Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

26 Cdo 1097/2021

26 Cdo 1097/2021

USNESENÍ

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Miroslava Feráka a soudkyň JUDr. Pavlíny Brzobohaté a JUDr. Jitky Dýškové ve věci žalobců a/ N. B. a b/ A. B., obou bytem XY, zastoupených Mgr. Stanislavem Němcem, advokátem se sídlem Postupice 58, proti žalovanému Společenství vlastníků jednotek XY, se sídlem XY, IČO: XY, zastoupenému Mgr. Martinou Klvaňovou, advokátkou se sídlem Praha 1, Těšnov 1163/5, o zaplacení částky 176.350,- Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 6 pod sp. zn. , o dovolání žalovaného proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 10. prosince 2020, č. j. -94, takto:

I. Dovolání

se odmítá

.

II. Žalovaný

je povinen

zaplatit žalobcům oprávněným společně a nerozdílně na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 16.199,- Kč k rukám Mgr. Stanislava Němce, advokáta se sídlem Postupice 58, do tří dnů do právní moci tohoto usnesení.

Odůvodnění:

Žalobci (členové žalovaného společenství vlastníků /dále též jen „S.“/, kteří mají ve společném jmění manželů

„jednotky č. 153/1 a č. 153/227 v budově č. p. XY postavené na pozemku parc. č. XY v k. ú. XY“

/dále jen „budova“, „pozemek“ a „jednotky“/) se domáhali, aby jim Společenství (správce budovy a pozemku) zaplatilo částku 176.350,- Kč s příslušenstvím (v podobě úroku z prodlení) z titulu pokuty ve smyslu , ve znění před novelou provedenou a ve znění po uvedené novele (dále jen „ “), a to za prodlení se splněním povinnosti předložit jim řádné vyúčtování služeb spojených s užíváním jednotek za leta 2014 až 2018 (dále jen „ “).

Obvodní soud pro Prahu 6 (soud prvního stupně) rozsudkem ze dne 12. května 2020, č. j -53, ve znění usnesení ze dne 15. června 2020, č. j. -58, vyhověl žalobě a uložil žalovanému povinnost zaplatit (do tří dnů od právní moci rozsudku) žalobcům částku 176.350,- Kč s tam uvedeným úrokem z prodlení; současně rozhodl o nákladech řízení účastníků.

K odvolání žalovaného Městský soud v Praze jako soud odvolací rozsudkem ze dne 10. prosince 2020, č. j. -94, citovaný rozsudek soudu prvního stupně (ve znění opravného usnesení) potvrdil a rozhodl o nákladech odvolacího řízení účastníků.

Dovolání žalovaného (dovolatele) proti rozsudku odvolacího soudu, k němuž se žalobci prostřednictvím svého advokáta písemně vyjádřili, je z posléze uvedených příčin zčásti neprojednatelné pro vady, jež nebyly v dovolací lhůtě odstraněny a pro něž nelze v dovolacím řízení pokračovat, a zčásti není přípustné podle ( , , ve znění po novele provedené – dále opět jen „ “).

V rozsudcích z 23. června 2020, sp. zn. , a z 21. října 2020, sp. zn. , Nejvyšší soud dovodil, že neobsahuje-li vyúčtování služeb předepsané náležitosti, je poskytovatel služeb v prodlení se splněním své povinnosti stanovené v a je povinen zaplatit příjemci služeb pokutu podle K uvedenému právnímu názoru se dovolací soud přihlásil rovněž v rozsudcích z 24. listopadu 2020, sp. zn. , a z 10. února 2021, sp. zn. , a neodklání se od něj – přes v tomto směru uplatněné dovolací námitky – ani v poměrech souzené věci. Vzhledem k obsahu dovolání pouze dodává, že splnění dluhu (závazkové povinnosti) předpokládá, že dlužník plnil nejen včas (v tomto případě ve lhůtě stanovené v ), ale současně též řádně (srov. a větu první , , ve znění pozdějších předpisů – dále jen „o. z.“). To v případě povinnosti poskytovatele vyúčtovat příjemci úhrady za služby znamená, že předložené vyúčtování musí obsahovat všechny předepsané náležitosti a musí v něm být uvedena cena provedené služby ve správné výši. Lze tudíž uzavřít, že není-li vyúčtování věcně správné, nesplnil poskytovatel služeb svoji povinnost vyúčtovat (každé zálohové plnění je třeba vyúčtovat) příjemci skutečnou výši nákladů a záloh na jednotlivé služby zakotvenou nyní v (srov. odůvodnění již citovaného rozsudku Nejvyššího soudu z 24. listopadu 2020, sp. zn. ).

V posuzovaném případě odvolací soud na zjištěném skutkovém základě konstatoval, že nebyla věcně správná a Společenství (poskytovatel služeb) tudíž pro uvedené období nesplnilo (řádně) svoji povinnost vyúčtovat žalobcům (příjemcům služeb) skutečnou výši nákladů a záloh za jednotlivé služby ve smyslu , tedy – řečeno jinak – ocitlo se (po uplynutí lhůty stanovené v ) v prodlení se splněním uvedené povinnosti ( a věta první o. z.). Jestliže v návaznosti na to uzavřel, že za tohoto stavu mu vznikla (sekundární) povinnost zaplatit žalobcům za dotčené prodlení pokutu podle , lze jeho rozhodnutí v tomto směru pokládat za výraz standardní soudní praxe, od níž není důvod se odchýlit.

Uvedené přitom platí v poměrech souzené věci i se zřetelem k tomu, že dovoláním nebyla účinně zpochybněna správnost právního názoru, že zde není dána výjimka z penalizace upravené v , jež je aplikovatelná tehdy, jestliže „k nesplnění lhůty došlo zaviněním druhé strany“. Ve vztahu k otázce, zda žalobci zavinili prodlení Společenství se splněním povinnosti předložit jim řádná (konkrétně tím, že neplatili řádně a včas zálohy za služby spojené s užíváním jednotek), totiž schází v dovolání náležité vylíčení, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání, tedy které z hledisek uvedených v ustanovení považuje pro účely přípustnosti dovolání za splněné. V této souvislosti nelze opomenout, že rozhodovací praxe Nejvyššího soudu se ustálila v názoru, že požadavek, aby dovolatel v dovolání vymezil, v čem spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání, je podle obligatorní náležitostí dovolání. Může-li být dovolání přípustné (jako v této věci) jen podle , je dovolatel povinen v dovolání vymezit, které z tam uvedených hledisek považuje za splněné, přičemž z dovolání (z jeho celkového obsahu) musí být patrno, která konkrétní otázka hmotného nebo procesního práva, jež v rozhodování dovolacího soudu nebyla vyřešena, má být v dovolacím řízení řešena, od kterého (svého) řešení se má dovolací soud odchýlit a od jaké (konkrétní) ustálené rozhodovací praxe se v rozhodnutí odchýlil odvolací soud (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu z 26. listopadu 2013, sp. zn. , z 3. května 2017, sp. zn. , či ze 17. prosince 2019, č. j. ). Ve vztahu k řešení otázky zavinění žalobců (jako druhé strany) ve smyslu však nelze ani z celkového obsahu ( ) dovolání dovodit, o který – jeden – ze čtyř v úvahu přicházejících případů přípustnosti dovolání má v souzené věci jít. Pakliže snad dovolatel spatřoval přípustnost dovolání i v daném směru v tom, že „dovolacím soudem vyřešená právní otázka má být posouzena jinak“, nelze přehlédnout, že v dovolání nespecifikoval, od kterého svého řešení dotčené hmotněprávní otázky se má (podle jeho mínění) dovolací soud odchýlit. Tato situace přitom dovolacímu soudu znemožňuje, aby se uvedenou právní otázkou mohl blíže zabývat (srov. usnesení Nejvyššího soudu z 29. srpna 2013, sp. zn. , či z 25. září 2013, sp. zn. , uveřejněné pod č. 4/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).

Zbývá dodat, že směřuje-li dovolání současně též proti nákladovým výrokům napadeného rozsudku, nelze přípustnost dovolání v této části opřít o ustanovení , neboť to výslovně zapovídá

Vycházeje z uvedených závěrů, dovolací soud dovolání podle odmítl – se souhlasem všech členů senátu ( ) – dílem pro vady, jež nebyly v dovolací lhůtě odstraněny, a dílem pro nepřípustnost.

Bylo-li dovolání odmítnuto, nemusí být rozhodnutí o náhradě nákladů dovolacího řízení odůvodněno (srov. větu druhou ).

Poučení: Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, mohou oprávnění podat návrh na exekuci (soudní výkon rozhodnutí).

V Brně dne 20. 7. 2021

JUDr. Miroslav Ferák předseda senátu