Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

28 Cdo 1732/2021

28 Cdo 1732/2021-249

USNESENÍ

Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Michaela Pažitného, Ph.D., a soudců Mgr. Petra Krause a Mgr. Zdeňka Sajdla v právní věci žalobkyň a) O. K., narozené XY, bytem XY, b) I. K., narozené XY, bytem XY, obou zastoupených Mgr. Ilonou Kindlovou, advokátkou se sídlem v Praze 1, Malostranské náměstí 5/28, proti žalované České republice – Státnímu pozemkovému úřadu,se sídlem v Praze 3, Husinecká 1024/11a, identifikační číslo osoby: 01312774, zastoupené JUDr. Ľubomírem Fockem, advokátem se sídlem v Praze 1, Náprstkova 276/2, o nahrazení projevu vůle, vedené u Okresního soudu Praha-východ pod sp. zn. , o dovolání žalované proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 19. ledna 2021, č. j. -205, takto:

I. Dovolání se odmítá.

Odůvodnění:

Okresní soud Praha-východ (dále „soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 16. 7. 2020, č. j. -163, nahradil projev vůle žalované uzavřít se žalobkyní a) smlouvu o bezúplatném převodu pozemku parc. č. XY v katastrálním území XY (dále „předmětný pozemek“) a ideální jedné poloviny pozemku parc. č. XY v katastrálním území XY, které jsou ve vlastnictví České republiky, podle ustanovení , o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku, ve znění pozdějších předpisů – dále „zákon o půdě“ (výrok I.), dále nahradil projev vůle žalované uzavřít se žalobkyní b) smlouvu o bezúplatném převodu ideální jedné poloviny pozemku parc. č. XY v katastrálním území XY, který je ve vlastnictví České republiky, podle ustanovení zákona o půdě (výrok II.) a rozhodl o nákladech řízení (výroky III. a IV.).

Krajský soud v Praze (dále „odvolací soud“) k odvolání žalované rozsudkem ze dne 19. 1. 2021, č. j. -205, rozsudek soudu prvního stupně potvrdil s tím, že výše uspokojeného restitučního nároku žalobkyně a) ve výroku I. činí 43.185,60 Kč a žalobkyně b) ve výroku II. činí 13.879,35 Kč (výrok I.), a rozhodl o nákladech odvolacího řízení (výrok II.).

Soudy nižších stupňů vyšly ze zjištění, že žalobkyně jsou osobami oprávněnými ve smyslu ustanovení § 4 zákona o půdě a domáhají se vydání náhradních pozemků za pozemky odňaté, jejichž naturální restituci brání zákonem o půdě předvídané překážky (§ 11a odst. 1 zákona o půdě). Protože shledaly dosavadní postup žalované ve vztahu k žalobkyním liknavým, vyhověly požadavku uspokojit restituční nárok žalobkyň mimo zákonem předpokládaný postup. Konstatovaly přitom, že žalobou nárokované pozemky jsou vhodné k převodu na žalobkyně. Jelikož hodnota požadovaných pozemků vybraných žalobkyněmi jako pozemků náhradních, nepřevyšovala v době rozhodnutí hodnotu dosud neuspokojeného restitučního nároku žalobkyň, uložily žalované povinnost uzavřít se žalobkyněmi smlouvu o bezúplatném převodu žalobou vymezených pozemků.

Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalovaná dovolání, považujíc je za přípustné ve smyslu ustanovení , , ve znění pozdějších předpisů (dále „ “), pro odklon odvolacího soudu od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu a Ústavního soudu (reprezentované v dovolání konkretizovanými rozhodnutími). Domnívá se, že parc. č. XY je nevhodný k převodu jako pozemek náhradní, neboť je dotčen veřejným užíváním a žalobkyni a) by zůstalo toliko tzv. holé vlastnictví. Konkrétně uvedla, že na části tohoto pozemku se nachází pozemní komunikace. Nadto zdůraznila, že předmětný pozemek je územním plánem obce XY kategorizován jako plocha sídelní zeleně, ostatní plocha, výroba a skladování a průmyslová výroba. Má proto za to, že pokud bude předmětný pozemek převeden na žalobkyni a), lze předpokládat problémy při jeho obhospodařování. Navrhla, aby dovolací soud rozsudek odvolacího soudu, jakož rozsudek soudu prvního stupně, zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

Žalobkyně a) ve svém vyjádření označila dovolání žalované za nepřípustné a nedůvodné. Podotkla přitom, že v řízení před soudy nižších instancí nebylo tvrzeno ani dokazováno, že by předmětný pozemek byl zastavěn stavbou dopravní infrastruktury. Dle názoru žalobkyně a) předmětný pozemek je právně i fakticky pozemkem zemědělským. Navrhla, aby Nejvyšší soud dovolání žalované odmítl, popřípadě zamítl.

Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací ( ) po zjištění, že dovolání bylo podáno proti pravomocnému rozhodnutí odvolacího soudu, u něhož to zákon připouští ( ), oprávněnou osobou (účastníkem řízení) v zákonné lhůtě ( , věta první, ) a že je splněna i podmínka povinného zastoupení dovolatelky advokátem ( ), zabýval se tím, zda je dovolání žalované přípustné ( ).

Podle ustanovení není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.

Dovolání není přípustné, neboť právní posouzení věci napadeným rozsudkem odvolacího soudu je bezezbytku konformní s judikatorními závěry dovolacího soudu.

Ustálená rozhodovací praxe dovolacího soudu dovodila, že vhodnými náhradními pozemky jest rozumět pozemky, jež by byly – nebýt liknavého či svévolného postupu Pozemkového fondu ČR, resp. žalované – zařaditelné do veřejné nabídky (srovnej např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 13. 12. 2007, sp. zn. , uveřejněný pod č. 72/2008 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, dále např. rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 10. 9. 2009, sp. zn. , a ze dne 28. 6. 2017, sp. zn. , či jeho usnesení ze dne 3. 1. 2011, sp. zn. , ze dne 24. 9. 2014, sp. zn. , a ze dne 2. 5. 2016, sp. zn. – uvedená rozhodnutí, stejně jako dále citovaná rozhodnutí dovolacího soudu, jsou přístupná na internetových stránkách Nejvyššího soudu http://www.nsoud.cz).

Při posuzování „vhodnosti“ pozemku k převodu oprávněné osobě jako pozemku náhradního ( zákona o půdě) je nutno hodnotit, zda převodu nebrání zákonné výluky uvedené v ustanovení zákona o půdě a v ustanovení , o Státním pozemkovém úřadu a o změně některých souvisejících zákonů, ve znění pozdějších předpisů (dále „ “), či zda nejde o pozemek zatížený právy třetích osob (srovnej např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 15. 7. 2011, sp. zn. ), zda jeho převod není z jiného důvodu zapovězen zákonem (srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 3. 1. 2011, sp. zn. , ve vztahu k pozemkům v zastavěném území obce, či rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 27. 3. 2019, sp. zn. ), zda jej lze zemědělsky obhospodařovat (srovnej usnesení Nejvyššího soudu ze dne 12. 12. 2013, sp. zn. ), zda nevzniknou jiné problémy při hospodaření s takovým pozemkem (srovnej usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18. 9. 2014, sp. zn. ), případně zda nejde o pozemek zastavěný či tvořící součást areálu (srovnej rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 14. 11. 2017, sp. zn. , a rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 6. 12. 2017, sp. zn. ). Tato hlediska je přitom vždy nutno zkoumat se zřetelem k individuálním skutkovým okolnostem případu a předpoklady pro vydání (popřípadě pro nevydání) každého takového pozemku posuzovat zcela samostatně, byť s přihlédnutím k širším souvislostem konkrétní věci (srovnej rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 24. 5. 2017, sp. zn. , a usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 4. 2007, sp. zn. ). Tedy ani oprávněná osoba, vůči níž Pozemkový fond (žalovaná) postupoval liknavě, svévolně či diskriminujícím způsobem (a jež může uspokojit své právo i převodem pozemku nezahrnutého do veřejné nabídky podle ustanovení zákona o půdě), se nemůže neomezeně domáhat převodu jakéhokoliv zemědělského pozemku z vlastnictví státu (a ve správě Státního pozemkového úřadu). V rozsudku ze dne 31. 1. 2018, sp. zn. , Nejvyšší soud dále uzavřel, že je na soudu, aby v každé jednotlivé věci vždy s ohledem na její konkrétní okolnosti posoudil, zda pozemky vybrané oprávněnou osobou jako náhradní, jsou pro uspokojení jejího restitučního nároku vhodné, a to ke dni vyhlášení jeho rozhodnutí ( ).

Odvolací soud se výše rozvedených judikatorních východisek, od nichž není důvodu se odchylovat, zjevně přidržel, dovodil-li se zřetelem k individuálním skutkovým okolnostem dané věci, že předmětný pozemek je vhodný k převodu na žalobkyni a), coby pozemek náhradní. V řízení totiž bylo zjištěno, že předmětný pozemek, jenž je jako zemědělský evidován i fakticky užíván, nelze považovat za historický majetek církví, nebyl k němu uplatněn restituční nárok a jeho převodu nebrání ani některá ze zákonných překážek uvedených v ustanovení zákona o půdě a v ustanovení Skutečnost, že je předmětný pozemek územním plánem obce zařazen do kategorií „ZO – sídelní zeleň – ochranná“ a „VP – výroba a skladování, průmyslová výroba“ přitom nepředstavuje žádnou zákonem předpokládanou či judikatorně dovozenou překážku vydání pozemku oprávněné osobě jako pozemku náhradního (k tomu srovnej dále např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 26. 8. 2020, sp. zn. ).

Zpochybňuje-li pak dovolatelka závěry odvolacího soudu stran charakteru předmětného pozemku, nese se její kritika v rovině skutkové, a nikoliv právní. Přestože vytýká, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci, ve skutečnosti výše řečenými výtkami napadá skutková zjištění, jejichž nalézání je úkolem soudů nižších stupňů. Platí přitom, že skutkovým zjištěním soudů nižšího stupně je dovolací soud dle účinné procesní úpravy vázán (srovnej kupř. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 5. 2016, sp. zn. , a ze dne 15. 6. 2016, sp. zn. , nebo rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 7. 12. 2016, sp. zn. , dále viz též usnesení Ústavního soudu ze dne 9. 8. 2016, sp. zn. , bod 10, ze dne 14. 2. 2017, sp. zn. , bod 6, a ze dne 8. 8. 2017, sp. zn. , bod 17 – označená usnesení, stejně jako dále uvedená rozhodnutí Ústavního soudu, jsou přístupná na internetových stránkách Ústavního soudu http://nalus.usoud.cz), přičemž k výtkám vůči hodnocení provedených důkazů s účinností od 1. 1. 2013 není k dispozici žádný způsobilý dovolací důvod (srovnej a dále v poměrech do 31. 12. 2012 například důvody usnesení Nejvyššího soudu ze dne 17. 2. 2011, sen. zn. , uveřejněného pod číslem 108/2011 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, včetně tam zmíněného odkazu na nález Ústavního soudu ze dne 6. 1. 1997, sp. zn. , uveřejněný pod číslem 1/1997 Sbírky nálezů a usnesení Ústavního soudu), když uplatněním způsobilého dovolacího důvodu není ani zpochybnění právního posouzení věci, vychází-li z jiného skutkového stavu, než z jakého vyšel při posouzení věci odvolací soud (srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 9. 2013, sp. zn. , uveřejněné pod č. 4/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek). Prostřednictvím uvedené polemiky tudíž na přípustnost dovolání usuzovat nelze. Namítá-li dovolatelka, že předmětný pozemek slouží jako pozemní komunikace, přichází navíc s touto okolností až v dovolacím řízení, pročež jde o nepřípustnou skutkovou novotu, k níž je Nejvyššímu soudu ve smyslu ustanovení zapovězeno přihlížet (srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 21. 5. 2019, sp. zn. , či usnesení Nejvyššího soudu ze dne 20. 11. 2019, sp. zn. ). V nalézacím řízení, jakož ani v řízení před odvolacím soudem, žádnou takovouto argumentaci týkající se využití pozemku coby pozemní komunikace neuplatnila; ostatně skutkový stav, který byl soudy nižších stupňů ve vztahu k pozemku parc. č. XY v katastrálním území XY spolehlivě zjištěn (a dovolací soud je jím vázán) je založen na zcela odlišném závěru o (faktickém) využití předmětného pozemku.

Odkázala-li dovolatelka na závěry dovozené v rozsudcích Nejvyššího soudu ze dne 10. 9. 2018, sp. zn. , ze dne 17. 12. 2018, sp. zn. , ze dne 28. 6. 2017, sp. zn. , a v usnesení téhož soudu ze dne 17. 10. 2018, sp. zn. , pak jde o rozhodnutí, jež byla vydána za poměrů nikoliv srovnatelných s poměry nyní projednávané věci. V rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 10. 9. 2018, sp. zn. , byl nepřevoditelným shledán pozemek (coby náhradní za pozemky, jež oprávněným osobám dle zákona o půdě nebylo lze vydat), na němž se nachází toliko malá část rybníka a jeho okrajový břeh, přičemž zbývající převážná část rybníka a k němu náležející technická zařízení měla zůstat ve vlastnictví odlišného subjektu (právě tyto skutkové okolnosti přitom vedly dovolací soud k zaujetí názoru, že posuzované vodní dílo tvoří funkční celek, který by neměl mít z hlediska právní jistoty i samotného provozování rozdílné vlastníky); v individuálních skutkových poměrech této věci nebylo bez významu ani to, že takovýto pozemek byl bezúplatně převeden do podílového spoluvlastnictví šesti žalobců v poměru fakticky obtížně určitelných ideálních podílů jako např. 9327/329306 (což za dané situace mohlo působit problémy při hospodaření s ním). Rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 17. 12. 2018, sp. zn. , byl vydán za situace, kdy požadované náhradní pozemky byly schváleným územním plánem zařazeny do plochy pro výrobu v kamenolomu a coby územní rezervy pro dobývací prostor lomu. Závěry přijaté v rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 28. 6. 2017, sp. zn. , a v usnesení Nejvyššího soudu ze dne 17. 10. 2018, sp. zn. , jsou založeny na tom, že oprávněnými osobami nárokované pozemky jako pozemky náhradní byly již schválenou územně plánovací dokumentací určeny k zastavění veřejně prospěšnými stavbami.

Zcela nepřiléhavý je pak odkaz dovolatelky na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 6. 2007, sp. zn. , neboť v odkazované věci se dovolací soud vyjádřil v rámci sousedského sporu k otázce možnosti nabytí vlastnického práva k hraničnímu pozemku dovolatelkou v souvislosti s chybným zápisem údajů a zákresem vlastnických hranic v katastru nemovitostí.

Napadené rozhodnutí není v rozporu ani s rozhodovací praxí, podle níž lze ve výjimečných případech pod výluku podle ustanovení § 11 odst. 1 písm. c) zákona o půdě podřadit per analogiam i situaci, kdy by oprávněná osoba naturální restitucí získala „vyprázdněné“ vlastnické právo z důvodu převažujícího veřejného zájmu (veřejnoprávní regulace), který by v praxi realizaci žádné ze složek vlastnického práva neumožňoval; o takovou situaci jde zejména tam, kde jsou nemovitosti veřejným statkem, tedy jsou-li kupř. dotčeny institutem veřejného užívání (např. veřejné prostranství, pozemní komunikace), kdy by se restituentu mělo dostat toliko tzv. holého vlastnictví (k tomu srovnej dovolatelkou citované nálezy Ústavního soudu ze dne 11. 7. 2017, sp. zn. , ze dne 1. 7. 2014, sp. zn. , a ze dne 21. 1. 2015, sp. zn. , a rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 23. 2. 2016, sp. zn. , dále pak např. rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 14. 7. 2015, sp. zn. , a ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. , či usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 9. 2017, sp. zn. ). O takový případ ovšem v posuzované věci nejde. Předmětný pozemek podle skutkových zjištění, z nichž odvolací soud vycházel, není součástí veřejného prostranství a ani není zatížen jiným obdobným způsobem.

Protože dovolatelka brojí proti rozsudku odvolacího soudu v celém rozsahu, zabýval se dovolací soud přípustností dovolání i ve vztahu k části výroku I., jíž byl potvrzen rozsudek soudu prvního stupně ve výrocích III. a IV. o nákladech prvostupňového řízení, a ve vztahu k výroku II. o nákladech odvolacího řízení. Proti označeným výrokům však není dovolání objektivně – ze zákona – přípustné [ ].

Jelikož dovolání žalované není přípustné, Nejvyšší soud dovolání podle ustanovení odmítl.

Výrok o nákladech dovolacího řízení je odůvodněn ustanovením věta první za současného použití ustanovení , část věty před středníkem a Protože dovolání žalované bylo odmítnuto a žalobkyni a) vznikly v dovolacím řízení náklady související se zastupováním advokátkou, je žalovaná povinna žalobkyni a) tyto náklady nahradit. Výše náhrady nákladů dovolacího řízení činí celkovou částku 3.146,- Kč. Náhrada v uvedené výši vychází ze součtu mimosmluvní odměny za jeden úkon právní služby (sepis vyjádření k dovolání) ve výši 2.300,- Kč (tarifní hodnota odpovídá hodnotě převodem předmětného pozemku uspokojeného restitučního nároku ve výši 29.306,25 Kč) – , , , . a , o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb , ve znění pozdějších předpisů (dále „ “), a náhrady paušálně určených hotových výdajů za jeden úkon právní služby ve výši 300,- Kč – a advokátního tarifu. Protože zástupkyně žalobkyně a) je plátcem daně z přidané hodnoty [ a advokátního tarifu a , o advokacii, ve znění pozdějších předpisů] navyšují se výše uvedené položky náhrady nákladů právního zastoupení o náhradu 21% daně z přidané hodnoty ve výši 546,- Kč.

Místem splnění náhradové povinnosti je zástupkyně žalobkyně a), která je advokátkou ( ). Lhůta ke splnění povinnosti byla určena podle ustanovení , část věty před středníkem a , neboť ke stanovení lhůty jiné neshledal dovolací soud žádný důvod.

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není opravný prostředek přípustný.

Nesplní-li žalovaná povinnost uloženou tímto rozhodnutím, může se žalobkyně a) domáhat výkonu rozhodnutí nebo exekuce.

V Brně dne 13. 7. 2021

JUDr. Michael Pažitný, Ph.D.

předseda senátu