Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

23 Cdo 1919/2021

23 Cdo 1919/2021-152

USNESENÍ

Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Příhody a soudců Mgr. Jiřího Němce a JUDr. Mgr. Marka Del Favera, Ph.D., ve věci žalobkyně Wok food, s. r. o., se sídlem v Brně, Starý Lískovec, Malostranská 696/2b, PSČ 625 00, identifikační číslo osoby 26237296, zastoupené Mgr. Lukášem Wimětalem, advokátem, se sídlem v Brně, Údolní 388/8, proti žalované CENTRAL GROUP a. s., se sídlem v Praze 4, Nusle, Na strži 1702/65, PSČ 140 00, identifikační číslo osoby 24227757, o zaplacení částky 800 000 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 4 pod sp. zn. , o dovolání žalobkyně proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 17. 2. 2021, č. j. -126, takto:

Stručné odůvodnění:( )

Podle , , ve znění účinném od 1. 2. 2019, (dále jen „ “) není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.

Podle v dovolání musí být vedle obecných náležitostí ( ) uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, v jakém rozsahu se rozhodnutí napadá, vymezení důvodu dovolání, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání ( až 238a) a čeho se dovolatel domáhá (dovolací návrh).

Dovolatelka napadla v záhlaví označený rozsudek odvolacího soudu dovoláním, výslovně v celém rozsahu. Stran přípustnosti dovolání uvádí, že ji „dovozuje z ustanovení tím, že napadené rozhodnutí je rozhodnutím odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, a žalobce má za to, že napadené rozhodnutí spočívá na vyřešení otázky procesního práva, která má být dovolacím soudem posouzena jinak“. Při specifikaci dovolacího důvodu pak vymezila otázky, které považuje za nesprávně právně posouzené odvolacím soudem, a to „zda k neuzavření smluv o převodu obchodního podílu došlo na straně žalobce“ a „zda byly předmětné smlouvy o převodu obchodního podílu předloženy ve znění v obchodním styku obvyklém“. Avizovanou otázku procesního práva Nejvyšší soud v obsahu dovolání nenalezl.

Nejvyšší soud ve své rozhodovací praxi soustavně zdůrazňuje, že v dovolání, které může být přípustné jen podle , jak je tomu i v posuzovaném případě, je dovolatel povinen vymezit, které z tam uvedených hledisek považuje za splněné (srov. již usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 9. 2013, sp. zn. , uveřejněné pod číslem 4/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).

Přípustnost dovolání spočívající v tom, že „dovolacím soudem vyřešená právní otázka má být posouzena jinak“, je přitom dána pouze v situaci, kdy se má dovolací soud vyjádřit k určité právní otázce, kterou již dříve řešil, a má se od dříve vysloveného právního názoru odchýlit, tj. má svou vlastní dřívější rozhodovací praxi přehodnotit. Spatřuje-li pak dovolatel přípustnost dovolání v tom, že „dovolacím soudem vyřešená právní otázka má být posouzena jinak“, musí být z dovolání zřejmé, od kterého svého řešení otázky hmotného nebo procesního práva se má dovolací soud odchýlit (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 5. 2013, sp. zn. , ze dne 27. 8. 2013, sen. zn. , či ze dne 29. 8. 2013, sp. zn. , která jsou, stejně jako ostatní rozhodnutí Nejvyššího soudu zde citovaná, dostupná na jeho webových stránkách).

Požadavek, uplatněný ve zde souzené věci dovolatelkou, že věc má být dovolacím soudem posouzena jinak, než jak ji posoudil odvolací soud, přípustnost dovolání nezakládá. Takový předpoklad přípustnosti dovolání ustanovení nezná. Okolnost, že dovolatel nesouhlasil s napadeným rozhodnutím proto, že určitá právní otázka měla být podle jeho názoru odvolacím soudem posouzena jinak, než jak byla posouzena v napadeném rozhodnutí, a že tedy – jinými slovy řečeno – napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci, je již samotným dovolacím důvodem podle a 3 a již proto nemůže být současně údajem o tom, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (z rozhodnutí Nejvyššího soudu k tomu srov. např. usnesení ze dne 21. 4. 2015, sp. zn. ).

Argumentaci, jež by splňovala kritéria stanovená v , nelze nalézt ani v rámci obsahového vymezení důvodu dovolání. Judikaturu, od níž by se měl dovolací soud ve své rozhodovací praxi odklonit, dovolatelka neoznačila. Nezformulovala ostatně ani příslušné otázky hmotného či procesního práva v intencích , tj. otázky, které mají zobecňovací, judikatorní potenciál; otázky, které předkládá, směřují k posouzení individuálních okolností zde souzené věci.

Tento nedostatek obligatorních náležitostí dovolání nelze již odstranit, neboť uplynula lhůta pro podání dovolání, během níž tak bylo možno učinit (srov. větu první ). Jde přitom o takovou vadu, jež brání pokračování v dovolacím řízení, neboť v důsledku absence uvedených náležitostí nelze posoudit přípustnost dovolání proti rozhodnutí ve věci samé (srov. větu první ).

Přípustnost dovolání v části směřující proti nákladovým výrokům napadeného rozhodnutí je vyloučena ustanovením

Nejvyšší soud proto, aniž nařizoval jednání ( věta první ), dovolání podle dílem jako vadné (v části směřující proti výroku ve věci samé) a dílem jako nepřípustné (v části směřující proti výroku o nákladech řízení) odmítl.

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se neodůvodňuje ( věta druhá ).

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

Nesplní-li povinná dobrovolně, co jí ukládá vykonatelné rozhodnutí, může se oprávněná domáhat výkonu rozhodnutí.

V Brně dne 23. 8. 2021

JUDr. Pavel Příhoda předseda senátu