Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

23 Cdo 3590/2024

23 Cdo 3590/2024-755

USNESENÍ

Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Jiřího Němce a soudců JUDr. Pavla Horáka, Ph.D., a JUDr. Bohumila Dvořáka, Ph.D., ve věci žalobkyně I. J., zastoupené Mgr. Ing. Vítězslavem Paděrou, advokátem se sídlem v Pardubicích, Sv. Anežky České 32, proti žalovaným 1) L. O., zastoupenému Mgr. Radkou Vodičkovou, advokátkou se sídlem v Chrudimi, Havlíčkova 147, a 2) J. O., zastoupené Mgr. Pavlem Střelečkem, advokátem se sídlem v Hradci Králové, Pouchovská 1255/109b, o určení vlastnictví, vedené u Okresního soudu v Pardubicích pod sp. zn. , o dovolání žalovaných proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové – pobočky v Pardubicích ze dne 11. 9. 2024, č. j. -656, takto:

Odůvodnění:

1. Nejvyšší soud rozsudkem ze dne 28. 1. 2026, č. j. -722, zrušil rozsudek Krajského soudu v Hradci Králové – pobočky v Pardubicích ze dne 11. 9. 2024, č. j. -656, v celém rozsahu, jakož i rozsudek Okresního soudu v Pardubicích ze dne 28. 11. 2023, č. j. -561, ve výrocích pod body II a III, a věc v tomto rozsahu vrátil Okresnímu soudu v Pardubicích k dalšímu řízení.

2. Návrhem podaným u Nejvyššího soudu dne 23. 3. 2026 se žalobkyně (s odkazem na ) domáhala zrušení rozsudku Okresního soudu v Pardubicích ze dne 28. 11. 2023, č. j. -561, též ve výroku pod bodem I.

3. Návrh žalobkyně odůvodnila tím, že v žalobě uplatnila tzv. eventuální petit, kterým se domáhala, aby pro případ, že nebude vyhověno primárnímu petitu na určení platnosti a účinnosti kupní smlouvy ze dne 28. 3. 2017, bylo určeno její vlastnické právo k tam specifikovaným nemovitostem. Soud prvního stupně výrokem pod bodem I výše citovaného rozsudku zamítl návrh na určení platnosti a účinnosti kupní smlouvy (primární petit), avšak výrokem pod bodem II vyhověl eventuálnímu petitu a určil, že žalobkyně je vlastnicí předmětných nemovitostí. Výrokem pod bodem III rozhodl o nákladech řízení. Žalobkyně měla za to, že oba nároky uplatněné v rámci žaloby s tzv. eventuálním petitem nelze z procesního hlediska od sebe oddělit, a proto odvoláním žalovaných směřovaným pouze proti rozhodnutí o eventuálním petitu (výroku pod bodem II rozsudku soudu prvního stupně) byl podle ní ve skutečnosti napaden rozsudek soudu prvního stupně jako celek. V situaci, kdy dovolací soud učinil závěr, že nelze meritorně určit vlastnické právo žalobkyně k předmětným nemovitostem (neboť ji nikdy nesvědčilo), a zrušil proto rozhodnutí odvolacího soudu a rozsudek soudu prvního stupně ve výroku pod bodem II, tj. ve výroku o eventuálním petitu, je podle žalobkyně nezbytné, aby byl dovolacím soudem zrušen rovněž výrok pod bodem I rozsudku soudu prvního stupně, kterým bylo rozhodnuto o primárním petitu. Tento výrok je podle jejího přesvědčení ve vztahu k výroku o eventuálním petitu procesně závislým, neboť soud prvního stupně primární petit meritorně neposuzoval a jeho zamítnutí bylo založeno na existenci eventuálního petitu a na tom, že není dán naléhavý právní zájem na určení platnosti a účinnosti kupní smlouvy, která má ve vztahu k existenci práva či právního poměru povahu předběžné otázky.

4. Podle zruší-li dovolací soud rozhodnutí odvolacího soudu, vrátí mu věc k dalšímu řízení. Platí-li důvody, pro které bylo zrušeno rozhodnutí odvolacího soudu, také na rozhodnutí soudu prvního stupně, zruší dovolací soud i toto rozhodnutí a vrátí věc soudu prvního stupně k dalšímu řízení, popřípadě věc postoupí k dalšímu řízení věcně příslušnému soudu. Dovolací soud zruší též další rozhodnutí vydaná v řízení v prvním stupni nebo v odvolacím řízení, která jsou na zrušovaném rozhodnutí odvolacího soudu závislá. Dozví-li se dovolací soud až dodatečně o tom, že na zrušeném rozhodnutí odvolacího soudu jsou závislá rozhodnutí vydaná v řízení v prvním stupni nebo v odvolacím řízení, rozhodne o jejich zrušení samostatným usnesením.

5. Komentářová literatura a rozhodovací praxe Nejvyššího soudu se shodují v tom, že za závislý se považuje takový výrok rozhodnutí, jehož obsah je svázán s jiným výrokem téhož rozsudku nebo usnesení v tom smyslu, že nemůže sám o sobě obstát, kdyby tento jiný („panující“) výrok byl zrušen nebo změněn. Povaha závislého výroku vyžaduje, aby byl svým osudem spojen s výrokem, který je pro něj určující (srov. Drápal, L., Bureš, J. a kol. I, II Komentář. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2009, s. 1695, a z judikatury Nejvyššího soudu např. usnesení ze dne 31. 8. 2021, sp. zn. , a rozsudky ze dne 22. 12. 2010, sp. zn. , a ze dne 29. 11. 2016, sp. zn. ). Závislost výroků musí být dána specifickou vázaností, vyplývající z hmotného či procesního práva (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. 10. 2000, sp. zn. ).

6. V nyní posuzované věci výrok, kterým bylo rozhodnuto o primárním petitu (tj. výrok pod bodem I rozsudku soudu prvního stupně o zamítnutí žaloby na určení platnosti a účinnosti smlouvy), není závislým na výroku, kterým bylo rozhodnuto o eventuálním petitu (tj. výroku o určení vlastnictví), neboť může obstát sám o sobě, i kdyby výrok, kterým bylo rozhodnuto o eventuálním petitu, byl změněn či zrušen. Závěr o neexistenci naléhavého právního zájmu na určení požadovaném primárním petitem totiž může obstát bez ohledu na to, jak bylo meritorně rozhodnuto o určení vlastnického práva. Výrok pod bodem I rozsudku soudu prvního stupně (o primárním petitu) rovněž samostatně nabyl právní moci, a to nezávisle na výroku pod bodem II rozsudku soudu prvního stupně (o eventuálním petitu), který byl napaden odvoláním žalované (srov. ). Nejde proto o situaci závislosti (výroku) rozhodnutí na zrušovaném rozhodnutí, jež musí být dána specifickou vázaností vyplývající z hmotného či procesního práva, která v tomto případě schází. Jelikož nebyly splněny předpoklady uvedené v věty třetí či čtvrté Nejvyšší soud zamítl návrh žalobkyně na dodatečné zrušení výroku pod bodem I rozsudku soudu prvního stupně jako nedůvodný.

7. Pro úplnost lze dodat k námitce žalobkyně, podle které měl být odvoláním žalovaných ve skutečnosti napaden rozsudek soudu prvního stupně jako celek, že právo podat odvolání proti rozhodnutí (subjektivní přípustnost odvolání) přísluší pouze tomu účastníku, v jehož neprospěch toto rozhodnutí vyznívá (tj. jemuž byla rozhodnutím soudu způsobena v jeho právech určitá, byť nepatrná, újma), je-li způsobená újma na základě odvolání odstranitelná tím, že odvolací soud napadené rozhodnutí zruší (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. 3. 1999, sp. zn. , nebo rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 8. 1. 1998, sp. zn. , a ze dne 19. 12. 2019, sp. zn. ). Žalovaní přitom nebyli subjektivně oprávnění k podání odvolání i proti výroku pod bodem I rozsudku soudu prvního stupně, kterým byl zamítnut primární návrh žalobkyně na určení platnosti a účinnosti smlouvy, neboť tímto výrokem žalovaným nebyla způsobena žádná újma odstranitelná jeho zrušením odvolacím soudem. Žalobkyně, která naopak byla subjektivně oprávněná k podání odvolání proti tomuto výroku rozsudku soudu prvního stupně, neboť jím nebylo vyhověno jejímu žalobnímu požadavku (odvoláním mohla brojit proti správnosti závěrů soudu prvního stupně o nedostatku naléhavého právního zájmu na určení požadovaném primárním petitem), však tohoto svého práva nevyužila. Absenci podání odvolání proti výroku pod bodem I rozsudku soudu prvního stupně žalobkyně nyní nemůže nahradit návrhem na dodatečné zrušení tohoto výroku rozsudku soudu prvního stupně dovolacím soudem podle

Poučení: Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 14. 4. 2026

Mgr. Jiří Němec předseda senátu