Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

25 Cdo 797/2024

-330

USNESENÍ

Nejvyšší soud rozhodl pověřeným členem senátu Mgr. Radkem Kopsou v právní věci žalobkyně: A. S., zastoupená JUDr. Filipem Matoušem, advokátem se sídlem Lazarská 6/11, Praha 2, proti žalované: DER Touristik CZ a. s., se sídlem Babákova 2390/2, Praha 4, IČO 45312974, zastoupená JUDr. Martinem Mikyskou, advokátem se sídlem Malá Skála 397, o zaplacení 227 160 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 4 pod sp. zn. , o dovolání žalobkyně proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 22. 11. 2023, č. j. -304, takto:

I. Dovolání se odmítá.

Odůvodnění:

1. Rozsudkem ze dne 20. 4. 2023, č. j. -257, Obvodní soud pro Prahu 4 jako soud prvního stupně uložil žalované zaplatit žalobkyni 70 440 Kč s úrokem z prodlení ve výši 9 % ročně od 1. 10. 2019 do zaplacení (výrok I), zamítl žalobu co do částky 156 720 Kč s úrokem z prodlení ve výši 9 % ročně od 1. 10. 2019 do zaplacení (výrok II) a rozhodl o náhradě nákladů řízení mezi účastníky (výrok III) a ve vztahu ke státu (výrok IV). Rozhodl tak o žalobě, kterou se žalobkyně domáhala zaplacení 227 160 Kč jako náhrady za denní péči poskytovanou jí v tomto období jejím manželem podle , , účinného do 31. 12. 2013, z titulu náhrady škody na zdraví, způsobené žalobkyni v důsledku úrazu utrpěného dne 25. 4. 2005 v Egyptě při zájezdu pořádaném právní předchůdkyní žalované.

2. Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 22. 11. 2023 k odvolání žalobkyně a žalované potvrdil výroky I a II rozsudku obvodního soudu, výrok III změnil jen ohledně výše nákladů řízení, a výrok IV zrušil a věc v tomto rozsahu vrátil obvodnímu soudu k dalšímu řízení (vše ve výroku I), a rozhodl o nákladech odvolacího řízení (výrok II). Odvolací soud ve shodě s obvodním soudem uzavřel (při nespornosti základu nároku, o němž bylo již dříve pravomocně rozhodnuto), že žalobkyni náleží náhrada za péči v rozsahu 9,5 hodin denně, což při odpovídající náhradě 120 Kč/hod. a celkem 182 dnech, za něž byla náhrada požadována, činí celkem 206 340 Kč; po odečtení částky 109 500 Kč, kterou již žalovaná plnila, a částky 26 400 Kč jako vyplaceného příspěvku na péči ve výši 4 400 Kč měsíčně pak ve výsledku zbývá uhradit 70 440 Kč.

3. Proti té části rozsudku odvolacího soudu, jímž byl potvrzen zamítavý výrok II rozsudku soudu prvního stupně, podala žalobkyně dovolání. Jeho přípustnost podle , , (dále též „“), dovozuje z toho, že napadené rozhodnutí závisí na vyřešení „níže vymezené otázky hmotného práva, která byla v minulosti dovolacím soudem již řešena a má být řešena jinak“. V dalším textu dovolání žalobkyně rekapituluje průběh řízení a cituje části odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně i soudu odvolacího (oddíl II dovolání). Žalobkyně následně vytýká odvolacímu soudu, že neposoudil všechny okolnosti konkrétní věci, zejména míru nesoběstačnosti žalobkyně, a polemizuje s tím, že odvolací soud označil rozhodnutí Městského soudu v Praze, jímž bylo rozhodováno ve věci týchž účastníků o náhradě za péči v jiném časovém období, a kde městský soud hodnotil péči o žalobkyni v rozsahu 15,5 hodiny denně, za ojedinělé. Poukazuje na to, že její manžel o ni pečuje již 15 let, že se v důsledku péče o žalobkyni de facto vzdal svého života, což jde zřetelně nad rámec běžné rodinné solidarity. Navrhuje proto, aby Nejvyšší soud rozsudek odvolacího soudu v napadeném rozsahu zrušil a věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení.

4. Žalovaná ve vyjádření k dovolání odkázala na závěry rozhodnutí vydaných ve sporech týchž účastníků odvíjejících se od téže škodní události, vyjádřila přesvědčení, že rozhodnutí odvolacího soudu je s touto judikaturou v souladu, jakož i pochybnost, zda dovolání řádně vymezuje přípustnost a dovolací důvod. Navrhla, aby dovolání bylo odmítnuto a jí byla přiznána náhrada nákladů dovolacího řízení.

5. Podle v dovolání musí být vedle obecných náležitostí () uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, v jakém rozsahu se rozhodnutí napadá, vymezení důvodu dovolání, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání ( až 238a) a čeho se dovolatel domáhá (dovolací návrh).

6. Může-li být dovolání přípustné jen podle ustanovení , jako v tomto případě, je dovolatel povinen vymezit, které z tam alternativně uvedených hledisek považuje za splněné, přičemž k projednání dovolání nepostačuje pouhá citace celého nebo jen části textu tohoto ustanovení (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 9. 2013, sp. zn. , uveřejněné pod č. 4/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, a stanovisko pléna Ústavního soudu ze dne 28. 11. 2017, sp. zn. ).

7. Dovolatel je tedy ze zákona povinen uvést nejen právní posouzení věci, které pokládá za nesprávné (a vyložit, v čem spočívá nesprávnost tohoto právního posouzení, srov. – tzv. kvalitativní vymezení důvodu dovolání), ale též konfrontovat tuto nesprávnost s dosavadní rozhodovací činností Nejvyššího soudu. Dovolatel je tudíž povinen sdělit, v čem konkrétně spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání ( ). Měl by proto označit, který z předpokladů vymezených v je naplněn a proč. Jinými slovy je dovolatel povinen jasně uvést, v čem se odvolací soud odchýlil od relevantní rozhodovací praxe Nejvyššího soudu, nebo v čem je relevantní rozhodovací praxe Nejvyššího soudu rozporná, nebo v čem je třeba relevantní rozhodovací praxi Nejvyššího soudu změnit, nebo kterou konkrétně vymezenou právní otázku Nejvyšší soud dosud nevyřešil. Tyto skutečnosti musí být z dovolání jednoznačně seznatelné, mohou však být vyjádřeny v kterékoliv jeho části (nález Ústavního soudu ze dne 15. 3. 2017, sp. zn. ).

8. Dovolací soud pak není oprávněn si důvod přípustnosti vymezit sám, neboť by tím narušil zásady, na nichž spočívá dovolací řízení, zejména zásadu dispoziční a zásadu rovnosti účastníků řízení (viz např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 4. 2019, sp. zn. ).

9. Z judikatury Ústavního soudu se podává, že pokud vyžaduje, aby Nejvyšší soud posoudil splnění zákonem stanovených formálních náležitostí dovolání, nejedná se o přepjatý formalismus, ale o zákonem stanovený postup (srov. usnesení Ústavního soudu ze dne 28. 4. 2015, sp. zn. ). Ústavní soud ustáleně konstatuje, že požadavek vymezit, v čem dovolatelé spatřují naplnění podmínek přípustnosti dovolání, jakož i následek nesplnění tohoto požadavku v podobě odmítnutí dovolání jsou souladné s ústavním pořádkem (srov. nález Ústavního soudu ze dne 3. 5. 2017, sp. zn. ). Schází-li totiž v dovolání účastníka vymezení, v čem spatřuje splnění předpokladů jeho přípustnosti ( ), není Nejvyšší soud oprávněn dovolání věcně přezkoumat, jinak by porušil ústavně zaručené právo druhé strany na soudní ochranu podle d (srov. nález Ústavního soudu ze dne 11. 2. 2020, sp. zn. ).

10. Přípustnost dovolání spočívající v tom, že „dovolacím soudem vyřešená právní otázka má být posouzena jinak“, je dána pouze v situaci, kdy se má dovolací soud vyjádřit k určité právní otázce, kterou již řešil, a má se od dříve vysloveného právního názoru odchýlit, tj. má svou vlastní původní rozhodovací praxi přehodnotit. Spatřuje-li pak dovolatel přípustnost dovolání právě v potřebě překonání dosavadní judikatury dovolacího soudu, musí být z dovolání zřejmé, od kterého svého řešení otázky hmotného nebo procesního práva se má dovolací soud odchýlit (viz např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 8. 2013, sp. zn. , ze dne 9. 9. 2020, sp. zn. , ze dne 23. 8. 2021, sp. zn. , nebo ze dne 21. 4. 2023, sp. zn. ). Současně musí být rozhodnutí odvolacího soudu na řešení takové otázky založeno.

11. Žalobkyně v dovolání neoznačila žádné rozhodnutí Nejvyššího soudu, na jehož právních závěrech by bylo rozhodnutí odvolacího soudu založeno, a od nějž by se měl Nejvyšší soud v této věci odchýlit. Navíc stanovení rozsahu nezbytné péče poskytované manželem žalobkyni je otázkou skutkovou, kterou není dovolací soud oprávněn přezkoumávat a která není způsobilá založit přípustnost dovolání vzhledem k tomu, že jediným způsobilým dovolacím důvodem je nesprávné právní posouzení věci ( ).

12. Nejvyšší soud z uvedených důvodů dovolání podle věty první jako vadné odmítl.

13. O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle věty první, , a tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů. Dovolání žalobkyně bylo odmítnuto a žalovaná by tedy v zásadě měla právo na náhradu účelně vynaložených nákladů, avšak s přihlédnutím k obsahu vyjádření, jehož argumentace je ve vztahu k výsledku řízení bez významu, a se zohledněním toho, že jde o jeden z mnoha sporů mezi týmiž účastníky lišící se jen obdobím, za něž je náhrada péče požadována, nelze odměnu advokáta za podané vyjádření považovat za náklad účelně vynaložený ( ).

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 14. 11. 2024

Mgr. Radek Kopsa pověřený člen senátu