se odchýlit ani v této věci.

Z obsahu spisu je zřejmé, že soud prvního stupně sice nevyhověl žádosti zástupce žalobce o odročení jednání odůvodněné nepříznivým zdravotním stavem žalobce (srov. č.l. 70, 74-75) a věc 14. prosince 2000 projednal v nepřítomnosti žalobce (jakož i v nepřítomnosti jeho zástupce, který byl k tomuto jednání řádně předvolán), nicméně možnost realizovat procesní práva, která účastníku přiznává, žalobci odňata nebyla. V systému tzv. úplné apelace totiž mohl uskutečnit jednání (činnost), které mu bylo upřeno soudem prvního stupně, v řízení odvolacím, a to jak v samotném odvolání, tak i v průběhu odvolacího řízení (až do rozhodnutí odvolacího soudu). Jak je zřejmé z odvolání (č.l. 85-86), jeho doplnění (č.l. 87, 101-106, 185-6, 206a), jakož i z listinných důkazů k těmto podáním připojených a z protokolu o jednání před odvolacím soudem ze dne 26. května 2003 (č.l. 239-241), žalobce uvedené možnosti (jsa spolu se svým zástupcem osobně přítomen) také využil.

Řízení proto dovolatelem namítanou zmatečnostní vadou netrpí a dovolání tak není přípustné ani podle ustanovení

Dovolání proti výroku rozsudku odvolacího soudu, jímž byl potvrzen rozsudek soudu prvního stupně ve výroku o předběžném opatření, rovněž přípustné není.

Uvedený výrok - ač součástí rozsudku - má povahu usnesení ( ) a přípustnost dovolání je tak nutno poměřovat ustanoveními , a

Ustanovení přípustnost dovolání nezakládá, když napadené rozhodnutí nelze podřadit pod žádné z usnesení v tomto ustanovení uvedených. Přípustnost dovolání podle ustanovení a 2 vylučuje okolnost, že rozhodnutí odvolacího soudu v této části není rozhodnutím ve věci samé. Existenci zmatečnostních vad ve smyslu ustanovení dovolací soud již dříve vyloučil.

Ani ve zbývající části, tj. do výroku rozsudku odvolacího soudu, jímž bylo odmítnuto odvolání žalobce proti rozhodnutí soudu prvního stupně o nepřipuštění změny žaloby, není v daném případě dovolání přípustné.

Jelikož rozhodnutí ve věci samé nabylo právní moci a dovolání proti němu nebylo shledáno přípustným, nemůže ani případné odklizení napadeného usnesení vést k jinému výsledku, než k tomu, že by odvolání žalobce muselo být opět odmítnuto (jako bezpředmětné). Je-li - ve výše uvedeném smyslu - dovolání v intencích bezpředmětné, má to ve shodě s výkladem podávaným právní teorií i soudní praxí za následek rozhodnutí podle , a to i přesto, že ustanovení obecně přípustnost dovolání proti usnesení odvolacího soudu, jímž bylo odvolání odmítnuto, zakládá. V právní teorii srov. např. Handl, V. - Rubeš, J. a kol.: . Komentář. Panorama Praha 1985, II. díl, str. 83, jakož i Bureš, J. - Drápal, L. - Krčmář, Z. - Mazanec, M.: . Komentář. II. díl. 6. vydání, Praha, C. H. Beck 2003, str. 975. V soudní praxi pak týž závěr formuloval Nejvyšší soud již v usnesení ze dne 21. října 1999, sp. zn. .

I v případě, že by dovolání žalobce bylo v daném rozsahu přípustné, je závěr odvolacího soudu o nepřípustnosti odvolání v souladu s ustanovením

Nejvyšší soud proto dovolání žalobce jako nepřípustné podle ustanovení a odmítl.

O nákladech dovolacího řízení rozhodl Nejvyšší soud podle ustanovení , a věty první (per analogiam) , když žalobce z procesního hlediska zavinil, že dovolání bylo odmítnuto, a žalované podle obsahu spisu náklady nevznikly. Náklady vedlejšího účastníka sestávají z odměny za jeho zastupování advokátem v dovolacím řízení, stanovené - v souladu s bodem 10., hlavy I., části dvanácté, - podle , , , a , ve znění , ve výši 1.550,- Kč a z paušální částky náhrady hotových výdajů za jeden úkon právní služby (vyjádření k dovolání) podle ustanovení ve výši 75,- Kč.

Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může se oprávněná domáhat výkonu rozhodnutí.

V Brně 14. dubna 2004

JUDr. Zdeněk Krčmář , v.r.

předseda senátu