Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

28 Cdo 1886/2021

28 Cdo 1886/2021-751

USNESENÍ

Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu Mgr. Zdeňka Sajdla a soudců JUDr. Michaela Pažitného, Ph.D., a Mgr. Petra Krause ve věci žalobců: a) V. Z., nar. XY, bytem v XY, a b) M. Z., nar. XY, bytem ve XY, oba zastoupeni JUDr. Robertem Vargou, advokátem se sídlem v Plzni, Zbrojnická 229/1, proti žalované: Česká republika – Ministerstvo financí, IČO 00006947, se sídlem v Praze 1, Letenská 525/15,o poskytnutí finanční náhrady za nemovitosti, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 1 pod sp. zn. , o dovolání žalobců proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 26. srpna 2020, č. j. -710, takto:

O d ů v o d n ě n í ( ):

V záhlaví označeným rozsudkem odvolacího soudu byl rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 15. 10. 2019, č. j. -653, ve znění opravného usnesení ze dne 19. 12. 2019, č. j. -661, potvrzen ve výrocích I., II., III. a IV., jimiž bylo žalované uloženo poskytnout každému ze žalobců finanční náhradu ve výši 556 156,51 Kč a žaloba byla zamítnuta v části, v níž se každý ze žalobců domáhal finanční náhrady ve výši 242 449,78 Kč s příslušenstvím; v nákladových výrocích V., VI., VII., VIII. a IX. byl pak rozsudek soudu prvního stupně změněn (výrok I. rozsudku odvolacího soudu). Výrokem II. rozsudku odvolacího soudu bylo rozhodnuto o nákladech odvolacího řízení.

Proti rozsudku odvolacího soudu podali dovolání žalobci. Dle obsahu dovolání brojili vůči té části rozhodnutí, v níž byla žaloba co do částek 242 449,78 Kč s příslušenstvím požadovaných každým z nich zamítnuta. Předpoklady přípustnosti podaného dovolání spatřovali v tom, že se odvolací soud při aplikaci ustanovení , o mimosoudních rehabilitacích, odchýlil od nálezů Ústavního soudu ze dne 13. 8. 2015, sp. zn. , a ze dne 18. 7. 2017, sp. zn. , a rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 16. 5. 2012, sp. zn. .

Žalovaná navrhla, aby Nejvyšší soud dovolání odmítl.

Nejvyšší soud jako soud dovolací ( ) dovolání projednal podle , , ve znění účinném od 30. 9. 2017 (srov. část první, čl. II bod 2 , kterým se mění , , ve znění pozdějších předpisů, , o zvláštních řízeních soudních, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony), dále jen „ “.

Dovolání přitom, aniž nařizoval jednání ( , věta první, ), odmítl ( ), neboť je neshledal přípustným.

Přípustnost dovolání proti napadenému rozhodnutí odvolacího soudu (jež nepatří do okruhu usnesení vyjmenovaných v ) je totiž třeba poměřovat ustanovením , podle něhož „není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení dovolatelem vymezené otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak“.

Na vyřešení otázek posuzovaných v dovolateli odkazovaných rozhodnutích, tj. otázek stanovení výše finanční náhrady ve smyslu ustanovení , ovšem rozhodnutí odvolacího soudu – ve vztahu k dovolateli napadené výrokové části, v níž byla žaloba co do částek 242 449,78 Kč s příslušenstvím požadovaných každým z nich zamítnuta – nikterak nezávisí, neboť odvolací soud žalobu částečně zamítl nikoliv z důvodu, že by snad dovolateli požadovaná finanční náhrada převyšovala zákonná či judikaturou předvídaná pravidla, na jejichž základě ji je třeba určit, nýbrž z důvodu částečného promlčení uplatněného nároku (v nepromlčené části bylo žalobě jinak bezezbytku vyhověno).

Závěry odvolacího soudu přitom nekolidují ani s ustálenou rozhodovací praxí dovolacího soudu, dle níž se právo na finanční náhradu dle ustanovení při nedostatku speciální právní úpravy obsažené v tomto zákoně promlčuje podle obecných ustanovení občanského práva (k tomu srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 26. 5. 2006, sp. zn. , nebo usnesení téhož soudu ze dne 2. 6. 2014, sp. zn. ); v situaci, kdy žalobci žalovanou požádali o poskytnutí finanční náhrady dne 9. 12. 2008, tj. za účinnosti , , účinného do 31. 12. 2013, tedy v tříleté promlčecí době běžící ode dne, kdy právo mohlo být vykonáno poprvé (srov. rozsudek velkého senátu občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 10. 3. 2010, sp. zn. , uveřejněný pod č. 96/2010 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, a dále rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 31. 1. 2006, sp. zn. , či jeho usnesení ze dne 12. 12. 2012, sp. zn. , ze dne 2. 6. 2014, sp. zn. , a ze dne 25. 6. 2019, sp. zn. ), tj. od 10. 12. 2009, kdy uplynula lhůta k dobrovolnému vyplacení finanční náhrady (čl. IV. bod 2. , kterým se doplňuje , o zmírnění následků některých majetkových křivd, ve znění , , a , a mění , o mimosoudních rehabilitacích, ve znění , a ). Nárok na poskytnutí finanční náhrady co do dalších částek 242 449,78 Kč s příslušenstvím požadovaných každým ze žalobců byl tedy ke dni doručení návrhu na rozšíření žaloby soudu (dne 9. 10. 2014) již zjevně promlčen (z judikatury přihlašující se k závěru, že uplatněním nároku u soudu nedochází ke stavení promlčecí doby i z hlediska budoucího rozšíření žaloby; je-li uplatněna pouze část pohledávky, promlčecí doba se staví pouze ohledně této části a je-li následně žaloba rozšířena, nemá takové rozšíření zpětné účinky, srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 31. 1. 2007, sp. zn. , uveřejněný pod číslem 5/2008 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, či usnesení téhož soudu ze dne 20. 12. 2007, sp. zn. ).

Z výše uvedeného je tedy zřejmé, že v posuzovaném případě zákonné předpoklady přípustnosti podaného dovolání naplněny nebyly ( ).

Napadají-li snad dovolatelé rozsudek odvolacího soudu i ve výroku o náhradě nákladů řízení, není dovolání v tomto rozsahu přípustné se zřetelem k

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se opírá o ustanovení , věty první, , a v situaci, kdy dovolání žalobců bylo odmítnuto a kdy k nákladům žalované, která podala vyjádření k dovolání, patří paušální náhrada režijních nákladů za jeden úkon ve výši 300 Kč ( a , o stanovení výše paušální náhrady pro účely rozhodování o náhradě nákladů řízení v případech podle a podle exekučního řádu).

Shora citovaná rozhodnutí Nejvyššího soudu – vydaná po 1. lednu 2001 – jsou dostupná na webových stránkách Nejvyššího soudu www.nsoud.cz, rozhodnutí Ústavního soudu na stránkách nalus.usoud.cz.

Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 11. 8. 2021

Mgr. Zdeněk Sajdl

předseda senátu