Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
13103DFEF0B376BDC12587510018A506.html
HTML · 20.42 KB
No categories available
27 ICdo 76/2020-237
KSPH 77 INS 4256/200969 ICm 3267/201427 ICdo 76/2020-237
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Filipa Cilečka a soudců JUDr. Marka Doležala a JUDr. Ivo Waldera v právní věci žalobkyně INSOLV, v. o. s., se sídlem v Praze 5, Plzeňská 3350/18, PSČ 150 00, identifikační číslo osoby 28398483, jako insolvenční správkyně dlužnice MAVET a. s., proti žalované ASCOP Investment, s. r. o., se sídlem v Praze 6, Návazná 1032/23, PSČ 165 00, identifikační číslo osoby 25791729, o popření pravosti a pořadí vykonatelných pohledávek, vedené u Krajského soudu v Praze pod sp. zn. KSPH 69 ICm 3267/2014 , jako incidenční spor v insolvenční věci dlužnice MAVET a. s., se sídlem v Hořovicích, Zámecká ulice 232, PSČ 268 01, identifikační číslo osoby 46973591, vedené u Krajského soudu v Praze pod sp. zn. KSPH 77 INS 4256/2009 , o dovolání žalované proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 9. 12. 2019, č. j. 69 ICm 3267/2014 , 104 VSPH 424/2019 -191 (KSPH 77 INS 4256/2009 ), takto:I. Dovolání se odmítá.II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
[1] Žalobou doručenou soudu 29. 9. 2014 se žalobkyně jako insolvenční správkyně dlužnice MAVET a. s. domáhala určení, že žalovaná nemá za dlužnicí pohledávku uvedenou v přihlášce pohledávky vedené v insolvenčním řízení pod č. P22 jako dílčí pohledka č. 2 ve výši 8.797.508,80 Kč „z titulu přistoupení dlužníka ze dne 15. 12. 2007 k dohodě o narovnání uzavřené dne 15. 12. 2007“ (dále jen „pohledávka č. P22/2“) a pohledávku uvedenou v přihlášce pohledávky vedené v insolvenčním řízení pod č. P22 jako dílčí pohledávka č. 4 ve výši 8.845.154,30 Kč z titulu smluvní pokuty (dále jen „pohledávka č. P22/4“, a společně dále jen „pohledávky“) a že pohledávky nejsou zajištěné v žalobě označeným majetkem dlužnice (dále jen „majetek dlužnice“).
[2] Rozsudkem ze dne 18. 3. 2019, č. j. KSPH 69 ICm 3267/2014 – 144 (KSPH 77 INS 4256/2009 ) Krajský soud v Praze řízení ve vztahu k části pohledávky č. P22/2 ve výši 15.591,66 Kč a časti pohledávky č. P22/4 ve výši 92.934,41 Kč zastavil (výrok I.), určil, že žalovaná nemá za dlužnicí pohledávku č. P22/2 ve výši 8.781.917,14 Kč a pohledávku č. P22/4 ve výši 8.752.219,89 Kč a že pohledávky nejsou zajištěny majetkem dlužnice (výrok II.), rozhodl o nákladech řízení (výrok III.) a uložil žalované zaplatit České republice – Krajskému soudu v Praze soudní poplatek ve výši 5.000 Kč (výrok IV.).
[3] K odvolání žalované, směřujícímu proti výrokům II., III. a IV. rozsudku soudu prvního stupně, Vrchní soud v Praze rozsudkem ze dne 9. 12. 2019, č. j. 69 ICm 3267/2014 , 104 VSPH 424/2019 -191 (KSPH 77 INS 4256/2009 ), v napadeném rozsahu rozsudek soudu prvního stupně potvrdil (první výrok) a rozhodl o nákladech odvolacího řízení (druhý výrok).
[4] Proti v záhlaví uvedenému rozsudku podala žalovaná dovolání, jež Nejvyšší soud odmítl podle § 243c odst. 1 a 2 zákona č. 99/1963 Sb. , občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř. “). Učinil tak proto, že dovolání nesměřuje proti žádnému z usnesení vypočtených v § 238a o. s. ř. o. s. ř. a není přípustné ani podle § 237 o. s. ř. o. s. ř.
[5] Závěr, podle něhož je dohoda o přistoupení k závazku uzavřená mezi žalovanou a dlužnicí dne 15. 12. 2007 (dále jen „dohoda o přistoupení k závazku“) podle § 39 zákona č. 40/1964 Sb. , občanského zákoníku (dále jen „obč. zák.“), absolutně neplatná, neboť v rozporu s § 196a odst. 1 zákona č. 513/1991 Sb. , obchodního zákoníku, ve zněním účinném do 30. 8. 2008 (dále jen jako „obch. zák.“), nebyla uzavřena za podmínek obvyklého obchodního styku, který odvolací soud učinil spolu se (skutkovým) závěrem, že v souvislosti s přistoupením dlužnice k dluhu nebylo sjednáno protiplnění ve prospěch dlužnice, je totiž v souladu s ustálenou (níže uvedenou) judikaturou Nejvyššího soudu k výkladu § 196a odst. 1 a 2 obch. zák.
[6] Z té se podává:
1) Ustanovení § 196a obch. zák. sleduje především ochranu společnosti před zneužitím postavení jejích orgánů, společníků a dalších osob oprávněných společnost zavazovat či vykonávajících ve společnosti určitý vliv, a zprostředkovaně i ochranu třetích osob, zejména věřitelů společnosti.
2) Za tím účelem mimo jiné určuje, že zde vypočtené právní úkony může společnost učinit pouze za podmínek obvyklých v obchodním styku, přičemž jejich nedodržení bude zásadně mít (právě s ohledem na shora popsaný účel) za následek neplatnost dotčeného právního úkonu (zpravidla smlouvy o úvěru, půjčce či poskytnutí zajištění).
3) Podmínky obvyklé v obchodním styku v případě poskytnutí zajištění mimo jiné předpokládají, že osoba poskytující zajištění za to získá odpovídající protiplnění.
4) Současně platí, obdobně jako při výkladu § 161e odst. 1 obch. zák., že zaváže-li se společnost splatit úvěr poskytnutý některé z osob vypočtených v § 196a odst. 1 a 2 obch. zák., jde z ekonomického pohledu o obdobnou situaci, jako kdyby takový úvěr sama poskytla, popř. jako kdyby poskytla jeho zajištění. I taková smlouva tudíž podléhá pravidlům ustanovení § 196a odst. 1 obch. zák.
[7] Srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 22. 4. 2009, sp. zn. 29 Cdo 3276/2008 , uveřejněné pod číslem 37/2011 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 2. 9. 2009, sp. zn. 29 Cdo 4063/2007 , ze dne 23. 8. 2018, sen. zn. 29 ICdo 64/2016 , nebo ze dne 31. 10. 2017, sp. zn. 27 Cdo 766/2017 .
[8] K tomu, že v případě zjištění obsahu projevů vůle účastníků smlouvy (zde zjištění o nesjednání protiplnění), jde o zjištění skutkové, srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 3. 2020, sp. zn. 22 Cdo 3758/2019 , a judikaturu v něm uvedenou.
[9] Správnost skutkového stavu, jak byl zjištěn v řízení před soudy nižších stupňů, pak v dovolacím řízení probíhajícím v procesním režimu účinném od 1. 1. 2013 v žádném ohledu zpochybnit nelze. Dovolací přezkum je v § 241a odst. 1 o. s. ř. o. s. ř. vyhrazen výlučně otázkám právním, ke zpochybnění skutkových zjištění odvolacího soudu nemá tudíž dovolatel k dispozici způsobilý dovolací důvod; tím spíše pak skutkové námitky nemohou založit přípustnost dovolání (srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. 7. 2014, sp. zn. 29 Cdo 2125/2014 , a ze dne 30. 10. 2014, sp. zn. 29 Cdo 4097/2014 ).
[10] Vedle závěru, podle něhož dohoda o přistoupení k závazku nebyla sjednána za podmínek obvyklých v obchodním styku, přijal odvolací soud současně také závěr, že jejímu uzavření v rozporu s § 196a odst. 1 obch. zák. nepředcházel souhlas valné hromady dlužnice. Každá z uvedených skutečností ovšem obstojí jako samostatný důvod neplatnosti právního úkonu (k tomu srov. judikaturu označenou v odst. [7] tohoto usnesení, či např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 27. 11. 2014, sen. zn. 29 ICdo 73/2014 , nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 4. 2017, sp. zn. 29 Cdo 5379/2016 , a judikaturu v něm uvedenou).
[11] Za této situace se řešení jakékoli z dovolatelkou předestřených otázek hmotného i procesního práva týkajících se existence předchozího souhlasu valné hromady dlužnice s uzavřením dohody o přistoupení k závazku nemůže projevit v poměrech dovolatelky založených napadeným rozhodnutím (není způsobilé přivodit dovolatelce příznivější rozhodnutí ve věci), a proto nemůže založit přípustnost dovolání podle § 237 o. s. ř. o. s. ř. (k tomu srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 5. 1999, sp. zn. 2 Cdon 808/97 , uveřejněné pod číslem 27/2001 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, ze dne 28. 4. 2015, sp. zn. 29 Cdo 4934/2014 , ze dne 10. 3. 2015, sp. zn. 29 Cdo 4562/2014 , či ze dne 8. 12. 2015, sp. zn. 29 Cdo 4384/2015 , uveřejněné číslem 102/2016 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).
[12] Ani otázka, zda soud v řízení přihlíží k absolutní neplatnosti právního úkonu z úřední povinnosti i v případě, kdy ze samotného právního úkonu ani z tvrzení účastníků nejsou patrny důvody pro jeho neplatnost, přípustnost dovolání nezakládá. Je tomu tak proto, že na jejím posouzení napadené rozhodnutí nespočívá, a proto se její řešení nemůže projevit v poměrech dovolatelky založených napadeným rozhodnutím (srov. například usnesení Nejvyššího soudu ze dne 8. 12. 2015, sp. zn. 29 Cdo 4384/2015 , uveřejněné pod číslem 102/2016 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, či usnesení ze dne 29. 11. 2017, sp. zn. 29 Cdo 3754/2016 ). Předmětem tohoto řízení je totiž právě posouzení důvodnosti námitky absolutní neplatnosti právního úkonu, kterou insolvenční správkyně dlužnice učinila na základě svého popěrného úkonu.
[13] Vytýká-li dovolatelka odvolacímu soudu, že se v rozporu s § 132 a § 157 odst. 2 o. s. ř. o. s. ř. , řádně nevypořádal s jejími „odvolacími námitkami“ a že neučinil žádná zjištění z čestných prohlášení P. a S., přehlíží, že tyto výhrady nejsou způsobilými dovolacími důvody (srov. § 241a odst. 1 o. s. ř. o. s. ř. ), přičemž v souvislosti s nimi Nejvyššímu soudu nepředkládá žádnou otázku hmotného či procesního práva, na jejímž posouzení napadené rozhodnutí závisí a jež by splňovala předpoklady vymezené v § 237 o. s. ř. o. s. ř.
[14] Výrok o nákladech řízení se opírá o § 243b odst. 5 , § 224 odst. 1 a § 146 odst. 3 o. s. ř. o. s. ř. , když dovolání žalované bylo odmítnuto, žalobkyni však v dovolacím řízení žádné náklady nevznikly. Za součást účelně vynaložených nákladů žalobkyně přitom Nejvyšší soud nepokládal náklady vzešlé z vyjádření k dovolání datovaného 24. 4. 2020, poněvadž se jím žalobkyně nevyjádřila k jakékoli v dovolání tvrzené skutečnosti, ale pouze (obecně) označila dovolání za nedůvodné, ztotožnila se se závěry odvolacího soudu a navrhla Nejvyššímu soudu, aby dovolání žalobkyně odmítl nebo zamítl.
[15] Rozhodné znění občanského soudního řádu pro dovolací řízení (od 30. 9. 2017) se podává z části první, článku II bodu 2 zákona č. 296/2017 Sb. , kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb. , občanský soudní řád , ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 292/2013 Sb. , o zvláštních řízeních soudních, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 30. 6. 2021
JUDr. Filip Cileček
předseda senátu